70 ICm 3207/2013
70 ICm 3207/2013-21 KSUL 70 INS 5101/2013-C2-3

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Insolvenční agentura v.o.s., IČ: 29115540, se sídlem Karlovy Vary, Západní 1448/16, PSČ 360 01, insolvenční správce dlužníka Miroslava Šimka, bytem Železniční 354, 439 81 Kryry, právně zastoupeného JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, proti žalovanému LAURENCE AND PARTNERS LIMITED se sídlem 1st Floor, 32 Farringdon Street, London EC4 A 4HJ, Spojené Království, číslo společnosti: 4892237 právně zastoupenému Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem, se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 6, PSČ 695 01, adresa pro doručování Václavské náměstí 1, Praha 1, PSČ 110 00 o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného v celkové výši 637.236,60 Kč, přihlášená pod č. přihlášky P14, č.v. 14 do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava Šimka vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 INS 5101/2013, není po právu.

II. Soud přiznává žalobci náklady řízení ve výši 14.128,00 Kč vč. DPH splatných do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice částku 5.000,-Kč na soudním poplatku dle pol. 13 bodu 1a) Sazebníku soudních poplatků s použitím § 2 KSUL 70 INS 5101/2013

odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích na účet č.: 3703-3024411/0710, VS: 7050320713.

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem se žalobce-insolvenční správce domáhá určení, že vykonatelná pohledávka v části 637.236,60 Kč není po právu, když žalobce přihlásil do insolvenčního řízení sp. zn. 70 INS 5101/2013 celkem 1.099.157,-Kč z titulu jistiny a úroků úvěru. Z této částky správce popřel u dílčí pohledávky č. 1 částku 558.246,60 Kč z částky přihlášené na jistině jako úroky, jejichž splanost nastala až po rozhodnutí o úpadku a nelze je v insolvenčním řízení uspokojit, dále částku 78.990,-Kč z částky přihlášené na příslušenství. V podání doručeném soudu při jednání dne 22.9.2014 doplnil odkaz na rozhodnutí Vrchního soudu v obdobné věci (2VSPH 248/2012) ohledně úroků, dále o to, že mohl popřít vykonatelnou pohledávku, když vykonatelným titulem je notářský zápis, který neobsahuje žádné právní hodnocení a ani obsahovat nemůže. U příslušenství pohledávky-nákladů exekučního řízení-upřesnil, že se jedná evidentně o chybu v počtech.

Žalovaný se vyjádřil prostřednictvím právního zástupce v podání ze dne 4.12.2013. Uvedl, že žaloba není oprávněná. Argumentuje, že úvěr byl poskytnut dlužníku na rekonstrukci nemovitosti, takže se nejedná o spotřebitelskou smlouvu a požadavek úhrady úroku za celou dobu úvěrového vztahu pak není v rozporu s ust. § 56 Občanského zákoníku. Náklady řízení ve výši 115.350,-Kč korespondují s příkazem nákladů exekuce.

Soud následně nařídil jednání na den 22.9.2014. Jednal v nepřítomnosti žalovaného, v době jednání neměl k dispozici omluvu žalovaného, doručena do datové schránky Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 19.9.2014, která však soudci pro problémy se zveřejňováním byla předložena až 2.10.2014. Žalovaný nicméně souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti, setrval na svých stanoviscích a nenavrhl doplnění dokazování.

Při jednání přítomný účastník učinil nespornými veškeré listinné důkazy, které jsou obsahem spisu 70 INS 5101/2013, včetně přihlášky P14, č.v. 14 a spisu. Nenavrhl nové důkazy a zcela odkázal na svá vyjádření založená v incidenčním spise.

Rozsudek pak byl vyhlášen dne 22.9.2014 po skončení jednání.

Při posuzování důvodnosti žalobního nároku soud vyšel z nesporných důkazů z obsahu spisu insolvenčního a obsahu P14 a to: KSUL 70 INS 5101/2013

1. dne 24.5.2007 uzavřel dlužník spolu s Miroslavou Šimkovou dle ust. § 497 a násl. Obchodního zákona smlouvu o úvěru č. 2007800020 s firmou FAST HYPO, a.s. Podle této smlouvy a) se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 400.000,-Kč (čl. I, 1.1.) za účelem opravy a údržby budovy bydlení Kryry č.p. 354 (čl. IV 1.1.) s úrokem 40.000,-Kč ročně (čl. I, 1.3.),

b) dlužníci se zavázali splatit úvěr a zaplatit sjednané úroky a poplatek v 240 měsíčních splátkách ve výši 5.000,-Kč měsíčně, celkem tedy 1.200.000,-Kč (čl. V 5.1.)., -zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,2% z úvěru za každý i započatý den prodlení s úhradou jakékoli splátky nebo jakéhokoli peněžitého závazku dle smlouvy (čl. X, 10.1.), -smluvní strany si sjednaly ztrátu výhody splátek, pokud se dlužníci dostanou do prodlení se splácením jakéhokoli závazku ze smlouvy o úvěru s tím, že věřitel je oprávněn požadovat okamžitou úhradu celé dosud nesplacené části úvěru, poplatku a úroků vypočítaných za celou sjednanou dobu splácení úvěru dle čl. 5.1. (čl. X, 10.2.)

2. Stejného dne, tj. 24.5.2007 byla uzavřena mezi dlužníky a věřitelem dohoda o přímé vykonatelnosti notářského zápisu NZ 82/2007, N 95/2007, sepsaného JUDr. Josefem Holobrátkem, notářem v Břeclavi a to pro případ, že peněžité závazky ze smlouvy o úvěru přesně specifikované na straně druhé NZ nebudou plněny řádně a včas.

3. Na splátkách bylo celkem uhrazeno 83 splátek x 5.000,-Kč + 19.2.2013 částka 1.293,-Kč, tj. 416.293,-Kč.

4. Na žalovaného přešla pohledávka přes smlouvy o postoupení pohledávek a to ze dne 29.9.2009 uzavřené mezi FAST HYPO as.s na postupníka SHEFFINOR CO LIMITED a ze dne 21.2.2011, kdy posledně jmenovaný postupuje tuto pohledávku na žalovaného.

5. Usnesením Okresního soudu Louny 5NC 4604/2009-31 ze dne 3.3.2010 byla dle notářského zápisu nařízena exekuce k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 1.105.000,-Kč a pro náklady exekuce.

6. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. 137Ex 2410/09-219 rozhodl soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov o výši a úhradě nákladů exekuce.

7. Usnesením ze dne 11.7.2013 (ISIR A-12) byl zjištěn úpadek dlužníka spolu s povolením oddlužení. KSUL 70 INS 5101/2013

8. Dne 12.8.2013 žalovaný přihlásil do tohoto insolvenčního řízení celkem 1.099.057,-Kč jako pohledávku zajištěnou, vykonatelnou do výše 983.707,-Kč. Dílčí pohledávka č. 1-přihlášeno na jistině 783.707,-Kč z titulu dlužných splátek dle smlouvy o úvěru č. 2007800020 z 24.5.2007 a přihlášeno na příslušenství 115.350,-Kč jako náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení dle příkazu k úhradě nákladů exekuce. Dílčí pohledávka č. 2-přihlášeno na jistině 200.000,-Kč bez příslušenství z titulu smluvní pokuty dle smlouvy o úvěru č. 2007800020.

9. Na přezkumném jednání konaném dne 26.8.2013 žalobce přezkoumal přihlášku jako zajištěnou, vykonatelnou do výše 983.707,-Kč, popřel 673.596,-Kč co do důvodu, nelze požadovat úroky z plateb do budoucna, ve zbytku pohledávku uznal (425.460,40 Kč).

10. Z žalobního návrhu pak je upřesněno, že předmětem žaloby je pouze dílčí pohledávka č. 1, kdy z vykonatelné jistiny přihlášené žalovaným bylo zažalováno správcem 558.246,60 Kč (úroky po zjištění úpadku) a z příslušenství částka 78.990,-Kč, celkem tedy 637.236,60 Kč-částka uvedená v žalobním petitu. Žaloba se tedy netýká dílčí pohledávky č. 2 (200.000,-Kč ta uznána) a rozdílu mezi popřenou částkou z přezkumného jednání a částkou žalovanou (673.596,60 Kč-637.236,60 Kč) tj. 36.360,-Kč a uznané části jistiny dílčí pohledávky č. 1-225.460,40 Kč, celkem 461.820,40 Kč.

Na základě provedených důkazů soud došel po jejich zhodnocení k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

Žalovaný, resp. jeho předchůdce v postavení věřitele uzavřel s dlužníkem (resp. s dlužníkem a spoludlužnicí p. Šimkovou) úvěrovou smlouvu č. 2007800020 a to dne 24.5.2007. Ze smlouvy a splátkového kalendáře je prokázáno (listiny součástí příloh P14), že dlužníku byl poskytnut úvěr v celkové výši 400.000,-Kč na opravu a úpravu nemovitostí v Kryrech, které rovněž sloužily k zajištění předmětného úvěru. Úroky byly sjednány ve výši 40.000,-Kč ročně a dále se dlužník zavázal k úhradě dalších peněžitých závazků souvisejících s uzavřením smlouvy. Splátky činily 5.000,-Kč po dobu 240 měsíců. Téhož dne dlužník přivolil k přímé vykonatelnosti notářského zápisu NZ 82/2007, N95/2007 sepsaného notářem JUDr. Josefem Holobrátkem. Jak je prokázáno tímto notářským zápisem, dohoda o přímé vykonatelnosti byla uzavřena pro případ, že peněžité závazky (výčet přesně určen v NZ) nebudou podle úvěrové smlouvy plněny včas a řádně. Smlouva zároveň umožňuje využít možnost ztráty výhody splátek v případ prodlení dlužníků se splácením peněžitých závazků. Věřitel si pak vyhradil právo účtovat vždy při prodlení celou dosud neuhrazenou část úvěru, poplatku a úroků vypočítanou na celou sjednanou dobu splácení úvěru (dle čl. 5.1, čl. X, 10.2.). KSUL 70 INS 5101/2013

Ze splátkového kalendáře je prokázáno, že dlužník uhradil 83 splátek po 5.000,-Kč a dne 19.2.2013 částku 1.293,-Kč, tj. 416.293,-Kč a žalovaný pak přihlásil na jistině dílčí pohledávky č. 1-783.707,-Kč, což odpovídá výpočtu 1.200.000,-Kč (240 splátek x 5.000,-Kč)-skutečně uhrazená částka 416.293,-Kč (viz P14). Z předloženého usnesení Okresního soudu v Lounech 5NC 4604/2009-31 z 3.3.2010 je prokázáno, že věřitel (resp. nabyvatel pohledávky) přistoupil k exekuci a ta byla skutečně nařízena k uspokojení této pohledávky. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 137EX 24210/09-219 z 22.3.2013 soud prokázal, že soudní exekutor JUDr. Petr Kocián vyčíslil náklady exekuce částkou 78.990,-Kč, náklady oprávněného 36.360,-Kč celkem 115.350,-Kč a celkem náklady exekuce činí 102.875,-Kč. Jedná se zde o zřejmou chybu v psaní, součet částek 78.990,-Kč a 36.360,-Kč činí skutečně 115.350,-Kč, avšak pro oprávněného pouze 36.360,-Kč. Věřitel (žalovaný) na nákladech (příslušenství dílčí pohledávky 1) přihlásil i tu část nákladů, kterou měl uplatnit exekutor.

V rovinně právního posouzení soud došel k těmto závěrům.

Žaloba byla podána včas (§ 199 odst. 1 IZ, přezkum 26.8.2013, žaloba podána 25.9.2013). Vzhledem k tomu, že se jednalo o popření vykonatelné pohledávky a vzhledem k charakteru popření insolvenčním správcem, když jde o jiné právní posouzení věci, soud se nejprve zabýval tím, zda takto mohl žalobce popřít vykonatelnou pohledávku s ohledem na zákonný korektiv ust. § 199 Insolvenčního zákona.

Podle § 199 odst. 1 Insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u inslovenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 2 téhož ustanovení jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí ; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná a takto byla i insolvenčním správcem zjištěna. Právním titulem vykonatelnosti je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštních zákonů (§ 274 odst. 1 písm. e) o.s.ř.). Zde byl zápis sepsán podle § 71 písm. a), b) c) zákona č. 358/1992 Sb. Podle § 71 písm. a) odst. 1 tohoto zákona, notářský zápis o právním jednání, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitý dluh vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu právním jednáním, o kterém je notářský zápis, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnosti řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být i výše dluhu a lhůta pro plnění.

Podle § 71 písm. b) notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového KSUL 70 INS 5101/2013 právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Jak je tedy zřejmé se shora citovaných ustanovení notářského řádu, takovýto notářský zápis neobsahuje žádné právní posouzení věci, takže soud má za to, že insolvenční správce mohl v tomto případě popřít vykonatelnou pohledávku s jiným právním posouzením věci. Soud se rovněž domnívá, že jeho vyslovený názor není v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu České republiky-rozsudek 29 ICdo 7/2013 ze dne 18.7.2013. Ten se právě zabýval výkladem ust. § 199 Insolvenčního zákona upravujícím možnost popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem. Konstatoval,že u přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Podle Nejvyššího soudu České republiky není právní posouzení věci vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky tehdy, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávky přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne.

K argumentaci žalovaného, že posuzovaná smlouva o úvěru není svým charakterem smlouvou spotřebitelskou, neboť finanční prostředky byly dlužníku poskytnuty účelově-na opravu a údržbu nemovitostí, takže nelze aplikovat zákonné omezení dle § 56 zákona č. 40/1964 Sb., soud uvádí následující.

Účel úvěru sjednaný v čl. IV posuzované smlouvy skutečně zní na opravu a údržbu budovy bydlení Kryry č.p. 354. Podle § 54 písm. a) zák. č. 40/1964 Sb. se ustanovení o smlouvách sjednaných podle § 53 odst. 2 až 9 a 53a nevztahují na smlouvy uzavírané na výstavbu a prodej nemovitostí nebo týkající se jiných práv k nemovitostem. Zde jde však o vyloučení prostředků komunikace. Podle § 52 odst. 1 Občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na straně druhé dodavatel. Podle odstavce druhého téhož ustanovení dodavatel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a podle odstavce třetího spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Podle § 56 Občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Novelizovaná ust. o spotřebitelských smlouvách byla do zákona č. 40/1964 Sb. včleněna zákonem č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu a další související zákony. Účelem úpravy bylo transformovat některé směrnice Evropských společenství v oblasti služeb na finančním trhu. KSUL 70 INS 5101/2013

Podle § 1 zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (platil v době uzavření smlouvy, zrušen zákonem č. 145/2010 Sb. ke dni 1.1.2011) se tento zákon nevztahuje na smlouvu, ve které je poskytován spotřebitelský úvěr na koupi, výstavbu nebo údržbu nemovitostí. Touto právní úpravou žalovaný neargumentuje, ale soud vychází z toho, že ke shora citovaným ustanovením zákona č. 40/1964 Sb. je specielním, takže posuzovaný úvěr není skutečně smlouvou spotřebitelskou. Nicméně soud vyšel z toho, že v ust. § 497 a 502 odst. 1 Obchodního zákoníku přímo vyplývá, že smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, závazek zaplatit úroky patří k pojmenovaným závazkům smlouvy o úvěru. Pokud by smluvní ujednání o úrocích bylo neplatné, má věřitel právo na obvyklé úroky ve výši stanovené Obchodním zákoníkem.

Soud je však toho názoru, že žalovaný v tomto řízení má právo na úhradu přiměřených úroků vypočtených jen ke dni rozhodnutí úpadku dlužníka a nikoli za celou sjednanou dobu splácení úvěru. Jedná se tedy o posouzení ujednání obsažené v článku X, 10.2 smlouvy o úvěru. Jestliže vyjdeme z toho, že se nejednalo o smlouvu spotřebitelskou, je ta část úroků (po úpadku) ve výši popření správcem, pohledávkou, která se podle § 170 písm. b) Insolvenčního zákona v insolvenčním řízení neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku.

Správný postup správce tedy měl být takový, že svým popřením část pohledávky neměl zařadit na přezkumné jednání a vyrozumět o tom věřitele. Podle novelizovaného znění Insolvenčního zákona k 1.1.2014 (tzv. revizní novela) § 203 písm. a) je tato situace nyní řešena výslovně (oproti minulosti, kdy takové pohledávky byly právě inosolvenčními správci popírány) a případně vyvolaný spor by byl sporem incidenčím. S ohledem na předchozí argumentaci by byl výsledek sporu shodný, tedy úroky, které se staly splatnými po zjištění úpadku nebudou v tomto řízení uspokojeny.

Co se týče další části popřené dílčí pohledávky č. 1-příslušenství, zde evidentně došlo k početní chybě a tomu odpovídá i zpětvzetí části pohledávky žalovaným v této výši, tj. 78.990,-Kč. Soudu v době vyhlášení rozsudku podání žalovaného z 19.9.2014 nebylo známo (pro problémy na vyšší podatelně Krajského soudu v té době), ale výrok rozsudku odpovídá zpětvzetí.

O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. podle výsledku sporu. Úspěšnému žalobci, který měl právní zastoupení, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100,-Kč za úkon, za tři úkony právní služby (převzetí věci, žaloba, písemné vyjádření), celkem 9.300,-Kč, 3x režijní paušál po 300,-Kč, celkem 900,-Kč, cestovné 1.476,-Kč, dohromady 11.676,-Kč + 21% DPH 2.452,-Kč, celkem tedy 14.128,-Kč. Cestovné určeno z trasy Karlovy Vary-Ústí nad Labem a zpět, tj. 240 km, použito vozidlo BMW 330 d, průměrná spotřeba 6,8 l nafty na 100 km, cena 36,-Kč/litr, cena za opotřebení vozidla 3,70 Kč/km, tj. 6,15 Kč/km, čili za ujeté kilometry 1.476,-Kč (technický průkaz vozidla založen u soudu pod Spr. 414/2012).

V bodě III. výroku soud rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného, když insolvenční správce je od placení soudního poplatku v incidenčních sporech podle § 11 KSUL 70 INS 5101/2013

odst. 2 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb. osvobozen a jeho žalobě bylo plně vyhověno. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit na účet soudu soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč dle položky 13 bodu 1 a) Sazebníku soudních poplatků s použitím § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Tento výrok nebyl vyhlášen veřejně, jedná se však o výrok, který mohl být vydán písemně bez veřejného vyhlášení i v rámci samostatného usnesení, a soud proto v rámci procesní ekonomie zařadil tento výrok do výroků předmětného rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zde jšího.

V Ústí nad Labem dne 22.9.2014 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: David Havel