71 ICm 4612/2017
Č.j. 71 ICm 4612/2017-43 (KSBR 29 INS 4863/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Peterm Kolářem ve věci žalobce AB 4 B.V., registrační číslo: 34186049 sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX, Amsterdam, Nizozemsko zastoupený advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Svobodova 136/9, 128 00 Praha 2 proti žalované Mgr. Ivana Rychnovská sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno insolvenční správce dlužníka Jiří anonymizovano , anonymizovano bytem Dolní Smržov 53, 679 61 Letovice zastoupená advokátkou Mgr. Leonou Hartman, LL.M. sídlem Dobrovského 824/50, 612 00 Brno

o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení na majetek dlužníka vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 4863/2017 pohledávku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 5905021626 ve výši 33.737,63 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 27.10.2017 doručenou soudu téhož dne domáhal se žalobce určení, že má za dlužníkem označeným ve výroku I. rozsudku v insolvenčním řízení tamtéž uvedeném pohledávku tamtéž specifikovanou, kterou žalovaná a dlužník popřeli u přezkumného jednání dne 16.10.2017 s tím, že se jedná o promlčený nárok.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s ohledem na skutečnost, že žalobcem uplatněný nárok je nárokem promlčeným, jiný důvod popření sporné pohledávky neuvedla.

Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že -žalobce přihlásil přihláškou č. 7 do shora jmenovaného insolvenčního řízení spornou pohledávku a to jako pohledávku nevykonatelnou a to ve výši jistiny 6.910,31 Kč a úroku za hotovostní transakce ve výši 26.827,32 Kč, -u přezkumného jednání dne 16.10.2017 pak žalovaná popřela pohledávku co do pravosti a to z důvodu jejího promlčení s tím, že rozhodčí nález považuje za nicotný pro neplatnost rozhodčí doložky, jak konečně uvedla i ve vyrozumění o popření sporné pohledávky ze dne 16.10.2017.

Vyrozuměním o popření sporné pohledávky ze dne 16.10.2017 vyrozuměla žalovaná žalobce o popření sporné pohledávky.

Z úvěrové smlouvy č. 3706118290 ze dne 11.6.2007 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl dlužníkovi spotřebitelský úvěr a součástí této smlouvy byly též úvěrové podmínky společnosti Home Credit a.s.-TRIO. V hlavě 14 § 15 úvěrových podmínek byla sjednána rozhodčí doložka bez použití optických pomůcek z důvodu drobného písma zcela nečitelná. S odkazem na tuto rozhodčí doložku pak právní předchůdce žalobce podal rozhodčí žalobu, o které rozhodl rozhodce JUDr. Vladimír Jirousek rozhodčím nálezem ze dne 21.9.2012 sp. zn. V/2012/01555 s tím, že tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 16.10.2012 a je vykonatelný od 20.10.2012. Z jmenovaného rozhodčího nálezu pak vyplývá, že rozhodce byl jmenován rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s.

Před podáním žaloby byl dlužník vyzván k úhradě dlužných částek a to přípisem zástupce žalobce ze dne 2.12.2011.

V prvé řadě bylo namístě posoudit platnost či neplatnost rozhodčí doložky sjednané v úvěrové smlouvě v hlavě 14 § 15. Zde soud dospěl k závěru, že rozhodčí doložka tam sjednaná je neplatná a to jednak z toho důvodu, že bez použití optických přístrojů je tato rozhodčí doložka prakticky nečitelná (viz. kopie úvěrových podmínek č.l. 26,27) a v tomto směru soud odkazuje plně na Nález ÚS ze dne 11.11.2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11 (pramen www.nalus.cz), kde jmenovaný soud uzavřel, že je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu . Od těchto závěrů nemá soud důvodu se odchýlit a má proto již z tohoto důvodu rozhodčí doložku za neplatnou.

Krom toho má soud rozhodčí doložku za neplatnou vzhledem k netransparentnímu určení rozhodce, neboť rozhodce byl jmenován rozhodnutím představenstva Společnosti pro rozhodčí řízení a.s., která není stálým rozhodčím soudem. Zde soud zcela sdílí názor obsažený v usnesení NS ČR ze dne 8.7.2015 sp. zn. 26 Cdo 489/2015, kde jmenovaný soud uzavřel, že za netransparentní způsob určení rozhodce je považován takový způsob sjednání rozhodce, kdy rozhodce určuje právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem. Není přitom podstatné, zda je rozhodce vybírán ze seznamu osob, které jsou předem neznámé (seznam vedený právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem na jejích webových stránkách, a který se může kdykoli změnit, či např. velmi obecný seznam advokátů vedený Českou advokátní komorou), či zda je jmenován touto třetí osobou z osob konkrétně vyjmenovaných v rozhodčí doložce (obdobně viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 23 Cdo 3697/2013). Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10).

Z uvedených důvodů soud uzavírá, že rozhodčí nález shora jmenovaný vydaný rozhodcem jmenovaným na základě neplatné rozhodčí doložky nemá právní účinky.

Problematikou promlčení nároku vyplývajícího z rozhodčího nálezu, který nemá právní účinky se zabýval Nejvyšší soud ČR, který v rozsudku ze dne 30.6.2016, sp. zn 29 ICdo 41/2014, dovodil k tomu Nejvyšší soud pro poměry této věci uvádí, že v témže duchu má (musí) být posuzován běh promlčecí doby poté, co rozhodčí řízení skončí rozhodčím nálezem, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl (podle následného posouzení exekučním soudem nebo (jako v tom to případě) insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce. Jinak řečeno, dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Dovolateli lze dát za pravdu v tom, že je-li závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat soudem v exekučním řízení případně insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. (pramen www.nsoud.cz).

Jak vyplývá ze shora uvedeného, neúčinnost rozhodčího nálezu v poměrech souzené věci byla určena až v tomto incidenčním sporu a za této situace neobstojí námitka promlčení vznesená žalovanou. Z uvedených důvodů pak soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 IZ.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Brno 6. března 2018

JUDr. Petr Kolář samosoudce