71 ICm 2198/2010
71 ICm 2198/2010-50 (KSUL 71 INS 10625/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1-Nové Město, zastoupen: JUDr. Ervín Perthen, advokát, se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalovanému: VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČ 25466763, se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správce dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Fojtovice 165, 417 41 Krupka, zastoupen: JUDr. Jan Svoboda, advokát, se sídlem Kollárova 18, 415 01 Teplice, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že část vykonatelné pohledávky žalobce za dlužníkem v popřené výši 58.791,-Kč, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (KSUL 71 INS 10625/2010)

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 29.12.2010 (doručenou soudu dne 30.12.2010) se žalobce domáhal proti žalovanému (insolvenční správce dlužníka) určení, že část vykonatelné pohledávky žalobce za dlužníkem v popřené výši 58.791,-Kč, z titulu rozhodčího nálezu rozhodce Mg. Marka Landsmanna ze dne 30.06.2009, č.j. La 3292/09-15, vydaného na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100158668 ze dne 03.09.2007, je po právu a vykonatelná. Na základě této smlouvy (ve znění dodatku ze dne 11.09.2007) byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 40.000,-Kč (resp. 105.264,-Kč: skutečně vyplacená částka byla ve výši 40.000,-Kč, smluvní odměna 65.264,-Kč). Smlouva o revolvingovém úvěru, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti a totéž se týká rozhodčí doložky, která je platná a obsahuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem a neodporuje žádným konentním ustanovením právních předpisů. V rozhodčí doložce (čl. 18. smluvních ujednání) byl Mgr. Marek Landsmann uveden jako jeden z rozhodců, který bude v případném rozhodčím řízení rozhodovat.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 09.02.2011 (soudu doručeno dne 09.02.2011), kdy uvedl, že uplatněný nárok neuznává. Žalobce v žalobě prakticky pouze polemizuje s charakterem přihlášené pohledávky, tedy zda byla vykonatelná či nikoliv a s ohledem na to dovozuje, že bylo na žalovaném (insolvenční správce), aby podal incidenční žalobu proti němu (nikoliv opačně). Listina označená jako rozhodčí nález, od níž žalobce dovozuje vykonatelnost své pohledávky, rozhodčím nálezem ve smyslu zákona není. Rozhodčí doložka, na jejímž základě měl být vydán, je neplatná pro absenci předepsané písemné formy, když je obsažena v čl. 18.1. smluvních ujednání, které nejsou kryty podpisem stran a není tudíž dodržena zákonem požadovaná písemná forma. Rozhodčí doložka je neplatná i pro rozpor s kogentní úpravou ochrany spotřebitele v rámci spotřebitelských smluv, konkrétně s § 56 odst. 1 obč. zák., podle něhož spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Jednání ve věci se konalo dne 24.11.2014 (neboť žalobce nesouhlasil, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání). Soud zkonstatoval, že žaloba byla k insolvenčnímu soudu podána včas dne 30.12.2010 (§ 198 odst. 1 IZ, § 197 odst. 2 IZ).

Před soudem byly provedeny listinné důkazy:

Ze spisu KSUL 71 INS 10625/2010:

-č.l. A-10 (rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení ze dne 08.10.2010) -přihláška č. P3 + přílohy k přihlášce (přihláška žalobce do insolvenčního řízení): smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 03.09.2007, č. 9100158668, dodatek ke smlouvě ze dne 11.09.2007, splátkový kalendář ze dne 13.02.2008, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22.02.2009, faktura ze dne 22.02.2009, směnka ze dne 03.09.2007, rozhodčí nález rozhodce (KSUL 71 INS 10625/2010)

Mgr. Marka Landsmanna ze dne 30.06.2009, č.j. La 3292/09-15, karta klienta ze dne 14.10.2010 -č.l. B-3 (protokol z přezkumného jednání a schůze věřitelů ze dne 09.12.2010) -č.l. B-4 (usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře ze dne 09.12.2010)

Ze spisu:

-č.l. 8 (vyrozumění IS o popření) -č.l. 9-12 (faktury ze dne 21.05.2008, ze dne 05.08.2008, ze dne 20.11.2008, ze dne 31.12.2008-fakturace smluvní pokuty)

Po zhodnocení provedených důkazů (§ 132 o.s.ř.) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém a právním stavu:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 08.10.2010, č.j. KSUL 71 INS 10625/2010-A-10, byl zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce VRŠANSKÝ a spol. v.o.s. . Dne 26.10.2010 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou vykonatelnou pohledávku ve výši 150.989,-Kč (přihláška č. P3, věřitel č. 3 ) z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100158668, ze dne 03.09.2007. Dne 09.12.2010 se v insolvenční věci konalo první přezkumné jednání a první schůze věřitelů, při němž byla přezkoumána také přihláška č. P3 žalobce (věřitel č. 3), která byla insolvenčním správcem přezkoumána jako nezajištěná a nevykonatelná a byla insolvenčním správcem uznána ve výši 92.198,-Kč a popřena co do pravosti a výše 58.791,-Kč (neplatně ujednaná smluvní pokuta ve výši 50 % výše úvěru a úrok v 50 % smluvní pokuty; rozhodčí řízení bylo vedeno bez platně ujednané rozhodčí doložky, pohledávka je tudíž dle žalovaného insolvenční správce nevykonatelná; úrok 4.559,-Kč z 50 % smluvní pokuty totéž; náklady rozhodčího řízení 1.600,-Kč, které bylo vedeno bez platně ujednané rozhodčí doložky tedy nevznikly). Dlužník pohledávku nepopřel. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 09.12.2010, č.j. KSUL 71 INS 10625/2010-B-4, bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 09.12.2010 insolvenční správce vyrozuměl věřitele č. 3 (žalobce) o popření nevykonatelné pohledávky a poučil jej nutnosti podat incidenční žalobu (vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 10.12.2010). Z částky 150.989,-Kč je tedy zjištěna částka ve výši 92.198,-Kč (shora-přihlášena jako vykonatelná, přezkoumána jako nevykonatelná) a popřena částka ve výši 58.791,-Kč (předmět tohoto sporu shora-přihlášena jako vykonatelná, přezkoumána jako nevykonatelná). Dne 03.09.2007 byla mezi věřitelem (žalobcem) a dlužníkem, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100158668 (součástí jejího textu jsou smluvní ujednání), ve znění dodatku ze dne 11.09.2007. Výše poskytnutého úvěru činila 105.264,-Kč (skutečně vyplaceno bylo 40.000,-Kč, smluvní odměna činila 65.264,-Kč). Výše měsíční splátky činila 2.193,-Kč. Smluvní pokuta činila 50 % z výše úvěru 105.264,-Kč).

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (v oddlužení též § 410 IZ). Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo (KSUL 71 INS 10625/2010) insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 téhož ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Soud cituje z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.07.2013: U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce nebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření bude naopak určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku; tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve neuplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly, rozhodující příčinou pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku-spor o pravost nebo pro určení, že (insolvenčním správcem) žalovaný přihlášený věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (nižší, než je výše přihlášené vykonatelné pohledávky)-spor o výši. Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem IZ), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, nebo takové skutečnosti sice byly uplatněny, ale v porovnání s dřívějším rozhodnutím nevedly ke změně skutkových závěrů) měl zjištěný skutkový stav vést (KSUL 71 INS 10625/2010) k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán. Může jít např. o situaci, kdy příslušný orgán přiznal věřiteli pohledávku vůči dlužníku jako plnění ze smlouvy, ač plnění mělo být přiznáno jako náhrada škody nebo jako bezdůvodné obohacení nebo o situaci, kdy příslušný orgán sice správně určil (pojmenoval) právní normu, podle které měl být posouzen zjištěný skutkový stav věci, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Přitom je zjevné, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu nebo že nemá být přiznána v celé požadované výši. Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné . Zde je však na místě zdůraznit, že jakékoli (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné právní posouzení věci příslušným orgánem) právní posouzení vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné . Jakkoli ustanovení § 157 odst. 3 o. s. ř. omezuje odůvodnění rozsudku pro uznání pouze na vymezení předmětu řízení (se zjevným záměrem odlišit takto rozsouzenou věc od jiných věcí týchž účastníků) a na stručné vyložení důvodů, pro které soud rozhodl rozsudkem pro uznání, i při takto strukturovaném odůvodnění je závěr o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (ať již v textu takového odůvodnění formulovaný výslovně nebo prostřednictvím poukazu na příslušná ustanovení občanského soudního řádu dovolující soudu rozhodnout podle uznání) současně závěrem, jímž soud navenek dává najevo, že nenalezl překážky, jež mu brání rozhodnout o věci podle uznání. Vedle prakticky totožné úpravy pro rozsudek pro zmeškání lze ve stejném duchu poukázat též na platební rozkaz, včetně elektronického platebního rozkazu a na směnečný (šekový) platební rozkaz. Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci. U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 157 odst. 3 o. s. ř.). U platebního rozkazu včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být taková rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal. Závěr soudu, že i ohledně věřitelem požadovaného nároku lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznaný nárok neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2, věta první, část věty za středníkem, o. s. ř.). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného nároku.

Po právním posouzení skutkových zjištění a po zhodnocení důkazů dospěl soud zejména vzhledem ke shora uvedenému zákonnému ustanovení § 199 IZ k závěru, že žaloba je důvodná.

V dané věci rozhodl rozhodce Mgr. Marek Landsmann (v rozhodčí doložce jmenovaný), a to pravomocným rozhodčím nálezem ze dne 30.06.2009, č.j. La 3292/09-15. Dlužník byl v rozhodčím řízení v podstatě nečinný (pouze uvedl, že z vážných finančních (KSUL 71 INS 10625/2010) důvodů není schopen plnit své závazky) a proti vydání rozhodčího nálezu ničeho nenamítal. Právní posouzení věci rozhodcem proběhlo v rovině zkoumání předpokladů, za nichž bylo možné toto rozhodnutí vydat, proto není možné dle ust. § 199 odst. 1 IZ, aby insolvenční správce pohledávku žalovaného popřel pro jiné právní posouzení a dokonce jí přezkoumal jako nevykonatelnou. Dle názoru soudu je celá přihlášená pohledávka pohledávkou vykonatelnou (ostatně tak jí žalobce-věřitel do insolvenčního řízení dlužníka také přihlásil).

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl.

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 24.11.2014.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto řízení vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

V Ústí nad Labem dne 24. listopadu 2014

JUDr. Irena Lacinová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Iva Kraková