71 ICm 2177/2013
71 ICm 2177/2013-33 KSUL 71 INS 3100/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce Intrum Justitia Czech, s.r.o., se sídlem Klimentská 1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČ 272 21 971, proti žalovanému VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., se sídlem Teplice, Kollárova 1879/11, PSČ 415 01, IČ 254 66 763, insolvenčnímu správci dlužnice Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec, Volgogradská 200/14, zastoupenému Mgr. Martinem Sobkem, advokátem v Teplicích, Rokycanova 379/5, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy dílčí pohledávky č. 1 ve výši 25.600,77 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 3100/2013, jež byla popřena insolvenčním správcem, je pohledávkou po právu.

II. Určuje se, že žalobcova dílčí pohledávka č. 2 ve výši 92.128,46 Kč v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 3100/2013, jež byla popřena insolvenčním správcem, je pohledávkou po právu.

III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 19.6.2013 a opravenou podáním doručeným soudu 14.4.2014 se žalobce domáhá ve vztahu k žalovanému jako insolvenčnímu správci dlužnice Ivety anonymizovano určení pravosti a výše pohledávek v částce 25.600,77 Kč a v částce 92.128,46 Kč. Obě tyto pohledávky byly součástí přihlášené pohledávky P2 ve věci dlužnice Ivety anonymizovano v řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 3100/2013. Částka 25.600,77 Kč byla součástí dílčí pohledávky č. 1, jde o smluvní pokutu vyplývající z dohody o uznání závazku ze dne 3.8.2011, článku 5.1 smluvních ujednání (v návaznosti na úvěrovou smlouvu ze dne 3.7.2007) v částce 24.850,77 Kč a o poplatek za isir.justi ce.cz rozhodčí řízení v částce 750,-Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla přihlášena jako peněžitá vykonatelná nezajištěná pohledávka, vykonatelnost byla dokládána rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2012 č. Va-PD 229/2012 vydaným rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou. Částka 92.128,46 Kč je dílčí pohledávkou č. 2, jde o smluvní pokutu vyplývající z dohody o uznání závazku ze dne 3.8.2011, článku 7.2.c smluvních ujednání (v návaznosti na úvěrovou smlouvu ze dne 3.7.2007). Dílčí pohledávka č. 2 byla přihlášena jako peněžitá vykonatelná nezajištěná pohledávka, vykonatelnost byla dokládána rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2012 č. Va-PD 229/2012 vydaným rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou. Žalovaný dílčí pohledávku č. 1 popřel do částky 25.600,77 Kč do pravosti a výše a dílčí pohledávku č. 2 popřel do celé částky 92.128,46 Kč do pravosti při přezkumu dne 30.5.2013, když je přezkoumal jako pohledávky nevykonatelné s odůvodněním, že rozhodčí doložka je neplatná, pokud bylo sjednáno, že lze rozhodnout o věci bez nařízení ústního jednání. Proto žalovaný popřel náklady rozhodčího řízení s tím, že nevznikly a obě smluvní pokuty přiznané rozhodčím nálezem vydaným rozhodkyní na základě neplatné rozhodčí doložky popřel proto, že neodrážejí funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody a že výše smluvních pokut není přiměřená významu porušení smluvní povinnosti. Ujednání o smluvní pokutě z dílčí pohledávky č. 1 je nadto neurčité a ujednání o smluvní pokutě z dílčí pohledávky č. 2 je neplatné. O popření byl žalobce vyrozuměn dopisem žalovaného insolvenčního správce ze dne 31.5.2013, jenž byl doručen žalobci dne 3.6.2013. Žalovaný informoval žalobce o popření pohledávky a o důvodech popření a poučil jej o možnosti podat žalobu na určení popřené pohledávky. Žalobce opírá žalobu o skutečnost, že šlo o vykonatelnou pohledávku, přičemž vykonatelnost popřených pohledávek byla doložena předloženým rozhodčím nálezem, rozhodkyně se smluvní pokutou zabývala; žalovaný provedl jiné právní posouzení, což je ale nepřípustné. Rozhodčí nález zavazuje anonymizovano i insolvenční soud, tedy ani insolvenční soud se nemůže zabývat opětovným právním posouzením věci. Jelikož šlo o vykonatelnou pohledávku, tak s ohledem na ustanovení § 198 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ) by mělo být na žalovaném, aby prokázal důvod popření podle § 199 IZ.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 18.6.2014 uvedl, že s uplatněným určovacím nárokem nesouhlasí. Žalovaný nepovažuje rozhodčí nález za vykonatelný, a to pro neplatnost rozhodčí doložky, podle níž mělo být rozhodnuto bez ústního jednání. Proto popřel náklady rozhodčího řízení a provedl hodnocení smluvní pokuty, kterou považuje za zcela nepřiměřenou (účelem pak není náhrada škody, ale obohacení věřitele).

Usnesením ze dne 2.7.2014 č.j.-28 vyzval soud anonymizovano , aby sdělili ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Oběma anonymizovano bylo usnesení doručeno dne 4.7.2014. Souhlas anonymizovano s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání byl dán tím, že se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.1.2016 byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. (použitým podle § 7 IZ) soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě listin předložených anonymizovano a na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 23.11.2016.

Podle § 174 odst. 4 IZ, jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá. Podle § 177 IZ, k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Podle § 190 odst. 1 IZ, přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem. Podle § 191 IZ (ve znění platném ke dni konání přezkumného jednání, tedy před novelou provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., účinnou k 1.1.2014) přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 197 odst. 1 věty první IZ, výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání.

Podle § 198 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. (odst. 1) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. (odst. 2) Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199. (odst. 3) Podle § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. (odst. 1) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. (odst. 2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. (odst. 3)

Předmětná pohledávka byla přezkoumána při jednání konaném dne 30.5.2013, přičemž podle seznamu pohledávek byla přezkoumána (v dílčích pohledávkách č. 1 a č. 2) jako nevykonatelná a byla (v dílčí pohledávce šč. 1 zčásti a v díšlí pohledávce č. 2 zcela) popřena (B-3). O popření pohledávky byl žalobce vyrozuměn dopisem žalovaného insolvenčního správce ze dne 31.5.2013 (s náležitým poučením o možnosti podat žalobu na určení popřené pohledávky), který byl doručen žalobci dne 3.6.2013 (B-6).

Za těchto okolností-tedy za situace, kdy byla insolvenčním správcem popřena pohledávka přihlášená jako vykonatelná, avšak přezkoumaná jako nevykonatelná-byl věřitel povinen podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2013 sp. zn. 29 NSCR 25/2011).

Soud tedy předně ověřoval, zda byla žaloba podána včas. Jelikož věřitel uplatnil žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky u soudu dne 19.6.2013, tedy před uplynutím lhůty 30 dnů od přezkumného jednání (konaného dne 31.5.2013), jde o žalobu včasnou.

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) dán nebyl, proto se soud žalobou zabýval dále věcně.

Přihláškou doručenou soudu dne 19.4.2013 (a následně doplněnou) přihlásil žalobce v insolvenčním řízení dlužnice Ivety anonymizovano pohledávku ve výši 233.534,05 Kč, členěnou do tří dílčích pohledávek. Dílčí pohledávka č. 1 v částce 127.911,43 Kč byla přihlášena jako peněžitá vykonatelná nezajištěná pohledávka, vykonatelnost byla dokládána rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2012 č. Va-PD 229/2012 vydaným rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou. Součástí této dílčí pohledávky č. 1 byl rozhodčí poplatek 750,-Kč a smluvní pokuta 24.850,77 Kč podle článku 5.1 dohody o uznání dluhu ze dne 3.8.2011. Dílčí pohledávka č. 2 v částce 92.128,46 Kč byla přihlášena jako peněžitá vykonatelná nezajištěná pohledávka, vykonatelnost byla dokládána rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2012 č. Va-PD 229/2012 vydaným rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou. Pohledávkou byla smluvní pokuta 92.128,46 Kč podle článku 7.2.c dohody o uznání dluhu ze dne 3.8.2011. Dílčí pohledávka č. 3 byla zjištěna, není předmětem incidenčního sporu, soud se jí proto nezabýval.

Přihlášenou popřenou pohledávku (vykonatelnost dílčích pohledávek č. 1 i č. 2) doložil žalobce rozhodčím nálezem ze dne 5.3.2012 č. Va-PD 229/2012 vydaným rozhodkyní JUDr. Evou Vaňkovou a rozhodčí smlouvou ze dne 3.8.2011 uzavřenou mezi žalobcem a dlužnicí. Uvedeným rozhodčím nálezem bylo uloženo dlužnici, aby zaplatila žalobci částku 127.161,43 Kč, smluvní pokutu z této částky ve výši 0,15 % denně od 13.12.2011 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení v částce 750,-Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci 9.3.2012. Rozhodkyně s ohledem na obsah rozhodčí smlouvy shledala svou pravomoc rozhodnout spor, vyzvala dlužnici k vyjádření (bez odezvy), posoudila předložené doklady a dospěla tak k závěru o důvodnosti žaloby, včetně oprávněnosti nároku věřitele na zaplacení smluvní pokuty 24.850,77 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,15 % denně z částky 127.161,43 Kč. Uvedenou rozhodčí smlouvou se strany dohodly na osobách rozhodců a pravidlech rozhodčího řízení, mj. že rozhodce rozhoduje bez ústního jednání na základě písemných podkladů předložených stranami, je však oprávněn nařídit jednání, pokud by doklady nepovažoval za dostačující.

Soud z insolvenčního rejstříku (KSUL 71 INS 3100/2013) zjistil, že v insolvenčním řízení ve věci dlužnice Ivety anonymizovano byl dne 8.4.2013 zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno řešení jejího úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (A-14), dne 30.5.2013 se konalo přezkumné jednání, kde byla přezkoumána pohledávka žalobce P2 a ta byla insolvenčním správcem popřena ohledně části dílčí pohledávky č. 1 v částce 25.600,77 Kč, představující poplatek za rozhodčí řízení 750,-Kč a smluvní pokutu 24.850,77 Kč do pravosti a výše a ohledně celé dílčí pohledávky č. 2 v částce 92.128,46 Kč, představující smluvní pokutu, do pravosti, to s odůvodněním (obsaženým v upraveném seznamu), že tyto dvě dílčí pohledávky jsou nevykonatelné, když rozhodčí doložka je neplatná, pokud bylo sjednáno, že lze rozhodnout o věci bez nařízení ústního jednáním, proto byly popřeny náklady rozhodčího řízení v částce 750,-Kč s tím, že nevznikly a byly popřeny obě smluvní pokuty proto, že neodrážejí funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody a že výše smluvních pokut není přiměřená významu porušení smluvní povinnosti, přičemž ujednání o smluvní pokutě z dílčí pohledávky č. 1 je navíc neurčité a ujednání o smluvní pokutě z dílčí pohledávky č. 2 je neplatné, zatímco dlužnice pohledávku nepopřela (B-3) a že dne 30.5.2013 byl schválen způsob oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (B-4).

Pro další úvahy soudu je určující závěr, zda předmětná pohledávka byla pohledávkou vykonatelnou. Byla jako vykonatelná přihlášena, vykonatelnost byla doložena rozhodčím nálezem, insolvenční správce ji ale přezkoumal jako nevykonatelnou s tím, že rozhodčí smlouva je neplatná, pokud sjednaná pravidla rozhodčího řízení umožňovala rozhodnout bez ústního jednání. Ujednání v rozhodčí smlouvě o pravidlu absence ústního jednání v rozhodčím řízení bez dalšího (tj. pokud sjednané pravidlo nebylo zneužito, případně pokud nevyvolalo nerovnováhu v právech a povinnostech stran-k čemuž zde nedošlo) nezakládá neplatnost rozhodčí smlouvy a nicotnost nálezu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.10.2013 sp. zn. 23 Cdo 2447/2011 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.9.2014 sp. zn. 33 Cdo 1616/2014). Soud tedy-na rozdíl od žalovaného insolvenčního správce-neplatnost rozhodčí smlouvy (a ve vazbě na to nicotnost rozhodčího nálezu) neshledává. V incidenčním sporu tak soud uzavírá, že šlo i v případě dílčích pohledávek č. 1 a č. 2 v přihlášce P2 o pohledávky vykonatelné.

V průběhu řízení o žalobě na určení nevykonatelné pohledávky tedy vyšlo najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, což není důvodem k zamítnutí žaloby, ale žalovaný je v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (§ 198 odst. 3 IZ).

Soud se proto dále zabýval tím, zda je prokázán (zda je dán) důvod pro popření pohledávek, formulovaný při přezkumu insolvenčním správcem.

Popření náhrady nákladů rozhodčího řízení v částce 750,-Kč neobstojí, když se jedná o náhradu za řízení, které proběhlo (a mohlo proběhnout) a pokud jde o popřené smluvní pokuty v částce 24.850,77 Kč a v částce 92.128,46 Kč, tak obě tyto smluvní pokuty byly posouzeny v rozhodčím řízení, přičemž jejich jiné (odlišné) právní posouzení je s ohledem na ustanovení § 199 odst. 2 IZ vyloučeno.

Popěrné důvody insolvenčního správce tedy nebyly opodstatněné a proto soud žalobě věřitele na určení popřených pohledávek vyhověl.

Úspěšnému žalobci by měl soud podle § 163 IZ a podle § 7 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznat právo na plnou náhradu nákladů, které vynaložil k účelnému uplatnění práva. Nákladový výrok odpovídá tomu, že se náhrady nákladů vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 23. listopadu 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce