70 ICm 996/2010
70 ICm 996/2010-115 70 INS 3735/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Ing. Aleše Klaudyho, Masarykovo náměstí 191/18, Děčín 1, PSČ 405 01, insolvenčního správce dlužníka Jiřího Kučery, bytem Huntířov 34, Děčín, PSČ 504 02, právně zastoupeného Mgr. Martinem Kolářem, advokátem AK Děčín, Masarykovo náměstí 3/3, 405 01 Děčín 1 proti žalovanému CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A., se sídlem L-111 5 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenaeur 2, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zapsaný v lucemburském Rejstříku obchodu a společnosti, právně zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, o určení pravosti vykonatelné pohledávky

t a k t o:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiřím Kučerou vykonatelnou pohledávku ve výši 137.908,20 Kč, přiznanou pravomocným platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem 20 Ro 897/94-12 z 09.08.1994, právní moc 24.09.1994.

II. Žaloba na určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiřím Kučerou vykonatelnou pohledávku ve výši 32.849,-Kč, přiznanou mu pravomocným platebním rozkazem Pokračování 70 INS 3735/2010

Krajského soudu v Ústí nad Labem 20 Ro 897/94-12 z 09.08.1994, právní moc 24.09.1994 se zamítá.

III. Soud přiznává žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 20.188,-Kč, splatných do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

Žalobou, doručenou soudu dne 28. 8. 2010 se žalobce domáhá určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiřím Kučerou vykonatelnou pohledávku ve výši 1.362.114,64 Kč. Následně vzal žalobce žalobu zpět (podání došlé soudu 2. 11. 2010) do výše 1.191.357,44 Kč v reakci na to, že žalovaný vzal do této výše zpět i svoji přihlášku. Žaloba je tedy vedena pro částku 170.754,20 Kč. Pohledávku žalobce-insolvenční správce popřel na přezkumném jednání dne 27. 7. 2010 původně i v celkově zažalované výši 1.362.114,64 Kč co do pravosti z titulu promlčení a případné skutečnosti, že pohledávka mohla být dlužníkem již uhrazena. Celou pohledávku popřel i dlužník. V žalobě insolvenční správce vyjádřil přesvědčení, že pohledávka žalovaného přiznaná platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 9. 8. 1994, č.j. 20 Ro 897/94-12, zanikla uhrazením, když původní věřitel Česká spořitelna a. s. dala dlužníkovi souhlas s prodejem zastavených nemovitostí v k.ú. Nebočady LV 695, okres Děčín, ke kterým měla zřízeno zástavní právo dle zástavní smlouvy č. 002508-67554-438 z 9. 10. 1992 k zajištění úvěru stejného čísla a následně formou notářského zápisu se vzdala zástavního práva poté, co na její účet byla postupně uhrazena částka 625.000,-Kč.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáními doručenými soudu dne 23. 9. 2010 a 10. 5. 2011. Uvedl, že není správné žalobcovo přesvědčení, že o úhradě celé pohledávky dlužníkem svědčí vzdání se zástavního práva věřitelem. Se zánikem zástavního práva pohledávka nemusí nutně zaniknout. Zástavní právo zajišťuje pohledávku ze své povahy pouze do výše hodnoty či výše výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí. Pokud hodnota zastavených nemovitostí nedosahuje výše zajištění pohledávky, tak v rozsahu, v jakém není uhrazena, zůstává jako nezajištěná. Námitku promlčení žalobce nikterak nespecifikuje, ale i tak je zcela nedůvodná. Konečná splatnost úvěru byla sjednána k 10. 9. 1996. Pohledávka byla přiznána platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 20 Ro 897/94-12 z 9. 8. 1994, právní moc 26. 9. 1994 a na jeho základě byl dne 30. 3. 1998 podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. Ten je nařízen a do dnešního dne je veden u Okresního soudu v Děčíně pod spis. zn. 37E 711/98. Pohledávka tedy byla dle § 402 obch. zák. uplatněna řádně a včas, takže nelze účinně vznést námitku promlčení.

Soud ve věci nařídil jednání na dne 30. 8. 2011. Žalobce i žalovaný setrvali na svých stanoviscích, žalobce k otázce promlčení pouze upřesnil s odkazem na ust. § 408 obch. zák. a zde stanovenou desetiletou lhůtu. Při jednání nebylo prováděno dokazování, když účastníci výslovně označili za nesporné důkazy vedené v insolvenčním spise 70 INS 3735/2010 a Pokračování 70 INS 3735/2010 incidenčním spise. Jiné další důkazy nepředložili ani nenavrhli. Sporným zůstává právní posouzení dvou otázek-1) zda vzdáním se zástavního práva k zajištěným nemovitostem zanikla zcela pohledávka původního věřitele 2) zda je pohledávka promlčena.

Soud měl tedy za nesporné následující:

-Pohledávka původně vznikla na základě úvěru, který poskytla Česká spořitelna, a.s. dlužníkovi. -Jednalo se o úvěr č. 2508-67554-438 ve výši 550.000,-Kč, smlouva byla uzavřena dne 05. 10. 1992 a konečná splatnost úvěru byla stanovena nejpozději do 10. 09. 1996. Splátky byly splatné měsíčně, vždy do 10. dne v měsíci. -Výpověď z úvěrové smlouvy byla dlužníku doručena 30. 12. 1993 s výpovědní lhůtou 1 měsíc ode dne doručení, a ke dni 30. 01. 1994 činila dlužná částka 622.870,08 Kč. -Dne 09. 08. 1994 byl vydán platební rozkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem 20 Ro 897/94-12, právní moc 24. 09. 1994. -Návrh na výkon rozhodnutí byl podán 30. 03. 1998 u Okresního soudu v Děčíně pro částku 100.000,-Kč a v současné době je veden pod sp. zn. 37 E 711/98. -Dne 13. 10. 2010 sepsal původní věřitel s dlužníkem před JUDr. Nejedlou., notářkou, notářský zápis NZ 84/2000, N 92/2000, dle kterého se věřitel Česká spořitelna, a.s. vzdává zástavního práva k nemovitostem, kterým byl zajištěn původní úvěr. Tomu předcházelo písemné vyrozumění tohoto věřitele z 06. 09. 2000, že se vzdá zástavního práva po té, co na jeho účet bude uhrazena částka 625.000,-Kč z prodeje nemovitostí sloužící k zajištění úvěru. -Smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 07. 2003 postoupila Česká spořitelna, a.s., zbytek své pohledávky z úvěru na žalovaného (na jistině 153.860,15 Kč, příslušenství 945.540,-Kč). -Dlužník Jiří Kučera zahájil insolvenční řízení dne 12. 04. 2010, úpadek byl zjištěn usnesením ze dne 03. 05. 2010. -Na zvláštním přezkumném jednání dne 27. 07. 2010 insolvenční správce popřel pohledávku věřitele č. 2-žalovaného ve výši 1.362.114,64 Kč co do pravosti (promlčení + to, že byla uhrazena). -Žaloba byla podána správcem 20. 08. 2010, následně pak byla částečně vzata zpět pro částku 1.191.357,43 Kč, a to dne 02. 11. 2010, což koresponduje s postupem žalovaného, který rovněž do této částky vzal svojí přihlášku pohledávky zpět.

Na základě těchto skutečností soud došel k následujícím závěrům.

1. Žalobce neprokázal, že pohledávka byla zcela uhrazena. Pohledávka zanikla do výše 625.000,-Kč. Pokračování 70 INS 3735/2010

Zástavní právo je akcesorickým závazkem, jehož existence je podmíněna existencí dluhu. Obsahem zástavního práva je zajištění zástavního věřitele pro případ, že zástavní dlužník nesplní svůj dluh včas a řádně (§ 152-174 o. z.). § 170 o. z. stanoví zánik zástavního práva, který je vázán na zákonem taxativně vypočtené právní skutečnosti. Podle § 170/1 písm. c) zaniká, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem. Úprava v o. z. se vztahuje rovněž na vztahy obchodní. (Některá ustanovení o zástavním právu byla vypuštěna z obchodního zákoníku z. č. 367/2000 Sb.). V daném případě není zpochybňován vznik zástavního práva, původní existence zajištěné pohledávky, zánik zástavního práva podle § 170/1 písm. c) o. z., avšak je tvrzeno, že zánikem zástavního práva zanikla celá pohledávka. S tímto hodnocením se soud neztotožňuje, zástavní věřitel sám rozhodl, že po úhradě části zajištěné pohledávky (do výše 625.000,-Kč) se zbylá část původně zajištěné pohledávky stává pohledávkou nezajištěnou. Vzhledem k akcesorické povaze zástavního práva tedy nemohlo dojít se zánikem zástavního práva automaticky k zániku celého dluhu, když je nesporně prokázáno, že byla uhrazena pouze jeho část. 2. Námitka promlčení Pohledávka zanikla na základě smlouvy o úvěru ze dne 5. 10. 1992 s konečnou splatností do 10. 9. 1996, splátky byly splatné měsíčně, vždy do 10. dne v měsíci, počínaje lednem 1993. Pro neplnění smlouvy se úvěr stal splatným k 1. 2. 1994 po předchozí výpovědi ze dne 27. 12. 1993, doručeno 30. 12. 1993. Výpovědní lhůta uplynula 31. 1. 1994. K 1. 2. 1994 mohlo být právo uplatněno poprvé. (Výpověď dle čl. IV. úvěrové smlouvy § 500 odst. 2 obch. zák.). Posuzovaná smlouva, kterou byly dlužníku poskytnuty finanční prostředky pro podnikání, je smlouvou o úvěru, uzavřenou dle obchodního zákoníku (§ 497 a násl.), úvěrová smlouva je pak upravena výhradně v obchodním zákoníku a s odkazem na ust. § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák., se částí třetí obchodního zákoníku-obchodní závazkové vztahy-řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu (absolutní obchod). Otázku promlčení je tedy nutné posoudit v intencích obchodního zákoníku. Podle § 408/1 o. z. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy začala poprvé běžet. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, podle kterého bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu ust. § 408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba počala poprvé běžet). Žádná ze základních promlčecích dob desetiletou lhůtu nepřesáhne. I když soud určil, že jde o tzv. absolutní obchod a posoudil smlouvu dle obchodního zákoníku, zároveň je třeba dodat, že se jedná o závazkový vztah, který má spotřebitelský charakter, a proto na něj platí omezení usnesení v § 262 odst. 4 obch. zák. Podle tohoto ustanovení na spotřebitelské smlouvy je nutno vždy použít Pokračování 70 INS 3735/2010

ustanovení občanského zákoníku, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Jedná se tedy o speciální úpravu vztahu úpravy obchodního zákoníku a zvláštních předpisů směřujících k ochraně spotřebitelů. Jde zejména o úpravu odpovědnosti, a to zejména odpovědnosti nepodnikatele na škodu vzniklou v důsledku porušení závazku. Soud však uzavírá, že ust. § 262 odst. 4 obch. zák., nelze vykládat tak, že by bylo možné ze strany spotřebitele libovolně určovat, kdy a v jakém rozsahu svůj závazkový vztah podřídí občanskému zákoníku a kdy obchodnímu zákoníku, takže u úvěrové smlouvy, jako absolutního obchodu, je nutno použít u promlčení zákoník obchodní bez ohledu na spotřebitelský charakter posuzované smlouvy. Nejedná se o diskriminaci dlužníka (spotřebitele), ustanovení o promlčení v obchodním zákoníku je ustanovením vyváženým k oběma smluvním stranám. Proto soud výrok II. žalobě insolvenčního správce vyhověl a určil, že dlužník nemá za věřitelem (žalovaným) tuto vykonatelnou pohledávku. Částečné zpětvzetí žaloby soud již neřešil, neboť závazně bylo vyřešeno usnesením VSPH 1133/2010-P-2-16. Soud nepřičítá správci k tíži, že původně přezkoumal pohledávku celou, pouze rozhodl o zastavení řízení do částky 1.191.357,47 Kč (výrok I.). S ohledem na důvod popření se soud nezabýval rovněž výší pohledávky. O nákladech řízení soud rozhodl podle výsledku sporu (§ 142 o. s. ř.) a úspěšnému insolvenčnímu správci, respektive jeho právnímu zástupci, přiznal náklady v celkové výši 12.358,-Kč (odměna za právní zastoupení ve výši 9.000,-Kč + DPH, 3x režijní paušál á 300,-Kč + DPH, cestovné Děčín-Ústí nad Labem a zpět ve výši 278,-Kč-TP přiložen, náhrada za ztrátu času 2 půlhodiny tj. 200,-Kč).

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalovaný dne 24.02.2012 odvolání.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze svým usnesením z 17.05.2012 101 VSPH 116/2012-85 zrušil výroky II. a III. původního rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 06.02.2012 a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, že soud I. stupně se musí zabývat skutečností, že v průběhu maximální desetileté promlčecí doby stanovené v §408 odst. 1 obch. zák. podal žalovaný u soudu návrh na výkon rozhodnutí pohledávky přiznané mu pravomocným a vykonatelným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ústí nad Labem (část z toho je sporná pohledávka). V dalším řízení je třeba odstranit sporné skutečnosti mezi účastníky o to, zda je výkon rozhodnutí dosud veden a zda je veden jen pro dlužnou jistinu nebo též pro dlužné úroky z prodlení, které byly žalovaným rovněž přihlášeny do insolvenčního řízení. Pokud by pak bylo prokázáno, že výkon rozhodnutí je dosud veden, tak v rozsahu, v jakém se výkon rozhodnutí týká sporné pohledávky platí, že postavení věřitelů dlužníka či insolvenčního správce Pokračování 70 INS 3735/2010

v insolvenčním řízení je, co do možnosti zpochybnit (popřít) nárok jiného věřitele, obdobné postavení dlužníka-povinného v exekučním řízení. Nemůže-li dlužník- povinný uplatnit námitku promlčení v exekučním řízení, nemůže ohledně stejného práva tuto námitku uplatnit ani insolvenční správce či insolvenční věřitel v insolvenčním řízení probíhajícím v době, kdy exekuční řízení není skončeno.

Za této situace soud prvního stupně, vázán právním názorem soudu odvolacího, nařídil ve věci jednání na den 15.10.2012. K důkazu byl vyžádán spis Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 37E 711/98 (původní sp. zn. 2E 711/98). Strana žalobce i žalovaného uvedly, že je jim obsah spisu znám, k důkazu pak čteny zejména listiny z č.l. 1,3,4 a 109. Další důkazy účastníci nenavrhli. Žalobce na závěr uvedl, že příslušenství v otázce promlčení nesdílí osud jistiny, navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a uplatnil náhradu nákladů řízení. Žalovaný trval na tom, že pohledávka, tak, jak byla přihlášena do insolvenčního řízení, není promlčena nejen v rozsahu jistiny, ale i příslušenství. Příslušenství není promlčeno proto, že je tvořeno úrokem sjednaným v úvěrové smlouvě. Nárok na úrok z úvěru je nárokem akcesorickým a jako takový se nemůže promlčet, není-li promlčena jistina, u které tento nárok nabíhá. Obchodní zákoník stanoví samostatný běh promlčecí doby pro úrok z prodlení jako pro právo vyplývající z porušení povinnosti. Úrok z úvěru je však imanentní úvěru a nestojí samostatně, a proto se jako takový nemůže ani samostatně promlčovat. Odkázal na rozhodnutí NS ČR 32 Odo 466/2004. Navrhl žalobu zamítnout a s ohledem na to, že řízení se vedlo z větší strany pochybením žalobce, žádal o přiznání náhrady nákladů řízení.

Ke sporným skutečnostem má soud tedy za prokázané provedením dokazování po vrácení Vrchním souduem následující:

1. Řízení o výkon rozhodnutí vedené u Okresního soudu v Děčíně pod 37E 711/98 trvá. 2. Vykonatelným platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 20 Ro 897/94-12 z 09.08.1994, PM 24.09.1994, byla dlužníku uložena povinnost zaplatit tehdy České spořitelně a.s. 622.870,80 Kč spolu s 29% úrokem od 31.01.1994 do zaplacení, nahradit náklady nalézacího řízení v částce 24.916,- Kč. 3. Návrh na výkon rozhodnutí (řízení zahájeno 30.03.1998) srážkami ze mzdy je pro částku 100.000,-Kč a náklady nalézacího řízení v částce 24.916,-Kč a náklady tohoto výkonu rozhodnutí (č.l. 1 exekučního spisu). 4. Na tento návrh reagoval Okresní soud v Děčíně přípisem k navrhovateli (oprávněnému), aby se vyjádřil, zda trvá na nařízení výkonu rozhodnutí toliko pro částku 100.000,-Kč (č.l. 3 exekučního spisu). Pokračování 70 INS 3735/2010

5. Oprávněný toto potvrdil a odkázal na návrh (č.l. 4 exekučního spisu). Výkon rozhodnutí byl tedy nařízen pro částku 100.000,-Kč bez úroků z prodlení a pro náklady řízení. 6. Povinný postupně měnil zaměstnání a část vymáhané částky uhradil. 7. S novým plátcem mzdy a následně důchodu rozhodoval exekuční soud usneseními z 16.07.2009 a 14.04.2010 o změnách. Je zřejmé, že k těmto okamžikům bylo uhrazeno 67.151,-Kč a srážky mají být i nadále prováděny k vymáhání pro pohledávku ve výši 32.849,-Kč, bez úroků, bez poplatků z prodlení + náklady řízení (24.916,-Kč + 2.030,-Kč) (č.l. 103 a 109a exekučního spisu). 8. Do insolvenčního řízení pak věřitel (žalovaný) přihlásil 32.849,-Kč na jistině, na úroku 29% z 32.849,-Kč od 13.11.1995 do 31.12.1999 v celkové výši 39.383,70 Kč a s 29% z 32.849,-Kč od 01.01.2000 do 03.05.2010 v celkové výši 98.524,50 Kč. 9. Žalovaný na svoji obranu uvedl (aniž doložil výpočet úroků), že se u úroků nejedná o úrok z prodlení, ale o úrok z úvěru. Ten dle úvěrové smlouvy z 12.10.1992 byl sjednán s úrokovou sazbou 4% nad základní sazbu spořitelny z debetních zůstatků úvěrového účtu, splatný čtvrtletně. Provedený výpočet strany žalované odpovídá úrokům z prodlení.

Závěr. Soud má za prokázané, že částka 32.849,-Kč tedy není promlčena, z důvodů shora uvedených. Pro příslušenství (úroky) nebyl výkon rozhodnutí veden. Pro náklady řízení veden byl, ty však nebyly předmětem přihlášky do insolvenčního řízení.

O nákladech řízení soud rozhodl podle výsledku sporu za použití speciálního ust. § 202/1 IZ.

Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolventnímu správci.

Dle rozhodnutí soudu byl žalobce ve sporu úspěšný pouze částečně. Celkem bylo žalováno 170.757,20 Kč. V částce 32.849,-Kč byl žalobce neúspěšný, v částce 137.908,20 Kč úspěšný, cca 19 % : 81 %, úspěšnost tedy cca 62 %.

Žalovaný tedy opačně, jak je uvedeno shora, byl úspěšný rovněž částečně, avšak na použití ust. § 202/1 IZ mu proti žalobci-insolventnímu správci, náhrada nákladů nepřísluší. Soud nesdílí názor strany žalované, že spor zavinil. Správce řádně hájil práva věřitelů směřující k jejich poměrnému uspokojení. Proto soud žalovanému žádnou náhradu nákladů nepřiznal. Pokračování 70 INS 3735/2010

U žalobce

-v řízení v I. stupni by mu příslušela náhrada nákladů ve výši 12.358 (odměna za právní zastoupení 9.000 Kč + DPH dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. + přechodná ustanovení, 3 × režijní paušál cca 300,-Kč + DPH, cestovné Děčín-Ústí nad Labem a zpět 278,-Kč, náhrada za ztrátu času 2 půlhodiny, tj. 200,-Kč + DPH.

-v odvolacím řízení by mu příslušela náhrada nákladů ve výši 13.531,3 Kč (odměna za právní zastoupení 9.000 Kč + DPH dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. + přechodná ustanovení, odvolací řízení zahájeno 24. 2. 2012, 2 × režijní pausál dle vyhl. 177/1996 Sb. za 300,-Kč + DPH (vyjádření se k odvolání, účast na jednání), náhrada za ztrátu času 6 × půlhodin za 100,-Kč = 600,-Kč + DPH, jízdné Děčín-Praha-Děčín 1291,30 Kč)

-v novém řízení v I. stupni by mu náležela odměna dle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. + přechodná ustanovení za použití § 18 téže vyhlášky, tedy 5.000,-Kč + DPH za právní zastoupení, 1 × režijní paušál za 300,-Kč + DPH, náhrada za ztrátu času 2 půlhodiny za 100,-Kč, tj. 200,-Kč + DPH, cestovné 72,-Kč-jízdné České dráhy, celkem 6.672,-Kč,

celková částka 32.561,3 Kč, z toho 62 % činí 20.188,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 22.10.2012

JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Markéta Melová