71 ICm 1571/2014
Jednací číslo: 71 ICm 1571/2014-25 KSPH 41 INS 26468/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Drobnou v právní věci žalobce: IKT INSOLVENCE, v.o.s., se sídlem Palackého 389/7, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Rpety 49, 268 01 Rpety, proti žalovanému: KOBLÍŽEK PLZEŇ, s.r.o., se sídlem Manětínská 1543/69, 323 00 Plzeň, IČ: 29062543, zastoupen: JUDr. Josefem Pelechem, advokátem se sídlem Kardinála Berana 1157/32, 301 00 Plzeň, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, popřené insolvenčním správcem

takto :

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného ve výši 3.406,13 Kč, přihlášená z titulu zákonného úroku z prodlení ze smlouvy o půjčce č. 21000725 ze dne 5.5.2014, přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka Jany anonymizovano , nar. 10.8.1962, bytem Rpety 49, vedeného Krajským soudem v Praze po sp.zn. KSPH 41 INS 26468/2013, je po právu.

II. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Janou anonymizovano , nar. 10.8.1962, bytem Rpety 49, pohledávku z titulu smlouvy o půjčce č. 21000725 ze dne 5.5.2010 ve výši 16.936,67Kč a pohledávku ve výši 11.609,95Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení, přiznané žalovanému Rozhodčím nálezem sp. zn. R/2013/00035 ze dne 22.8.2013 a pohledávku ve výši 1.881,55Kč z titulu

poplatku z podané rozhodčí žaloby, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze po sp. zn. KSPH 41 INS 26468/2013.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1.651,00Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění : Žalobce se svým návrhem domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Janou anonymizovano , nar. 10.8.1962, bytem Rpety 49 pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ze dne 5.5.2010, č. 201000725 ve výši 20.342,80 Kč, pohledávku ve výši 11.609,95 Kč přiznané mu vykonatelným Rozhodčím nálezem sp. zn. R/2013/00035 ze dne 22.8.2013 a pohledávku ve výši 1.881,55 Kč. Usnesením čj. KSPH 41 INS 26468/2013 ze dne 3.2.2014 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem.

Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové částce 51.004,30 Kč, která se skládala ze tří dílčích pohledávek. Pohledávka č. 1 byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná dle Rozhodčího nálezu ze dne 22.8.2013, sp.zn. R/2013/00035 z titulu smlouvy o půjčce č. 201000725 ze dne 5.5.2010, byla tvořena jistinou v částce 31.088,--Kč a zákonným úrokem z prodlení v částce 6.424,80 Kč. Pohledávka č. 2 ve výši 11.609,95 Kč představuje náklady rozhodčího řízení přiznané žalovanému Rozhodčím nálezem ze dne 22.8.2013, sp.zn. R/2013/00035, pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná. Pohledávka č. 3 ve výši 1.881,55 Kč byla přihlášena jako pohledávka nevykonatelná představující zaplacený poplatek rozhodčího řízení z podané rozhodčí žaloby. Na přezkumném jednání konaném dne 9.5.2014 popřel co do pravosti a výše insolvenční správce dílčí pohledávku žalovaného č. 2 a č. 3 zcela. Pohledávku č. 1 uznal co do částky 17.170,--Kč, co do částky 20.342,80 pohledávku popřel. Dlužník pohledávku nepopřel. Žalobce uznal za oprávněnou nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru. Výši roční procentní sazby nákladů za poskytnutý úvěr a další náklady popřel zcela, neboť tyto jsou v rozporu s dobrými mravy dle § 39 o.z. RPSN byla sjednána ve výši 206,8%, průměrná výše RPSN v roce 2010 u bankovních institucí nepřesáhla 15%. Insolvenční správce rovněž napadá platnost rozhodčího nálezu, neboť sjednanou rozhodčí doložku uvedenou ve smluvních podmínkách považuje za absolutně neplatnou pro obcházení ust.§ 56 odst. 1 zák.č. 40/1964 Sb. Pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, nebo konkrétní způsob jeho určení, ale pouze stanoví, že rozhodce bude určen ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným dle ust.§ 13 zák.č. 216/1994 Sb., a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto osobou, je taková smlouva absolutně neplatnou. Rozhodčí nález, který vydal rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky, nelze považovat za veřejnou listinu způsobilou doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost přihlášené pohledávky. K věci uvedl, že je nesporné, že dlužník a žalovaný uzavřeli dne 5.5.2010 smlouvu o půjčce č. 201000725, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20.000,--Kč. Souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven na částku 13.918,--Kč, výše RPSN dle smlouvy představuje 206,8%.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, přihláška byla do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena řádně a včas, a to jako pohledávka vykonatelná. Dlužník pohledávku žalovaného nepopřel. Rozhodčí doložka byla sjednána v souladu s tehdy platnými předpisy, kdy právní vztahy účastníků se řídí mimo jiné i zák.č. 216/1994 Sb., v té době platným a účinným, podle přechodných ustanovení čl. II. zák.č. 19/2012 Sb., kterým byl změněn zákon o rozhodčím řízení se dle odst. 1 rozhodčí řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně řízení v případě sporů ze spotřebitelských smluv, dokončí podle dosavadních právních předpisů, a dále dle odst. 2 se platnost rozhodčí smlouvy posuzuje podle zákona o rozhodčím řízení ve znění účinném v době uzavření rozhodčí smlouvy. Žalovaný je názoru, že rozhodčí doložka je platná.

Vzhledem k tomu, že pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a byla popřena insolvenčním správcem, byla podána oprávněnou osobou, jíž byl v daném případě insolvenční správce ( ust.§ 199 IZ).

Podle ust.§ 199 odst.1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku uplatnil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Pohledávka byla popřena na přezkumném jednání dle 9.4.2014, žaloba byla podána dne 9.5.2014, tj. včas.

Dle ust. § 52 OZ jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, o dílo a jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou spotřebitel a dodavatel. Dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která, při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle ust. § 55 OZ se ujednání ve spotřebitelských smlouvách nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ustanovení § 56 odst.1,2 OZ zakazuje, aby spotřebitelské smlouvy obsahovaly ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Netýká se předmětu plnění a ceny plnění. Ustanovení § 6 z.č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele zakazuje prodávajícímu, aby při prodeji výrobků a poskytování služeb se choval v rozporu s dobrými mravy, zakazuje diskriminaci spotřebitele.

Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ust.§ 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje je vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust.§ 658 odst. 1 obč.zák. při půjčce peněžité lze poskytnout úroky.

Podle ust.§ 517 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odst.1). podle odst. 2 citovaného ustanovení jede-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

Česká republika je přímo vázána Směrnicí Rady 93/13/EHS z 5.4.1993, která pro členské státy stanovila ve svém článku 3, co se rozumí nepřiměřenými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách : 1. Smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je nepřiměřená, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran plynoucí ze smlouvy v neprospěch spotřebitele 2. Podmínka není sjednána individuálně, byla-li sepsána předem, a proto spotřebitel nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky.

Směrnice v příloze k článku 3 uvádí pod písm.a) až q) demonstrativní výčet nepřiměřených podmínek sjednaných ve smlouvě : dle písm.q) takovou podmínkou je zbavení spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný opravný prostředek, zejména požadovat na spotřebiteli, aby předkládal spory výlučně rozhodčímu soudu, na který se nevztahují ustanovení právních předpisů. Soud se zabýval otázkou vykonatelnosti přihlášené pohledávky, otázkou platnosti či neplatnosti rozhodčí doložky, existencí rozhodčího nálezu, existencí přihlášené pohledávky.

Soud učinil skutkové zjištění o tom, že:

1) zdejším soudem bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka Jany anonymizovano a povoleno oddlužení usnesením č.j. KSPH 41 INS 26471/2013-A-12 ze dne 3.2.2014.

2) žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dne 3.3.2014 vykonatelnou pohledávku 6P/6 v celkové výši 49.122,75 Kč z titulu a smlouvy o půjčce ze dne 5.5.2010, č. 201000725 a v částce 1.881,55 Kč jako pohledávku nevykonatelnou ( na jistině 31.088,--Kč, zákonný úrok z prodlení 6.424,80 Kč, náklady rozhodčího řízení 11.609,95 Kč a rozhodčí poplatek v částce 1.881,55 Kč). K přihlášce přiložil pravomocný rozhodčí nález sp.zn. R/2013/00035 ze dne 22.8.2013, který nabyl právní moci dne 6.9.2013.

3) na přezkumném jednání dne 9.4.2014 dlužník pohledávku žalovaného nepopřel. insolvenční správce popřel dílčí pohledávku č. 2 v částce 11.609,95 Kč co do pravosti a výše, č. 3 v částce 1.881,55 Kč co do pravosti a výše. Dílčí pohledávku č. 1 správce popřel co do pravosti a výše v částce 20.342,80 Kč, co do částky 17.170,--Kč pohledávku žalovaného nepopřel.

Soud po provedeném dokazování zjistil a má prokázány tyto pro rozhodnutí ve věci rozhodné skutečnosti :

Ze smlouvy o půjčce č. 201000725 ze dne 5.5.2010, soud učinil skutkové zjištění o tom, že žalovaný se zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku v částce 20.000,00 Kč s tím, že se dlužník zavázal k zaplacení souhrnného poplatku v částce 13.918,00 Kč. Dlužník podpisem potvrdil převzetí částky 20.000,00 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Dlužník se zavázal vrátit půjčku v celkové částce 33.918,00 Kč, v 12ti měsíčních splátkách po 2.826,50 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (dále jen VSP), dlužník svým podpisem potvrdil, že se s těmito seznámil a souhlasí s nimi. V článku 1 VSP byla sjednána RPSN ve výši 206,8%.

V čl. 16 VSP smluvní strany dohodly, že veškeré spory z této Smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení a to jedním rozhodcem, jmenovaným

Správcem Seznamu rozhodců, vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., IČ: 26421381, se sídlem Praha, Sokolská třída 60, při její existenci, a to podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Organizačním a Kancelářským řádem Společnosti, s jejich obsahem jsou smluvní strany srozuměny a s nímž se mohou blíže seznámit v sídle společnosti, nebo na http.//www.rozhodci-rizeni.cz/ V případě rozhodování sporů v rozhodčí m řízení je rozhodnutí rozhodce o sporu ve věci konečné a na základě tohoto rozhodnutí je možno podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí, resp. exekuci. Rozhodčí řízení je neveřejné a jednacím místem je sídlo Společnosti. Rozhodce zpravidla rozhoduje spor bez ústního jednání na základě předložení písemností ..

Ze záznamu k půjčce č. 2010007625 bylo zjištěno, že dlužník zaplatil na splátkách celkem částku 2.830,00 Kč. O této skutečnosti není mezi účastníky sporu.

Z Rozhodčího nálezu sp.zn. R/2013/000354 ze dne 22.8.2013, opatřeného doložkou právní moci dne 6.9.2013 soud zjistil, že rozhodce rozhodl ve prospěch žalobce (KOBLÍŽEK PLZEŇ, s.r.o.) a zavázal dlužníka Janu anonymizovano k zaplacení částky 31.088,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 31.088,00 Kč ode dne 1.6.2011 do zaplacení a nákladů rozhodčího řízení ve výši Kč 11.609,95 Kč s poučením, že rozhodčí nález je konečný, doručením nabývá právní moci a je soudně vykonatelný.

Z faktury č. 175/2013 ze dne 14.5.2013 bylo zjištěno, že faktura byla vystavena Společností pro rozhodčí řízení, a.s. na částku 4.507,25 Kč za rozhodčí poplatky z podaných žalob, kdy příkazem k úhradě ze dne 13.6.2013 podal žalovaný příkaz k úhradě předmětné částky ze svého běžného účtu vedeného KB, a.s.

1) Přihlášená pohledávka věřitele č. 6 KOBLÍŽEK PLZEŇ, s.r.o., P6 v dílčí pohledávce č. 1 č. 2 do insolvenčního řízení sp.zn. KSPH 41 INS 26468/2013 je pohledávkou nevykonatelnou.

Zákon o rozhodčím řízení upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů (§ 1 odst. 1). Podle jeho § 2 odst. 1 se mohou strany dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír (§ 2 odst. 2 cit. zákona). Rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Cizinec může být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům; postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky (§ 4 odst. 1 a 2 uváděného zákona). Ustanovení § 7 odst. 1 ZRŘ stanoví, že rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny. Konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Podle druhého odstavce téhož zákonného ustanovení nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce.

Podle ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odst. 1). Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a

řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odst. 2). Jestliže se strany dohodly na příslušnosti konkrétního stálého rozhodčího soudu a neujednaly v rozhodčí smlouvě jinak, platí, že se podrobily předpisům uvedeným v odstavci 2, platným v době zahájení řízení před stálým rozhodčím soudem (odst. 3).

Jak vyplývá z obsahu spisu účastníci smluvního vztahu v čl. 16 VSP dohodli, že veškeré spory z této Smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení a to jedním rozhodcem, jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců, vedeném Společností pro rozhodčí řízení, a.s., IČ: 26421381, se sídlem Praha, Sokolská třída 60, při její existenci, a to podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení Společnosti, Pravidly o nákladech rozhodčího řízení, Organizačním a Kancelářským řádem Společnosti, s jejich obsahem jsou smluvní strany srozuměny a s nímž se mohou blíže seznámit v sídle společnosti, nebo na http.//www.rozhodci-rizeni.cz/ V případě rozhodování sporů v rozhodčí m řízení je rozhodnutí rozhodce o sporu ve věci konečné a na základě tohoto rozhodnutí je možno podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí, resp. exekuci. Rozhodčí řízení je neveřejné a jednacím místem je sídlo Společnosti. Rozhodce zpravidla rozhoduje spor bez ústního jednání na základě předložení písemností ..

V souzeném případě Společnost pro rozhodčí řízení, a.s. nemá charakter stálého rozhodčího soudu, který může být podle § 13 odst.zákona o rozhodčím řízení zřízen pouze na základě zákona. Tato obchodní společnost však podle zákona nebyla (a není) oprávněna vydávat statuty a řády (obdobně jako stálé rozhodčí soudy, jejichž statuty a řády jsou obligatorně uveřejňovány v Obchodním věstníku-§ 13 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení), které by mimo jiné především upravovaly způsob vedení rozhodčího řízení, resp. případně vymezovaly způsob jmenování rozhodců, apod. Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku předmětem podnikání obchodní Je třeba zdůraznit, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. Jde o zjevné nastavení podmínek vzbuzujících důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporů. Přitom nelze mít ani za to, že by se účastníci byli případně dohodli na tom, že by jejich případný spor řešil ad hoc rozhodce, neboť žádný takový rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden, resp. nebyl jasným a zákonu odpovídajícím způsobem stanoven způsob, jak by příslušný rozhodce měl být určen.

Soud nemá důvod se odchýlit od právního názoru vyloveného v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.03.2014, sp.zn. 21 Cdo 174/2014 a ze dne 11.05.2011, sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, podle něhož, jestliže rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen). Rozhodčí nález vydaný rozhodcem určeným na základě takovéto neplatné rozhodčí doložky není způsobilým exekučním titulem, neboť rozhodce neměl k jeho vydání pravomoc.

S ohledem na výše uvedené nelze než uzavřít, že nárok věřitele na zaplacení pohledávky uplatněné jako dílčí pohledávka č. 2-náklady rozhodčího řízení v částce 11.609,95 Kč a č.3-poplatek za rozhodčí řízení v částce 1.881,55 Kč není po právu.

2) Souhrnný poplatek a zákonný úrok z prodlení

Posuzovaná smlouva o půjče č. 201000725 ze dne 5.5.2010 je svou povahou spotřebitelskou smlouvou, na níž dopadají ustanovení zák.č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jednalo se o smlouvu, ve které byl sjednán souhrnný poplatek v souvislosti v půjčkou ve výši 13.918,00 Kč. Smlouva byla sjednána mezi žalobcem, který jednal v rámci své obchodní činnosti a dlužníkem-fyzickou osobou nepodnikatelem. Na tento typ smlouvy se pak vztahují ust.§ 52-57 OZ, tak i obecná ustanovení o platnosti právních úkonů. Podle ust.§ 39 OZ je neplatným právní úkon (mimo jiné), který je v rozporu s dobrými mravy.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že věřitel poskytl dlužníkovi půjčku v částce 20.000,--Kč, kdy dlužník uhradil na splátkách částku 2.830,--Kč.

Insolvenční správce nárok na doplatek půjčky v částce 17.170,--Kč nepopřel. Z této částky pak náleží věřiteli zákonný úrok z prodlení dle ust.§ 517 obč.zák., a to za dobu od 1.6.2011 do 30.6.2012 ve výši 7,75% p.a., od 1.7.2012 do 31.12.2012 ve výši 7,5%, od 1.1.2013 do 30.6.2013 ve výši 7,05% p.a., od 1.7.2013 do 31.12.2013 ve výši 8,05% p.a. a od 1.1.2014 do 30.6.2014 ve výši 8,05% p.a., tj. částka 3.406,13 Kč. V této částce zákonného úroku z prodlení je dílčí nárok č. 1, po právu.

Soud posuzoval zda je ujednání o souhrnném poplatku účtovaný v souvislosti z poskytnutou půjčkou v částce 13.918,--Kč v rozporu s dobrými mravy či nikoliv. Proto, aby byl právní úkon v souladu s dobrými mravy je třeba, aby práva a povinnosti účastníků smlouvy byly vyvážené, tj. aby získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere a naopak.

V daném případě smlouva obsahuje ujednání o tom, že žalobce poskytuje dlužníku své finanční prostředky ve výši 20.000,--Kč, dlužník se zavázal půjčku splácet v měsíčních splátkách po 2.826,50 Kč, po dobu 12ti měsíců, kdy první splátka byla splatná 7. dne ode dne uzavření smlouvy. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek v částce 13.918,--Kč, celková částka, kterou se dlužník zavázal věřiteli vrátit tak činila 33.918,--Kč. Souhrnný poplatek za poskytnutou půjčku představuje 69,59% částky z poskytnutých finančních prostředků.

Soud považuje za neplatné ujednání o souhrnném poplatku týkající se jeho výše pro rozpor z dobrými mravy, neboť za nemravnou má výši smluvní odměny v porovnání s výší faktické půjčky.

Výše této smluvní odměny sjednaná ve prospěch věřitele je nemravná, nepřiměřená a způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele, dlužníka. Jedná se tudíž dle ust.§ 39 OZ je neplatným právní úkon ( mimo jiné), který je v rozporu s dobrými mravy.

Soud v dané věci shrnuje, že pohledávka žalobce č.1, a č.2 přihlášená do insolvenčního řízení jako pohledávka vykonatelná na základě pravomocného rozhodčího nálezu z právního důvodu nedoplatku poskytnuté půjčky, úroků z prodlení a nákladů rozhodčího řízení, vykonatelnou pohledávkou není, nároky uplatněné v přihlášené pohledávce č. 2 a č. 3 nevznikly a jako takové neexistující nároky nemohou být zjištěny.

Ve světle shora uvedeného soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že pohledávka věřitele č. 6-P6/1 přihlášená do insolvenčního řízení je co do částky 3.406,13 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení z částky 17.170,--Kč jako pohledávka nevykonatelná, po právu. V rozsahu částky 16.936,67,--Kč byla pohledávka věřitele P6/1 přihlášená z titulu souhrnného poplatku a zákonného úroku z prodlení z tohoto souhrnného poplatku, v částce 11.609,95Kč přihlášena jako pohledávka P6/2 z titulu nákladů rozhodčího řízení a v částce 1.881,55 Kč přihlášená jako pohledávka P6/3 z titulu poplatku za podané rozhodčí žaloby, popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše oprávněně.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust.§ 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl se svojí žalobou neúspěšný v poměrně nepatrné části, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to náklady cestovného z místa sídla insolvenčního správce ke Krajskému soudu v Praze a zpět, dle mapy.cz-91 km jedna cesta, tj. celkem 182 km, při ceně pohonných hmot 35,70 Kč/litr, spotřebě dle TP, celkem částka 1.651,--Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 19. září 2014

JUDr. Jitka DROBNÁ, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Nikola Laškovská