70 ICm 393/2010
70 ICm 393/2010-55 (KSUL 70 INS 321/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 2317, PSČ 370 21 , IČ 26764652, proti žalovanému SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s., se sídlem Teplice, Husitská 693/3, PSČ 415 01, IČ 25466763, jednající Mgr. Markem Andráškem, insolvenčnímu správci dlužníka ŠÁRKY anonymizovano , anonymizovano , bytem Kolárova 579, Krupka, o určení pravosti popřené pohledávky ve výši 167.011,-Kč a 12.791,95 Kč

takto:

I. Žaloba na určení pravosti části pohledávky č. 1 ve výši 167.011,-Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Šárky Ungerové, anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 321/2010, z titulu úvěrové smlouvy č. 90050119 z 17.12.2009 jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, s e z a m í t á .

II. Žaloba na určení pravosti části pohledávky č. 2 ve výši 12.791,95 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka Šárky Ungerové, anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 321/2010 z titulu úvěrové smlouvy č. 9701337280 z 11.12.2008 jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, s e z a m í t á .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení (cestovné) 255,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. (KSUL 70 INS 321/2010)

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 21.5.2010, se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky č. 1 ve výši 167.011,-Kč a pohledávky č. 2 ve výši 12.791,95 Kč, přihlášení od insolvenčního řízení dlužnice Šárky Ungerové, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 321/2010.

Do insolvenčního řízení žalobce přihlásil 4 pohledávky v celkové výši 402.087,-Kč. Insolvenční správce popřel na zvláštním přezkumném jednání dne 11.5.2010 část pohledávky č. 1 ve výši 167.011,-Kč a část pohl.č. 2 ve výši 12.791,95 Kč, celkem 179.802,95 Kč, co do důvodu, neboť se jedná o příslušenství přirostlé po rozhodnutí o úpadku a tot je vyloučeno z uspokojení v insolvenčním řízení dle ust. § 170 IZ. Dlužník nepopřel pohledávku. Pohledávka č. 1 přihlášené v celkové výši 340.200,-Kč, vznikla na základě smlouvy o úvěru č. 90050119 z 17.12.2009 na částku 168.464,-Kč účelově vázanou na koupi automobilu RENAULT Laguna (KG) Diesel-1,901 C. Dlužník neuhradil žádanou splátku, které byly dohodnuty na 4.725,-Kč po 72 měsíců splatných vždy k 17. Dni příslušného kalendářního měsíce. Celá dlužná částka byla přihlášena na jistině. Další úvěrová smlouva byla uzavřena mezi žalobcem a dlužníkem dne 11.12.2008 č. 9701337280 na částku 31.491,-Kč, která měla být hrazena ve 48 měsíčních splátkách po 1.040,-Kč, splatných vždy k 15. dni příslušného měsíce od 15.4.2009. Dlužník uhradil splátky do 14.1.2010, splátka k 15.1.2010 již uhrazena nebyla, zůstatek na jistině činil 26.728,05 Kč. Žalobce pod pohledávkou č. 2 přihlásil celkem 40.560,-Kč na jistině.

Žalobce dále v žalobě uvedl, že došlo k řádnému a platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Obchodní podmínky i Sazebník poplatků jsou pak smluvními podmínkami ve smyslu § 273 obch. zák. a tvoří nedílnou součást úvěrových smluv. Součástí smluv je ujednání o tom, že výše úvěru bude hrazena formou splátek jejich výše, počet a splatnost je ujednána již v okamžiku uzavření smluv. V každé sjednané měsíční splátce jsou vždy obsaženy jistina, úrok, případné pojištění. Žalobce vyjádřil svůj názor, že žalovaný se mylně domnívá, že veškeré úroky jsou jakýmsi profitem žalobce, a proto je považuje za neoprávněné, což není správné, neboť úroky převážně obsahují náklady. Ustanovení § 170 IZ se neuplatní, neboť rozporovaná část pohledávky nepřirostla až v době po rozhodnutí o úpadku, ale byla vždy řádnou součástí pohledávky, jasně stanovenou formou měsíčních splátek. Nárok na úhradu plní výši uplatněných pohledávek vznikl žalobci nikoli prohlášením insolvence ani p oněm, ale výhradně při uzavření předmětných smluv a tedy před prohlášením insolvence.

Svá tvrzení žalobce doložil listinnými důkazy a to předmětnými úvěrovými smlouvami spolu s Obch. podmínkami a Sazebníkem, přihláškou pohledávky a jejím doplněním, výzvou ins. správce k podání žaloby, přehledem plateb ze smluv.

Insolvenční správce uvedl k výzvě soudu po obdržení žaloby, že popřel část přihlášené pohledávky č. 1 a 2 z přihlášky žalobce z toho důvodu, že se jedná v popřené části o úroky, které se staly splatnými až po rozhodnutí o úpadku a jsou tedy vyloučeny z uspokojení. (KSUL 70 INS 321/2010)

Uzavřené smlouvy o úvěru jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru, kdy věřitel se zavazuje poskytnout dlužníku peněžní prostředky a dlužník se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky s odkazem na ust. § 497, § 502 a §503 obch. zák. Pokud dlužník vrací peněžní prostředky v určitém počtu pevných splátek, pak tyto splátky tvoří jednak splátku jistiny a jednak úroky z úvěru. Věřitele tedy výkladem ust. § 170 IZ nemohl přihlásit k uspokojení příslušenství splatné po rozhodnutí o úpadku nebo splatné sice před ním, ale za dobu po rozhodnutí o úpadku. Jestliže byly být poskytnuté finanční prostředky vráceny dlužníkem ve splátkách, jsou v den splatnosti každé z nich splatny i úroky z této splátky. U splátek jistiny úvěrů splatných po rozhodnutí o úpadku pak i splatnost úroků nastává až po rozhodnutí o úpadku a nelze je tedy v řízení uspokojit. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly k 11.2.2010, u pohledávky č. 1 k 11.2.2010 činila nesplacená jistina úvěru 168.464,-Kč, když dlužník nezaplatil žádnou splátku. První splátka měla být uhrazena k 17.1.2010 ve výši 4.725,-Kč. Žalovaný ani po výzvě k opravě přihlášky neurčil u 1. Splátky výši jistiny a úroků, lze tedy uzavřít, že žalobce lze uspokojit v insolvenčním řízení. Částku plné jistiny 168.464,-Kč a první nezaplacenou splátku před rozhodnutím o úpadku, celkem tedy zjištěno 173.189,-Kč, popřeno 167.011,-Kč. U pohledávky č. 2 ke dni zjištění úpadku 11.2.2010 resp. k 15.1.2010, kdy byla splatná poslední splátka před rozhodnutím o úpadku-a ta nebyla uhrazena , činila nezaplacená jistina 26.728,05 Kč, splátku 1.040,-Kč splatnou k 15.1.2010, jak shora uvedeno, dlužník neuhradil. Žalobce lze tedy v insolvenčním řízení uspokojit toliko na zbývající jistině, tj. 26.728,05 Kč + neuhrazená splátka k 15.1.2010 1.040, Kč, celkem tedy 27.768,05 Kč zjištěno, popřeno 12.791,95 Kč.

Po vyjádření žalovaného k žalobě soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s vydáním rozsudku bez nařízení jednání. Žalobce výslovně trval na projednání věci.

Žaloba byla podána včas (výzva doručena 14.5.2010, žaloba podána 21.5.2010, zvláštní přezkumné jednání konáno 11.5.2010) a z téhož právního důvodu,který byl uplatněn v přihlášce (§ 198/1,2 IZ).

Soud ve věci nařídil jednání. Před zahájením jednání zjistil, že mezi účastníky nedošlo ke smírnému řešení věci.

Žalobce na žalobě v celém rozsahu trval. Neuvedl nové skutečnosti, odkázal na žalobu a listinné důkazy. Žalovaný rovněž odkázal na své písemné vyjádření k žalobě, které ničím nedoplnil.

Účastníci shodně při jednání uvedli, že co se týče skutkových tvrzení, nic mezi nimi není sporného, zejména bylo konstatování, že smlouvy byly mezi žalobcem a dlužníkem uzavřeny řádně. Ze smlouvy o úvěru z 17.12.2010 (pohl.č. 1) ne byla uhrazena žádná splátka. Strany nerozporují dlužnou částku. Z druhé smlouvy z 11.12.2008 (pohl.č. 2). Částka na jistině ke dni prohlášení úpadku činí 26.728,05 Kč. Účastníci navrhovali nová tvrzení ani důkazy a po skončení dokazování v závěrečných návrzích odkázali na své původní návrhu a vyjádřili se k nákladům řízení.

Za daného stavu věci po zhodnocení nesporného skutkového stavu došel soud k následujícím závěrům. (KSUL 70 INS 321/2010)

Do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp.zn. KSUL 70 INS 321/2010 přihlásil žalobce pohledávku vůči dlužníku Šárce Ungerové v celkové výši 402.087,-Kč ve čtyřech samostatných pohledávkách. Spornými zůstaly část pohledávky č. 1 a část pohledávky č. 2. Pohledávky č. 1 byla žalobcem přihlášena pouze na jistině ve výši 340.200,-Kč z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené dne 17.12.2009 č. 90050119 na částku 168.464,-Kč účelově vázanou na koupi osobního automobilu. Pohledávka č. 2 byla přihlášena pouze jistině ve výši 40.560,-Kč z titulu smlouvy o úvěru z 11.12.2008 č. 9701337280 na částku 31.491,-Kč. V obou případech dlužná částka měla být hrazena ve splátkách, jejichž počet, výše a splatnost byly smlouvou přesně stanoveny. Splátky obsahují jistinu úrok, případné pojištění.

Insolvenční správce popřel na zvláštním přezkumné jednání dne 11.5.2010 část pohledávky č. 1 ve výši 167.011,-Kč z toho důvodu, že se jedná o úroky přirostlé po rozhodnutí o úpadku (§170 IZ), u pohledávky č. 2 popřel část ve výši 12.791,95 Kč se stejnou argumentací, tedy jedná se o části pohledávek, které jsou vyloučeny z uspokojení ze způsobů řešení úpadku. Z první smlouvy o úvěru (pohl.č. 1) nebyla dlužnicí uhrazena žádná splátka, z druhé úvěrové smlouvy ke dni zjištění úpadku na jistině zbývalo 26.728,05 Kč.

Podle § 170 IZ se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku

Podle § 188/1 IZ insolvencí správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek. Podle odstavce druhého téhož ustanovení nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvencí správce věřitele, aby ji opravil a doplnil a stanoví pro to lhůtu s poučením jak je nutné opravu provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, o tom následku musí být věřitel poučen.

Podle § 189/1 IZ insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek, u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon.

Přihláška pohledávky je procesním úkonem se stejnými účinky jako žaloba. (Náležitosti předepisuje ust. § 21 vyhl. č. 311/2007 o jednacím řádu pro insolvenční řízení). Každou samostatnou pohledávku, která je vymezena vlastním důvodem vzniku a výší, je věřitel včas uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou, což se vztahuje i na případ, kdy do insolvenčního řízení přihlašuje pohledávku dlužné jistiny (základní peněžní částku), tak její příslušenství dle ust. § 121 odst. 3 obč. zák., jímž jsou úroky, úroky z prodlení, poplatky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, když i tyto nároky představují samostatné pohledávky. (KSUL 70 INS 321/2010)

Z obsahu spisu, který stran skutkového stavu prohlásili účastníci za nesporný,, je zřejmé, že věřitel-žalobce přihlásil v případě posuzovaných pohledávek č. 1 a 2 celou požadovanou částku na jistině. Ani k výzvě insolvenčního správce zcela neodstranil tuto vadu v rozlišení jistiny a příslušenství, neboť argumentačně setrval na stanovisku, že dlužník se smlouvou zavázal úvěr splácet ve splátkách, které byly pevně nastaveny při podpisu smlouvy co do počtu,výše a splatnosti. Splátky obsahují jistinu a příslušenství, avšak nárok na ně vznikl do samého počátku účinnosti smlouvy. Nicméně při jednání strany učinily nespornými rovněž částky na jistině-u pohl.č. 1-168.464,-Kč (dlužník nezaplatil žádnou splátku), u pohl.č. 2-26.728,05 Kč, když dlužní do 14.1.2010 platil řádně, splátku k 15.1.2010 již zůstala neuhrazena. Z těchto údajů pak insolvenční správce provedl výpočet dlužné jistiny a příslušenství do rozhodnutí o úpadku a po něm, což žalobce rovněž nezpochybnil. Sporným mezi účastníky sporu zůstalo pak pouze to, zda popřená část pohledávky č. 1 a 2 je úrokem přirostlým po zjištění úpadku a tak vyloučeným z uspokojení, či nikoli.

Soud při svém hodnocení vyšel jednak z toho, že citované úvěrové smlouvy jsou svojí povahou smlouvy spotřebitelské s dopadem z č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru , když fakticky byly uzavřeny jako půjčky za úplatku mezi žalobcem jako dodavatelem (jednající v rámci své obchodní činnosti) a dlužníkem jako spotřebitelem, jimž při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Na tyto smlouvy se pak subsidiárně vztahují ust. § 52 až § 57 obč. zák. o spotřebitelských smlouvách a další ustanovení téhož zákona.

Dále vyšel z toho, že danou situaci je třeba posoudit v intencích insolvenčního zákona, neboť tento závazkový právní vztah za dané situace mohl být nárokován pouze za podmínek stanovených právě insolvencím zákonem, když dlužník je prokazatelně v úpadku. Jak již shora opakováno, věřitel musel podat přihlášku do insolvenčního řízení, která má stejné procesní účinky jako žaloba. Právní úprava insolvenčního zákona však vychází ze základního rozdělení pohledávek vzniklých do rozhodnutí o úpadku, což jsou pohledávky, které se přihlašují od zahájení insolvenčního řízení u insolvenčního soudu postupem dle § 165 a 173 a násl. IZ nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku, podléhají přezkumu a k jejich uspokojení dochází rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci, plněním oddlužení a pohledávek vzniklých po rozhodnutí o úpadku (§ 168 IZ, § 169 ve spojení s ust. § 203 IZ, § 170 IZ) s jiným režimem přihlašování a uspokojování.

Ust. § 170 IZ je rovněž systematicky zařazeno v Dílu I-Hlavy V-Věřitelé a uplatňování pohledávek. Postavení věřitelů a uplatňování pohledávek zde taxativně vyjmenované jsou vyloučené z uspokojení ze všech způsobů řešení úpadku. Na tuto situaci pak navazuje ust. § 189/1 IZ, kde je zakotveno, že pohledávky z ust. § 170 IZ se nezařazují do seznamu přihlášených pohledávek, tudíž nepodléhají přezkumu.

V projednávané věc správce zařadil pohledávku dle § 170 IZ na přezkumu a přezkoumal ji s výsledkem popřené části pohledávky. Je však třeba přihlédnout k tomu, že věřitel přihlásil veškeré své pohledávky pouze na jistině, tedy, jakoby neexistovalo žádné příslušenství pohledávky a po doplnění přihlášky sice postavil na jisto výši jistiny do zjištění úpadku, aniž specifikoval příslušenství obsažené v jednotlivých splátkách a jeho výpočet. Protože však po skutkové stránce žalobce a žalovaný shodně uvedli, že nic nerozporují, výpočet příslušenství po rozhodnutí o úpadku byl však podle správce. (KSUL 70 INS 321/2010)

Závěrem soud shrnuje, že v řádném případě při placení půjčky v pevně nastavených splátkách neznamená,, že se pohledávka stává jistinou tak, jak ji uplatnil žalobce. (vypočítal jistinu a příslušenství a celek rozdělil do splátek) s argumentací, že návrh na zaplacení příslušenství vznikl hned při podpisu smlouvy.

Správce neměl zařadit jím popřenou pohledávku na přezkumné jednání. Věřitel měl být vyrozuměn správcem o tom, proč se tak stalo a věřitel pak mohl žádat soud v rámci dohlédací činnosti o rozhodnutí, zda je pohledávka vyloučena z uspokojení či nikoli, pokud by došel k opačnému názoru než správce, pohledávka by byla zařazena na přezkumné jednání.

Soud tedy žalobu zamítl, neboť je přesvědčen s ohledem na zvláštní úpravu insolvenčního zákona, že v tomto konkrétním insolvenčním řízení nemá věřitel z dlužníkem shora specifikované pohledávky právě z toho důvodu, že jsou vyloučeny z uspokojení.

Výrokem III. rozsudek soud přiznal dle ust. § 142/1 o.s.ř. žalovanému náklady řízení, a to cestovné ve výši 255,-Kč (cesta Teplice-Ústí nad Labem a zpět, celkem 43 km, vozidlo Volkswagen Passat-předložený technický průkaz, reg. zn. 4U9 59 29, průměrná spotřeba nafty 7,5 l na 100 km). Dle vyhlášky č. 462/2009 Sb. Činí základní sazba náhrady podle § 1 písm. B 167,7 Kč (43 x 3,90 Kč) a spotřebované pohonné hmoty podle § 4 písm. d) 87,72 Kč (průměrná cena motorové nafty 27,20 Kč), celkem tedy 255,-Kč. Náklady jsou splatné do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku na účet majetkové podstaty dlužníka.

Soud nepřiznal účtované náklady řízení advokátem v celkové výši 13.266,-Kč včetně DPH. Z výpisu obchodního rejstříku soud zjistil, že od 1.9.2010 je ve v.o.s. SVOBODA-VRŠANSKÝ, IČ 25466763, zapsán jako společník Mgr. Marek Andrášek, který při jednání dne 21.9.2010 předložil plnou moc z 20.9.2010 vystavenou SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s. jednající Ing. Martinem Vršanským k zastupování v incidenčním sporu. Plná moc mu byla udělena jak advokátovi, zapsanému v seznamu advokátů.

U ins. správce SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s., IČ 25466763 je pak ve smyslu ust. § 5/1d zák.č. 312/2006 Sb. ohlášenou osobou Ing. Vršanský. Nic tedy nebránilo tomu, aby jeden společník v.o.s., který je ohlášenou osobou (osobou, jejímž prostřednictvím bude vykonávána činnosti insolvenčního správce) pověřil druhého společníka s právním vzděláním (není však ohlášený společník), aby ho ve sporu zastupoval. Dle názoru soudu se však v tomto případě nejedná o zastupování samostatným advokátem.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soud zdejšího ( § 204 odst. 1 o.s.ř.)

V Ústí nad Labem dne 30.9.2010

JUDr. Eva Sixtová,v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Radka Volencová