71 ICm 3297/2011
71 ICm 3297/2011-26 (KSUL 71 INS 8471/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: HELP FINANCIAL, s.r.o., IČ 26440334, se sídlem Českobratrské náměstí 1321, 293 01 Mladá Boleslav, zastoupen: JUDr. Roman Rácz, advokát, se sídlem Kubánské nám. 11/1391, 100 00 Praha 10, proti žalovanému: VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČ 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníků Marcely anonymizovano , anonymizovano a Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Na Konečné 207/11, 415 01 Teplice, zastoupen: JUDr. Jan Svoboda, advokát, se sídlem Kollárova 18, 415 01 Teplice, o určení popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má dlužnicí pohledávky z titulu neuhrazených smluvních pokut ve výši 3.500,-Kč a 50.000,-Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného JUDr. Jana Svobody, advokáta, se sídlem Kollárova 18, 415 01 Teplice.

Odůvodnění: (KSUL 71 INS 8471/2011)

Žalobou ze dne 12.12.2011 (doručenou soudu dne 12.12.2011) se žalobce domáhal proti žalovanému (insolvenční správce dlužníků) určení, že nevykonatelné pohledávky 2 (3.500,-Kč), 3 (50.000,-Kč) žalobce za dlužnicí Marcelou anonymizovano v popřené výši 53.500,-Kč (smluvní pokuty) jsou po právu. Titulem je smlouva půjčce (dále jen smlouva) č. 042297 ze dne 28.01.2011, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí Marcelou anonymizovano . Dle této smlouvy byla dlužnici poskytnuta půjčka ve výši 10.000,-Kč. Dlužnice se zavázala půjčku vrátit společně se souhrnným poplatkem (6.120,-Kč) v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 310,-Kč. Podle článku 8 smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podle článku 12 Smluvních podmínek je dlužník povinen před uzavřením smlouvy informovat společnost o svých závazcích, dluzích a půjčkách, které doposud s finančními institucemi či jinými subjekty či jinými fyzickými osobami uzavřel. Dlužník je povinen sdělit společnosti výši svého každého jednotlivého závazku (splatného i nesplatného), subjekt, se kterým závazek uzavřel a dobu splácení. Dlužnice vzala výslovně na vědomí, že pokud její prohlášení bude nepravdivě či neúplné, je společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 50.000,-Kč. Dlužnice prohlásila, že poskytla společnosti úplné, přesné, správné a pravdivé údaje a že je schopna splatit úvěr i s poplatkem (článek 7 smlouvy). Tuto skutečnost dlužnice uvedla i v čestném prohlášení o výši závazků ze dne 27.01.2011, a to v souladu s § 9 odst. 3 zák. č. 145/2012 Sb. Dlužnice v čestném prohlášení potvrdila, že si je vědoma, že nesprávné a neúplné vyplnění čestného prohlášení může být trestným činem úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákona. Na základě těchto skutečností a čestného prohlášení dlužnice společnost seznala, že je možné poskytnou dlužnici půjčku ve sjednané výši a za sjednaných podmínek. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil pohledávku 2 ve výši 3.500,-Kč, a to za prodlení se splátkami půjčky, jde o smluvní pokutu dle článku 16 Smluvních podmínek. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil dále pohledávku 3 ve výši 50.000,-Kč, jde o smluvní pokutu dle článku 12 Smluvních podmínek za neúplné a nepravdivé uvedení údajů v čestném prohlášení o výši závazků dlužnice. Pokud by dlužnice uvedla opravdu správné a pravdivé údaje, nebyla by jí žalobcem půjčka poskytnuta. Nepravdivost čestného prohlášení dlužnice je dle žalobce samo o sobě trestným činem podvodu dle § 209 trestního zákona.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 18.02.2012 (soudu došlo dne 18.06.2012). Dle vyjádření žalovaného pohledávky z titulu smluvních pokut představuje neplatně ujednané smluvní pokuty. Smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání, podle něhož měla dlužnice zaplatit žalobci (věřiteli) z půjčené částky 10.000,-Kč, jakožto smluvní pokutu celkem částku 53.500,-Kč, je společností neakceptovatelné, nelze jej pokládat za prvek poctivého a slušného jednání a proto je neplatné. Navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 71 INS 5216/2011 je zřejmé dále uvedené. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.09.2011, č.j. KSUL 71 INS 8471/2011-A-15, byl zjištěn úpadek dlužníků (manželů), povoleno oddlužení a ustanoven insolvenční správce SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s. ( v průběhu řízení změnil insolvenční správce-žalobce obchodní firmu a sídlo). Dne 23.09.2011 žalobce přihlásil do insolvenčního (KSUL 71 INS 8471/2011)

řízení nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 64.660,-Kč (přihláška č. P2, věřitel č. 2). Titulem je smlouva půjčce č. 042297 ze dne 28.01.2011, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí Marcelou anonymizovano . Jde o spotřebitelský úvěr. Dle této smlouvy byla dlužnici poskytnuta půjčka ve výši 10.000,-Kč. Dlužnice se zavázala půjčku vrátit společně se souhrnným poplatkem (6.120,-Kč) v 52 pravidelných týdenních splátkách ve výši 310,-Kč. Podle článku 8 smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podle článku 12 Smluvních podmínek je dlužník povinen před uzavřením smlouvy informovat společnost o svých závazcích, dluzích a půjčkách, které doposud s finančními institucemi či jinými subjekty či jinými fyzickými osobami uzavřel. Dlužník je povinen sdělit společnosti výši svého každého jednotlivého závazku (splatného i nesplatného), subjekt, se kterým závazek uzavřel a dobu splácení. Dlužnice vzala výslovně na vědomí, že pokud její prohlášení bude nepravdivě či neúplné, je společnost oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 50.000,-Kč. Dlužnice prohlásila, že poskytla společnosti úplné, přesné, správné a pravdivé údaje a že je schopna splatit úvěr i s poplatkem (článek 7 smlouvy). Tuto skutečnost dlužnice uvedla i v čestném prohlášení o výši závazků ze dne 27.01.2011. Dlužnice v čestném prohlášení potvrdila, že si je vědoma, že nesprávné a neúplné vyplnění čestného prohlášení může být trestným činem úvěrového podvodu. Na základě těchto skutečností a čestného prohlášení dlužnice byla dlužnici poskytnuta půjčka ve výši 10.000,-Kč. Přihlášená pohledávka 1 (11.160,-Kč) byla přihlášena jako jistina. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil dále pohledávku 2 ve výši 3.500,-Kč, a to za prodlení se splátkami půjčky, jde o smluvní pokutu dle článku 16 Smluvních podmínek. Žalobce v insolvenčním řízení uplatnil dále pohledávku 3 ve výši 50.000,-Kč, jde o smluvní pokutu dle článku 12 Smluvních podmínek za neúplné a nepravdivé uvedení údajů v čestném prohlášení o výši závazků dlužnice. Dne 24.11.2011 se v insolvenční věci konalo přezkumné jednání, při němž byla přezkoumána také přihláška č. P2 žalobce (věřitel č. 2), která byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nezajištěná a nevykonatelná a byla insolvenčním správcem uznána ve výši 11.160,-Kč (pohledávka 1) a popřena co do pravosti 53.500,-Kč (pohledávky 2, 3-neplatně sjednané smluvní pokuty, které jsou v rozporu s dobrými mravy). Dlužnice pohledávku nepopřela. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24.11.2011, č.j. KSUL 71 INS 8471/2011-B-4, bylo schváleno oddlužení dlužniíků plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 24.11.2011 insolvenční správce vyrozuměl věřitele č. 2 (žalobce) o popření nevykonatelné pohledávky a poučil jej o nutnosti podat incidenční žalobu (vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 29.11.2011).

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (v oddlužení též § 410 IZ). Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě (KSUL 71 INS 8471/2011) insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud má za to, že při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty, kterými jsou funkce preventivní, uhrazovací a sankční. Musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou výši. Smluvní pokuta musí svou výší odpovídat smluvní pokutou zajišťované povinnosti a nesmí vést k obohacení té smluvní strany, v jejíž prospěch nárok vznikl. Pokud tomu tak není, je smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy a nárok na takovou smluvní pokutu nemohl vzniknout.

Soud cituje z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.05.2009, č. I. ÚS 523/07: Zásada smluvní volnosti je v daném případě modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení; jejich použití je možné a zákonné, jejich výše však nemůže být bezbřehá. Pokud bývá v judikatuře zdůrazňováno, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení je nutno zkoumat ve vazbě na konkrétní okolnosti, na zásadu řádného a včasného plnění závazků a že rozpor právního úkonu s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a k jejich tehdejšímu postavení, je samozřejmě taková úvaha potud správná, pokud sama výše těchto úroků nemá spíše než motivační charakter právě charakter šikanózní. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku 182 % ročně, jako je tomu právě ve zkoumaném případě, je již očividně (rovněž) za hranicí, kterou lze považovat podstatě a smyslu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní. Na tom nic nemění to, že úroky byly sjednány pro prvních 30 dnů prodlení ve výši 0,1 %, a až následně pro delší prodlení byly sjednány úroky ve výši 0,5 %. Důsledkem toho je hrubý nepoměr mezi vzájemnými povinnostmi stran, které mezi sebou vedly spor. Žalobci tak bylo přiznáno tolik, kolik by zdaleka nemohl získat, uložil-li by vymáhanou částku u kterékoli banky a ani si nelze představit jinou investici, která by nabízela obdobný zisk. Jak již bylo uvedeno, smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci, pokud se dlužník ocitne v prodlení se včasným a řádným vrácením dluhu. I zde je však nutno-podle názoru Ústavního soudu-dbát na zásadu přiměřenosti, jeden ze stěžejních principů ústavního soudnictví, dodržovaný v demokratických právních státech, chápaný nikoliv pouze formálně, ale zejména materiálně (materiální právní stát). Již odedávna, a to i v obchodním styku, platí ve slušné společnosti maxima každému co jeho jest ; ani zajištění tohoto smluvního nároku však nesmí být nadměrné.

Na smlouvu, z níž žalobce dovozoval vznik své pohledávky, dopadají ustanovení zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 zák. č. 145/2010 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která (KSUL 71 INS 8471/2011) nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

Na takovou smlouvu se proto subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Z ust. § 3 odst. 1 obč. zák. plyne, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je nutné vztáhnout i na výkon práv a povinností založených ujednáním smluvních stran o smluvní odměně, smluvní pokutě a odměně za provedení odkladu splátek. Z tohoto důvodu se soud zabýval tím, zda ujednání o uvedeném v předchozí větě je v souladu s dobrými mravy, a v případě, že tomu tak není, zda je namístě odepřít žalobci požadovanou ochranu. Z ust. § 499 obch. zák. vyplývá, že za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky lze poskytnout úplatu. Občanský zákoník ani jiné právní předpisy přitom výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši této úplaty-smluvní odměny. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by její výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Přitom soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. Je nepochybné, že nepřiměřeně vysoká smluvní odměna, smluvní pokuta a odměna za provedení odkladu splátek sjednaná při poskytnutí úvěru je obecně považována za odporující obecně uznávaným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. V rámci úvahy o dobrých mravech vycházel soud rovněž z toho, že souladné s dobrými mravy je takové ujednání, jež vymezuje práva a povinnosti účastníků smlouvy vyváženě.

Soud má za to, že ustanovení smlouvy na základě kterých je věřitelem přihlašována smluvní pokuta v celkové výši 53.500,-Kč, je v rozporu s § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 obč. zák. provádějícími Směrnici Rady č. 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a jsou tedy neplatné, neboť představují nepřípustné odchýlení od zákona v neprospěch spotřebitele.

Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle ust. § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Dle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.04.2001, č.j. 29 Cdo 1583/2000 vyplývá, že v rozporu s dobrými mravy je právní úkon, který neodpovídá mravním zásadám, kulturním a společenským normám, které jsou obecně přijímány v určitě společnosti a vytváří tak obecné mínění o tom, co je touto společností akceptovatelné a pokládané za poctivé a slušné jednání.

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobu zamítl.

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. (KSUL 71 INS 8471/2011)

(resp. žalobce se k usnesení soudu ze dne 04.07.2012 na č.l. 20 spisu ohledně souhlasu s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil; žalovaný vyslovil souhlas v podání ze dne 01.08.2012 na č.l. 22 spisu).

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 30.07.2015.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Soud proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč. Jde o odměnu za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále jde o hotové výdaje v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 1x písemné podání soudu týkající se věci samé ze dne 18.05.2012). Dále jde o 21% DPH z částky 6.800,-Kč, tj. DPH ve výši 1.428,-Kč. Tyto náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 30. července 2015

JUDr. Irena Lacinová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková