71 ICm 2004/2014
č.j.: 71 ICm 2004/2014-26 KSPH 41 INS 10779/2013

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce: LIQUIDATORS, v.o.s., se sídlem Radhošťská 1942/2, 130 00 Praha 3, insolvenční správce dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Sídliště BBS 1368/5, 250 01 Brandýs nad Labem, proti žalovanému: Euroclaim Praha, s.r.o., IČ: 273 80 050, se sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10, zastoupen: Mgr. Ing. Janem Daňkem, advokátem se sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10, o popření vykonatelné pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že pohledávka žalovaného č. P6/1 ve výši 1.020.259,00 Kč, přiznaná mu pravomocným rozhodčím ze dne 14.08.2009, č.j. R/236/2009, vydaným rozhodcem JUDr. Alenou anonymizovano , není po právu, in eventum, že pohledávka není po právu co do částky 778.725,00 Kč, a je po právu co do částky 241.534,00 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobce se svým návrhem domáhal určení, že pohledávka žalovaného č. P6/1 ve výši 1.020.259,00 Kč, přiznaná mu pravomocným rozhodčím ze dne 14.08.2009, č.j. R/236/2009, vydaným rozhodcem JUDr. Alenou anonymizovano , není po právu in eventum, že pohledávka není po právu co do částky 778.725,00 Kč a je po právu co do částky 241.534,00 Kč. Pohledávka žalovaného byla přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp.zn. KSPH 41 INS 10779/2013 ve věci dlužníka Václava Michel anonymizovano , bytem Sídliště BSS 1368/5, Brandýs nad Labem.

K rozhodným skutečnostem žalobce uvedl, že pohledávku považuje za vykonatelnou, neboť vykonatelnost pohledávky žalovaný řádně nedoložil. Správce neuznává platnost rozhodčí doložky. Účastníci smluvního vztahu dne 19.2.2009 sice formálně osobu rozhodce dohodli, avšak tato byla určena věřitelem a dlužník spotřebitel se na jejím výběru nikterak nepodílel, uznání dluhu byla dlužníkovi vnuceno věřitelem. Rozhodčí nález byl vydán bez ústního jednání a bez odůvodnění. Práva dlužníka-spotřebitele tímto byla nezákonně a protiústavně omezena (§ 56 odst. 1 obč.zák. a čl. 36 odst.1 listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). S ohledem na neplatné ujednání o rozhodčí doložce, lze v tomto řízení napadnout smluvní úrok, smluvní pokutu, které jsou v rozporu s dobrými mravy a požadavkem ochrany spotřebitele. Rozhodčí nález byl vydán v rozporu s hmotným právem, je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Věřitel nedoložil pravost přihlášené pohledávky, neboť nedoložil sérii navazujících postupních smluv, z nich by vyplynulo, že pohledávka byla na věřitele postoupena. Věřitel může požadovat smluvní pokuty pouze vzniklé po účinnosti postupní smlouvy, a to jen za předpokladu, že bylo jejich postoupení ujednání výslovně v postupní smlouvě. Vzhledem k tomu, že nebyla platně založena pravomoc rozhodce, nemá podání žaloby a vydání rozhodčího nálezu účinky stavení resp. přerušení promlčí lhůty a pohledávka je tedy promlčená. Pro případ, že soud neshledá popření pravosti důvodným popírá správce pohledávku co do výše 778.725,00 Kč, nepopírá co do částky 241.534,--Kč.

Poplatek za sjednání úvěru v částce 12.314,--Kč považuje žalobce za nepřiměřeně vysoký, neboť představuje 12% poskytnutého úvěru. Dohoda o výši tohoto poplatku je tedy neplatná ve smyslu ust.§ 39 obč.zák. a je sjednána v neprospěch spotřebitele (§56 obč.zák.). Smluvní úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,05% denně, což představuje 18,25% p.a., tato sazba úroku je dle žalobce neplatná, neboť sazbu úroku z prodlení nelze ve spotřebitelských smlouvách sjednat odchylně od ust.§ 517 obč.zák. ( odkazuje na rozhodnutí NSČR ze dne 30.10.2008, sp.zn. 32 Odo 873/2006). Úroky z prodlení mohou plynout pouze z jistiny, nikoliv z příslušenství pohledávky, jak činí žalovaný. Ujednání o smluvní pokutě považuje za absolutně neplatné, neboť smluvní pokutu nelze sjednat ve smluvních podmínkách ( odkazuje na nález ÚS ze dne 11.11.2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11), v souzeném případě je dohoda o smluvní pokutě uveden v čl. 7 obchodních podmínek, a to ve zjevně nepřiměřené výši 0,2% denně, tj. 73% p.a., což je v rozporu s dobrými mravy (§39 a 56 obč.zák.). Věřiteli nenáleží náhrada nákladů rozhodčího řízení v částce 47.600,00 Kč, neboť pravomoc rozhodce nebyla platně sjednána. Věřitel nedoložil, jakým způsobem byla výše náhrady nákladů řízení stanovena, zda byly vynaloženy účelně resp. účelově. Žalobce poukázal na skutečnost, že dlužník obdržel dle smlouvy o úvěru částku 102.150,--Kč, věřitel přihlásil pohledávku ve výši 1,020.259,00 Kč.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. K námitkám žalobce uvedl, že k přihlášce pohledávky předložil rozhodčí nález vydaný dne 14.9.2009, č.j. R/236/2009 vydaný rozhodcem Mgr. Alenou anonymizovano , který nabyl právní moci dne 8.í.2009 a je vykonatelný. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 18.12.2009, č.j. 27 Nc 126/2009-2 na řízena na majetek dlužníka exekuce. Vykonatelnost pohledávky je tedy doložena v souladu s ust.§ 17Z IZ. Výzvu k předložení originálu listiny věřitel neobdržel.

Rozhodčí doložka obsažená v dohodě o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 19.2.2009 je platná, obsahuje veškeré náležitosti požadované obecně závaznými právními předpisy, rozhodce ad hoc je v této výslovně uveden jménem a příjmením, byl určen srozumitelně a jeho označení nevzbuzuje žádné pochybnosti. Žalobce nebyl oprávněn popřít pohledávku žalovaného s tím, že neuznává platnost rozhodčí doložky, potažmo pravomoc rozhodce a rozhodčí nález jako takový, a to s odkazem na ustálenou judikaturu (uvádí rozhodnutí VS v Olomouci sp.zn. 12 VSOL 35/2011, 2 VSOL 8/2011, 12 VSOL 59/2011), podle jichž není možno v případě, že pohledávky byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu, provádět jiné právní hodnocení, přičemž jiným právním hodnocením je dle žalovaného i to, že správce tvrdí neplatnost rozhodčí doložky. Postoupení pohledávky na žalovaného bylo řádně prokázáno v průběhu samotného rozhodčího řízení, kde byly předloženy veškeré postupní smlouvy včetně oznámení postoupení pohledávky dlužníkovi, včetně doručenek. Dlužník sám v dohodě o uznání dluhu výslovně prohlásil, že mu vyrozumění o postoupení pohledávky bylo doručeno, čímž žalovaný prokázal své právní nástupnictví. Žalovaný nesouhlasí s námitkou promlčení pohledávky, a to s ohledem na uzavřenou dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 19.2.2005, kde dlužník pohledávku co do důvodu i výše uznal. Pohledávka by nebyl promlčena ani v případě, že by nebyla projednána v rozhodčím řízení, neboť dle ust.§ 558 obč.zák. se má za to, že dluh v době jeho uznání trval a promlčuje se poté za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Námitky žalobce týkající se smluvních pokut a smluvního úroku z prodlení jsou dle žalovaného jiným právním posouzením věci, které je žalobci dle ust.§ 199 odst.2 IZ zapovězeno. Výše smluvních pokut a dalšího příslušenství k pohledávce je plně v souladu s konstantní judikaturou NSČR např. rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 4430/2007, 29 Cdo 2495/98, 33 Odo 61/2005, 33 Odo 588/2003 apod. V daném případě se nejedná o nepřiměřenou smluvní pokutu, která by byla v rozporu s dobrými mravy, když dlužník měl zabránit růstu její celkové výše tím, že by v co nejkratší době splnil svoji smluvní povinnost. Náklady řízení požadované žalovaným jsou účtovány v souladu s tehdy platnou vyhláškou 484/200 Sb.

V posuzované věci dospěl soud k následujícím závěrům:

Vzhledem k tomu, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a byla popřena insolvenčním správcem, byla podána oprávněnou osobou, jíž byl v daném případě insolvenční správce ( ust.§ 199 IZ).

Podle ust.§ 199 odst.1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku uplatnil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Pohledávka byla popřena na zvláštním přezkumném jednání dne 30.5.2014, žaloba byla podána dne 16.6.2014, tj. včas.

Důvody popření pohledávky jsou uvedeny v protokole o přezkumném jednání a upraveném seznamu.

Podle ustanovení §192 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ) dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Dle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla a nebo, že již zcela zanikla a nebo, že se zcela promlčela.

Dle ust.§ 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst.1,2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění. Ustanovení § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele. Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust.§ 261 odst.3 písm.d) obch.zák. se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru ( ust.§ 497).

Podle ust.§ 262 odst.4 obch.zák. ve vztazích podle ust.§ 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odst.1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustavení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ust.§ 497 obch.zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách : 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele

2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky. Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm. a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě: dle písm. q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů.

Soud učinil skutkové zjištění o tom, že:

1) Zdejším soudem bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Václava Michel anonymizovano , bytem Sídliště BSS 1368/5, Brandýs nad Labem usnesením č.j. KSPH 41 INS 10779/2013-A-13 ze dne 19.6.2013, současně soud povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením č.j. KSPH 41 INS 10779/2013-B-10 ze dne 18.9.2013 bylo schváleno oddlužení splátkovým kalendářem.

2) Žalovaný, věřitel č.6, P/6 přihlásil dne 8.7.2013, doplněnou dne 8.4.2014 do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou a nezajištěnou pohledávku ve výši 1,020.59,00 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 052020971 ze dne 19.11.2005, kterou uzavřel dlužník s právním předchůdcem věřitele společností CCB Finance, a.s. se sídlem Šafránkova 1, Praha 5 ( nedoplatek na jistině 409.096,00 ní pokutou v částce 473.298,00 Kč, úrokem ve výši 118.324,00 Kč a částí nákladů řízení ve výši 19.541,00 Kč). Vykonatelnost pohledávky doložil Rozhodčím nálezem sp.zn. R/236/2009 ze dne 14.8.2009 29961/10, vydaným rozhodcem Mgr. Alenou anonymizovano , který nabyl právní moci dne 8.9.2009.

3) Na zvláštním přezkumném jednání dne 30.5.2014 popřel insolvenční správce pohledávku věřitele č.6, Euroclaim Praha, s.r.o., co do pravosti a výše v částce 778.725,00 Kč když v podrobnostech popření odkázal na přezkumný list. Namítal, že věřitel nedoložil vykonatelnost pohledávky, kdy tuto je možno doložit veřejnou listinou nikoliv pouhou rozporu s hmotným právem, resp. právy na ochranu spotřebitele, je v rozporu s dobrými mravy a a veřejným pořádkem. kopií. Správce neuznává platnost rozhodčí doložky. Pravomoc rozhodce, potažmo rozhodčí nález jako takový. Strany sice dohodly osobu rozhodce, ta však byla určena věřitelem a dlužník se na této nepodílel. Dle dohody mohl být rozhodčí nález vydán bez jednání a bez odůvodnění. Práva dlužníka tímto byla omezena dle ust. § 56 obč.zák., čl. 36 listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Rozhodčí nález byl vydán v rozporu s hmotným právem a předpisy na ochranu spotřebitele. Věřitel nedoložil řádné nabytí pohledávky od svých předchůdců, když nedoložil sérii postupních smluv, z nichž by postoupní přihlášené pohledávky vyplývalo. Vzhledem ke skutečnosti, že správce neuznává platnost rozhodčí doložky, resp. rozhodčího nálezu, nemá podání žaloby a vydání rozhodčího nálezu účinky stavení resp. přerušení běhu promlčecí lhůty a pohledávka je tedy promlčená. Dohodu o smluvní pokutě, smluvních úrocích z prodlení a poplatku za sjednání úvěru považuje za neplatné, a to s odkazem na ust.§ 39 obč.zák. a § 56 obč.zák. Správce nepopřel pohledávku v částce 241.534,00 Kč. Dlužník pohledávku věřitele č. 6/P6 nepopřel.

Soud po provedeném dokazování zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti:

Ze smlouvy o úvěru č. 052020971 ze dne 19.11.2005 (dále jen smlouva ) ve znění Všeobecných smluvních podmínek společnosti CCB Finance, a.s. pro poskytování úvěrů na dopravní techniku (dále jen VSP) podepsaných dlužníkem, soud učinil skutkové jištění o tom, že smlouva o úvěru byla uzavřena podle ust.§ 497 a násl. obch.zák., mezi dlužníkem Václavem Michelem a poskytovatelem úvěru CCB Finance, a.s.. Účastníci smluvního vztahu se v bodu 1.2. VSP dohodli, že se jejich smluvní vztah bude řídit ustanoveními obchodního zákoníku. Na základě řádně uzavřené smlouvy se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi v celkové částce 102.150,00 Kč na zakoupení motorového vozidla Škoda Felicia Combi 98-01, 1.6 LX. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16% p.a. Dlužník se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v 60ti měsíčních plátkách po 3.037,00 Kč. Poplatek za zpracování úvěru byl splatný měsíčně ve splátkách v částce 205,23 Kč.

Z Dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání (dále jen Dohoda) uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem Václavem Michelem dne 19.2.2009 soud učinil skutkové zjištění o tom, že touto dohodou uznal dlužník dluh ze smlouvy o půjčce č. 052020971, která byla na věřitele postoupena dne 25.11.2008 společností Davuri Holding B.V. na základě postoupení pohledávky, dlužník prohlásil, že mu postoupení pohledávky bylo původním věřitelem doručeno a nový věřitel mu postoupení pohledávky prokázal. Dlužník uznal pohledávku v celkové výši 346,.284,00 Kč a to co do důvodu i výše a zavázal se částku 300.000,00 Kč uhradit v 50ti měsíčních splátkách po 6.000,00 Kč měsíčně nejpozději vždy k 25.dni v měsíci počínaje dne 25.2.2009. V čl. V. Dohody smluvní stravy sjednaly rozhodčí doložku dle zák.č. 216/1994 Sb., s níž bylo zjištěno, že smluvní strany dohodly pravomoc k řešení veškerých sporů z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, jakož i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s exekucí a sporů vyvolaných prováděním konkurzu nebo vyrovnání , pokud nebudou řešeny vzájemnou dohodou, že budou projednány a s konečnou platností rozhodnuty jediným rozhodcem určeným výslovnou dohodou obou smluvních stran před uzavřením této smlouvy, a to paní Mgr. Alenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Osadní 716/37A, Praha 7. Strany se výslovně dohodly, že ústního jednání a odůvodnění rozhodčího nálezu není třeba. Rozhodčí nález nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

Z Rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Alenou anonymizovano , Osadní 716/37 A, Praha 4, sp.zn. R/236/2009 ze dne 14.8.2009 opatřeného doložkou právní moci dne 8.9.2009 soud zjistil, že rozhodce rozhodl ve prospěch žalobce Euroclaim Praha, s.r.o. a zavázal dlužníka Václava Michela k zaplacení částky 409.096,00 Kč spolu s úrokem ve výši 0,05% denně z částky 163.998,00 Kč od 8.7.2009 do zaplacení, smluvní okuty ve výši 0,2% denně z částky 163.998,00 Kč ode dne 8.7.2009 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení ve výši 47.600,00 Kč s poučením, že nález je konečný, doručením nabývá právní moci a je soudně vykonatelný. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu soud zjistil, že rozhodce vyzval žalovanou stranu k podání vyjádření s poučení, že pokud se k žalobě nevyjádří budou skutečnosti uvedené v žalobě považovány za nesporné. Žalovaná strana se k žalobě vyjádřila dne 24.7.2009, ve vyjádření však neuvedla žádné relevantní skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení nároku žalovaného. Rozhodce proto vzal skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné a žalobě, zcela vyhověl.

Z usnesení Okresního soudu Praha východ č.j. 27 Nc 12622/2009-2 ze dne 18.12.2009 bylo zjištěno, že na základě výše uvedeného Rozhodčího nálezu sp.zn. R/236/2009 ze dne 14.8.2009 byla nařízena exekuce pro pohledávku oprávněného Euroclaim Praha, s.r.o. proti povinnému Václavovi Michelovi. Soud pověřil provedením exekuce JUDr. Antonína Dohnala, soudního exekutora, Exekutorský úřad Jeseník.

Soudní exekutor exekučním příkazem č.j. 014 EX 706/10-28 ze dne 7.1.2013 nařídil provedení exekuce ve prospěch oprávněného Euroclaim Praha , s.r.o., srážkami ze mzdy povinného Václava Michela. Dne 2.6.2010, č.j. 014 EX 706/10-11 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce v částce 112.740,00 Kč.

Z podání (včetně doručenky) společnosti Santander Consumer Finance, a.s. (dříve CCB Finance, a.s.) ze dne 25.4.2008 soud učinil skutkové zjištění o tom, že věřitel ze smlouvy o úvěru č. 052020971 oznámil dlužníkovi ve smyslu ust.§ 526 obč. zák., že došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky na společnost European Collectors, a.s. s tím, že na tuto společnost přešla s pohledávkou i její příslušenství a práva s ním spojená, tj. zejména úroky z prodlení, smluvní pokuty, popř. nárok na náhradu soudního řízení.

Z podání (včetně doručenky) společnosti European Collectors, a.s. ze dne 26.11.2008 soud učinil skutkové zjištění o tom, že věřitel ze smlouvy o úvěru č. 052020971 oznámil dlužníkovi ve smyslu ust.§ 526 obč. zák., že došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení pohledávky na společnost Euroclaim Praha, s.r.o. (žalovaný), a.s. s tím, že na tuto společnost přešla s pohledávkou i její příslušenství a práva s ním spojená, tj. zejména úroky z prodlení, smluvní pokuty, popř. nárok na náhradu soudního řízení.

Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování, a to předložením všech smluv o postoupení pohledávky za dlužníkem pro nadbytečnost, neboť z předložených dokladů má soud pasivní věcnou legitimaci žalovaného za prokázanou. Zde soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1980/08 ez dne 6.1.2009 podle něhož dle ust.§ 524 odst. 1 obč.zák. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle ust.§ 526 odst.1 citovaného zákona postupitel je povinen bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo pokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plnění postupiteli. Z toho jednoznačně vyplývá, že změna na straně oprávněného subjektu nastává pouhou smlouvou mezi věřitelem (postupitelem) na straně jedné a novým subjektem (postupníkem) na straně druhé, aniž by bylo třeba souhlasu dlužníka. Vědomost dlužníka o změně na straně věřitele má význam jen potud, že ovlivňuje možnost přivodit zánik závazku jeho splněním i původnímu věřiteli, nemá však vliv na postavění nového věřitele jako v daném případě pasivně legitimovaného ve sporu proti insolvenčnímu správci (dlužníkovi). V daném případě žalovaný řádně prokázal, že dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že smlouva o úvěru byla sjednána mezi právním předchůdcem žalovaného jako věřitelem v rámci jeho podnikatelské činnosti a dlužníkem jako spotřebitelem.

Přihlášená pohledávka věřitele č. 6-P/6-(žalobce) do insolvenčního řízení dlužníka je pohledávkou vykonatelnou, neboť sjednaná rozhodčí smlouva je smlouvou platnou (srovnej rozhodnutí VS Praha č.j. 101 VSPH 402/2013).

Soud nejprve posuzoval platnost rozhodčí smlouvy, na jejímž základě byl vydán rozhodčí nález, kterým byla žalobou popíraná pohledávka žalovanému pravomocně přiznána.

V čl. V. Dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání (dále jen Dohoda) uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem Václavem Michlem dne 19.2.2009, smluvní stravy sjednaly rozhodčí doložku dle zák.č. 216/1994 Sb., s níž bylo zjištěno, že smluvní strany dohodly pravomoc k řešení veškerých sporů z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, jakož i spory, které by v budoucnu vznikly z právního vztahu založeného touto smlouvou, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s exekucí a sporů vyvolaných prováděním konkurzu nebo vyrovnání , pokud nebudou řešeny vzájemnou dohodou, že budou projednány a s konečnou platností rozhodnuty jediným rozhodcem určeným výslovnou dohodou obou smluvních stran před uzavřením této smlouvy, a to paní Mgr. Alenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Osadní 716/37A, Praha 7. Strany se výslovně dohodly, že ústního jednání a odůvodnění rozhodčího nálezu není třeba. Rozhodčí nález nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný.

Zákon č. 216/1994 SB., o rozhodčím řízení nevylučuje uzavírání rozhodčích smluv v právních vztazích vyplývajících ze spotřebitelských smluv. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že novelou tohoto zákona provedenou zákonem č. 19/2012 Sb. byly pouze vymezeny podmínky uzavření těchto rozhodčích smluv, které musí být sepsány samostatně (!3 odst. 3 zák. o rozhodcích) a obsah rozhodčí doložky musí obsahovat některé povinné informace (§3 odst. 5 ).

Pokud se jedná o konkrétní určení osoby rozhodce, musí být osoba rozhodce podle zákona o rozhodčím řízení řádně označena. Požadavek určitého označení osoby rozhodce vyplývá i z právního názoru NS ČR vyjádřeného v usnesení č.j. 31 Cdo 1945/2010, a přijatého před účinností zmíněné novely zákona o rozhodčím řízení, podle něhož nelze osobu rozhodce určit jen s odkazem na pravidla stanovená v rozhodčím řádu. Podle usnesení ÚS ČR č.j. IV. ÚS 1281/12 ze dne 11.12.2012 však není vyloučeno, aby si strany sjednaly v rozhodčí smlouvě právo zvolit si rozhodce z více konkrétně označených rozhodců taxativně uvedených v rozhodčí smlouvě. V souzeném případě byla osoba rozhodce Mgr. Alena Léblová, anonymizovano , bytem Osadní 716/37A, Praha 7 určeně konkrétně a nelze z tohoto označení dovozovat neurčitost resp. neplatnost rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva byla v daném případě sepsána v rámci Dohody v čl V. a způsob vedení rozhodčího řízení, doručování písemností rozhodce stranám, rozhodování i důsledky pravomocného rozhodčího nálezu, byly v této rozhodčí smlouvě popsány. Soud je názoru, že z údajů obsažených v rozhodčí smlouvě si mohl dlužník učinit konkrétní a přesnou představu o způsobu mimosoudního projednání případu i o tom, kde a před jakou osobou bude řízení vedeno, i to, jaké bude mít důsledky případné nesplnění rozhodnutí zvoleného rozhodce jednou ze smluvních stran. Tato skutečnost vyplývá i z předloženého rozhodčího nálezu, v němž je rozhodcem výslovně uvedeno, že rozhoduje na základě nesplněné Dohody o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání ze dne 19.2.2009, kterou žalovaný nesplnil, a to pro částku 163.998,00 Kč, o nároku ze smluvní pokuty ve výši 0,2% denně, úroku z prodlení ve výši 0,05% denně to vše od 20.6.2006 do zaplacení, která po zesplatnění činí ke dni 7.7.2009 částku 256.098,00 Kč a částka 1.000,00 Kč z titulu n smluvní okuty za zesplatnění úvěru. Dále je v odůvodnění uvedeno, že rozhodce zaslal dlužníkovi výzvu k vyjádření se spolu s návrhem na zahájení rozhodčího řízení a vyzval dlužníka, aby se ve stanovené lhůtě k věci písemně vyjádřil a aby v případě, že uplatněný nárok neuznává, vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil písemné důkazy, jichž se dovolává. Současně byl žalovaný poučen o tom, že pokud tak v poskytnuté lhůtě neučiní, považují se skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné. Žalovaný ve svém písemném vyjádření žádné relevantní skutečnosti neuvedl, proto rozhodce vzal skutečnosti uvedené v žalobě za nesporné.

Pokud žalobce poukazu na skutečnost, že Rozhodčí nález byl vydán bez ústního jednání a bez odůvodnění, tj. že popírá základní procení principy neshledává tuto námitku soud důvodnou. Samotná absence dvojinstančnosti a ústnosti řízení nemůže i s ohledem na to, že dlužník nebyl v rozhodčím řízení zcela nečinný (podal vyjádření k návrhu), být bez dalšího důvodem neplatnosti sjednané rozhodčí smlouvy, neboť tyto procesní principy jsou v některých typově jednoduchých případech překonávány i v občanském soudním řízení, a to s ohledem na význam dalšího principu soudního řízení-jeho hospodárnosti.

Soud nemá důvod se odchýlit od právního názoru vysloveného Vrchním soudem v Praze v jeho rozhodnutí sp.zn. 101 VSPH 402/2013 ze dne 27.2.2014, z něhož vyplývá, že jestliže právním důvodem popření vykonatelných pohledávek přihlášených z titulu smluvní odměny za úvěr, z titulu smluvní pokuty sjednané za porušení úvěrové smlouvy byla neplatnost ujednání zakládajících tyto pohledávky pak za situace, kdy na základě stejných smluvních ujednání tyto pohledávky přiznal rozhodce v pravomocném a vykonatelném rozhodčím nálezem, který je platným exekučním titulem, jde o jiné právní posouzení věci (pohledávek) ve smyslu ust.§ 199 odst. 2 IZ. Tento svůj právní závěr Vrchní soud v Praze opřel o právní názor vylovený podrobně a pregnantně Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku sp.zn. 29 Cdo 392/2011, v němž se tento soud vyjadřoval mimo jiné i k otázce právního posouzení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem, v němž jednak odkázal na své právní závěry přijaté k možnosti správce popřít vykonatelnou pohledávku přiznanou vůči věřitelům dlužníka rozhodčím nálezem a uvedené v rozsudku sp.zn. 29 ICdo 7/2013 a dále dovodil, že:

-rozhodčí nález, který nelze přezkoumat podle ust.§ 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle § 27, nabývá dnem doručení účinků pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný; nabývá-li rozhodčí nález účinků pravomocného soudního rozhodnutí , pak je logicky i proto přezkoumatelný v insolvenčním řízení stejně, jako samo pravomocné soudní rozhodnutí ,

-co do úsudku, zda rozhodčí nález obsahuje právní posouzení věci , není určující, jak jej rozhodce mohl odůvodnit , nýbrž jak jej rozhodce skutečně odůvodnil ,

-byl-li rozhodčí nález koncipován za přiměřeného použití § 114b o.s.ř. v podstatě stejně jako rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a odst. 3 o.s.ř., čemuž odpovídá též způsob, jakým byl odůvodněn, pak není rozhodné, zda rozhodčí nález odůvodněn být mohl, či měl, nýbrž to, že takto odůvodněn byl.

Právě v této věci dle názoru soudu vedeného názorem dovolacího soudu pro odůvodnění postačilo odůvodnění, které je třeba pro rozsudek pro uznání, již proto, že právě v rozhodčím řízení ve vztahu k rozhodci dlužník písemně pohledávky uplatněné v rozhodčím návrhu nerozporoval, a ve svém vyjádření neuvedl rozhodné skutečnosti, a důkazy, tak jak byl rozhodcem o těchto povinnostech poučen.

Z rozhodčího nálezu sp.zn. R/236/2009 ze dne 14.8.2009 vyplývá, že rozhodce vycházel z rozhodčího návrhu, který navrhovatel (žalovaný) opíral o Dohodu o uznání dluhu a závazném způsobu jeho vypořádání (dále jen Dohoda) uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem Václavem Michlem dne 19.2.2009. Rozhodce v použil přiměřeně ust.§ 114b o.s.ř. a rozhodčí nález byl koncipován jako rozsudek pro uznání dle ust.§ 153a odst. 3 o.s.ř.

Pokud by důvody popření vykonatelných pohledávek z titulu poplatku za sjednání úvěru, smluvních úroků z prodlení, smluvní pokuty dovozoval insolvenční správce z jiných skutečností, než z vlastních ujednání tvořících obsah smlouvy o úvěru, např. dlužník od smlouvy planě odstoupil, dlužník byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, na majetek dlužníka byla před uzavřením smlouvy pravomocně nařízena exekuce apod., pak by tyto skutečnosti mohly být důvodem popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky ve smyslu ust.§ 199 odst. 2 IZ. To se však v souzené věci nestalo, neboť důvodem popření sporných vykonatelných pohledávek bylo to, že ujednání o smluvní odměně je absolutně neplatné, rovněž tak ujednání o smluvní pokutě a smluvních úrocích, kdy tato ujednání považuje za neplatná dle ust.§§ 39 a 56 obč.zák. Jde proto v této věci při popření vykonatelných pohledávek žalobce (insolvenčním správcem) o jeho jiné právní posouzení věci ve smyslu ust.§ 199 odst. 2 IZ, a proto z těchto důvodů nemůže žaloba obstát. Soud proto žalobu s odkazem na výše uvedené zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust.§ 202 odst. 1 IZ podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti výroku tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soud v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

.

V Praze dne 8. října 2014

JUDr. Jitka DROBNÁ, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Nikola Laškovská