71 ICm 1392/2013
71 ICm 1392/2013-20 (KSUL 71 INS 29995/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: Mgr. et Mgr. Milan anonymizovano se sídlem Na Hrázi 195/13a, Děčín VIII, insolvenční správce dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hluboká 950/8, 405 02 Děčín, zastoupen: Mgr. Martina Knická, advokátka, se sídlem Tyršova 1434/4, Děčín 1, proti žalované: Český inkasní kapitál, a.s., IČ 27646751, se sídlem Václavské nám. 808/66, 100 00 Praha 1, zastoupena: JUDr. Roman Majer, advokát, se sídlem Krakovská 1256/24, 110 00 Praha 1, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky

t a k t o :

I. Žaloba, kterou se žalobce Mgr. et Mgr. Milan anonymizovano se sídlem Na hrázi 195/13a, 405 02 Děčín, insolvenčního správce dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hluboká 950/8, 405 02 Děčín, domáhal určení, že vykonatelná pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 71 INS 29995/2012 pod č. P13, není co do částky 383,34 Kč pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (KSUL 71 INS 29995/2012)

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 71 INS 29995/2012-A-12 ze dne 04.02.2013 zjistil úpadek dlužnice, Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hluboká 950/8, 405 02 Děčín (dále jen dlužnice ). Dne 05.03.2013 přihlásila žalovaná, společnost Český inkasní kapitál, a.s., IČ 27646751, se sídlem Václavské nám. 808/66, 100 00 Praha 1 (dále jen žalovaná ), do shora uvedeného insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí v celkové výši 57.246,49 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 21.03.2013 žalobce, Mgr. et Mgr. Milan anonymizovano se sídlem Na hrázi 195/13a, 405 02 Děčín (dále jen žalobce ), tuto pohledávku žalované částečně popřel co do výše 383.34,-Kč.

Žalobou došlou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen soud ) dne 21.04.2013 se žalobce domáhal proti žalované určení, že pohledávka žalované uplatněná do shora uvedeného insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P13 v celkové přihlášené výši 57.246,49 Kč, není v insolvenčním správcem popřené výši 383.34,-Kč pohledávkou po právu. Žalobce opírá žalobu o tvrzení, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru nelze sjednat smluvní úrok z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4615/2007. Žalobce uzavírá, že žalovaný nebyl oprávněn přihlásit do insolvenčního řízení částku odpovídající sjednanému úroku z prodlení ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení. S ohledem na uvedené se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované není ve výši 383,34 Kč pohledávkou po právu a zároveň se domáhal přiznání náhrady nákladů řízení.

Podáním doručeným soudu dne 04.06.2013 se k předmětné žalobě vyjádřila žalovaná. Ta uvedla, že popěrný úkon žalobce překročil zákonné limity dané ust. § 199 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ). Žalovaná svou pohledávku přihlásila na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 53 C 1223/2010-16 ze dne 04.04.2011, který nabyl právní moci dne 08.07.2011. Rozsudek je závazný a zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Tím, že žalobce popřel pohledávku přiznanou vykonatelným a pravomocným soudním rozhodnutím, dopustil se nepřípustného zásahu do principu právní jistoty a do principu res iudicata. Insolvenčnímu správci nepřísluší v rámci popěrného úkonu vznášet námitky proti neplatnosti ujednání o smluvní výši úroku z prodlení, neboť takový postup by znamenal jiné právní posouzení věci. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

K výzvě soudu ze dne 11.04.2014 č.j.-13 strany sdělily, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

Krajský soud v Ústí nad Labem po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

Po prostudování insolvenčního spisu sp. zn. KSUL 71 INS 29995/2012 má soud za prokázané následující skutečnosti. Usnesením č.j. KSUL 71 INS 29995/2012-A-12 ze dne 4.2.2013 soud zjistil úpadek dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Hluboká 950/8, 405 02 Děčín. Tímto rozhodnutím byl rovněž insolvenčním správcem ustanoven Mgr. (KSUL 71 INS 29995/2012) et Mgr. Milan anonymizovano , anonymizovano , se sídlem kanceláře Na Hrázi 195/13a, 405 02 Děčín VII., a byl tudíž jakožto insolvenčního správce aktivně legitimován k popěrnému úkonu a je rovněž v souladu s ust. § 199 IZ osobou aktivně legitimovanou k podání této incidenční žaloby. Výsledek přezkoumání pohledávky žalované byl prokázán protokolem o přezkumném jednání č.l. B-4 ze dne 21.03.2013, z něhož a jeho příloh, které jsou nedílnou součástí protokolu, je zřejmé i to, která část pohledávky žalované byly uznány, které popřeny, kým popřeny a jaký byl důvod jejich popření. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přihláška pohledávky žalované evidovaná pod č. P13 byla soudu doručena dne 05.03.2013, tedy ve zákonem stanovené lhůtě k přihlášení pohledávek. Přihláškou pohledávky č. P13 byla žalovanou v insolvenčním řízení uplatněna pohledávka za dlužnicí v celkové přihlášené výši 57.246,49 Kč sestávající se z jistiny ve výši 32.283,85 Kč a příslušenství pohledávky v celkové výši 24.962,64 Kč, které se sestává z úroků z prodlení ve výši 7.604,64,-Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 17.358,-Kč. Soud dále provedl důkaz veškerými přílohami přihlášky pohledávky č. P13.

Z předložených listin má soud za nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalované, společností COFIDIS s.r.o., se sídlem Praha 5, Bucharova 1423/6, PSČ 15800, IČ 27179907 a dlužnicí byla dne 02.3.02006 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. 2375145, na základě které byl dlužnici poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým limitem ve výši 20.000,-Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, č.j. 53 C 1223/2010-16 ze dne 04.04.2011, který nabyl právní moci dne 08.07.2011 bylo dlužnici uloženo zaplatit žalované částku ve výši 32.283.85,-Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8% ročně z částky 32.283,85 Kč za období od 13.03.2010 do zaplacení a dále náklady řízení ve výši 17.358,-Kč, to vše v měsíčních splátkách ve výši 1.300,-Kč měsíčně. Usnesením Městského soudu v Praze č.j. 53Co 471/2011-32 ze dne 14.10.2011 byla pouze upravena výše měsíčních splátek.

S ohledem na skutečnost, že došlo k částečnému popření vykonatelné pohledávky, podal žalobce v souladu s ust. § 199 odst. 1 IZ žalobou podanou proti osobě, která vykonatelnou pohledávku do insolvenčního řízení přihlásila. Soud konstatuje, že 30 denní lhůta k podání žaloby na určení počítaná ode dne konání přezkumného jednání ve smyslu ust. § 199 odst. 1 IZ plynula ode dne 22.03.2013 do dne 22.04.2013. Předmětná žaloba byla podána dne 21.04.2015, tj. ve lhůtě stanovené ust. § 199 odst. 1 IZ, žalobcem-insolvenčním správcem dlužnice, tedy osobou, která je dle ust. § 199 odst. 1 IZ osobou aktivně legitimovanu k podání takové žaloby. Soud uzavírá, že předmětná žaloba byla podána včasně osobou k podání žaloby aktivně legitimovanou proti osobě pasivně legitimované.

Dle ust. 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Dle odst. 2 téhož ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Soud úvodem konstatuje, že byly splněny všechny formální předpoklady pro projednání žaloby (KSUL 71 INS 29995/2012) ohledně předmětu žaloby, včasnosti žaloby a okruhu účastníků řízení v souladu s ust. § 199 IZ.

S ohledem na shora uvedené přistoupil soud k věcnému projednání žaloby. Otázka možnosti sjednání smluvního úroku z prodlení ve výši překračující zákonný úrok z prodlení není mezi stranami sporná. Soud se proto zabýval pouze oprávněností popěrného úkonu insolvenčního správce. Po zhodnocení důkazů podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím závěrům.

Předně soud konstatuje, že na problematiku výkladu ust. § 199 odst. 2 IZ ve vztahu k reprobaci popíracího úkonu insolvenčního správce z důvodu jiného právního posouzení věci se již etabloval ustálený právní názor rozhodovací praxe vyslovený předně v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.07.2013 a dále potvrzený v rozhodnutích téhož soudu sp. zn. 29 ICdo 31/2013 ze dne 29. 08.2013, sp. zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 31.07.2013, sp. zn. 29 ICdo 4/2012 ze dne 26.02.2014, sp. zn. 29 ICdo 26/2012 ze dne 29.09.2014. Obdobný spor byl u zdejšího soudu rovněž řešen pod sp. zn. 79 ICm 2168/2012 (KSUL 79 INS 19940/2011). Soud neshledává důvod odklánět se od všeobecně přijatého výkladu ust. § 199 odst. 2 IZ.

Těžiště toho sporu spočívá ve zodpovězení otázky, zda a za jakých podmínek lze popřít vykonatelnou pohledávku v částech, ve kterých již byla věřiteli pravomocně přiznána. Odpověď na tuto otázku poskytuje výklad ust. § 199 odst. 2 IZ poskytnutý ve shora uvedené judikatuře Nejvyššího soudu České republiky. Soud v této věci nemá důvod odklánět se všeobecně přijímaného výkladu ust. § 199 odst. 2 IZ .

Obecně platí, že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše pouze skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je zcela irelevantní, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání). Pro úspěch takového popření je určující, zda skutečnosti, které dříve neuplatnil dlužník, jsou způsobilé změnit výsledek sporu o pohledávku , kdy právě ony jsou důvodem ve výsledku jiného právního posouzení věci a tedy, že v porovnání se skutečnostmi, které dlužník dříve uplatnil, jsou skutečnosti, které dříve uplatněny nebyly a jsou zároveň rozhodující příčinou pro určení, že žalovaný věřitel nemá vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku nebo pro určení, že žalovaný věřitel má vůči dlužníku označenou vykonatelnou pohledávku v určité (výrokem rozhodnutí určené) výši (nižší, než je výše přihlášené vykonatelné pohledávky).

Pravidlo, podle kterého u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu nemůže být důvodem popření její pravosti nebo výše jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 část věty za středníkem IZ), typově dopadá na situace, kdy při nezpochybněném skutkovém základu věci (tedy, nejsou-li důvodem popření pravosti (KSUL 71 INS 29995/2012) nebo výše vykonatelné pohledávky skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí) měl zjištěný skutkový stav vést k jinému právnímu posouzení věci, než které o něm v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, učinil příslušný orgán.

Nejvyšší soud ve shora citovaných rozhodnutích připustil, že chybné právní posouzení věci příslušným orgánem mohlo vést k přiznání pohledávky věřiteli vůči dlužníku tam, kde by jiné (správné) právní posouzení věci vedlo k závěru, že pohledávka není po právu nebo že nemá být přiznána v požadované výši. Přitom Nejvyšší soud výslovně uvedl, že přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží, je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci-tedy je ,,jiným právním posouzením věci.

Nejvyšší soud dále vyložil, že právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne. Není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky nemůže být jiné . Zdůraznil však, že jakékoli právní posouzení (byť kusé, málo srozumitelné nebo hrubě nepřesné) vždy vylučuje možnost popření takové pohledávky pro právní posouzení jiné .

V daném případě Obvodní soud pro Prahu 1v rozsudku č.j. 53 C 1223/2010-16 ze dne 04.04.2011 mimo jiné přiznal žalované nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8% ročně z částky 32.283,85,-Kč, co do zbytku požadovaného úroku z prodlení ve výši 21,2% ročně byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění poté přisvědčil názoru, že v občanskoprávních vztazích není možné dohodnout úrok z prodlení jinak, než stanoví právní předpis, tedy nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění. Proto Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl žalobě v částí požadovaných úroků z prodlení pouze co do výše stanovené předpisy občanského práva, co do zbytku požadované výše úroku z prodlení žalobu zamítl. Z uvedeného vyplývá, že v rozsudku bylo provedeno právní posouzení věci, ač zjevně nesprávné, když Obvodní soud pro Prahu 1 měl stanovit výši úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády (novely) č. 163/2005 Sb., neboť prodlení s plněním peněžitého dluhu nastalo dne 13.10.2010. Dle tohoto znění nařízení pak výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

Výhrady vznesené proti příslušenství pohledávky přiznanému pravomocným rozsudkem v rovině právní (argumentem, že věřiteli podle zákona takové příslušenství nenáleží) jsou pak jiným právním posouzením věci, jež je insolvenčnímu správci jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky zapovězeno ustanovením § 199 odst. 2 části věty za středníkem IZ. (KSUL 71 INS 29995/2012)

Soud uzavírá, že vykonatelné rozhodnutí soudu, které přiznalo věřiteli nárok posléze přihlášený v daném insolvenčním řízení, obsahuje právní posouzení věci. Insolvenční správce ovšem v popření neuvedl (ve smyslu netvrdil) žádné skutkové okolnosti; prosazoval toliko jiné právní posouzení věci, což je samo o sobě nepřípustným důvodem popření vykonatelné pohledávky (§ 199 odst. 2 IZ). Proto platí, že takové popření bylo z povahy věci nezpůsobilé zpochybnit nejen pravost, ale výši věřitelem přihlášené vykonatelné pohledávky.

S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 27.08.2015

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto řízení vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o.s.ř.).

V Ústí nad Labem dne 27. srpna 2015 JUDr. Irena Lacinová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková