70 ICm 719/2011
70 ICm 719/2011-35 KSUL 70 INS 14086/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Václav Jelínek s. r. o., IČ: 28710967, se sídlem Chabařovice, V Aleji 456, právně zastoupen JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou, se sídlem Ústí nad Labem, Masarykova 43 proti žalované GRM Insolvence v.o.s., IČ: 28716671, se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, insolvenční správce Karla Kvapila, IČ 46785647, bytem Trmice, Hálkova 495/23, právně zastoupena Mgr. Janem Faltejskem, advokátem, se sídlem Ústí nad Labem, Mírové nám. 101/25, 400 01 o určení pravosti popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že části pohledávek žalobce, a to: č. 1 ve výši 8.932,35 Kč, č. 2 ve výši 18.909,87 Kč a č. 3 ve výši: 34.249,95 Kč, celkem 62.092,17 Kč představující sjednaný úrok z prodlení, přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka Karla Kvapila, vedeného u KSUL pod spisovou značkou 70 INS 14086/2010 pod č. přihlášky 9, č. věřitele 9, jsou po právu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 23. 3. 2011 se žalobce domáhá určení pravosti svých pohledávek (č. 1-8.932,35 Kč, č. 2-18.909,87 Kč a č. 3-34.249,95 Kč), které přihlásil pod P 9, věřitel číslo 9, do insolvenčního řízení dlužníka Karla Pokračování KSUL 70 INS 14086/2010

Kvapila. Tyto pohledávky popřel insolvenční správce na přezkumném jednání dne 8. 2. 2011 a vždy se jednalo o sjednaný úrok z prodlení, když jistiny správce uznal. Ve vyrozumění doručeném žalobci dne 11. 3. 2011 o popřených pohledávkách insolvenční správce neuvedl žádné okolnosti, pro které nemá žalobce nárok na sjednané úroky z prodlení. Přihlášené pohledávky vznikly na základě písemné smlouvy, když byl sjednán úrok ve výši 0, 5 % z neuhrazené částky za každý započatý den prodlení. Nárok žalobce je oprávněný, řádně sjednaný, smlouva z jeho strany byla dodržena. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání doručeném soudu dne 5. 5. 2011 tak, že účtovaný úrok z prodlení 0, 5 % z dlužné částky denně činí asi 182,5 % ročně. Takový úrok je v rozporu s dobrými mravy a ujednání o něm je absolutně neplatné podle § 39 občanského zákoníku, když odkazuje na nález Ústavního soudu ČR z 7. 5. 2009, spisové značky I. ÚS 523/07. Žalovaný má dále výhrady k formulářové podobě smlouvy tzv. závazné objednávky , když ustanovení o smluvním úroku z prodlení je předtištěno. Žalobce se dále vyjádřil v podání doručeném soudu dne 29. 6. 2011. Zdůraznil, že žalovaný závěry citovaných rozhodnutí vyšších soudů vytrhává z kontextu a zcela pomíjí ty skutečnosti, které jsou rozhodné pro konečné závěry těchto rozhodnutí. Ke konkrétní situaci vzniku posuzovaného obchodněprávního vztahu zdůrazňuje, že dlužník v úpadkové situaci objednával od žalobce práce a služby, na které nic nezaplatil. Neuhrazení již samotných jistin za práce a služby znamená ohrožení existence žalobce jako podnikatele. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z 14. 10. 2009, spisové značky 31 Cdo 2707/2007 a byť se v tomto konkrétním případě jedná o smluvní pokutu, lze ho na daný případ aplikovat. Žalovaný podáním doručeném soudu dne 29. 7. 2011 reagoval tak, že i nadále odkazuje na nález Ústavního soudu I .ÚS 523/07, kde je stanoveno, že bez ohledu na okolnosti případu, je-li sama výše úroku z prodlení taková, že zcela pomíjí základní účel tohoto institutu, již takto sjednaný úrok z prodlení se vymyká obecně uznávaným pravidlům chování. Pokud se žalobce dovolává rizikovosti vlastního podnikání, je jen na jeho vůli, jak a s kým bude podnikat. Ve věci proběhlo jednání dne 16. 4. 2012, když žalobce nesouhlasil s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání. Účastníci shodně učinili nespornými všechny důkazy z insolvenčního spisu 70 INS 14 086/2010 včetně přihlášky č. 9, věřitele č. 9 a tyto tedy není třeba dokazovat. Žádné jiné důkazy nenavrhli. Setrvali na odlišných právních stanoviscích ohledně platnosti ujednání smluvních úroků z prodlení ve výši 0, 5 % denně. Soud má za prokázané a mezi účastníky je rovněž nesporné že, -dne 1. 4. 2010 uzavřeli žalobce s dlužníkem prostřednictvím formulářové závazné objednávky / identifikace původce odpadu dle zákona číslo 185/2001 Sb. smlouvu dle obchodního zákoníku na provedení služeb a prací zde specifikovaných v termínech od 1. 4. 2010. do 31. 12. 2010. Součástí je sporné sankční ujednání smluvního úroku z prodlení z nezaplacení ceny ve lhůtě splatnosti ve výši 0, 5 % denně. Pokračování KSUL 70 INS 14086/2010

Provedené práce a služby byly fakturovány fakturou č. 201 00 340 na částku 17.113,-Kč splatnou 21. 5. 2010, fakturou č. 201 01 110 splatnou 14. 9. 2010 na částku 65.238,-Kč, fakturou číslo 201 00 236 splatnou 7. 5. 2010 na částku 7. 602,-Kč. Práce a služby byly provedeny, dlužník ničeho neuhradil. Insolvenční řízení dlužníka Karla Kvapila bylo zahájeno dne 23. 11. 2010, návrh podal Jiří Marvan, bývalý zaměstnanec dlužníka. Osvědčil pohledávku za podstatou-nezaplacená mzda za měsíce červen, červenec a srpen 2010. Pracovní poměr byl ukončen okamžitě ze strany zaměstnance dne 1. 9. 2010. Jako další věřitele dlužníka uvedl navrhovatel další zaměstnance. Úpadek byl zjištěn usnesením z 29. 12. 2010 č. j. KSUL 70 INS 14086/2010-A-12 a byl ustanoven insolvenční správce. Dlužník se nevyjádřil k insolvenčnímu návrhu a i nadále s insolvenčním správcem nespolupracuje, správce nemá k dispozici ani účetnictví dlužníka. Do majetkové podstaty dlužníka byl sepsán zejména majetek, který je součástí společného jmění manželů, žádný významný majetek související s provozem a předmětem podnikání firmy. Konkurz na majetek dlužníka byl prohlášen dne 8. 2. 2011. Žalobce přihlásil do tohoto insolvenčního řízení celkem 152.045,17 Kč ve 3 pohledávkách dne 7. 1. 2011, které jsou nevykonatelné a nezajištěné. Na přezkumném jednání dne 8. 2. 2011 insolvenční správce popřel smluvené úroky z prodlení ve výši 0, 5 % z jistin dle faktur shora uvedených, když tyto jistiny zcela uznal. Celkem popřel tedy 62.092,17 Kč a zjistil 89.953,-Kč. Na základě shora uvedených skutečností soud došel k následujícím právním závěrům. Žaloba byla podána včas. Podle § 198 a odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při její popření. Podle odst. 2. tohoto ustanovení může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podle § 39 občanského zákoníku je právní úkon neplatný, pokud svým obsahem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 265 obchodního zákoníku výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Za dobré mravy lze považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo Pokračování KSUL 70 INS 14086/2010 v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti (usnesení Ústavního soudu ČR II. ÚS 249/77). Je pravidlem, že soulad obsahu právního úkonu s dobrými mravy, v posuzovaném případě obsah ujednání účastníků o dohodnutém úroku z prodlení, musí být posuzován vždy, bez ohledu na to, zda by i byla výsledkem tvrzeného svobodného ujednání mezi účastníky smlouvy. I zásada smluvní volnosti je modifikována účelem a smyslem sankčního a motivačního mechanismu institutu úroků z prodlení. Ustanovením § 265 obchodního zákoníku, které je speciální pro obchodní závazkové vztahy, není dotčeno-a budou-li pro to splněny podmínky-ustanovení § 39 občanského zákoníku, které platí obecně, tedy i pro obchodní vztahy. V některých případech bude jednání, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nutno současně posoudit jako jednání, které se příčí dobrým mravům. Takové jednání pak by bylo neplatné a to absolutně podle § 39 občanského zákoníku. Soud vyšel rovněž z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR zejména-Nejvyšší soud ČR spisová značka 21 Cdo 1484/2004, I.ÚS 523/2007, 32 Cdo 1164/2007. V dané konkrétní věci není tedy sporu o tom, že úrok z prodlení byl sjednán svobodně, žalobce plnil řádně a včas dle smlouvy a dlužník neuhradil ničeho. K okolnostem případu popírající insolvenční správce neuvedl ničeho, popření opřel toliko o právní posouzení věci. Žalobce k okolnostem případu uvedl úpadkovou situaci dlužníka při uzavírání smlouvy a při jejím plnění, která je patrná již jen srovnáním data smlouvy a zahájení insolvenčního řízení a následných rozhodnutí soudu a zejména okolnostmi samotného insolvenčního návrhu. Dlužník objednal služby a práce v době, kdy nemohl uhradit nic ani na jistinách, když této době již nehradil ani mzdy svým zaměstnancům, takže soud nepovažuje za správné za této situace sjednaný úrok posoudit tak, a že je v rozporu s dobrými mravy, když žalobce v dobré víře plnil řádně a včas. Proto soud rozhodl, jak shora uvedeno. O nákladech řízení pak rozhodl výrokem II. dle insolvenčního zákona. Úspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení proti správci. Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 23.04.2012 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Lenka Ptáčková