70 ICm 3267/2011
70 ICm 3267/2011-65 KSUL 70 INS 10240/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, zastoupené advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému Ing. Petru Benešovi, se sídlem na Jezerce 13 39/43, 140 00 Praha 4, insolvenčnímu správci dlužnice Anežky Kočárkové, bytem Letov 3, 441 01 Letov, právně zastoupenému JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou, V Luhu 18, 140 00 Praha 4, o určení pravosti a výše popřené pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce v části popřené pohledávky číslo 1 ve výši 64 342,28 Kč a popřená pohledávka číslo 2 ve výši 54 630 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Anežky Kočárkové, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spisovou značkou 70 INS 10240/2011, pod číslem přihlášky 2, číslem věřitele 2, z titulu nedoplatku ze Smlouvy o úvěru číslo 9100346169 z 26. 5. 2010 a smluvních pokut z této smlouvy uplatněných, je po právu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 9. 12. 2011 se žalobkyně domáhá určení pravosti a výše části pohledávky číslo 1 popřené insolvenčním správcem v částce 64 342,28 Kč (pohledávka číslo 1) a pohledávky číslo 2 popřené insolvenčním správcem zcela (jedná se o částku 54 630 Kč). Žalobkyně uplatnila tyto pohledávky z titulu Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011 smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100346169, kterou uzavřela s dlužnicí. Obě pohledávky přihlásila jako vykonatelné a nezajištěné, vykonatelnost pohledávky byla řádně doložena rozhodčím nálezem. Žalobkyně argumentuje následovně: 1. Pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné a vykonatelnost byla řádně doložena. Rozhodčí doložka je součástí smlouvy o revolvingovém úvěru. Je tedy tvrzeno, že žalobu měl podat insolvenční správce, protože popřel vykonatelnou pohledávku. Žaloba je podávána pouze z důvodu procesní opatrnosti a proto, že byla žalobkyně k jejímu podání insolvenčním správcem vyzvána. Dále je pak argumentováno ustanovením § 198 a 199 insolvenčního zákona a poukázáno na rozdílnost možností správce při popírání vykonatelné a nevykonatelné pohledávky se závěrem, že pokud se insolvenční správce domníval, že pohledávky věřitele jsou pohledávkami neexistujícími a nevykonatelnými, měl tyto pohledávky popřít a následně oprávněnost tohoto svého popření v souladu s insolvenčním zákonem uplatnit u soudu. Označí-li věřitel v přihlášce svou pohledávku jako vykonatelnou a vykonatelnost prokáže, má insolvenční správce povinnost popřít věřitelem přihlášenou pohledávku jako vykonatelnou a nikoli jí posuzovat jako nevykonatelnou. Nelze, aby následný postup po popření pohledávky na přezkumném jednání byl závislý na libovůli insolvenčního správce. 2. Žalobkyně tvrdí, že rozhodčí doložka v předmětné smlouvě o revolvingovém úvěru je platná a obsahuje veškeré náležitosti vyžadované obecně závaznými právními předpisy. Argument správce, že k rozhodčímu nálezu nelze přihlížet, je zpozdilý. Dlužník se mohl proti rozhodčí doložce bránit v rámci rozhodčího řízení a proti samotnému rozhodčímu nálezu se mohl bránit podáním žaloby o zrušení rozhodčího nálezu. To se však nestalo. Jediné, co insolvenční správce popěrným úkonem činí je, že provádí jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce. Rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských smlouvách v zásadě přípustné, neboť z žádného právního předpisu nevyplývá opak. V tomto směru odkazuje na arbitrabilitu spotřebitelských smluv s odkazem na § 9 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, jedná se o majetkový spor a povaha věci připouští uzavření smíru. Dále odkazuje na právní úpravu provedenou v občanském zákoníku zejména § 55 odst. 1 a 2 a 56 tohoto zákona s tím, že těmito ustanoveními byla do českého práva vnesena směrnice Rady 93/13/EHS. Dále se vyjadřuje k nepřiměřenému a zneužívajícímu ujednání ve spotřebitelských smlouvách a zdůrazňuje, že nerovnováhu v neprospěch spotřebitele je třeba zkoumat případ od případu. Odkazuje na judikaturu Evropského soudního dvora. V této souvislosti setrvává na stanovisku, že požadavek úředního přezkumu platnosti rozhodčí doložky soudem Evropský soudní dvůr dovodil jen ve vztahu ke španělské právní úpravě. České soudy jsou vázány českými právními předpisy a pouze v jejich mezích mohou rozhodovat. Rozhodčí doložku je možno prohlásit za neplatnou pouze rozhodci v rámci procesu zkoumání jejich pravomoci podle § 8 zákona o rozhodčím řízení nebo soudem v rámci soudního přezkumu rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení. Žádný zákon nedává pravomoc zkoumat rozhodčí doložku soudům nařizujícím exekuci nebo soudu insolvenčnímu rozhodujícímu o incidenčních žalobách. Svoji argumentaci dokládá vedle judikatury Evropského soudního dvora judikaturou českých soudů. 3. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že výše přihlášených pohledávek je v naprostém souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky, je rovněž v souladu se zákonem a obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávek je důsledkem Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011 závažného porušení smlouvy o revolvingovém úvěru ze strany dlužníka, následného zesplatnění všech závazků ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vzniku práva žalobce na zaplacení sjednaných smluvních pokut. Přiměřenost pohledávek je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním půjček a úvěrů spojeno a na skutečnost, že splácení poskytnutého úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem ani jiným účinným způsobem. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním, které bylo soudu doručeno dne 29. 2. 2012. Uvedl, že na přezkumném jednání dne 17. 10. 2011 popřel pohledávku žalobce číslo 1 co do pravosti a výše v rozsahu 64 342,28 Kč a pohledávku číslo 2 co do pravosti a výše v rozsahu 54 630 Kč a určil, že jsou nevykonatelné. O popěrném úkonu vyrozuměl žalobce dopisem ze dne 25. 11. 2011. K důvodům popření uvedl následující: -rozhodčí doložka obsažená ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100346169 je neplatná a rozhodčí nález vydaný na základě této doložky by proto ani nezakládal vykonatelnost pohledávky žalobce. Odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. VSPH 69 ICm 825/2010 s argumentací, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zásadně zakázány, -podle smlouvy o revolvingovém úvěru činila částka k vyplacení 40 000 Kč s tím, že smluvní odměna za poskytnutí úvěru činí 65 264 Kč, tedy 163 % jistiny úvěru. Podle karty klienta je patrné, že dlužnici bylo poskytnuto celkem 33 000 Kč s tím, že poskytnutou částku měla uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 2149 Kč čili k úhradě celkem 105 264 Kč, tedy o 318 % více než bylo dlužnici na hotovosti skutečně poskytnuto. Taková výše odměny je dle názoru žalovaného jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a takové ujednání je dle názoru žalovaného podle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatné. Ujednání o tom, že úvěr je poskytnout za úplatu není v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost výše smluvní odměny vyplývá z porovnání s výší fakticky poskytnuté půjčky, -v případě pohledávky číslo 2 považuje insolvenční správce ujednání o sankci za porušení smlouvy, zejména ujednání o padesátiprocentní smluvní pokutě, za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud posoudil tvrzení a důkazy předložené účastníky a došel k závěru, že lze rozhodnout pouze na jejich základě. Vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem nesouhlasil, a proto soud ve věci nařídil jednání na den 4. 6. 2012. Při jednání dne 4. 6. 2012 účastníci učinili nespornými tvrzení a důkazy obsažené v insolvenčním spise 70 INS 10240/2011 včetně přihlášky žalobce P 2, č. věřitele 2. Za sporné bylo označeno pouze řešení otázky vykonatelnosti či nevykonatelnosti přihlášených pohledávek, respektive platnost či neplatnost rozhodčí doložky a odtud se samozřejmě odvíjející možnost popření vykonatelné a nevykonatelné pohledávky. Žalobce uvedl, že trvá na podané žalobě s tím, že přihlášené pohledávky jsou vykonatelné, když vykonatelnost byla včas doložena listinou a to rozhodčím nálezem. Podle § 199 insolvenčního zákona, je-li popřena vykonatelná pohledávka, nemůže jít o jiné právní posouzení věci a tím právě výše smluvních úroků a výše smluvní pokuty je. Právním posouzením věci je i to, zda byla rozhodčí doložka platně sjednána. Platnost rozhodčí doložky totiž ex officio provádí rozhodce, který je povinen zkoumat svou pravomoc. Jestliže rozhodce dospěl k závěru, že jeho pravomoc rozhodovat spory je dána (bez ohledu na to, zda jeho Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011 posouzení bylo správné či správně odůvodněné), nemůže soud tento jeho závěr přezkoumávat či měnit. Soudy musí rozhodovat pouze na základě konkrétních právních předpisů, a pokud by v tomto případě soud přezkoumával platnost rozhodčí doložky, překročil by svou pravomoc a řízení by bylo postiženo vadami. Žalobce pak navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalovanému aby bylo uloženo uhradit účtované náklady řízení, neboť náklady vznikly zaviněním insolvenčního správce, který, přestože se jednalo o pohledávky vykonatelné, posoudil je jako nevykonatelné s tvrzením, že rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských smlouvách absolutně zakázány. Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě, které provedl písemně a pouze doplnil, že na přezkumném jednání insolvenční správce popřel celou pohledávku číslo 2 a u pohledávky číslo 1 popřel 64 342,28 Kč a zjistil 33 097,72 Kč, když výši zjištěné částky vypočítal takto: Dlužnice bylo poskytnuto fakticky 33 000 Kč v hotovosti, dlužnice uhradila 10 797 Kč, což bylo posouzeno správcem jako splátka dluhu, tj., dlužnice dluží na jistině 22 203 Kč. Insolvenční správce jako odměnu, tj. úroky pro věřitele určil 9766 Kč, tedy výši, která odpovídá dobrým mravům (1 třetina poskytnuté částky). Částka 1128,72 Kč je zákonný úrok z prodlení z nižší částky. Žalovaný dále uvedl, že rozhodčí nález je neplatný z důvodu jeho rozporu se směrnicemi EU a zároveň i pro rozpor mezi samotnou rozhodčí doložkou a rozhodčím nálezem. Insolvenční správce musí pečlivě zkoumat oprávněnost přihlášených pohledávek, a proto přihlášené pohledávky popřel tak, jak je zřejmé z insolvenčního spisu. Navrhl žalobu zamítnout. Po poučení o koncentraci řízení strany nenavrhly provedení dalších důkazů a dokazování bylo skončeno. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 11. 6. 2012. Z nesporných důkazů, tedy z obsahu insolvenčního spisu včetně přihlášky P 2 má soud za prokázané a rovněž mezi účastníky za nesporné tyto skutečnosti: Dne 26. 5. 2010 uzavřela dlužnice Anežka Kočárková se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100346169. Součástí smlouvy jsou smluvní ujednání o revolvingovém úvěru poskytovaném společností žalobce. Každý list těchto smluvních podmínek je dlužnicí samostatně podepsán. K této smlouvě byl dne 31. 5. 2010 uzavřen dodatek, podle kterého výše úvěru činí 103 152 Kč, splátky jsou splatné vždy ke každému 22. dni v měsíci, 1. splátka 22. 6. 2010. Maximální výše úvěru (viz shora) měla být splacena ve 48 splátkách po 2149 Kč. Dlužnici bylo vyplaceno v hotovosti 33 000 Kč, smluvní odměna činí 70 152 Kč, RPSN činí 107,13 %. Dlužnice uhradila 10 797 Kč. Ke dni zesplatnění smlouvy pro její porušení, to je 23. 1. 2011 činila dlužná splátka dle splátkového kalendáře celkem 92 355 Kč, neuhrazené penalizační faktury 794 Kč, smluvní pokuta ve výši 50 % z výše půjčky / úvěru 51 577 Kč, celkem tedy 144 725 Kč. Podle čl. 13 a 14 smluvních podmínek jsou určeny sankce za porušení této smlouvy. Podle čl. 18 je sjednána rozhodčí doložka tak, že je zde vyjmenováno 8 rozhodců, kteří jsou výhradně určeni k rozhodování sporů z této smlouvy vzniklých. U každého rozhodce je pak stanovena adresa pro doručování a místo, kde spor bude projednáván. Mezi rozhodci je uveden i rozhodce JUDr. Jiří Kolářík, advokát, který řízení podle této doložky bude konat v sídle Rozhodčí společnosti Pardubice, společnost s ručením omezeným, do jejíhož sídla mu také má být doručováno, stejně jako dalším 2 rozhodcům zde uvedeným. Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011

Návrhem ze dne 4. 2. 2011, podaným na adresu Rozhodčí společnosti Pardubice, s.r.o., Masarykovo náměstí 1544, Zelené Předměstí, Pardubice, žalobce zahájil rozhodčí řízení v této věci. Dne 18. 4. 2011 vydal JUDr. Jiří Kolařík rozhodčí nález číslo jednací 102 Rozh 699/2011-8, kterým dlužnici (a další 2. žalované) uložil zaplatit společně a nerozdílně částku 144 725 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 4. 2. 2011 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech rozhodčího řízení ve výši 1100 Kč. Z odůvodnění rozhodčího nálezu vyplývá, že JUDr. Kolářík byl do funkce rozhodce určen jednatelem Rozhodčí společnosti Pardubice, s.r.o. Dále je zřejmé, že rozhodce zaslal oběma žalovaným výzvy k vyjádření ze dne 15. 2. 2011, které jim byly řádně doručeny, avšak dlužnice ani žalovaná číslo 2 se písemně ve lhůtě nevyjádřily. Rozhodce pak přezkoumal všechny předložené listinné důkazy v odůvodnění uvedené, když se jedná o stejné důkazy, které nyní posuzuje soud. Rozhodce dospěl k závěru, že nárok žalobce vůči oběma žalovaným je oprávněný, neboť obě žalované se ocitly v prodlení s úhradou sjednaných splátek číslo 6 a číslo 8. Žalobce tak v souladu s čl. 13.3 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru zesplatnil všechny dosud nesplatné závazky žalovaných a zároveň uplatnil smluvní pokutu v souladu s čl. 13.4. Smluvních ujednání téže smlouvy. Ocitnou-li se pak žalované v prodlení s úhradou sjednaného závazku, může žalobce požadovat úrok v zákonné výši, to je ve výši určené podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení. V době rozhodování činí takto stanovený úrok z prodlení 7,75 % ročně. Rozhodčí nález nabyl právní moci 28. 4. 2011. Insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 13. 6. 2011. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem 70 INS 10240/2011-A14 z 2.9.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno oddlužení a zároveň ustanoven insolvenční správce-žalovaný. Dne 23. 9. 2011 přihlásila žalobkyně do tohoto insolvenčního řízení pod číslem P 2, číslo věřitele 2, celkem 152 070 Kč a to ve 2 dílčích pohledávkách takto: P 1 celkem 97 440 Kč (92 355 Kč jistina, 5 085 Kč příslušenství skládající se ze zákonného úroku z prodlení ve výši 3985 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 1100 Kč), P 2 celkem 54 630 Kč (52 370 Kč smluvní pokuty + 2260 Kč zákonný úrok z prodlení). Obě dílčí pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné dle rozhodčího nálezu JUDr. Jiřího Kolaříka a zároveň jako nezajištěné. Na přezkumném jednání dne 17. 10. 2011 insolvenční správce popřel celou pohledávku číslo 2 a u pohledávky číslo 1-64 342,28 Kč a zjistil 33 097,72 Kč. Dlužnice pohledávku nepopřela. Dne 29. 11. 2011 byla žalobci doručena výzva k podání incidenční žaloby, neboť nebyl přítomen při přezkumném jednání. Žaloba pak byla soudu doručena dne 9. 12. 2011. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem KSUL 70 INS 10240/2011-B4 z17.10.2011 byl schválen způsob oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem, do kterého byl zařazen i žalobcem uplatněný nárok. Splátkový kalendář dosud probíhá, řízení není skončeno. Na základě shora prokázaných skutečností soud došel k následujícím závěrům o skutkovém a právním stavu. Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011

Za prvé: Žaloba byla podána včas (§ 198 I Z, výzva doručena 29. 11. 2011, žaloba podána 9. 12. 2011). Za druhé: jde o vztah ze spotřebitelského úvěru. Smlouva obsahuje údaj roční procentní sazby nákladů (§ 4 odst. 2 písm. a) zákona číslo 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, v rozhodné době platného). Předmětný právní předpis je implementací směrnice rady 87/102/EHS (nyní § 10 zákona číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelských úvěrech implementujícího směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, jež zrušila směrnici původní). Smlouva byla fakticky uzavřena jako smlouva o půjčce za úplatu. Žalobkyně na straně jedné (dodavatel), jednala v rámci své obchodní činnosti a dlužnice (spotřebitel) při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Smlouva ve svém označení nese pojem úvěr, avšak pojmovým znakem smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku je povinnost dlužníka platit úroky (§ 497 obchodního zákoníku). Za třetí: Rovněž ustanovení § 51 a následující občanského zákoníku má oporu v právu ES, konkrétně zde řešené otázky se týkají směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Seznam nepřípustných smluvních doložek podle 3. odst. tohoto čl., obdobně jako ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku neobsahuje zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Oba seznamy však nejsou taxativní, takže každé jiné ustanovení spotřebitelské smlouvy může být považováno za neplatné, jestliže má takovou povahu, která znamená újmu spotřebitele anebo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k tíži spotřebitele. Významnou úlohu v dané věci má pak rozsudek Evropského soudního dvora z 26. 10. 2006 C-168/05 ve věci Elisa Mária Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL, podle kterého Směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993 musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba na neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí doložky uplatnil nikoliv v rámci žaloby na neplatnost. Z toho plyne závěr, že za a) není vyloučena možnost rozhodčího řízení ani ohledně nároků ze spotřebitelských smluv, b) na přezkoumání rozhodčích nálezů o nárocích ze spotřebitelských smluv se nevztahuje v plném rozsahu omezení dle § 33 zákona o rozhodčím řízení, když námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy pro rozpor s předpisy o ochraně spotřebitele lze uplatnit až u soudu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu i v tom případě, kdy tato námitka nebyla uplatněna již v rozhodčím řízení. Žalovaný přezkoumal sporné pohledávky jako nevykonatelné pro neplatnost rozhodčí doložky, když vyšel z obecné teze, že ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázány. Proti tomu žalobkyně postavila procesní obranu tak, že rozhodčí doložka byla řádně sjednána a vykonatelnost pohledávky byla řádně do přezkumného jednání doložena a správce neměl důvod ji jako vykonatelnou nepřezkoumat. Ve světle argumentů již v předchozích bodech uvedených je třeba dodat, že a) prvotní posouzení, zda je pohledávka vykonatelná či nevykonatelná přísluší insolvenčnímu správci. Odtud se pak odvíjí aktivní legitimace k podání žaloby. Pokud pak dojde soud snad k jinému názoru, uplatní se zde ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona, (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisové značky 29 Odo 327/2004), b) bez ohledu na to, zda byla či nebyla účastníkem sporu vznesena námitka neplatnosti rozhodčí doložky, soud je povinen z moci úřední přihlédnout k nepřiměřeným Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011 podmínkám ve spotřebitelské smlouvě. Zde je vycházeno z tezí rozsudku Evropského soudního dvora z 27. 6. 2000 C-240/98 ve věci Oceáno Grupo Editorial SA proti Rocio Murciano Quintero. Za čtvrté: Soud tedy posoudil konkrétní rozhodčí doložku a došel k závěru, že byla sjednána platně. Je obsažena v čl. 18 smluvních ujednání a přímo jmenuje rozhodce, kteří by měli podle dohody spory účastníků rozhodovat. Nelze tedy namítnout jakoukoliv jednostrannou výhodu. S pohledávkou je tedy třeba nakládat jako s pohledávkou vykonatelnou. Správce se při popření pohledávky omezil pouze na obecnou tezi, jak již shora uvedeno, že rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských smlouvách zakázány, další argumenty již pak neuvedl. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že rozhodce v rozhodčím nálezu při zkoumání své pravomoci uvedl, že do funkce rozhodce byl ustanoven jednatelem Rozhodčí společnosti Pardubice, s.r.o. Podstatné je to, že on je právě tím rozhodcem, který byl smluvně stranami dohodnut k rozhodování sporů. V tomto směru je rozhodčí doložka jasná a srozumitelná. Insolvenční zákon (§ 192 odst. 1, § 199, § 410 insolvenčního zákona) pro potřeby řízení o určení pravosti přihlášené pohledávky v jistém smyslu prolamuje princip věci rozhodnuté. Umožňuje, že pravomocné rozhodnutí ve věci samé nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté pro incidenční spor o její určení. Tento možný zásah ze strany insolvenčního správce, eventuálně dlužníka a věřitele, není neomezený a je limitován důvody popření. Insolvenční správce je omezen jednak lhůtou (§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona), jednak vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (§ 199 odst. 2 I Z) tj. skutečnosti neuplatněné dlužníkem v předchozím řízení a nesmí jít o jiné právní posouzení věci. Dlužnice, jak je z provedených důkazů patrné, se k podanému návrhu na zahájení rozhodčího řízení vůbec nevyjádřila. Rozhodce posuzoval všechny předložené listinné důkazy a na základě nich vydal předmětný rozhodčí nález, když je posoudil tak, že nároky byly uplatněny žalobcem po právu v souladu se smlouvou. Soud má za to, že otázka výše smluvní odměny, smluvních pokut, úroků je otázkou právního posouzení věci, takže tato námitka dle ustanovení § 199 odst. 2 IZ žalovanému nepřísluší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 7 odst. 1 a § 202 insolvenčního zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalobce nemá v tomto sporu právu úhrady nákladů vůči insolvenčnímu správci. Pro postup (navrhovaný rovněž žalobcem) podle § 202 odst. 2 IZ neshledal soud důvody, neboť judikatura ohledně rozhodčích doložek není ustálená a insolvenční správce má právo a povinnost ochraňovat zájmy věřitelů. Pokračování KSUL 70 INS 10240/2011

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 11.06.2012 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Lenka Ptáčková