71 ICm 814/2016
71 ICm 814/2016-119 č. j. KSUL 71 INS 519/2015-C4-17

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Dörflem v právní věci

žalobkyně: JUDr. Ing. Kristýna Fronc Chalupecká, IČO: 72537426, sídlem Zemské právo 1574/3, 102 00 Praha 10, insolvenční správce dlužníka BÁRT-STAVBY s.r.o., IČO: 25009851, se sídlem Blšany u Loun 1, 440 01 Louny zastoupena advokátem Mgr. Vladimírem Enenklem, sídlem Orlí 492/18, 602 00 Brno-město proti žalovanému: A. B. FIRE consulting s.r.o., IČO: 24169650 sídlem Ukrajinská 728/2, 101 00 Praha 10-Vršovice zastoupen advokátem Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, sídlem Sady 5. května 36, 301 00 Plzeň

o neúčinnosti právních úkonů dlužníka

takto:

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka, dohoda o započtení ze dne 31. 12. 2014, kterou došlo k započtení částky 74 064,45 Kč jako nároku dlužníka na zaplacení části kupní ceny za vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , je neúčinný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 74 064,45 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývající části o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 s žalovaným, ohledně vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: a dohody o započtení uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 29. 12. 2014 částky 314 721 Kč a dohody o započtení uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 13. 1. 2015 částky 314 721 Kč isir.justi ce.cz -2- (KSUL 71 INS 519/2015) a částky 135 279 Kč, jako nároků dlužníka na zaplacení kupní ceny vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , dále v části o vydání vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: do majetkové podstaty dlužníka a v části o zaplacení 625 935,55 Kč do majetkové podstaty dlužníka, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 970,87 Kč k rukám právního zástupce Mgr. Ing. Pavla Cinka do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 201 Kč a 1/3 soudního poplatku ve výši 667 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 11. 3. 2016 ve znění jejího doplnění doručeného soudu dne 30. 3. 2016 se žalobkyně domáhala proti žalovanému určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka BÁRT-STAVBY s.r.o., IČO: 25009851, se sídlem Blšany u Loun 1, 440 01 Louny (dále jen dlužník ), a to kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, jejímž předmětem bylo vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: (dále jen kupní smlouva ), dohody o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 314 721 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 29. 12. 2014, dohody o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 74 064, 45 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 31. 12. 2014, dohody o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 314 721 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 13. 1. 2015, dohody o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 135 279 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 13. 1. 2015 (dále jen dohody o započtení ), a to z důvodu, že se jedná o úkony bez přiměřeného protiplnění a dále o úkony zvýhodňující, v jejichž důsledku se některému věřiteli (žalovanému) dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, nežli by mu náleželo v konkursu. Žalobkyně dále uvádí, že úkony byly učiněny ve prospěch osoby blízké, neboť jednatel a společník žalovaného byl v době úkonu uzavření kupní smlouvy zároveň většinovým společníkem dlužníka. Žalobkyně se domnívá, že se jedná též o úkony úmyslně zkracující, kdy žalovanému, jako osobě blízké dlužníku, musel být úmysl zkrátit věřitele znám. Žalobkyně zároveň požaduje, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , nebo zaplatit částku ve výši 700 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka.

2. Žalobkyně zejména tvrdila, že kupní smlouva a dohody o započtení byly uzavřeny v době, kdy byl dlužník v úpadku. Rovněž uvedla, že jednatel a jediný společník žalovaného pan Aleš Bárt byl do 16. 9. 2014 většinovým společníkem dlužníka. Žalovaného je třeba považovat za osobu blízkou dlužníku. V neposlední řadě uváděla, že kupní smlouva a dohody o započtení mají účelovou spojitost a ve svém důsledku vedou k poškození majetkové podstaty dlužníka, neboť kupní smlouva byla uzavírána s vědomím, že kupní cena, nebo alespoň její část nebude uhrazena, ale dojde k jejímu započtení. Část kupní ceny ve výši 311 215 Kč měla být uhrazena žalovaným v hotovosti, kdy žalobkyně má pochybnosti, zda došlo k reálnému předání hotovosti dlužníku. Část kupní ceny ve výši 314 721 Kč měla být uhrazena na základě dohody o zápočtu ze dne 29. 12. 2014 a zbývající část kupní ceny ve výši 74 064,45 Kč měla být uhrazena na základě dohody o zápočtu ze dne 31. 12. 2014. Žalobkyně dále uvádí, že dne 13. 1. 2015 proběhl

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -3- (KSUL 71 INS 519/2015) opakovaný zápočet, kdy byla uzavřena dohoda o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 314 721 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným a dohody o započtení nároku dlužníka na zaplacení kupní ceny vůči pohledávkám žalovaného ve výši 135 279 Kč uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, proto v zájmu právní jistoty podanou žalobou napadla i dohody o započtení ze dne 13. 1. 2015. Způsob úhrady kupní ceny formou zápočtu žalobkyně považuje za nestandartní a má za to, že k faktické úhradě části kupní ceny vozidla nikdy nedošlo. Navíc kupní cena vozidla uvedená v kupní smlouvě není cenou obvyklou. Dlužníku se tak za vozidlo nedostalo přiměřeného protiplnění. Insolvenční správkyně jako žalobkyně spatřuje v kupní smlouvě a dohodách o započtení úkony bez přiměřeného protiplnění, úkony zvýhodňující žalovanou oproti ostatním věřitelům, úkony úmyslně zkracující a shledává naplnění podmínek neúčinnosti dle § 240, § 241, § 242 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Navrhla, aby žalobě bylo vyhověno a soud určil, že kupní smlouva a dohody o započtení jsou neúčinné. Zároveň v souladu s § 239 odst. 4 IZ žádala, aby insolvenční soud uložil žalovanému povinnost vydat plnění z neúčinných právních úkonů ve prospěch majetkové podstaty dlužníka, a to buď vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , nebo částku ve výši 700 000 Kč.

3. Žalovaný žalobní nárok neuznal, a to ani z části. K věci uvedl, že za převod vlastnického práva k vozidlu dlužníku poskytl náležité protiplnění v adekvátní výši. Kupní cena byla cenou obvyklou, kdy část kupní ceny ve výši 311 215 Kč byla uhrazena v hotovosti, což vyplývá z pokladních dokladů založených v účetnictví dlužníka a skutečnost, že o peněžních prostředcích bylo zaúčtováno v účetnictví dlužníka. Zbývající část kupní ceny byla uhrazena formou zápočtů. Žalovaný trval na tom, že není a nebyl osobou blízkou dlužníka. V době, kdy byla kupní smlouva uzavřena, nepředpokládal, že dlužník je v úpadku a směřuje ke konkursu. K dohodám o započtení uvedl, že mezi ní a dlužníkem existovaly vzájemné pohledávky na plnění stejného druhu. Kdyby nedošlo k uzavření dohody o započtení, mohl žalovaný provést jednostranný zápočet. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

4. Mezi účastníky je nesporné, že pan Aleš Bárt byl v době uzavření kupní smlouvy jediným společníkem žalovaného a většinovým společníkem dlužníka. Dále mezi nimi není sporu, že dlužník uzavřel dne 16. 9. 2014 s žalovaným kupní smlouvu, na základě které převedl na žalovaného vlastnické právo k vozidlu Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: . Dále je nesporné, že dne 29. 12. 2014, dne 31. 12. 2014 a dne 13. 1. 2015 byly mezi dlužníkem a žalovaným uzavřeny dohody o započtení.

5. Mezi účastníky je sporné, zda byl dlužník v době uzavření kupní smlouvy a dohod o započtení v úpadku, zda se dlužníkovi dostalo za vozidlo přiměřeného protiplnění a zda byla kupní cena uhrazena.

6. Soud vyšel z toho, že žaloba byla žalobkyní podána včas, a to ve lhůtě 1 roku od rozhodnutí o úpadku dlužníka, a neúčinnost právních úkonů-uzavření kupní smlouvy a dohod o započtení opírá o tvrzený důvod uvedený v § 240, § 241 a § 242 insolvenčního zákona.

7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 71 INS 519/2015 soud zjistil, že 12. 1. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka a dne 30. 3. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka. Přílohou insolvenčního návrhu dlužníka je i seznam závazků (č. l. A-2), který je označen jako správný a úplný a byl podepsán dlužníkem. Součástí insolvenčního návrhu je i prohlášení dlužníka, že má závazky 30 dní po splatnosti u více věřitelů, kdy po splatnosti více jak 6 měsíců jsou závazky v hodnotě 350 179,99 Kč. Mezi dluhy, které dlužník v seznamu závazků označil jako splatné před 2. 12. 2013 tedy před uzavřením kupní smlouvy, je například uveden dluh u Bc. Milana Bezoušky ve výši 125 895 Kč splatný 15. 7. 2013, u CROY, s.r.o., ve výši

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -4- (KSUL 71 INS 519/2015)

165 044,30 Kč splatný od 9. 7. 2010, u EUROVIA Kamenolomy, a.s., ve výši 392 030,22 Kč splatný 28. 6. 2012, u KB-Blok Postoloprty, s.r.o., ve výši 307 894 Kč splatný 29. 11. 2013. Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 13. 7. 2015 (č. l. B-7) soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo své pohledávky 41 věřitelů v celkové výši 25 055 136,73 Kč, z nichž někteří dokládali splatnost svých pohledávek před 2. 12. 2013 (datem uzavření kupní smlouvy). Konkrétně věřitel (P 1) Bc. Milan Bezouška, přihlásil dílčí pohledávku č. 1 ve výši 49 335 Kč splatnou od 15. 4. 2013, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 30 360 Kč splatnou od 14. 5. 2013, dílčí pohledávku č. 3 ve výši 40 920 Kč splatnou od 15. 6. 2013 a dílčí pohledávku č. 4 ve výši 5 280 Kč splatnou od 15. 7. 2013 všechny vzniklé na základě smlouvy ze dne 13. 2. 2013. Věřitel (P 7) Severočeská stavební, a. s. přihlásila dílčí pohledávku ve výši 55 581,35 Kč splatnou od 4. 1. 2013 vzniklou na základě faktury č. 2120103, dílčí pohledávku ve výši 46 600,92 Kč splatnou od 21. 2. 2013 vzniklou na základě faktury č. 2120114, dílčí pohledávku ve výši 26 320 Kč splatnou od 14. 3. 2013 vzniklou na základě faktury č. 2120117, dílčí pohledávku ve výši 30 126,89 Kč splatnou od 3. 4. 2013 vzniklou na základě faktury č. 2120121, dílčí pohledávku ve výši 31 965,84 Kč splatnou od 18. 4. 2013 vzniklou na základě faktury č. 2120124. Dále věřitel (P 10) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky přihlásila dílčí pohledávku č. 1 ve výši 143 848 Kč splatnou od 6. 12. 2011 vzniklou na základě výkazu nedoplatků č. 56411100772, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 46 217 Kč splatnou od 9. 7. 2012 vzniklou na základě výkazu nedoplatků č. 5641200422, dílčí pohledávku č. 3 ve výši 309 552,70 Kč splatnou od 5. 4. 2013 vzniklou na základě výkazu nedoplatků č. 5641300122. Věřitel (P 11) ČR-Česká správa sociálního zabezpečení přihlásila dílčí pohledávku č. 1 ve výši 320 793 Kč splatnou od 28. 8. 2013 vzniklou na základě výkazu nedoplatků OSSZ Louny č. 45007/210-9013-28.8.2013-493/556 ze dne 28. 8. 2013, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 1 520 848 Kč splatnou od 8. 10. 2013 vzniklou na základě výkazu nedoplatků OSSZ Louny č. 45007/210-9013-8.10.2013-493/556 ze dne 8. 10. 2013, dílčí pohledávku č. 3 ve výši 405 681 Kč splatnou od 28. 1. 2014 vzniklou na základě výkazu nedoplatků OSSZ Louny č. 45007/210-8013-24.4.2014-256/556 ze dne 28. 1. 2014, dílčí pohledávku č. 4 ve výši 237 447 Kč splatnou od 24. 4. 2014 vzniklou na základě výkazu nedoplatků OSSZ Louny č. 45007/210-9013-28.1.2014-50/556 ze dne 24. 4. 2014. Soud usnesením prohlásil konkurs dne 30. 3. 2015 (č. l. A-11), insolvenční řízení trvá.

8. Dále soud zjistil ze zprávy insolvenčního správce ze dne 30. 11. 2016 (č. l. B-55) a ze seznamu majetkové podstaty ze dne 16. 10. 2015 (č. l. B-16), že lze očekávat celkovou výši zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v částce zhruba 20 mil. Kč.

9. Z kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 soud zjistil, že dne 16. 9. 2014 žalovaný a dlužník uzavřeli kupní smlouvu, kterou dlužník převedl na žalovaného vlastnické právo k vozidlu Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: . Kupní cena byla sjednána ve výši 700 000 Kč včetně DPH, která bude uhrazena na základě vystavené faktury. Dále z ní vyplývá, že stav vozidla odpovídá běžnému opotřebení.

10. Z faktury č. 220140005 ze dne 16. 9. 2014 soud zjistil, že dne 16. 9. 2014 dlužník jako dodavatel vystavil žalovanému jako odběrateli fakturu na částku ve výši 700 000 Kč za prodej vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: . Faktura byla splatná dne 30. 9. 2014. Faktura byla podepsána dlužníkem i žalovaným.

11. Z výdajového pokladního dokladu č. 14HV137 ze dne 27. 11. 2014 soud zjistil, že dne 27. 11. 2014 žalovaný jako odběratel vystavil výdajový pokladní doklad č. 14HV137, na základě kterého vyplatil dlužníku jako dodavateli částku ve výši 250 000 Kč na úhradu faktury č. 220140005 za vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: .

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -5- (KSUL 71 INS 519/2015)

12. Z příjmového pokladního dokladu č. 14HP00018 ze dne 27. 11. 2014 soud zjistil, že dne 27. 11. 2014 přijal dlužník od žalovaného částku ve výši 250 000 Kč na úhradu faktury č. 220140005 za vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: . Příjmový pokladní doklad byl podepsán dlužníkem i žalovaným.

13. Z příjmového pokladního dokladu č. 14HP00026 ze dne 14. 1. 2015 soud zjistil, že dne 14. 1. 2015 přijal dlužník od žalovaného částku ve výši 61 215 Kč na úhradu faktury č. 220140005 za vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: . Příjmový pokladní doklad byl podepsán dlužníkem i žalovaným.

14. Z hlavní účetní knihy-pokladny dlužníka vyplývá, že dne 27. 11. 2017 dlužník přijal od žalovaného částku ve výši 250 000 Kč na úhradu faktury č. 220140005 a dne 14. 1. 2015 dlužník přijal od žalovaného částku ve výši 61 215 Kč na úhradu faktury č. 220140005.

15. Z dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 soud zjistil, že dne 29. 12. 2014 žalovaný a dlužník uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek ve výši 314 721 Kč, kdy pohledávka dlužníka byla specifikována variabilním symbolem č. 220140005 a pohledávka žalovaného byla specifikována variabilním symbolem č. 2014005. Z dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014 soud zjistil, že dne 31. 12. 2014 žalovaný a dlužník uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek v celkové výši 552 195,45 Kč, kdy v rámci této dohody došlo i započtení pohledávky (nároku na úhradu kupní ceny vozidla) ve výši 74 064,45 Kč. Z dohody o započtení ze dne 13. 1. 2015 soud zjistil, že dne 13. 1. 2015 žalovaný a dlužník uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek ve výši 314 721 Kč, kdy pohledávka dlužníka byla specifikována variabilním symbolem č. 220140005 a pohledávka žalovaného byla specifikována variabilním symbolem č. 2014005. Z dohody o započtení ze dne 13. 1. 2015 soud zjistil, že dne 13. 1. 2015 žalovaný a dlužník uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek v celkové výši 552 195,45 Kč, kdy v rámci této dohody došlo i započtení pohledávky (nároku na úhradu kupní ceny vozidla) ve výši 135 279 Kč.

16. Z interního dokladu žalovaného č. 14IN106 ze dne 29. 12. 2014 vyplynulo, že dne 29. 12. 2014 žalovaný vystavil interní doklad na úhradu pohledávek za dlužníka v celkové výši 314 721 Kč. Z dokladu dále vyplývá, že se jednalo o pohledávku dlužníka vůči finančnímu úřadu ve výši 200 000 Kč označenou variabilním symbolem 25009851 a pohledávku dlužníka vůči MWD s. r. o. ve výši 114 721 Kč označenou variabilním symbolem 13303, 13317 a 13355.

17. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 12. 2014 do 31. 12. 2014 vyplynulo, že dne 29. 12. 2014 žalovaný uhradil finančnímu úřadu částku ve výši 200 000 Kč, a to pod variabilním symbolem 25009851, kdy platba byla označena BÁRT-STAVBY s.r.o., a téhož dne žalovaný uhradil společnosti MWD s. r. o. částku ve výši 114 721 Kč a to pod variabilním symbolem 13355, kdy platba byla označena MWD s. r. o.-úhrada faktur č. f. 13303, 13317 a 13355.

18. Z odborného vyjádření ze dne 8. 11. 2017 vyhotoveného soudním znalcem Ing. Tomášem Rozlivkou vyplývá, že cena vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: se v době uzavření kupní smlouvy pohybovala v rozmezí 550 000-700 000 Kč bez DPH (665 500-847 000 Kč s DPH). Při stanovení ceny vozidla, resp. jejího rozmezí, vycházel pouze z druhu vozidla, doby převodu a data uvedení do provozu, když jiné údaje o vozidle nebyly známy.

19. Z uvedených důkazů hodnotí soud skutkový stav tak, že dlužník uzavřel se žalovaným kupní smlouvu a dohody o započtení v době, kdy byl dluh vůči věřiteli (P 1) Bc. Milanu Bezouškovi (dluh č. 1 ve výši 49 335 Kč splatný 15. 4. 2013, dluh č. 2 ve výši 30 360 Kč splatný 14. 5. 2013,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -6- (KSUL 71 INS 519/2015) dluh č. 3 ve výši 40 920 Kč splatný 15. 6. 2013, dluh č. 4 ve výši 5 280 Kč splatný 15. 7. 2013), dluh vůči věřiteli (P 7) Severočeské stavební, a. s. (dluh ve výši 55 581,35 Kč splatný 4. 1. 2013, dluh ve výši 46 600,92 Kč splatný 21. 2. 2013, dluh ve výši 26 320 Kč splatný 14. 3. 2013, dluh ve výši 30 126,89 Kč splatný 3. 4. 2013, dluh ve výši 31 965,84 Kč splatný dne 18. 4. 2013), dluh vůči věřiteli (P 10) Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dluh č. 1 ve výši 143 848 Kč splatný 6. 12. 2011, dluh č. 2 ve výši 46 217 Kč splatný 9. 7. 2012, dluh č. 3 ve výši 309 552,70 Kč splatný 5. 4. 2013), dluh vůči věřiteli (P 11) ČR-České správě sociálního zabezpečení (dluh č. 1 ve výši 320 793 Kč splatný 28. 8. 2013) více jak 3 měsíce po splatnosti. Dlužník tedy již v době uzavírání kupní smlouvy a dohod o započtení měl více pohledávek u více věřitelů více, jak 3 měsíce po splatnosti.

20. Dále z provedeného dokazování vyplývá, že kupní smlouvou ze dne 16. 9. 2014 dlužník prodal žalovanému vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: za kupní cenu 700 000 Kč, kdy část kupní ceny ve výši 311 215 Kč byla uhrazena v hotovosti, což vyplývá jak z výdajových podkladních dokladů žalovaného, tak z příjmových pokladních dokladů a účetnictví dlužníka. Zbývající část kupní ceny ve výši 388 785 Kč byla uhrazena formou zápočtu, a to na základě dohod o započtení uzavřených mezi dlužníkem a žalovaným dne 29. 12. 2014 a dne 31. 12. 2014. Z uvedených důkazů plyne, že žalovaný uhradil dne 29. 12. 2014 za dlužníka část jeho pohledávek, a to pohledávku ve výši 200 000 Kč vůči finančnímu úřadu a pohledávku ve výši 114 721 Kč vůči společnosti MWD s. r. o. Úhrada pohledávek dlužníka žalovaným vyplývá nejen z interních účetních dokladů žalovaného, ale i z výpisu z bankovního účtu žalovaného. Dále z provedeného dokazování vyplývá, že dohody o započtení ze dne 13. 1. 2015 byly uzavřeny ohledně započtení stejných pohledávek, které již byly započteny v rámci dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 a ze dne 31. 12. 2014.

21. Z uvedených důkazů plyne, že obvyklá cena vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: se v době uzavření kupní smlouvy dne 16. 9. 2014 pohybovala v rozmezí od 665 500-847 000 Kč (s DPH). Podané odborné vyjádření soudního znalce ohledně ceny vozidla vycházelo pouze z údajů uvedených v kupní smlouvě a v kopii technického průkazu vozidla. Jiné údaje o vozidle nebylo možno zjistit, neboť žalovaný již vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: nemá. Tedy nebylo možno zjistit jeho stav, proto soudní znalec vycházel z domněnky, že vozidlo bylo ve stavu běžného opotřebení. Soud proto nepřistoupil k ocenění vozidla znaleckým posudkem, neboť zjištění obvyklé ceny vozidla odborným vyjádřením má za dostatečné, kdy toto vyjádření bylo poskytnuto soudním znalcem a kdy by vypracovaný znalecký posudek vzhledem k nedostatku údajů o vozidle a jeho stavu v době jeho prodeje a faktické neexistenci vozidla, nemohl vést k přesnějším závěrům, než jsou uvedeny v odborném vyjádření. Zpracování znaleckého posudku by tak bylo nehospodárné. Soud proto vycházel ze skutkového závěru, že obvyklá cena vozidla se ke dni 16. 9. 2014 pohybovala v rozmezí od 665 500-847 000 Kč (s DPH).

22. Dále soud zjistil ze zprávy insolvenčního správce ze dne 30. 11. 2016 (č. l. B-55) a ze seznamu majetkové podstaty ze dne 16. 10. 2015 (č. l. B-16), že lze očekávat celkovou výši zpeněžení majetkové podstaty dlužníka v částce 20 mil. Kč.

23. Předně soud hodnotil, zda jsou dlužník a žalovaný osobami blízkými nebo zda tvoří koncern.

24. Dle § 74 odst. 1, 3 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, je ovládající osobou osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou. Řídící osoba podle § 79 a většinový společník jsou vždy ovládajícími osobami, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi § 75 stanoví jinak. Řízená osoba podle § 79 je vždy ovládanou osobou.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -7- (KSUL 71 INS 519/2015)

25. Dle § 73 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., zákona o obchodních korporacích, společník, který má většinu hlasů plynoucích z účasti v obchodní korporaci, je většinový společník a obchodní korporace, ve které tuto většinu má, je obchodní korporace s většinovým společníkem.

26. Na základě shora uvedených ustanovení soud dospěl k závěru, že žalovaný a dlužník v době uzavření kupní smlouvy tvořili koncern, neboť pan Aleš Bárt byl většinovým společníkem dlužníka a zároveň jediným společníkem žalovaného, tedy byl ovládající osobou, jak ve vztahu k dlužníkovi, tak ve vztahu k žalovanému. Panu Aleši Bártovi jako osobě ovládající musela být známa ekonomická situace dlužníka i žalovaného.

27. Soud se dále zabýval zhodnocením, zda jednotlivé skutkové podstaty neúčinnosti dopadají na žalobou napadené právní úkony. Nejdříve soud zkoumal neúčinnost právních úkonů ve světle hypotézy uvedené v § 240 insolvenčního zákona.

28. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle § 240 odst. 2 IZ se právním úkonem bez přiměřeného protiplnění rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle § 240 odst. 3 IZ lze právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

29. Ve prospěch závěru o úpadku dlužníka v době, kdy uzavřel kupní smlouvu, hovoří zákonná domněnka s ohledem na existenci koncernu dlužníka a žalovaného, v případě dalších úkonů bylo třeba úpadek dlužníka prokázat.

30. Soud proto při úvaze o naplnění skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonů z důvodu neposkytnutí přiměřeného protiplnění dlužníku o úkonech započtení posuzoval, zda byl dlužník ke dni uzavření kupní smlouvy a dohod o započtení v úpadkové situaci podle § 3 IZ, nebo zda jeho odporované úkony k úpadku vedly. Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že dlužník měl k datu 16. 9. 2014 (datum uzavření kupní smlouvy) více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Platby svých peněžitých závazků se splatností delší 3 měsíců již neobnovil.

31. Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -8- (KSUL 71 INS 519/2015)

32. Proto soud dospěl k závěru, že dlužník byl v úpadku z důvodu své insolvence dle § 3 odst. 1, 2 písm. b) insolvenčního zákona, neboť neplnil své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.

33. Po zjištění úpadkové situace v době učinění odporovaných úkonů dlužníkem dále soud posuzoval, zda se jednalo o úkon definovaný v § 240 insolvenčního zákona, tedy úkon, jímž se dlužníkovi nedostalo přiměřeného protiplnění. V případě prvního úkonu (kupní smlouvy) byla cena vozidla mezi dlužníkem a žalovaným sjednána ve výši 700 000 Kč, kdy soud v souladu se závěry odborného vyjádření zhodnotil kupní cenu jako cenu obvyklou, tedy jako cenu přiměřenou. Část kupní ceny ve výši 311 215 Kč byla žalovaným uhrazena v hotovosti, což prokazují výdajové pokladní doklady žalovaného a příjmové pokladní doklady dlužníka. Žalobkyně sice tvrdila, že k faktickému předání hotovosti nikdy nedošlo, ale námitku pravosti a správnosti vůči pokladním dokladům nevznesla. Soud má naopak za to, že příjmovými a výdajovými pokladními doklady bylo prokázáno, že žalovaný uhradil dlužníku část kupní ceny ve výši 311 215 Kč v hotovosti, kdy dlužník přijetí hotovosti (dne 30. 11. 2014 částky 250 000 Kč, dne 14. 1. 2015 částky 61 215 Kč) zanesl do svého účetnictví. V případě druhého úkonu (dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014) byla na základě dohody započtena část kupní ceny vozidla ve výši 314 721 Kč oproti pohledávce žalovaného, který za dlužníka prokazatelně uhradil část jeho závazků vůči finančnímu úřadu ve výši 200 000 Kč a vůči společnosti MWD s. r. o. ve výši 114 721 Kč. Shora uvedeným bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že kupní smlouva byla od počátku uzavřena se záměrem, že kupní cena nebude ani částečně uhrazena. V případě třetího úkonu (dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014) měla být na základě dohody započtena zbývající část kupní ceny vozidla ve výši 74 064,45 Kč oproti pohledávce žalovaného vůči dlužníku. Žalovaný však nespecifikoval ani nedoložil, jaké faktické plnění dlužníku oproti nedoplatku na kupní ceně poskytl. Soud se proto domnívá, že za zbývající část kupní ceny ve výši 74 064,45 Kč dlužník neobdržel od žalovaného žádné protiplnění.

34. Soud uzavírá, že kupní smlouva a dohoda o započtení ze dne 29. 12. 2014 sice byly uzavřeny v době úpadku dlužníka, ale dlužníku se za jeho plnění doslalo přiměřeného protiplnění. Soud dále dospěl k závěru, že dohoda o započtení ze dne 31. 12. 2014 byla uzavřena v době úpadku dlužníka a v tomto případě se jednalo o plnění bez přiměřeného protiplnění.

35. Soud dále přistoupil k posouzení, zda jsou napadené právní úkony neúčinné také podle skutkové podstaty uvedené v § 241 IZ.

36. Podle § 241 odst. 1 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Dle § 241 odst. 2 IZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Ustanovení § 241 odst. 3 IZ vymezuje vyvratitelné domněnky, které úkony lze považovat za zvýhodňujícími. Jedná se zejména o úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Podle § 241 odst. 4 IZ lze zvýhodňujícímu právnímu úkonu odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

37. Po zjištění úpadkové situace dlužníka v době učinění odporovaných úkonů, kdy soud v podrobnostech odkazuje na shora uvedené, soud přistoupil k hodnocení, zda se jednalo

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -9- (KSUL 71 INS 519/2015) o úkony definované v § 241 insolvenčního zákona, tedy o úkony, kterými byl žalovaný zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů. Ohledně kupní smlouvy bylo zjištěno, že kupní cena byla sjednána v obvyklé výši a její část ve výši 311 215 Kč byla uhrazena v hotovosti a dlužník tak mohl získané finanční prostředky použít k úhradě pohledávek svých ostatních věřitelů. V případě dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 ohledně započtení částky ve výši 314 721 Kč, bylo zjištěno, že sice byla v plné výši uhrazena pohledávka žalovaného, ale jednalo se o pohledávku, která vznikla tak, že žalovaný uhradil za dlužníka některé jeho závazky vůči jeho jiným věřitelům. Tedy část kupní ceny ve výši 625 936 Kč byla, či mohla být, použita k úhradě závazků dlužníka ostatním jeho věřitelům. Ohledně dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014 soud konstatuje, že se žalovanému dostalo plného upokojení jeho pohledávek, ačkoliv dlužník měl další závazky vůči jiným věřitelům, které nebyly uspokojeny vůbec. Žalovaný navíc nebyl povinen svůj závazek (nedoplatek kupní ceny ve výši 74 064,45 Kč) vůči dlužníkovi uhradit, neboť zanikl započtením a do majetkové podstaty se proto od žalovaného nedostalo plnění, jež by mohlo být použito k poměrnému uspokojení ostatních věřitelů. Při porovnání s předpokládaným výtěžkem zpeněžení, jenž ani v případě, že by byl prodej realizován za cenu obvyklou (což při dražbách v insolvenčním řízení není běžné, nýbrž se zpeněžuje zpravidla za cenu výrazně nižší s ohledem na časovou danost prodeje a z výtěžku zpeněžení se odečítají náklady insolvenčního řízení) nemůže vést k plnému uspokojení pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů, je soud toho názoru, že je zřejmé, že započtením části kupní ceny ve výši 74 064,45 Kč došlo k plnému uspokojení pohledávky žalovaného. Tím došlo ke zkrácení věřitelů, kteří v době uzavření dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014 měli splatné pohledávky, neboť ti musí počítat s tím, že po zpeněžení majetkové podstaty a vypořádání nákladů insolvence budou jejich pohledávky v důsledku úkonů žalovaného uspokojeny v menším rozsahu.

38. Soud uzavírá, že kupní smlouva a dohoda o započtení ze dne 29. 12. 2014 sice byly uzavřeny v době úpadku dlužníka, ale nejednalo se o zvýhodňující úkony, neboť z plnění poskytnutého žalovaným byli uspokojeni i jiní věřitelé dlužníka, jímž bylo plnění žalovaným přímo poukázáno. Soud dále dospěl k závěru, že dohoda o započtení ze dne 31. 12. 2014 byla uzavřena v době úpadku dlužníka a jednalo se o zvýhodňující úkon, kterým se žalovanému dostalo vyššího uspokojení na úkor ostatních věřitelů dlužníka.

39. Nakonec se soud zabýval neúčinností právních úkonů dle hypotézy uvedené v § 242 insolvenčního zákona.

40. Podle § 242 odst. 1 IZ, odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. Podle § 242 odst. 2 IZ, má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám. Podle § 242 odst. 3 IZ, úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

41. Soud posoudil kupní smlouvu ve spojitosti s dohodami o započtení ze dne 29. 12. 2014 a ze dne 31. 12. 2014 a dospěl k závěru, že tyto úkony nebyly dlužníkem učiněny s úmyslem zvýhodnit žalovaného a zkrátit tak uspokojení ostatních věřitelů. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že téměř celá kupní cena za vozidlo Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , byla dlužníku uhrazena, a to v částce 311 215 Kč v hotovosti přímo k rukám dlužníka a v částce 314 721 Kč sice započtením, ale na pohledávky, které byly žalovaným uhrazeny za dlužníka. Žalovaný tak od dlužníka obdržel reálné plnění, ale zároveň ve prospěch majetkové podstaty dlužníka poskytl protiplnění. Jak bylo shora uvedeno, soud pokládá dohodu o započtení ze dne 31. 12. 2014 za neúčinnou dle § 240 a § 241 IZ, nepřiklání se k názoru žalobkyně, že kupní

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -10- (KSUL 71 INS 519/2015) smlouva byla uzavřena již s vědomím, že kupní cena reálně nebude uhrazena a dojde k její úhradě formou zápočtu, kdy záměrem dlužníka bylo vyvést majetek z podstaty a zkrátit, tak uspokojení věřitelů a zároveň upřednostnit uspokojení pohledávek žalovaného, neboť téměř celá kupní cena za vozidlo byla uhrazena.

42. Soud uzavírá, že kupní smlouva a dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 a ze dne 31. 12. 2014 nejsou úkony, kterými dlužník úmyslně zkrátil své věřitele, neboť protiplněním poskytnutým žalovaným za předmětné vozidlo byly uspokojeny, či mohly být uspokojeny pohledávky jiných věřitelů, nežli žalovaného.

43. Soud proto shledal žalobu v části určení neúčinnosti napadených právních úkonů kupní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 a dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 za nedůvodnou a proto ji z této části zamítl. Naopak v části určení neúčinnosti napadeného právního úkonu dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014 ji považuje za zcela důvodnou, neboť dlužník je povinen v době svého úpadku zdržet se takových úkonů, kterým by mohl zkrátit uspokojení svých věřitelů.

44. Soud konstatuje, že dohodami o započtení ze dne 13. 1. 2015 měli být započteny stejné pohledávky jako ty, které již byly započteny na základě dohody o započtení ze dne 29. 12. 2014 a dohody o započtení ze dne 31. 12. 2014. K zániku pohledávek platně došlo již na základě dohod o započtení ze dne 29. 12. 2014 a ze dne 31. 12. 2014 a tedy dne 13. 1. 2015 nemohlo dojít k platnému uzavření dohod o započtení, neboť dlužník a žalovaný vůči sobě neměli vzájemné pohledávky, které by mohly být započteny. Dohodu o započtení lze uzavřít, pouze pokud mají strany vůči sobě vzájemné plnění stejného druhu. V daném případě tato základní podmínka pro platné započtení nebyla splněna.

45. Vzhledem k tomu, že dohody o započtení ze dne 13. 1. 2015 nebyly platně uzavřeny, soud ani nepřistoupil ke zkoumání jejich neúčinnosti. Za neúčinné lze prohlásit pouze platné právní úkony.

46. Soud shledal žalobu v části určení neúčinnosti napadených právních úkonů dohod o započtení ze dne 13. 1. 2015 za nedůvodnou, neboť žalobou napadené právní úkony dlužníka nelze prohlásit za neúčinné, neboť jsou neplatné.

47. Soud se dále zabýval návrhem žalobce na vydání plnění z neúčinného právního úkonu ve prospěch majetkové podstaty včetně jeho alternativního petitu, a to návrhu na vydání rovnocenné náhrady.

48. Dle § 239 odst. 4 IZ dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

49. Dle § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Dle § 236 odst. 2 IZ není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

50. Insolvenční správce jako žalobce může v odpůrčí žalobě požadovat vydání plnění z neúčinného právního úkonu eventuálním petitem. Soud v řízení dospěl k závěru, že z žalobou napadených právních úkonů, byl jako neúčinný shledán pouze právní úkon-dohoda o započtení

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -11- (KSUL 71 INS 519/2015) ze dne 31. 12. 2014. V průběhu řízení bylo soudem dále zjištěno, že plnění z neúčinného právního úkonu (vozidlo) již není ve vlastnictví žalovaného a ten ho již nemůže vydat do majetkové podstaty. Soud proto žalobu v části požadující vydání vozidla Mercedes-Benz Atego 1523, RZ: , zamítl.

51. Dále však soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky předpokládané § 236 odst. 2 IZ, tedy že není možno vydat plnění z neúčinného právního úkonu (vozidlo), a je proto na místě, aby žalovaný vydal náhradní plnění ve formě peněžité náhrady. Výši peněžité náhrady soud stanovil ve výši prospěchu, který žalovaný z neúčinného úkonu měl, kdy žalovaný fakticky neuhradil část sjednané kupní ceny ve výši 74 064,45 Kč.

52. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen částku ve výši 74 064,45 Kč, dosud neuhrazenou část kupní ceny za vozidlo, zaplatit do majetkové podstaty dlužníka a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť v této části shledal žalobu důvodnou. Soud naopak shledal nedůvodnou žalobu v části požadované peněžité náhrady ve výši 625 935,55 Kč, proto žalobu v této části zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud konstatuje, že žalobkyně měla úspěch v 1/3 sporu (ohledně jednoho napadeného právního úkonu bylo žalobě vyhověno) a žalovaný měl úspěch ve 2/3 sporu (ohledně dvou právních úkonů byla žaloba zamítnuta), proto soud přiznal žalovanému proti žalobkyni náhradu 1/3 nákladů řízení. Náklady žalovaného činili celkem částku ve výši 37 412,93 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 25. 4. 2016, vyjádření k doplnění žaloby ze dne 6. 10. 2016, podání ze dne 1. 5. 2017, vyjádření k výzvě soudu ze dne 30. 8. 2017, účast na jednání dne 31. 3. 2017, účast na jednání dne 26. 1. 2018) podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v celkové výši 21 700 Kč (7 x 3 100 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 2 100 Kč za uvedených 7 úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, za 1 úkon právní služby, dále z náhrady za promeškaný čas dle 14 advokátního tarifu v celkové výši 2 200 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu), nákladů na cestovné dle § 137 o.s.ř. v souladu s § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a vyhláškou č. 328/2014 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný požadoval cestovné za 2 jízdy k jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem z Plzně a zpět. Konkrétně soud na nákladech na cestovné žalovanému přiznal 400 (jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 31. 3. 2017) ujetých kilometrů při průměrné spotřebě 7,53 litru nafty na 100 km a ceně za jeden litr pohonné hmoty 28,60 Kč bez DPH (dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) včetně náhrady za použití osobního automobilu při koeficientu 3,90 Kč, celkem tedy cestovné za jednu jízdu činilo 2 421,81 Kč bez DPH, dále přiznal žalovanému na nákladech na cestovné i 400 (jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 26. 1. 2018) ujetých kilometrů při průměrné spotřebě 7,53 litru nafty na 100 km a ceně za jeden litr pohonné hmoty 29,80 Kč bez DPH (dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) včetně náhrady za použití osobního automobilu při koeficientu 4 Kč, celkem tedy cestovné za jednu jízdu činilo 2 497,97 Kč bez DPH. To vše zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 6 493,15 Kč, celkem 37 412,93 Kč. Z toho 1/3 činí částku ve výši 12 470,98 Kč.

54. Soud dále žalovanému přiznal v souladu s § 147 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu separačních nákladů za účast právního zástupce žalovaného na jednání Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 1. 2017, které muselo být odročeno kvůli neúčasti právního zástupce žalobkyně v důsledku jeho zpoždění cca 2 hodiny při cestě na jednání. Separační náklady žalovaného činili celkem částku ve výši 6 499,89 Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za 1 půl úkon právní služby (účast na jednání dne 6. 1. 2017) podle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 11 odst. vyhlášky

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová -12- (KSUL 71 INS 519/2015)

č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 550 Kč (3 100 Kč/2) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové částce 300 Kč za 1 uvedený úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále z náhrady za promeškaný čas dle 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 100 Kč (100 Kč za každou započatou půlhodinu), nákladů na cestovné dle § 137 o.s.ř. v souladu s § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a vyhláškou č. 328/2014 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Žalovaný požadoval cestovné za 1 jízdu k jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem z Plzně a zpět. Konkrétně soud na nákladech na cestovné žalovanému přiznal 400 (jednání u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 6. 1. 2017) ujetých kilometrů při průměrné spotřebě 7,53 litru nafty na 100 km a ceně za jeden litr pohonné hmoty 28,60 Kč bez DPH (dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.) včetně náhrady za použití osobního automobilu při koeficientu 3,90 Kč, celkem tedy cestovné za jednu jízdu činilo 2 421,81 Kč bez DPH. To vše zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty 21% ve výši 1 128,08 Kč, celkem 6 499,89 Kč.

55. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení celkem částku ve výši 18 970,87 Kč (12 470,98 Kč + 6 499,89 Kč), a to k rukám právního zástupce Mgr. Ing. Pavla Cinka do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

56. České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem v řízení vznikly náklady za odborné vyjádření ze dne 8. 11. 2017 vyhotovené soudním znalcem Ing. Tomášem Rozlivkou, ve výši 605 Kč. Soud dále konstatuje, že v řízení dosud nebyl uhrazen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč dle Položky 13 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud shrnuje, že žalobkyně měla úspěch v 1/3 sporu (ohledně jednoho napadeného právního úkonu bylo žalobě vyhověno) a žalovaný měl úspěch ve 2/3 sporu (ohledně dvou právních úkonů byla žaloba zamítnuta), žalobkyně je však dle § odst. 1 písm. o) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od soudních poplatků, proto soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému uhradit České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem náhradu 1/3 nákladů státu za odborné vyjádření, tedy částku ve výši 201 Kč a v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalovanému uhradit České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem 1/3 soudního poplatku, tedy částku ve výši 667 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

Ústí nad Labem 26. ledna 2018

Mgr. Luboš Dörfl v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: Jana Okrutová