71 ICm 2199/2015
71 ICm 2199/2015-49 KSUL 71 INS 4157/2015

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce CP Inkaso s.r.o., se sídlem Opletalova 1603/57, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČ 290 27 241, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem v Brně, A. Slavíka 1313/7, proti žalovanému Ing. Janu Rippelovi, Dobroměřice 419, insolvenčnímu správci dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Petry anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Jirkov, Krušnohorská 1664, o určení pohledávky

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Jaroslavem Samkem dílčí pohledávku č. 1 i v části úroku za dobu od zesplatnění úvě ru v částce 16.584,93 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou doručenou soudu dne 4.6.2015 se žalobce domáhá ve vztahu k žalovanému jako insolvenčnímu správci dlužníků Jaroslava anonymizovano a Petry anonymizovano určení pravosti a výše nevykonatelné pohledávky v částce 16.584,93 Kč za dlužníkem Jaroslavem Samkem.

Předmětná částka je úrokem za poskytnutí úvěru od doby zesplatnění úvěru do rozhodnutí o úpadku, který byl součástí pohledávky (peněžité nevykonatelné nezajištěné pohledávky) přihlášené žalobcem jako věřitelem ve věci dlužníků Jaroslava anonymizovano a Petry anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 4157/2015, isir.justi ce.cz vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne 20.3.2009 číslo 192309757 uzavřené mezi dlužníkem Jaroslavem Samkem a věřitelem GE Money Bank, a.s. Žalovaný pohledávku popřel při přezkumu dne 30.4.2015 do uvedené částky 16.584,93 Kč do pravosti a výše s odůvodněním, že nárok na smluvní úrok po zesplatnění úvěru z ničeho nevyplývá, tedy po zesplatnění úvěru již neměla být dlužná částka smluvním úrokem navyšována. O popření byl žalobce vyrozuměn dopisem žalovaného insolvenčního správce ze dne 20.5.2015, jenž byl doručen žalobci dne 25.5.2015. Žalobce tvrdí, že má právo na úrok (za poskytnutí peněžních prostředků) i po zesplatnění úvěru, poukazuje na obsah smlouvy a podmínek, na zákonnou úpravu (§ 506 obch. zák.) a její výklad v literatuře a rovněž na stav v aplikační praxi. Názor insolvenčního správce, že po zesplatnění úvěru již věřitel nemá právo na úrok, má za nesprávný.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 12.7.2015 odkázal popěrný důvod formulovaný při přezkumu. Zopakoval, že právo na smluvní úrok po zesplatnění úvěru nevyplývá z žádného ustanovení úvěrové smlouvy ani z všeobecných obchodních podmínek (dále VOP). Zdůraznil, že původní věřitel (podle obsahu jeho úvěrové dokumentace) úrok po zesplatnění neuplatňoval (neúčtoval o něm). Uvedl, že i jiní věřitelé úrok po zesplatnění úvěru nežádají.

Usnesením ze dne 15.7.2015 č.j.-13 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalobci bylo usnesení doručeno dne 21.7.2015, žalovanému 26.7.2015.

Žalovaný sdělil podáním doručeným soudu dne 27.7.2015, že s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání souhlasí. Souhlas žalobce byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.1.2016 byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Podáním doručeným soudu dne 9.10.2016 žalovaný doplnil vyjádření k žalobě; uvedl, že podle bodu 44d písm. b) VOP (platných v době zesplatnění úvěru) neměl věřitel od zesplatnění úvěru právo na úrok, ten byl nahrazen smluvní pokutou. Poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 77 ICm 3714/2015-65 ze dne 5.9.2016, který tuto problematiku řešil shodně s názorem žalovaného (pozn. soudu-jde o nepravomocné rozhodnutí, rozsudek byl napaden odvoláním žalovaného).

Žalobce poté, co byl soudem seznámen s doplněním procesní obrany žalovaného, učinil repliku podáním doručeným soudu dne 26.10.2016, kde sdělil, že aplikovatelné VOP v bodě 56 zakládají právo věřitele na úrok za skutečný počet dní, po kterou měl dlužník poskytnuté peněžní prostředky k dispozici, což reflektuje ustanovení § 506 obch. zák.; s ohledem na to-i s ohledem na dříve uvedené skutečnosti-by proto mělo být žalobě vyhověno.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., jež se použije podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených účastníky a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 23.11.2016.

Soud se předně zabýval tím, zda byla žaloba podána včas.

Přezkumné jednání, kde žalovaný popřel z pohledávky žalobce přihlášené dne 23.3.2015 (P4) dílčí pohledávku č. 1 do částky 16.584,93 Kč se konalo dne 30.4.2015 (B-4), vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem s náležitým poučením o dalším postupu bylo přezkumu nepřítomnému žalobci doručeno dne 25.5.2015 (B-6); jde o zjištění z uvedených částí insolvenčního rejstříku (sp. zn. KSUL 71 INS 4157/2015).

Podle § 198 odst. 1 věty první a druhé IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Předně tedy soud konstatuje, že věřitel uplatnil žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky u soudu před uplynutím lhůty 15 dnů od doručení vyrozumění, tedy včas. Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) dán nebyl, proto se soud žalobou zabýval dále věcně.

Soud z insolvenčního rejstříku (KSUL 71 INS 4157/2015) zjistil, že v insolvenčním řízení ve věci dlužníků Jaroslava anonymizovano a Petry anonymizovano byl dne 16.3.2015 zjištěn úpadek dlužníků a bylo povoleno řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, dne 30.4.2015 se konalo přezkumné jednání, kde byla přezkoumána pohledávka žalobce P4 a ta byla insolvenčním správcem popřena ohledně části dílčí pohledávky č. 1 v částce 16.584,93 Kč, představující úrok za poskytnutí úvěru od zesplatnění úvěru do rozhodnutí o úpadku do pravosti a výše z toho důvodu, že právo věřitele na smluvní úrok po zesplatnění úroku z ničeho nevyplývá, naopak z příloh přihlášky vyplývá, že po zesplatnění již není dlužná částka smluvním úrokem navyšována, zatímco dlužníci pohledávku nepopřeli (B-4 a B-3) a dne 30.4.2015 byl schválen způsob oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (B-5).

Soud tedy v tomto incidenčním sporu řeší (pouze) otázku, zda má žalobce-jako právní nástupce původního věřitele, jemuž byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena-právo na zaplacení úroku (úroku za poskytnutí peněžních prostředků) od zesplatnění úvěru do rozhodnutí o úpadku.

Pro posouzení této otázky se soud zabýval obsahem úvěrové smlouvy a v daném ohledu jsou významná následující skutková zjištění.

Přihláškou doručenou soudu dne 23.3.2015 přihlásil žalobce v insolvečním řízení dlužníků Jaroslava anonymizovano a Petry anonymizovano peněžitou nevykonatelnou nezajištěnou pohledávku členěnou na tři dílčí pohledávky, a to nevrácená jistina, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení (1), poplatky a zákonný úrok z prodlení (2) a smluvní pokuta (3), vše jako pohledávku ze smlouvy o úvěru ze dne 20.3.2009 číslo 192309757 uzavřené mezi dlužníkem Jaroslavem Samkem a věřitelem GE Money Bank, a.s.; na základě smlouvy poskytla GE Money Bank, a.s. dlužníkovi hotovostní úvěr 45.000,-Kč, dlužník se zavázal vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úrok 18,9 % p.a. v 72 splátkách po 1.148,38 Kč. Ke dni 16.3.2012 byl pro prodlení dlužníka Oznámením banky úvěr zesplatněn. Po zesplatnění úvěru bylo uhrazeno dlužníkem 4.500,-Kč. Věřitel GE Money Bank, a.s. pohledávku postoupil smlouvou ze dne 18.4.2012 žalobci.

Úvěrovou smlouvou ze dne 20.3.2009 uzavřené mezi dlužníkem Jaroslavem Samkem a věřitelem GE Money Bank, a.s. se zavázal věřitel poskytnout dlužníkovi úvěr 45.000,-Kč, dlužník se zavázal vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit úrok 18,9 % p.a. v 72 splátkách po 1.148,38 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje 20.4.2009, a dále se zavázal platit poplatky a pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly VOP a dlužník podpisem smlouvy stvrdil, že mu byly předány a že s nimi souhlasí.

Podle článku 351 VOP ve znění platném od 1.1.2009 (tedy ve znění platném v době uzavření úvěrové smlouvy) byla banka oprávněna měnit VOP, změnu byla povinna sdělit klientovi a ten mohl vyjádřit písemně nesouhlas ve lhůtě 1 měsíce. Pokud se tak nestalo, platily dále ve smluvním vztahu změněné podmínky.

Oznámením ze dne 16.3.2012 zesplatnila banka úvěr č. 192309757 na částku 45.000,-Kč a vyzvala dlužníka Jaroslava anonymizovano , aby do 10 dnů od doručení oznámení uhradil částku 42.037,24 Kč (nesplacená jistina 31.219,79 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení okamžité splatnosti 1.906,10Kč, úrok z prodlení ke dni prohlášení 45,94 Kč, dlužné poplatky včetně poplatku za upomínky 800,-Kč, náklady za upomínky 300,-Kč a smluvní pokuta 7.765,41 Kč, tj. 20 % z celkové částky všech splátek, splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný).

Podle VOP ve znění platném od 1.1.2012 (tedy ve znění platném v době zesplatnění úvěru), jejich bodu 44 d písm. b), při prohlášení úvěru za splatný je klient povinen do 10 dnů zaplatit (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) s mluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

Podle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 502 odst. 1 věty první obch. zák., od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

Podle § 503 odst. 3 věta druhá obch. zák., úroky je povinen (dlužník) zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

Podle § 506 věty první obch. zák., je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky.

Z uvedených zákonných ustanovení vyplývá, že věřitel, který odstoupil od úvěrové smlouvy pro nesplácení úvěru dlužníkem, je oprávněn i po tomto odstoupení (tedy až do zaplacení pohledávky) na dlužníkovi požadovat jak úroky z úvěru, tak i úroky z prodlení (ve sjednané nebo v právními předpisy stanovené výši). Právo věřitele na úroky i po odstoupení od úvěrové smlouvy (i po zesplatnění úvěru) tedy vyplývá ze zákona.

Daná ustanovení (vyjma prvně uvedeného základního ustanovení o úvěrové smlouvě) mají ovšem dispozitivní povahu (§ 263 odst. 1 a 2 obch. zák.), tedy bylo možno se od nich odchýlit, bylo možno sjednat si jiné pravidlo. Jde pak o to, zda se smluvní úprava v posuzovaném vztahu od této zákonné dispozitivní úpravy odchýlila, tedy zda smlouva vyloučila právo věřitele požadovat úroky po zesplatnění úvěru. Rozhodné jsou (s ohledem na sjednaný mechanismus změn VOP /bod 351 VOP platných od 1.1.2009/) VOP platné v době zesplatnění úvěru (k zesplatnění došlo 16.3.2012), tedy VOP platné od 1.1.2012. Smluvní úpravu nároků banky při předčasném ukončení smluvního vztahu (při prohlášení úvěru za splatný) obsahuje bod 44 d písm. b) VOP platných od 1.1.2012 a to v té podobě, že klient má v takovém případě do 10 dnů zaplatit bance (i) jistinu úvěru, (ii) úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení úvěru za splatný a (iii) smluvní pokutu rovnou výši úroků a poplatků, případně dalších částek, jež by byl klient povinen platit bance po dni prohlášení úvěru za splatný.

Podle této smluvní úpravy tedy po oznámení banky o zesplatnění úvěru měl věřitel právo na doplacení dlužné jistiny, jakož i úroku a úroku z prodlení narostlých ke dni prohlášení úvěru za splatný, zatímco závazky, které by měl klient povinnost platit bance při řádném plnění smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný, byly s mluvně substituovány s mluvní pokutou.

V daném případě tedy s ohledem na obsah smlouvy (která představuje odchylku od zákonného pravidla, podle něhož věřitel i po odstoupení od úvěrové smlouvy právo na úrok za poskytnutí peněžních prostředků má) skutečně věřitel právo na úroky po zesplatnění úvěru neměl; měl (má) právo na skutkově odlišný nárok, a to na smluvní pokutu, tato pokuta (podle tohoto smluvního mechanismu, tedy smluvní pokuta odlišná od dílčí pohledávky č. 3) ale nebyla přihlášena.

Jelikož v daném bodě VOP (44 d písm. b) jde o smluvní ujednání speciálně pro předčasně splatné úvěry), není rozhodné (pro tuto situaci významné), že znění bodu 56 (stanovení počtu dní pro účely úročení)-na tento bod VOP poukazoval žalobce-podle něhož se vychází ze skutečného počtu dní, po které byly prostředky bankou klientovi poskytnuty.

Popření (této části) pohledávky insolvenčním správcem bylo tedy na místě, zatímco podaná žaloba je nedůvodná. Soud ji proto zamítl.

Úspěšnému žalovanému by měl soud podle § 163 IZ a podle § 7 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložil k účelné obraně. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly; tomu odpovídá nákladový výrok.

Po uče ní :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 23. listopadu 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce