71 ICm 3258/2011
71 ICm 3258/2011-47 (KSUL 71 INS 8230/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: Ing. Aleš Klaudy, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín I., insolvenční správce dlužníků Juraje anonymizovano , anonymizovano a Pavlíny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Potoční 8, 407 11 Děčín 31, zastoupen: JUDr. Ivo Jelínek, advokát se sídlem Fügnerova 600/12, 405 02 Děčín, proti žalovanému: Komerční banka, a.s., IČ 45317054, se sídlem Na Příkopě 33/969, 114 07 Praha 1-Nové Město, zastoupen: JUDr. Roman Majer, advokát se sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že popření pravosti části vykonatelné pohledávky je po právu, tedy že popřená vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 19.477,17 Kč není po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 71 INS 8230/2011)

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 28.11.2011 (doručenou soudu dne 08.12.2011) se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že popření pravosti části vykonatelné pohledávky žalovaného je po právu, tedy, že žalovaný nemá proti dlužníkům popřenou vykonatelnou pohledávku uplatněnou přihláškou pohledávky č. P6/1, 2, 3 v popřené výši 19.477,17 Kč, kterou žalobce popřel na zvláštním přezkumném jednání dne 21.11.2011, jako insolvenční správce dlužníků.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 13.02.2012 (soudu došlo dne 17.02.2012). V něm se dovolává ust. § 199 odst. 2 IZ s tím, že pohledávky byly žalovanému přiznány pravomocnými rozhodnutími příslušných orgánů (soudním rozhodnutím, rozhodčím nálezem), které jsou řádnými exekučními tituly. Na základě uvedených okolností navrhl žalovaný zamítnutí žaloby (resp. určení, že jeho popřená vykonatelná pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení je po právu).

Z insolvenčního spisu sp.zn. KSUL 71 INS 8230/2011 (KSUL 71 INS 8233/2011) je zřejmé, že dlužníci se domáhali insolvenčními návrhy spojenými s návrhy na povolení oddlužení vydání rozhodnutí, kterým by soud zjistil jejich úpadek a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 08.07.2011, č.j. KSUL 71 INS 8230/2011-A-11, KSUL 71 INS 8330/2011-A-11, soud řízení o insolvenčních návrzích dlužníků spojil se společnému projednání.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.07.2011, č.j. KSUL 71 INS 8230/2011-A-14, soud zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Tímto usnesením byl rovněž ustanoven insolvenční správce Ing. Aleš Klaudy, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 01 Děčín I.. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 01.09.2011, č.j. KSUL 71 INS 8230/2011-B-7, soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Žalovaný jako věřitel č. 4 přihlásil přihláškou č. P6 do insolvenčního řízení dlužníků nezajištěné vykonatelné pohledávky (tři) v celkové výši 107.465.35 Kč. Pohledávky byly přiznány pravomocnými rozhodnutími: rozhodčí nález ze dne 23.06.2008, sp.zn. K/2008/02882 vydaný JUDr. Květoslavou Blažkovou, platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.06.2008, č.j. 40 Ro 1062/2008-15, platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 20.03.2008, č.j. 40 Ro 392/2008-91. Při zvláštním přezkumném jednání dne 21.11.2011 insolvenční správce částečně popřel tři vykonatelné pohledávky žalovaného č. 1 co do pravosti 19.477,17 Kč (částečně popřel příslušenství u všech tří pohledávek; důvodem je nemožnost sjednání jiného než zákonného úroku z prodlení ve smlouvách svou povahou spotřebitelských, u pohledávky 3 dále popřel pro skutečnost, že žalovaný věřitel nemá nárok uplatnit smluvní úrok z prodlení z částky řádného úroku).

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod (KSUL 71 INS 8230/2011) popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 téhož ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud cituje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.07.2013: U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce nebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku; tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve neuplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku-spor o pravost nebo pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (nižší, než je výše přihlášené vykonatelné pohledávky)-spor o výši. Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem IZ), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . Jakkoli ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. omezuje odůvodnění rozsudku pro uznání pouze na (KSUL 71 INS 8230/2011) vymezení předmětu řízení (se zjevným záměrem odlišit takto rozsouzenou věc od jiných věcí týchž účastníků) a na stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání, i při takto strukturovaném odůvodnění je závěr o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (ať již v textu takového odůvodnění formulovaný výslovně nebo prostřednictvím poukazu na příslušná ustanovení občanského soudního řádu dovolující soudu rozhodnout podle uznání) současně závěrem, jímž soud navenek dává najevo, že nenalezl překážky, jež mu brání rozhodnout o věci podle uznání. Vedle prakticky totožné úpravy pro rozsudek pro zmeškání lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz, včetně elektronického platebního rozkazu a na směnečný (šekový) platební rozkaz. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o. s. ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. Závěr soudu, že i ohledně věřitelem požadovaného nároku lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznaný nárok neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2, věta první, část věty za středníkem, o. s. ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného nároku.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedenému zákonnému ustanovení § 199 IZ k závěru, že žaloba není důvodná.

V dané věci rozhodl rozhodce JUDr. Květoslava Blažková a Okresní soud v Děčíně, a to pravomocnými rozhodnutími: rozhodčí nález ze dne 23.06.2008, sp.zn. K/2008/02882 vydaný JUDr. Květoslavou Blažkovou, platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 17.06.2008, č.j. 40 Ro 1062/2008-15, platební rozkaz Okresního soudu v Děčíně ze dne 20.03.2008, č.j. 40 Ro 392/2008-91. Dlužnici proti těmto platebním rozkazům nepodali v zákonné lhůtě odpor a rovněž v rozhodčím řízení byli nečinní a ve věci se nevyjadřovali. Právní posouzení věci soudem a rozhodcem proběhlo v rovině zkoumání předpokladů, za nichž bylo možné tato rozhodnutí vydat, proto není možné dle ust. § 199 odst. 1 IZ, aby insolvenční správce pohledávku žalovaného popřel pro jiné právní posouzení.

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobu na určení, že popření pravosti části vykonatelné pohledávky je po právu, zamítl.

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř.

Rozsudek byl vyhlášen dne 20.11.2014.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 202 odst. 1 IZ. (KSUL 71 INS 8230/2011)

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 20. listopadu 2014

JUDr. Irena Lacinová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Kraková