70 ICm 648/2015
č.j. KSPH 70 ICm 648/2015-42

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Malým ve věci žalobce Mgr. Robert Hynek, se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1 insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Lipami 29, 273 71 Zlonice práv. zastoupen JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem, Hrudka & partneři, advokátní kancelář, Vodičkova 30, 110 00 Praha 1 proti žalované Instrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 o uznání pravosti pohledávky ve výši 253.233,11 Kč

takto:

I. Žaloba na uznání že pohledávka žalované-Instrum Justitia Czech s.r.o., IČ 27721971, se sídlem Klimentská 1216/76, 110 00 Praha 1 za dlužníkem Petrem Krčkem, anonymizovano , bytem nám. Pod Lipami 29, 27371 Zlonice ve výši 253.233,11 Kč na zaplacení úroku z prodlení z titulu dohody o uznání dluhu č. 2116710093 ze dne 20.9.2009, není po právu se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 9.2.2015 se žalobce Mgr. Robert Hynek (dále jen žalobce) jako insolvenční správce dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Pod Lipami 29, 273 71 Zlonice (dále jen dlužník) domáhá určení, že pohledávka žalované-Instrum Justitia Czech, s.r.o., IČ 272 21 971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1 za dlužníkem Petrem Krčkem, anonymizovano , bytem nám. Pod Lipami 29, 273 71 Zlonice, ve výši 253.233,11 Kč na zaplacení úroku z prodlení z titulu dohody o uznání dluhu č. 2116710093 ze dne 20.9.2009, není po právu. Žalobu pak odůvodnil takto: Krajský soud v Praze pravomocným usnesením č.j. KSPH 70 INS 280665/2014-A-9 zjistil úpadek dlužníka, povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením a ustanovil žalobce pro toto řízení insolvenčním správcem. Dne 21.11.2014 doručila žalovaná Instrum Justitia Czech, s.r.o. (dále jen žalovaná) soudu přihlášku pohledávky ze dne 18.11.2014, kterou přihlásil jako vykonatelnou pohledávku v celkové výši 492.550,16 Kč vzniklou z titulu nesplaceného úroku ze smlouvy o úvěru č. 0185398405 ze dne 7.11.2007 (dále jen smlouva). Jistina přihlášené pohledávky činila 173.099,02 Kč a a příslušenství pohledávky činilo 319.451,14 Kč (z toho rozhodčí poplatek ve výši 750,-Kč a úrok z prodlení ve výši 318.701,14 Kč). Uplatněný nárok pak prokazoval těmito listinami: přihláškou pohledávky žalovaného ze dne 18.11.2014, Smlouvou o úvěru, č. 0185398405 ze dne 7.11.2007, dohodou o uznání dluhu č. 2116710093 ze dne 20.9.2009, rozhodčím nálezem č.j. Va-PD 385/2010-8 ze dne 7.7.2010.

Na přezkumném jednání konaném dne 14.1.2015 žalobce jako insolvenční správce dlužníka pohledávku žalované popřel co do pravosti a výše 253.233,11 Kč, a to konkrétně nárok žalované na zaplacení úroku z prodlení ve smluvní výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení.

Z celkově uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 318.701,14 Kč byla žalobcem jako insolvenčním správcem popřena částka 253.233,11 Kč, nepopřený tak zůstal nárok žalované na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 65.468,03 Kč.

Důvodem popření pohledávky byla skutečnost, že toto ujednání o výši úroků z prodlení je neplatné pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku), neboť dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem byla žalovanou uzavřena s dlužníkem jako fyzickou osobou-spotřebitelem. Ačkoliv se smluvní strany dohodly, že se jejich vztah řídí ustanoveními obchodního zákoníku, je třeba i v tomto případě použít ustanovení občanského zákoníku, resp. ustanovení o ochraně spotřebitele, neboť dlužník byl fyzickou osobou-spotřebitelem a občanský zákoník neumožňoval sjednat smluvní úrok z prodlení.

Žalovaná tak má nárok pouze na zákonný úrok z prodlení ve výši 65.468,03 Kč a v tomto rozsahu byl tento nárok žalobcem jako insolvenčním správcem uznán.

Žalobce pak k výzvě soudu ve svém písemném vyjádření uvedl, že důsledkem popření nároku na zaplacení úroku z prodlení ve smluvní výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení je jeho neplatnost pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku, neboť dohoda o uznání dluhu ze dne 20.9.2009 byla uzavřena mezi žalovanou a dlužníkem jako fyzickou osobou-spotřebitelem a takové ujednání je neplatné, neboť žalovaná má nárok pouze na zákonný úrok z prodlení ve výši 65.468,03 Kč a to z důvodu, že pro daný případ je třeba použít ustanovení občanského zákona a ustanovení o ochraně spotřebitele, neboť občanský zákoník neumožňoval sjednat smluvní úrok z prodlení žalobce současně vyslovil souhlas s

2 rozhodnutím bez nařízení jednání.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že popření části přihlášené pohledávky považuje za nedůvodné, neboť přihlášené pohledávka byla přihlášena jako pohledávka vykonatelná a dle ust. § 199 odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) platí, že důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci, když žalobce zamítá neplatnost ujednání o smluvním úroku v této věci pak poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 291 Cdo 7/2013 ze dne 18.7.2013 a rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 392/2011 ze dne 27.2.2014, č.j. 102 VSPH 46/2013-100 ze dne 17.2.2014 a č.j. 104 VSPH 47/2014-55 ze dne 31.3.2014. Pokud jde o platnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských vztazích pak žalovaná odkázala na usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 2518/12, ze dne 5.11.2012, usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV. ÚS 1281/12, ze dne 11.10.2012, usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. II. ÚS 3413/12, ze dne 23.5.2013 nebyl ústavním soudem zjištěn žádný zásah do ústavně zaručených práv účastníků vztahu a pokud jde o ujednání rozhodčích doložek ohledně výběru rozhodce podle vlastního uvážení ze tří tam uvedených rozhodců, k tomuto Ústavní soud ČR uvedl, že z textu rozhodčí doložky jednoznačně vyplývá, že rozhodcem s oprávněním rozhodovat spor vzniklý ze smlouvy je jeden ze tří jednoznačně (jménem) stanovených rozhodců s tím, že výběr rozhodce je vždy na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, a že takto ujednaná rozhodčí doložka je ujednání o rozhodci ad hoc a plně odpovídá sjednocujícímu právnímu závěru Nejvyššího soudu ČR v jeho rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1945/2010. Dále Ústavní soud ČR uvedl, že z textu rozhodčí doložky vyplývá, že výběr rozhodce v rozhodčí doložce konkrétně vyjmenovaných rozhodců je na tom, kdo podává rozhodčí žalobu, tedy nikoli výhradě na společnosti PROFI CREDIT. Takto ujednaná rozhodčí doložka nebyla sjednána v neprospěch stěžovatele a nezpůsobovala nerovnost v právech a povinnostech stran, a proto nebyla sjednána neplatně.

Pokud jde o případný rozpor s předpisy na ochranu spotřebitele, zvláště s ustanovením § 51 a násl. občanského zákoníku a směrnice Rady č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, v souvislosti s tím, že uzavřená smlouva je smlouvou formulářového typu, dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že v textu posuzované formulářové smlouvy není obsaženo ujednání jednostranně výhodné pro podnikatele a nepřiměřeně výhodné pro spotřebitele, proto v tomto směru rozhodčí doložka není ujednáním, které by mělo povahu nepřiměřené a zneužívající klausule .

Jedná se tedy o usnesení Ústavního soudu ČR, která považují rozhodčí smlouvy ve znění obdobném rozhodčí doložkám a smlouvám užívaným žalovaným za platné a za nikoli v rozporu s právem na ochranu spotřebitele. Z usnesení Ústavního soudu ČR, je rovněž patrné, že Ústavní soud ČR považuje takovéto rozhodčí smlouvy a doložky za férové a přiměřené a v tomto smyslu také vyhovující sjednocujícímu stanovisku Nejvyššího soudu (sp. zn. 31 Cdo 1945/2010), ale i nálezu Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 2164/10).

Žalovaná v závěru svého písemného vyjádření uvedla, že rovněž souhlasí s rozhodnutím bez nařízení tohoto jednání.

Soud provedl dokazování těmito listinami:

U spisu Krajského soud v Praze sp. zn. KSPH 70 INS 28065/2014 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.11.2014, že byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo provedeno řešení úpadku oddlužením a že byl soudem ustanoven insolvenční správce žalobce.

3

Z přihlášky žalované ze dne 18.11.2014 (přihláška č. 5), že tato přihlásila do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 492.550,16 Kč (jistina ve výši 173.099,02 Kč, úrok z prodlení ve výši 318.701,14 Kč a rozhodčí poplatek ve výši 750,-Kč).

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 14.1.2015, že přihlášená pohledávka byla žalobcem popřena co do pravosti a výše 253.233,11 Kč a to konkrétně návrh žalované na zaplacení úroku z prodlení ve smluvní výši 0,1 0 z dlužné částky denně, přičemž nepopřený zůstal návrh žalované na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 65.468,03 Kč. Ve zbytku byla pak přihlášená pohledávka uznána co do pravosti. Za důvod popření byla uvedena skutečnost, že ujednání výše úroku z prodlení je neplatné pro rozpor se zákonem.

Ze smlouvy o úvěru ze dne 7.11.2007 č. 0185398405 a dlužníkem, že tomuto byla poskytnuta částka ve výši 115.000,-Kč s tím, že tato částka bude splacena v 96 splátkách v celkové výši 1.981,76 Kč počínaje 15.12.2007. Z dohody o uznání dluhu uzavřené mezi právním předchůdcem poskytovatele úvěru společnosti PROFIDEBT s.r.o., IČ27221971 č. 2116710093 ze dne 20.9.2009 (pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2009), že dlužník uznal závazek ve výši 179.267,-Kč, který se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2.988,-Kč vzniklý na základě shora uvedené úvěrové smlouvy č. 0185398405 uzavřené se společnosti MONEY Bank a.s. s tím, že součástí této smlouvy byla smluvní ujednání N/2009/01/01 kdy v čl. 7/2 se dlužník zavázal že v případě prodlení s úhradou měsíční splátek se zavazuje platit úrok z prodlení e výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Tuto skutečnost pak stvrdil svým podpisem na každém listu smluvních ujednání dlužníka.

Z rozhodčího nálezu č.j. Va-PD 38 T/2010-8 ze 7.7.2010 vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, rozhodcem se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské předměstí, Vysoké Mýto, 566 01 (dále jen rozhodce). že dlužník byl zavázán na základě porušení shora již uvedené smlouvy k úhradě částky 185.224,02 Kč spolu s 0,1 % úrokem z prodlení z částky 185.224,02 Kč od 16.12.2009 do zaplacení a to s odůvodněním v tomto nálezu uvedeném. Z provedených důkazu soud má za prokázané, že mezi původním věřitelem GE MONEY a.s. a dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru č. 2116710093 ze dne 20.9.2009 na základě, které byl poskytnut úvěr ve výši 115.000,-Kč, kterým se dlužník zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách 1.981,76 Kč. Předmětný úvěr na základě postoupení pohledávky dle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.6.2009 a seznamu postoupených pohledávek ze dne 16.6.2009 byla uzavřena dohoda o uznání dluhu č. 2116710093 ze dne 20.9.2009, dle které se dlužník zavázal poskytnutý úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách po 2.988,-Kč s tím, že v případě prodlení s úhradou měsíčních splátek se zavázal dle 7.2 písm. c) smluvního ujednání N/2009/01/01 v případě prodlení s úrokem zbylého konečného zůstatku úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení do úplného zaplacení běžného závazku s tím, že v této dohodě byla sjednána rozhodčí doložka o jeho insolvenčním písemném rozhodčím řízení před jediným rozhodcem. Z pravomocného rozhodčího nálezu č.j. Va-PD385/2010-8 ze dne 7.7.2010 vydaného rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, že dlužník ve stanoveném termínu však žalovanému svůj závazek nesplnil v plné výši, a proto dne 15.12.2009 Profidebt s.r.o. využil svého práva dle čl. 5 a 7 Dohody a uplatnil vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 185.224,02 Kč s úrokem 0,1 % denně, sestávající se z neuhrazené části závazku ve výši 143.414,37 Kč, neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 35.852,63 Kč, úroků dle Dohody o uznání dluhu ve výši 5.957,02 Kč a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

4

Dále že z usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 70 INS 28065/2014-A-9 ze dne 4.11.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením a že do insolvenčního řízení přihlásila žalovaná vykonatelnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 492.550,16 Kč vzniklou z titulu nesplaceného úvěru č. 0185398405 ze dne 7.11.2007 sestávající z jistiny ve výši 173.099,02 Kč a příslušenství ve výši 319.451,14 Kč z tohoto úrok z prodlení ve výši 318.701,14 Kč a rozhodčí poplatek ve výši 750,-Kč. Na přezkumném jednání pak žalobce z přihlášené vykonatelné pohledávky ve výši 492.550,16 Kč co do pravosti a výše popřel částku 253.233,11 Kč a to konkrétně nárok žalované na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení s tím, že nepopřený tak zůstal nárok žalované na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 65.486.03 Kč jistinu ve výši 173.099,02 Kč a rozhodčí poplatek ve výši 750,-Kč a to s odůvodněním popření již shora uvedeném.

Soud na základě výše uvedeného učinil skutkový závěr takový, že v daném případě mezi stranami sporu není sporu o tom, že podaná žaloba je přípustná, že přihlášená vykonatelná pohledávka ve výši 492.550,16 Kč byla popřena pouze co do pravosti a výše 253.233,11 Kč představující pouze část úroku z prodlení sjednaného s právním předchůdcem žalované a to konkrétně dle č.l.7.2. c) přílohy k dohodě o uznání dluhu č. 2116710093 se splátkovým kalendářem ze dne 20.9.2009 týkající se závazku, že v případě prodlení s úhradou zbylého konečného závazku je dlužník povinen zaplatit věřiteli ze zbylého závazku úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále že mezi stranami není sporu o tom, že přihlášená pohledávka ve zbývající nepopřené části byla uznána žalobcem jako pohledávka vykonatelná, byla v celém rozsahu při přezkumném jednání a dále, že mezi stranami sporu není rozpor, pokud jde o aktivní legitimaci žalované v tomto sporu.

Soud pak učinil právní závěr takový, že žalobce postupem dle ust. § 173 a násl. zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění (dále jen IZ) provedl kontrolu přihlášené pohledávky žalované a po jejím právním a skutkovém vyhodnocení ji přezkoumal na přezkumném jednání dle ust. § 190 a násl. IZ tak, že přihlášenou vykonatelnou pohledávku ve výši 492.550,-Kč popřel do pravosti a výše 253.233,11 Kč představující nárok žalované na zaplacení úroku z prodlení ve smluvní výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Následně pak žalobce postupem dle ust. § 199 IZ odst. 1 IZ podal u insolvenčního soudu ve stanovené lhůtě tuto žalobu. Z přihlášky pohledávky, protokolu o přezkumném jednání a ze samotné žaloby pak soud dospěl k závěru, že žaloba byla insolvenčním správcem přezkoumána jako pohledávka vykonatelná a tedy pro daný případ je třeba postupovat podle ust. § 199 odst. 1 a 2 IZ, z kterých vyplývá, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit je skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci s tím, že v žalobě může žalobce proti popření pohledávek uplatnit pouze skutečnosti, za které pohledávku popřel. V tomto případě přihlášená pohledávka vznikla na základě uzavřené smlouvy o úvěru uzavřeném mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem, dohody o uznání dluhu z této smlouvy se splátkách kalendářem uzavřené mezi právním předchůdcem žalované a dlužníkem jehož součástí bylo i smluvní ujednání pro případ prodlení s úhradou úvěru a to tak, že dlužní se zavázal, že v případě jeho prodlení zbylého konečného závazku úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení do úplného zaplacení konečného závazku. Z důvodu neplnění tohoto závazku bylo zahájeno rozhodčí řízení a k výběru rozhodce bylo přistoupeno na základě dohody o rozhodčí doložce o jednoinstančním rozhodčím řízení před jediným rozhodcem. Soud pro tento případ učinil závěr, že pro tento případ byla dána pravomoc přezkoumat tento spor v neveřejném písemném a jednoinstančním řízení dle § 2 a násl. zák.

5

č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčího nálezu. Z vydaného pravomocného rozhodčího nálezu č.j. Va-PD 385/2010-8 ze dne 7.7.2010 vydaného rozhodcem ad hoc JUDr. Evou Vaňkovou, že tato po provedeném řízení a dokazování vydala rozhodčí nález takový, že je povinen zaplatit do tří dnů od doručení náklady rozhodčího řízení ve výši 750,-Kč a pohledávku ve výši 185.224,02 Kč od 16.12.2009. Z výše uvedeného pak vyplývá, že uplatněný popřený nárok byl již posuzován a přiznán pravomocným rozhodnutím ve smyslu ust. § 199 odst. 2 IZ, a protože se jedná o pohledávku vykonatelnou důvodem popření pohledávky, nemůže být jiné právní posouzení věci, tedy že žalobce zamítá neplatnost ujednání o smluvním úroku ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení do úplného splacení závazku z nesplacené částky. Tento právní závěr soudu pak vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 291 Co 7/2013 ze dne 18.7.2013 a sp. zn. 291 Cdo 392/2011 ze dne 31.7.2013, která se zabývala otázkou právního posouzení příslušným rozhodcem a jeho odůvodněním, kdy soud na toto rozhodnutí odkazuje. Pokud jde o samotný rozhodčí nález z hlediska jeho platnosti soud vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 2447/2011 ze dne 24.10.2013, které shledává rozhodčí doložky na jehož základě je rozhodčí řízení pouze jednoinstanční a písemné za platné a nikoliv v rozporu s právem na ochranu spotřebitele. Dále pokud jde o možnost i ve spotřebitelských smlouvách sjednat rozhodčí doložky soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. IIUS 3413/12 ze dne 23.5.2013 z kterého vyplývá, že takovéto ujednání nezakládající neplatnost sjednané rozhodčí doložky. Soud rovněž neshledal neplatnost rozhodčí doložky pokud jde o výběr rozhodce soud vyšel při jejím posuzování z rozhodnutí Nejvyššího soudu CR sp. zn. 30 Cdo 1945/2010 a rozhodčí nález č.j. Va-PD 385/2010-8 ze dne 7.7.2010 považuje za platný. S ohledem na výše uvedené závěry soud rozhodl jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ust. § 202 odst. 1 IZ věty první insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nárok na náhradu nákladů řízení má v tomto případě žalobce proti žalovanému v plné výši, nicméně vzhledem k ust. § 202 IZ soud náhradu nákladů řízení žalobci proti insolvenčnímu správci nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soudu v Praze.

V Praze dne 19. května 2015

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Jana Šťastná

6