71 ICm 1513/2014
71 ICm 1513/2014-27 (KSUL 71 INS 2263/2014-C1-6)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl JUDr. Michalem Mědílkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Mgr. Petr Zapletal, Praha 10, Kodaňská 558/25, ins. správce dlužníka Marka anonymizovano , anonymizovano , bytem Teplice, Ruská 439/73, zast. JUDr. Ing. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 18, proti žalované: ESSOX s.r.o. se sídlem České Budějovice, Senovážné náměstí 231/7, IČ 26764652, o popření pravosti pohledávky,

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka přihlášena ve výši 11.895,98 Kč jako vykonatelná, byla popřena po právu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení v částce 2.645,-Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou, která byla soudu doručena dne 2.5.2014, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že pohledávka žalované popsaná ve výroku I. tohoto rozsudku byla v rámci insolvenčního řízení vedeného na dlužníka Marka Chaloupku popřena po právu z důvodů v žalobě podrobně uvedených.

Žalovaná se žalobou nesouhlasila; na svoji obranu uvedla, že její přihlášená pohledávka není promlčená, přičemž o témže předmětu sporu rozhodl již Nejvyšší soud ČR rozsudkem sp.zn. 29 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. isir.justi ce.cz

Podle § 159 odst. 1 insolvenčního zákona incidenčními spory jsou a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5, c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela, d) spory na základě odpůrčí žaloby, e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením povinností insolvenčním správcem, f) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.

Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

Ze smlouvy o úvěru č. 826510 ze dne 8.12.2004 bylo zjištěno, že žalovaná poskytla dlužníkovi M. Chaloupkovi úvěr na nákup monitoru AOC 17 a tiskárny HP DJ 3745 v celkové výši 5.715,-Kč, který se dlužník zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 494,-Kč.

Z rozhodčího nálezu sp. zn. E/2007/04533 ze dne 15.1.2008 bylo zjištěno, že žalovanému byla tímto nálezem, který nabyl právní moci dne 20.2.2008, uložena povinnost zaplatit žalované částku 6.622,-Kč s přísl. a nahradit jí náklady řízení v částce 714,-Kč.

Z přihlášky č. P5 bylo zjištěno, že žalovaná se přihlásila do ins. řízení s pohledávkou v částce 11.895,98 Kč.

Soud má v této věci za prokázané, že žalovaná uzavřela s dlužníkem M. Chaloupkou dne 8.12.2004 smlouvu o úvěru č. 826510, na jejímž základě byl M. Chaloupkovi poskytnut úvěr v částce 5.715,-Kč; tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné.

Předmětem sporu pak bylo posouzení, zda pohledávka přihlášená do ins. řízení pod č. P5 je již promlčená s ohledem na skutečnost, že podle názoru žalobce je vydaný rozhodčí nález nicotný z důvodu neplatné rozhodčí doložky, přičemž nebyly splněny předpoklady uvedené v § 403 obch. zákoníku a k přerušení běhu promlčecí doby podáním návrhu na zahájení rozhodčího řízení nedošlo. V mezidobí po podání žaloby rozhodl ve věci mající naprosto totožný skutkový základ Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 19/2015, 29 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016 výslovně uvedl, že neshledává žádné žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence.

Z uvedeného vyplývá, že ani případně neplatná rozhodčí doložka nemůže být důvodem, pro který by nedošlo k přerušení běhu promlčecí doby ve smyslu ust. § 403 obch. zákoníku. Již z tohoto důvodu je tedy namístě uplatněnou žalobu považovat za nedůvodnou, proto ji soud v celém rozsahu zamítl.

Protože byla žalovaná ve věci plně úspěšná, přiznal jí soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 2.645,-Kč jakožto náhradu cestovních výdajů za cestu z Prahy do Ústí nad Labem a zpět při celkové vzdálenosti 180 km, průměrné spotřebě vozidla žalované 5,57 litrů PHM na 100 km, ceně PHM 29,50 Kč za 1 litr, pevné sazbě cestovní náhrady 3,80 Kč za 1 km dle vyhl. č. 385/2015 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného do 15 dnů od jeho doručení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 13. září 2016

JUDr. Michal Mědílek v.r. soudce

Za správnost: Kroisová I.