71 ICm 1568/2013
71 ICm 1568/2013-39 KSUL 71 INS 1509/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellnerem v právní věci žalobce Insolvenční agentura v.o.s., se sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, PSČ 360 01, IČ 291 15 540, insolvenční správce dlužnice Michaela anonymizovano , anonymizovano , bytem Litoměřice, Seifertova 1880/6, proti žalovanému SMART Capital, a.s., se sídlem Olomouc, Hněvotínská 241/52, PSČ 77900, IČ 268 65 297, o popření pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného přihlášená přihláškou P3 v insolvenčním řízení ve věci dlužníka Michaely anonymizovano (KSUL 71 INS 1509/2013) v částce 30.205,-Kč neexistuje; žaloba na určení neexistence pohledávky v další částce 63.283,-Kč se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 1.5.2013 se žalobkyně Mgr. Miroslava Laňková jako insolvenční správkyně dlužnice Michaely anonymizovano (dříve Kleinové) (dále dlužnice) domáhala určení, že vykonatelná nezajištěná pohledávka žalovaného (přihláška č. 3 uplatněná žalovaným jako věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 1509/2013), kterou popřela při přezkumném jednání dne 4.4.2013, neexistuje. Popřená pohledávka v částce 93.488,-Kč byla žalovaným přihlášena jako pohledávka z úvěrové smlouvy ze dne 24.10.2008 č. 102008/4269 a její vykonatelnost byla doložena rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Pavla Fryšáka ze dne 19.3.2010 č.j. 7686/2009. Pohledávka byla popřena z toho důvodu, že ujednání o rozhodčí doložce v úvěrové smlouvě, která má povahu spotřebitelské smlouvy, je neplatné a dále z toho důvodu, že přihlášená pohledávka je promlčená. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/10, stanovující standardy platnosti rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách (transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce a procesní práva spotřebitele srovnatelná isir.justi ce.cz s řízením, které by probíhalo při absenci rozhodčí smlouvy). Vyslovila názor, že rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě tyto požadavky nesplňuje. Nebyl v ní určen rozhodce (rozhodce ad hoc), ale výběr rozhodce byl smluvním ujednáním ponechán na vůli třetí osoby uvedené ve smlouvě (ROZHODČÍ a SPRÁVNÍ SPOLEČNOST a.s.), dále rozhodčí doložka odkazovala na pravidla (jednací řád) vydaný osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona a tento jednací řád nezaručuje spotřebiteli procesní práva srovnatelná se soudním řízením (rozhodčí řízení bylo vedeno jako neveřejné a písemné, nebyla sjednána možnost přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci). Vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky je proto rozhodčí nález, kterým žalovaný dokládal vykonatelnost pohledávky, nicotný. Věřiteli tudíž nevzniklo právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení ani na náhradu nákladů exekučního řízení. Pokud pak jde o promlčení, tak jakkoliv šlo o absolutní obchod, tak promlčení by se vzhledem k ustanovení § 262 odst. 4 obch. zák. mělo řídit občanským zákoníkem. Úvěr byl splatný 4.12.2008, promlčel se proto uplynutím zákonné tříleté promlčecí doby dne 4.12.2011. Promlčel by se však i tehdy, pokud by běžela čtyřletá promlčecí doba podle obchodního zákoníku.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 4.6.2013 navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval, že přihlásil pohledávku z úvěru jako pohledávku vykonatelnou, což doložil rozhodčím nálezem, při přezkumném jednání insolvenční správkyně pohledávku popřela v celé výši do pravosti a výše z toho důvodu, že rozhodčí doložka je neplatná a že pohledávka je promlčená. Poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 16.3.2012 č.j. 30 ICm 252/2012-27 (KSBR 30 INS 17889/2011), podle něhož otázka platnosti rozhodčí doložky je právní kvalifikací, přičemž odlišné právní posouzení nemůže být s ohledem na ustanovení § 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále IZ) důvodem pro popření vykonatelné pohledávky. Nadto rozhodčí doložka odráží vůli dlužnice a proto by se dlužnice také měla podrobit rozhodnutí rozhodce (nález Ústavního soudu ze dne 14.3.2007 sp. zn. I. ÚS 483/07). V rozhodčím řízení se dlužnice přes výzvu rozhodce nevyjádřila, po vydání nálezu nepodala návrh na jeho zrušení u soudu. Tedy s doložkou, řízením i nálezem dlužnice souhlasila. Podáním návrhu na zahájení rozhodčího řízení přestala běžet promlčecí doba, v rozhodčím řízení bylo o věci rozhodnuto a k promlčení tak dojde uplynutím desetileté doby; pohledávka tedy promlčená není.

Usnesením ze dne 10.7.2013 č.j.-34 vyzval soud účastníky, aby sdělili ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Oběma účastníkům byla výzva doručena dne 16.7.2013, žádný z nich se nevyjádřil.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 1.1.2016 byla věc přikázána k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., jež se použije-stejně jako další ustanovení občanského soudního řádu-podle § 7 IZ přiměřeně, soud o věci rozhodl bez nařízení jednání na základě na základě skutečností vyplývajících z insolvenčního rejstříku a na základě listin předložených účastníky. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 26.10.2016.

Z insolvenčního rejstříku (KSUL 71 INS 1509/2013) soud zjistil, že insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno 21.1.2013 (A-1, A-3), že dne 8.2.2013 byl zjištěn úpadek dlužnice, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenční správkyní dlužnice byla ustanovena Mgr. Miroslava Laňková (A-9), dne 4.4.2013 byl schválen způsob oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (B-4) a že dne 15.3.2016 byla odvolána insolvenční správkyně Mgr. Laňková a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce uvedený v záhlaví rozsudku (B-19). Z přihlášky žalovaného (P3) soud zjistil, že v tomto insolvenčním řízení přihlásil žalovaný vykonatelnou peněžitou nezajištěnou pohledávku v částce 93.488,-Kč. Ta se skládala z dílčí pohledávky 1 splatné dne 4.12.2008 v částce 60.848,-Kč (částka 20.680,-Kč jako dlužná jistina z úvěrové smlouvy č. 102008-4236 ze dne 24.10.2008 a příslušenství v částce 40.168,-Kč /úrok z prodlení do rozhodnutí o úpadku v částce 6.963,-Kč, 3.000,-Kč jako paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním pohledávky, 20.925,-Kč jako náklady rozhodčího řízení a 9.280,-Kč jako náklady exekuce/) a z dílčí pohledávky 2 v částce 32.640,-Kč jako smluvní pokuty za 51 měsíců prodlení (vznikající od 12/2008 do 2/2013) po 640,-Kč měsíčně, uplatněné podle bodu 3 Obchodních podmínek smlouvy. Vykonatelnost obou dílčích pohledávek byla doložena rozhodčím nálezem rozhodce Mgr. Pavla Fryšáka ze dne 19.3.2010 sp. zn. 7686/2009. Z protokolu o přezkumném jednání a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek (B-3) soud zjistil, že insolvenční správkyně při přezkumném jednání konaném 4.4.2013 popřela vykonatelnost pohledávky žalovaného (s tím, že žalobu bude podávat insolvenční správkyně) a popřela celou přihlášenou pohledávku žalovaného (P3) do pravosti a výše z toho důvodu, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, takže se pohledávky promlčely. Dlužnice pohledávku nepopřela. Z příloh k přihlášce soud zjistil, že dlužnice uzavřela se žalovaným dne 24.10.2008 úvěrovou smlouvu č. 102008-4269, jíž se žalovaný zavázal poskytnout dlužnici úvěr 15.000,-Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky s úrokem a úplatou v úhrnné částce 7.680,-Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1.890,-Kč, tedy zavázala se vrátit 22.680,-Kč. V obchodních podmínkách (jež nebyly podepsány, avšak v uvozujícím ujednání bylo sjednáno, že se smlouva uzavírá za dále stanovených obchodních podmínek, s nimiž jsou obě strany srozuměny, což stvrzují podpisem této smlouvy ) na rubové straně smlouvy byla sjednána smluvní pokuta (bod 3.) a bylo sjednáno (bod 11.) vyloučení pravomoci soudů a to, že případný spor rozhodne rozhodce jmenovaný ROZHODČÍ a SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s. (IČ 274 00 531) podle pravidel v jednacím řádu vydaném touto společností. Rozhodčím nálezem ze dne 19.3.2010 rozhodl rozhodce Mgr. Pavel Fryšák (jenž byl jmenován rozhodcem tajemníkem ROZHODČÍ a SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI a.s. dne 23.9.2009 a téhož dne spor k rozhodnutí přijal) o návrhu žalovaného doručeném dne 22.9.2009 (když dlužnice se přes výzvu k návrhu nevyjádřila) tak, že návrhu vyhověl a uložil dlužnici povinnost zaplatit jako nevrácenou část úvěru částku 20.680,-Kč s úrokem z prodlení, dále smluvní pokutu 640,-Kč měsíčně od prosince 2008, dále částku 3.000,-Kč (paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním) a konečně náklady rozhodčího řízení v částce 20.925,-Kč. Záznamem ze dne 18.5.2010 vyznačil rozhodce na tento nález doložku právní moci ke dni 9.4.2010. Žalobce dále předložil jednací řád ROZHODČÍ a SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTI a.s.

V posuzované věci přihlásil žalovaný pohledávku jako vykonatelnou a vykonatelnost doložil rozhodčím nálezem (§ 177 IZ). Vykonatelná pohledávka byla zařazena do seznamu a byla přezkoumána (§ 189 a § 191 IZ) s tím, že insolvenční správkyně ji popřela. Insolvenční správkyně podala žalobu proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil; žalobu podala včas, ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (§ 199 odst. 1 IZ). Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) nebyl tedy dán a soud se tak žalobou zabýval věcně.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Ve vazbě na předběžnou-spornou-otázku platnosti rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o úvěru tak musel soud posoudit, zda rozhodčím nálezem přisouzená pohledávka je promlčená a zda (pokud by šlo o rozhodčí doložkou neplatnou) může být rozhodčí nález vykonatelným titulem žalovaného na náhradu nákladů rozhodčího (a vykonávacího) řízení.

Soud předně ověřil, zda rozhodčí doložka byla sjednána. Rozhodčí doložka je obsažena v článku 11 obchodních podmínek, které žalovaný a dlužnice-jako strany úvěrové smlouvy-vzaly za součást smlouvy smluvním ujednáním předřazeným před bod I. smlouvy; tedy rozhodčí doložka je součástí úvěrové smlouvy (§ 3 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů a § 273 odst. 1 obch. zák.). Podle této rozhodčí doložky spory měl rozhodovat rozhodce (rozhodci) zásadně jmenovaný ROZHODČÍ a SPRÁVNÍ SPOLEČNOSTÍ a.s. (IČ 274 00 531), přičemž procesní pravidla řízení, provádění dokazování, forma rozhodnutí a náklady řízení jsou upraveny v jednacím řádu pro rozhodčím řízení vydaném touto společností, s nímž se strany seznámily. Bylo ujednáno pověření rozhodce rozhodnout i podle zásad spravedlnosti.

Při posouzení platnosti rozhodčí doložky (a tím i při posuzování účinků rozhodčího nálezu) vycházel soud z právního závěru obsaženého v nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12, podle něhož při výběru rozhodce u rozhodčího soudu, jenž není a nebyl stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (§ 13 zák. č. 216/1994 Sb.), má být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to buď uvedením konkrétního jména anebo jednoznačným určením jeho volby, dále z právního závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, podle něhož pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, je rozhodčí smlouva neplatná, a konečně ze závěru obsaženého v usnesení (velkého senátu) Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, podle něhož nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem.

Podle § 13 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále ZRŘ), stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu.

Jelikož rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nemůže soud s ohledem na uvedenou judikaturu dojít k jinému závěru, než že rozhodčí doložka sjednaná v úvěrové smlouvě je neplatná podle § 39 zák. č. 40/1964 Sb. pro rozpor se zákonem. Pravomoc takto určeného rozhodce tedy nebyla dána, rozhodčí řízení nemělo proběhnout a rozhodčí nález neměl být vydán ani vykonáván.

Nakolik tedy popřela insolvenční správkyně při přezkumu dílčí pohledávku 1 do částky 30.205,-Kč (tedy nakolik popřela nárok žalovaného jako přihlášeného věřitele na náhradu nákladů rozhodčího řízení v částce 20.925,-Kč a na náhradu nákladů exekučního řízení v částce 9.280,-Kč) uzavírá soud, že tato část žalovaným přihlášené pohledávky nemá podklad, že popření pohledávky bylo v tomto rozsahu opodstatněné a v této části je proto žaloba na popření pohledávky důvodná.

Pokud pak jde o další část pohledávky (mimo přihlášenou náhradu nákladů rozhodčího a exekučního řízení), tedy pokud jde o samotnou pohledávku z úvěrové smlouvy, řešil soud otázku, zda jde o promlčený nárok.

Skutkové okolnosti jsou následující. Rozhodčí žaloba, jejímž předmětem byl nárok z úvěrové smlouvy splatný dne 4.12.2008 (tedy nárok promlčující se v zákonné čtyřleté promlčecí době /§ 397 obch. zák./), byla předložena rozhodci Mgr. Pavlu Fryšákovi dne 23.9.2009. Žalovaný (v rozhodčím řízení v procesním postavení žalobce) v rozhodčím řízení řádně pokračoval; řízení skončilo vydáním rozhodčího nálezu v jeho prospěch dne 19.3.2010 a rozhodčí nález nabyl právní moci dne 9.4.2010. Přihláška pohledávky byla doručena insolvenčnímu soudu 25.2.2013.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle dosavadních předpisů, tj. občanského zákoníku (dále obč. zák.), resp. podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.), jež byly k tomuto datu zrušeny (§ 3080 bod 1. a 72. o.z.).

Podle § 392 odst. 1 věty první obch. zák., u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Podle § 408 odst. 1 obch. zák., bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle § 408 odst. 2 obch. zák., bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení nejpozději než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.

Podle § 14 ZRŘ, rozhodčí řízení se zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu (odst. 1). Není-li žaloba podávána stálému rozhodčímu soudu, podává se předsedajícímu rozhodci, je-li určen nebo jmenován; není-li předsedající rozhodce dosud určen nebo jmenován, žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci (odst. 2).

Podle § 112 věty první obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění před novelou č. 202/2012 Sb.), uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Podle § 403 odst. 1 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Podání žaloby u rozhodčího soudu má tedy-ve vztahu k běhu promlčecí doby-stejné účinky, jako podání žaloby u soudu. Otázku, zda ke stavení promlčecí doby dochází i podáním rozhodčí žaloby na základě neplatné rozhodčí doložky, řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 1. 6. 2016 sp. zn. 23 ICdo 19/2015 (a rovněž v rozsudku ze dne 24.8.2016 sp. zn. 33 ICdo 50/2015). Dospěl zde k závěru, že ustanovení § 14 ZRŘ (podle kterého má podání rozhodčí žaloby účinky jako podání žaloby u soudu) je ve vztahu k ustanovení § 403 obch. zák. úpravou speciální a později přijatou; s ohledem na tuto specialitu a s ohledem na zásadu lex posterior derogat priori , se proto § 403 odst. 1 obch. zák. neuplatní, takže-v souladu s obecným ustanovením § 112 obč. zák.-se promlčecí doba zahájením rozhodčího řízení staví, ať už je rozhodčí doložka platná nebo ne.

Protože rozhodčí řízení bylo před uplynutím promlčecí doby zahájeno a bylo v něm pokračováno-byť se tak stalo na základě neplatné doložky-nepromlčela se pohledávka žalovaného uplynutím čtyřleté promlčecí doby.

Pohledávka vyplývající z obchodního závazkového vztahu-a přiznaná pravomocným rozhodnutím soudu (pravomocným rozhodnutím rozhodce)-se promlčuje v desetileté promlčecí době, počítané ode dne, kdy tato doba počala běžet poprvé, tj. u práva na plnění závazku podle § 392 odst. 1 obch. zák. od splatnosti pohledávky (§ 408 odst. 1 obch. zák.), v určitých případech v desetileté době prodloužené o další 3 měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.). V tomto ohledu (promlčení judikátní pohledávky z obchodního vztahu) odkazuje soud na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003 sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 (publikováno 13/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2009 sp. zn. 20 Cdo 308/2008. Protože promlčecí doba přihlášené pohledávky (přiznané rozhodčím nálezem z 19.3.2010) začala běžet dnem následujícím po její splatnosti, tedy dne 5.12.2008 a přihláška byla podána 25.2.2013, stalo se tak před marným uplynutím desetileté promlčecí doby.

(Komplexní) úpravu promlčecí doby obsaženou v občanském zákoníku nelze považovat za ustanovení na ochranu spotřebitele, které by mělo být použito podle ustanovení § 261 odst. 4 obch. zák. části první věty za středníkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.7.2012 sp. zn. 32 Cdo 3337/2010); aplikuje se tedy-v úvěrovém vztahu mezi dlužnicí jako spotřebitelkou a žalovaným jako podnikatelem-komplexní úprava promlčení obsažená v obchodním zákoníku. S právním názorem obsaženým v žalobě, že by se promlčení nemělo posuzovat podle obchodního zákoníku, ale podle zákoníku občanského, se tedy soud neztotožnil.

Pohledávka z úvěrové smlouvy promlčená není, popření pravosti (a výše) přihlášené pohledávky pro promlčení nebylo opodstatněné a nedůvodná je-v této části-i žaloba na popření pohledávky. V této další části (tedy v rozsahu přesahujícím úhrn nákladů řízení za rozhodčí a vykonávací řízení) proto soud žalobu zamítl.

Převážně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, když ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§ 202 odst. 1 IZ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

V Ústí nad Labem dne 26. října 2016 Mgr. Jiří Fellner soudce