70 ICm 4496/2014
čj. 70 ICm 4496/2014-20

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudce JUDr. Tomášem Malým v insolvenční věci žalobce: JUDr. Petr Konečný, IČ 71330933 nar. 27.5.1976 Luká 26, 783 24 Slavětín, insolvenční správce dlužnice: Marie Kvasničkové nar. 17.10.1945 bytem Svojšice 22 262 72 Svojšice , práv. zástupce Mgr. Ing. Petr Konečný Na Střelnici 1212/39 Olomouc 779 00 proti žalovanému David Papoušek nar. 21.12.1973 Hluboká 812 , 725 29 Ostrava, práv. zast. Petrem Langerem , Ph.D., LL.M, se sídlem v Ostravě , Sokolská třída 1331/31 o popření vykonatelné pohledávky

t a k t o:

I. Žaloba na určení že vykonatelná pohledávka ve výši 473.030, 12 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u KS v Praze pod sp. zn KSPH 70 INS 18513/2014 na majetek dlužnice: Marie Kvasničkové nar. 17.10.1945 bytem Svojšice 22 262 72 Svojšice, která je evidovaná pod pořadovým číslem přihlášky P2 není pohledávkou po právu a žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 473.030, 12 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobu doručenou zdejšímu soudu dne 18.12.2014 se žalobce jako insolvenční správce dlužníka: Marie Kvasničkové nar. 17.10.1945 bytem Svojšice 22 262 72 Svojšice (dále jen žalobce) domáhal, aby soud určil, že vykonatelná pohledávka žalovaného Davida Papouška nar. 21.12.1973 Hluboká 812 , 725 29 Ostrava ( dále jen žalovaný ) ve výši 473.030,12 Kč přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u KS v Praze pod sp. zn. KSPH 70 INS 18513/2014 ve věci dlužníka : Marie Kvasničkové nar. 17.10.1945 bytem Svojšice 22 262 72 Svojšice nebyla přihlášena po právu a že žalovaný nemá za dlužnicí pohledávku ve výši 473.030, 12 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení zajištěnou vykonatelnou pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 2010 ze dne 22.6.2010 s tím, že dlužnici byl poskytnut právním předchůdcem žalovaného úvěr ve výši 200.000 Kč , že splatnost úvěru byla stanovena v pravidelných měsíčních splátkách. Na základě prodlení s úrokem měsíčních splátek došlo následně k zesplatnění poskytnutého úvěru. Přihlášenou pohledávku pak žalobce jako insolvenční správce popřel co do pravosti, výše a pořadí a to z důvodu neplatnosti smlouvy dle ust. 39 Obč. zák. a to pro rozpor s dobrými mravy a odkázal na rozsudek KS v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 23.5.2011 sp. zn. 10 ICm 1912/2010 rozhodnutí NS ČR sp. zn. 3 C Do 55196 ze dne 30.9.1998. Dále uvedl, že požaduje smluvní úrok ve výši 3 % měsíčně z celkové výše úvěru, přičemž měsíční splátka byla stanovena na částku ve výši 6.852 Kč. Uvedená měsíční splátka se skládá ze splátky úvěru tj. 1852 Kč a z úroku úvěru tj. 6.000 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána k 25.6.2019 dlužníci tak měli věřiteli z 9 let vrátit celkem částku ve výši 848.000 Kč. Jelikož dlužníci uhradili řádně a včas pouze 6 splátek, věřitel úvěr zesplatnil ke dni 27.10.2010.

Písemným podáním doručeným soudu dne 26.6.2015 se pak z nařízeného jednání omluvil a souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti s tím, že na žalobě setrval v celém rozsahu.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření navrhl podanou žalobu zamítnout v celém rozsahu, neboť je přesvědčen, že smlouva o úvěru, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce a manželé Kvasničkovi stejně tak jako smlouva o zřízení zástavního práva jsou platné právní úkony. Pokud jde o smlouvu o úvěru, pak tato není lichevní smlouvou a nepříčí se dobrým mravům a nemůže tak být neplatná dle odst. 39 Obč. zák. účinného do 31.12.2014 ve smlouvě o úvěru se právní předchůdce žalovaného zavázal poskytnutou dlužníkům úvěr ve výši 200.000 Kč s 3 % úrokem měsíčně tj. s 36 % ročně, přičemž dlužníci se zavázali poskytnutý úvěr splatit v měsíčních splátkách, přičemž mezi účastníky byl ve smlouvě o úvěru v článku II. odst. 3 sjednáno že případě prodlení s jakoukoliv splátkou o více než 5 kalendářních dnů se stává splatná bez dalšího celá zbývající dlužná částka, včetně celkového sjednaného úroku z úvěrové částky do konce splatnosti dle smlouvy o úvěru. Žalovaný má za to, že dohodnutý úrok z úvěru ve výši 3 % měsíčně nepředstavuje takzvaný lichevní úrok, který by byl v rozporu s dobrými mravy a zakládal absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Skutečnost že zaviněním dlužníků došlo ke zesplatnění úvěru a že věřitel je ze smlouvy o úvěru oprávněn požadovat zaplacení celého dluhu nemůže zakládat nepřiměřenost plnění. V případě, že by dlužníci řádně své povinnosti ze smlouvy o úvěru plnili, pak by věřitel nemohl požadovat zaplacení celého zeslatněného úvěru. Dále odkázal na rozhodnutí KS v Hradci Králové pobočka v Pardubicích čj. 44 ICm 2711/2012-37 ze dne 24.11.2013 ve spojení s rozhodnutím VS v Praze čj. 101 VSPH 449/2013-64 ze dne 6.2.2014 ve kterém uvádí, že sjednané podmínky úvěru pro případ prodlení se sjednanými splátkami nejsou uplatněny v rozporu s § 3 a 39 Obč. zákoníku. v platném znění do 31.12.2014 Písemným podáním doručeným soudu

2 dne 9.7.2015 se pak rovněž omluvil z nařízeného jednání a souhlasil s rozhodnutím bez jeho účasti tím, že trvá na zamítnutí žaloby.

Soud na základě písemných stanovisek stran sporu pokračoval v jednání bez jejich účasti a provedl dokazování níže uvedenými listinami : -spisem KS v Praze sp. zn. KSPH 70 INS 18513/2014 -usnesením KS v Praze čj. KSPH 70 INS 18513/2014-A-10 ze dne 20.8.2014 -protokol z přezkumného jednání ze dne 19.11.2014 -smlouva o úvěru č. 2010 z 22.6.2010 -smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 22.6.2010 -smlouva o postoupení pohledávek z 22.3.2011

Z usnesení KS v Praze čj. KSPH 70 INS 18513/2014-A-10 ze dne 20.8.2014 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka a že bylo rozhodnuto o řešení jeho úpadku a byl ustanoven insolvenční správce ( žalobce ) a bylo nařízeno přezkumné jednání a schůze věřitelů. Z přihlášky žalovaného ze dne 2.10.2014 že tento přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou a zajištěnou pohledávku v celkové výši 473.030,12 Kč ( jistina ve výši 358.756 Kč a úvěr z prodlení od 6.1.2011 ve výši 114.274, 12 Kč ) Z protokolu z přezkumného jednání ze dne 19.11.2014 že přihlášenou pohledávku žalovaného popřel co do pravosti, výše a pořadí z důvodu její absolutní neplatnosti, neboť se jedná o lichevní smlouvu , kde bylo poskytnuto plnění jejíchž hodnota je v hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Ze smlouvy o úvěru č. 2010 ze dne 22.6.2010 že byl právním předchůdcem žalovaného poskytnutý úvěr ve výši 200.000 Kč, který byl čerpán s tím, že požaduje smluvní úrok ve výši 3 % měsíčně z celkového výše úvěru, přičemž měsíční splátka byla stanovena na částku ve výši 7.852 Kč uvedená měsíční splátka se skládá ze splátky úvěru tj. 1852 Kč a z úroku úvěru tj. z částky 6.000 Kč splatnost úvěru byla sjednána k 25.6. 2019 dlužníci tak měli věřiteli za 9 let vrátit celkem částku 848.00O Kč skládající se z poskytnutého úvěru ve výši 200.000 Kč a smluvního úroku z úvěru ve výši 648.000 Kč, jelikož dlužníci neuhradili řádně a včas 6 splátek úvěru věřitel se zesplatnil ke dni 27.10.2010. Ze smlouvy o úvěru zástavního práva k nemovitostem ze dne 22.6.2010 že k zajištění výše uvedeného návrhu dlužníka byla rovněž zástavní smlouva k nemovitostem na LV č. 89 a č. 132 v KÚ Svojšice-obec Svojšice okres Příbram vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj-katastrální pracoviště Příbram. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.3.2001, že původní věřitel Patriot Business s.r.o. postoupil přihlášenou pohledávku s příslušenstvím na žalovaného a že byl uzavřen doklad o splatnosti a že dlužník současně uvedl dlužnou částku co do důvodu výše.

Po provedeném dokazování učinil soud skutkový závěr takový, že byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo rozhodnuto o řešení úpadku konkursem. Dále že žalovaný přihlásil do tohoto řízení zajištěnou vykonatelnou pohledávku v celkové výši 473.030,12 Kč, který získal na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.3.2011 od původního věřitele Patriot Business s.r.o., IČ 278378530 s tím, že tuto pohledávku žalobce popřel při přezkumném jednání co do pravosti, výše a pořadí a to pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem a to z důvodu, že bylo poskytnuto plnění jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru kdy strany sporu setrvaly na svých stanoviscích.

Právě pak pro daný případ soud postupoval takto: z provedeného dokazování v písemných stanovisek stran dovodil, že mezi stranami je nesporné, že žalovaný je legitimován být účastníkem tohoto řízení, neboť přihlášenou pohledávku nabyl od jeho právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek s příslušenstvím z 22.3.2011 , dále že mezi

3 stranami sporu není spor, pokud jde o výpočet přihlášené pohledávky jak i to že podaná žaloba byla podána žalobcem ve lhůtě stanovené zákonem. Dále že žalobce jako insolvenční správce přihlášenou pohledávku přezkoumal jako postupem dle ust. § 190 a ustanovení zákoníku č. 182/2006 Sb. v platném znění ( dále jen IZ ) že za použití ust. § 193 IZ popřel přihlášenou pohledávku co do pravosti a následně postupem dle ust. § 199 IZ podal žalobu na určení pravosti pohledávky.

Dle ust. § 199 IZ odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen ve skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí přičemž důvodem popření nemůže být jiné právní posouzení věci a dle ust. 199 odst. IZ může žalobce proti popřené pohledávce pouze skutečnosti pro které pohledávku popřel.

V tomto případě žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení přihlášenou pohledávku č. P2 zajištěnou a vykonatelnou a to dílčí pohledávku č. 1 ve výši 358.756 Kč představující nespatný úvěr ze smlouvy o úvěru č. 2010 ze dne 22.6.2006 ve výši 200.000 Kč s dobou splatností 9 let a smluvním úrokem 3 % měsíčně, kdy měsíční splátka byla stanovena na 7.852 Kč poskytnutý úvěr byl dlužníkem čerpán v celé výši, avšak byly uhrazeny pouze 5 splátek a následně došlo k zesplatnění celého úvěru včetně příslušenství a sankcí pro případ prodlení ve smlouvě o úvěru. Následně smlouva o postoupení pohledávek ze dne 31.3.2011 původní věřitel postoupí celou pohledávku na žalovaného, který s dlužníkem dohodu o splátkách a současně uznal dlužnou částku co do výše i důvodu. Pokud jde o zajištění pohledávky toto má soud prokázané uzavřením smlouvy o zrušení zástavního práva ze dne 22.6.2010 uzavřené mezi původním věřitelem a dlužníkem a to na základě zástavního exekutorského práva dle exekučního příkazu o zrušení zástavního práva ke dni 12.2.2012 zapsáno na příslušném LV pod 2-1954/2013-211 existence vykonatelnosti pohledávky má soud za prokázanou na základě exekutorského zápisu 139 KZ 12/2010 ze dne 22.6.2010 vydaným soudním exekutorem Mgr. Marcelem Kubisem k popření přihlášené pohledávky, kterou žalobce popřel při přezkumném jednání co do pravosti, neboť se jedná o smlouvu absolutně neplatnou a jedná se o smlouvu lichevní, která se příčí dobrým mravům dle ust. § 39 obč. zákoníku ve znění platném do 31.12.2014 zaujal soud toto stanovisko. V projednané věci se podle názoru soudu nejednalo o sjednaný úrok, který přirostl až po zjištění úpadku. Úrok za celé smluvené období se stal splatný již nezaplacením jedné z dohodnutých splátek. Podle názoru soudu tak nelze pohlížet na tento úrok jako na úrok, který přirostl až po zjištění úpadku ale jedná se o úrok, který byl splatný po dohodě žalovaného a dlužníků již před rozhodnutím o úpadku.

Soud považuje dohodnutý úrok z úvěru ve výši 3% sjednaný v souladu se zákonem tedy že se nejedná o absolutně neplatný a úvěr, který byl sjednaný v souladu v rozporu s dobrými mravy a způsobil absolutní neplatnost uzavřených smluv. V této věci pak soud odkazuje na rozhodnutí v obdobném věci KS v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích čj. 44 ICm 2711/2012-37 ze dne 24.11.2013 potvrzený rozhodnutím VS v Praze čj. 101 VSPH 449/2013-64 ze dne 6.2.2014 ve kterých byla řešena obdobná problematika. Pokud jde o výši sjednaných sankcí při porušení závazků ze smlouvy včetně posouzení nároku na budoucí úrok z úvěru za celé smluvené období, kdy byl učiněn právní závěr, že smluvený úvěr 30 % z jistiny a jednání o předčasné splatnosti úvěru včetně dohodnutých úvěrů z tohoto úvěru není v rozporu s § 3 nebo § 39 OZ ve znění platném do 31.12:2014 soud na základě výše uvedených závěru pak rozhodl jako uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladu řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého z

4

účastníků který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva prosti účastníku který ve věci úspěch neměl ve spojení s ust. § 202 odst. 1 IZ věty prvního insolvenčního zákona podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Nárok na náhradu nákladů řízení má v tomto případě žalobce proti žalovanému v plné výši, nicméně vzhledem k ust. § 202 IZ soud náhradu nákladů řízení žalobci proti insolvenčnímu správci nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u KS v Praze se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 15. července 2015

JUDr. Tomáš Malý, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Pelcová Barbora

5