70 ICm 2902/2014
70 ICm 2902/2014-25 KSUL 70 INS 6684/2014-C1-9

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Ing. Mirko anonymizovano , anonymizovano , bytem Meruňková 2847/3, 400 11 Ústí nad Labem, proti žalovanému LIQUIDATORS v.o.s., IČO 24817465, se sídlem Radhošťská 1942/2, Žižkov 130 00 Praha 3, insolvenčního správce dlužnice Petry Andrreové,doručovací adresa Svobodova 401, Bílovec 743 01, o žalobě na určení pořadí pohledávky takto:

I. Žaloba na určení, že u pohledávky žalobce přihlášené pod číslem P3, číslo věřitele 3 v celkové výši 542.011,-Kč do insolvenčního řízení dlužnice Petry Andreeové vedeného u Krajského soudu Ústí nad Labem pod sp.zn.70 INS 6684/2014 z titulu nesplacených půjček ze dne 26. 4. 2009 a 1. 8. 2010, má žalobce právo na uspokojení ze zajištění podle zástavní smlouvy ze dne 3.1.2011 s právem na uspokojení z výtěžku zpeněžení

členských práv a povinností dlužnice ve Stavebním bytovém družstvu Bílovec, Radotínská 589, IČ 14614910, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 9. 2014 se žalobce domáhá určení, že jeho pohledávky (dílčí pohledávka číslo 1 a dílčí pohledávka číslo 2) přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice Petry Andreeové v celkové výši 542.011,-Kč jsou zajištěny podle zástavní smlouvy ze dne 3. 1. 2011 zástavním právem k členskému podílu dlužnice ve Stavebním bytovém družstvu v Bílovci, když tento podíl představuje její členská práva a povinnosti spojená s členstvím v tomto bytovém družstvu. Žalobce nesouhlasí s právním názorem insolvenčního správce, který při přezkumném jednání popřel pořadí jeho přihlášky. Argumentuje, že podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 4. 2005, sp.zn. I. ÚS 625/03 je základním principem výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím. Žalobce dále uvádí, že podle ust. § 522 občanského zákoníku v platném znění ke dni 3. 1. 2011 bylo možné zajistit pohledávku zástavou věci nebo práva. Podle § 153 odst. 1 občanského zákoníku může být zástavou jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští. Podle § 230 obchodního zákoníku jsou práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu volně, bez souhlasu orgánu družstva, převoditelná. S ohledem na ust. § 320 o.s.ř. jsou členská práva a povinnosti v družstvu postižitelná výkonem rozhodnutí. Z toho vychází závěr, že členská práva a povinnosti v bytovém družstvu jsou majetkovým právem volně převoditelným a navíc i postižitelným výkonem rozhodnutí, a proto mají povahu, která připouští, aby byly zástavou. Žádným zákonem nebylo zakázáno zastavit členská práva a povinností v družstvu. Z důvodu absence tohoto zákazu je třeba vyjít z ustanovení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, což znamená obecně uznávávanou právní zásadu, že co není zakázáno, je dovoleno. Nový občanský zákoník oproti tomu zastavení členských práv a povinností připouští. Žalovaný setrval na jiném právním hodnocení věci. Uvedl, že členský podíl v družstvu nebyl podle právní úpravy účinné k 3. 1. 2011 způsobilým předmětem zástavního práva. Z ust. § 153 odst. 1 občanského zákoníku a contrario vyplývá, že členská práva a povinnosti v družstvu nemohla sloužit jako zástava. Členský podíl v družstvu byl sice předmětem právních vztahů, nebyl však věcí ani právem, ale jinou majetkovou hodnotou podle § 118 odst. 1 občanského zákoníku. Závěru, že právní úprava s možností zastavit členský podíl v družstvu nepočítala, nasvědčuje též výslovné zdůraznění zastavitelnosti obchodního podílu, pro nějž ostatně existovala speciální úprava v obchodním zákoníku. Zástavní právo je jedním z věcných práv k cizí věci. Věcná práva představují uzavřený systém upravený zákonem, jenž na rozdíl od práv závazkových nelze rozšiřovat. Numero clausus věcných práv nedovoluje konstruovat věcná práva v případech nepředpokládaným přímo zákonem. Protože zákon vůbec neupravuje zástavní právo k členskému podílu v družstvu, není nijak upraven ani způsob jeho vzniku. Nejsou upraveny náležitosti titulu-zástavní smlouvy. Zároveň není upraven rovněž modus vzniku takového zástavního práva. Odevzdání předmětu zástavního práva věřiteli nebo třetí osobě není v daném případě z povahy věci možný. Zápis do Obchodního rejstříku, který měl a má pro vznik zástavního práva k obchodnímu podílu konstitutivní význam, rovněž nebyl možný jednak proto, že okruh zapisovaných údajů byl vymezen taxativně a zástavní právo k družstevnímu podílu v něm nebylo uvedeno, jednak proto, že konstitutivní zápis předpokládá konstitutivní usnesení rejstříkového soudu, které však opět bez výslovného zákonného podkladu nelze vydat. Zákon vůbec nepředpokládal zakládání zástavních smluv k družstevnímu podílu do sbírky listin Obchodního rejstříku. Zápis zástavního práva do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky rovněž nepřicházel do úvahy, protože zástavní smlouva v dané věci nemá formu notářského zápisu a žalobce ani netvrdil, že by takový zápis byl proveden. Závěr, že by zástavní právo vznikalo již samotným uzavřením zástavní smlouvy, popírá koncepci duality titulu a modusu, která je pro věcná práva charakteristická a z níž může výjimku stanovit jedině zákon. Zákon tak přitom učinil jen v případě pohledávek podle § 159 odst. 1 občanského zákoníku, když je zřejmé, že členský podíl v družstvu pojmu pohledávka podřadit nelze. Názor, že by ke vzniku zástavního práva stačilo pouhé uzavření smlouvy, je dle žalovaného absurdní. Povinný zápis zástavního práva do příslušného rejstříku, který je přístupný nebo alespoň omezeně přístupný, funkčně směřuje k poskytnutí informací věřitelům, že část majetku jejich dlužníka byla zastavena a má být přednostně použita k uspokojení jiného věřitele. Žalovaný insolvenční správce dále podrobně rozvádí svoji právní argumentaci v tom smyslu, že obchodní podíl je v podstatě balíkem práv a povinností člena vůči korporaci, takže v návaznosti na zastavení obchodního podílu musí být upraven výkon těchto práv a povinností. Nic podobného však v poměrech družstva upraveno nebylo. Zákon nezná postup zpeněžení zástavního práva k družstevnímu podílu. Nejsou regulovány důsledky vzniku práv a povinností vyplývajících z členství v družstvu vzhledem k zajištěné pohledávce. Zákon rovněž nezná výslovný zákaz vícenásobného zastavení družstevního podílu na rozdíl od obdobného zákazu formulovaného pro obchodní podíl. Obchodní zákoník rovněž neznal zánik členství v družstvu v důsledku uspokojení zástavního práva věřitelem ze zpeněžení zastaveného družstevního podílu. Dochází proto k závěru, že analogie s úpravou zástavního práva k obchodnímu podílu není možná vzhledem k zásadním strukturálním odlišnostem mezi družstvem a kapitálovou obchodní společnosti. Podmínkou nájmu družstevního bytu je členství nájemce v bytovém družstvu. Pokud členství v bytovém družstvu zanikne, zaniká i nájem bytu. Jestliže by tedy v důsledku uspokojení zástavního věřitele ze zástavy zaniklo členství zástavního dlužníka v družstvu, zanikl by i nájem bytu zástavního dlužníka. Zástavní dlužník by však nebyl povinen se vystěhovat z bytu dříve než by mu za podmínek stanovených v ust. § 712 občanského zákoníku byla zajištěna bytová náhrada. Není však zřejmé, kdo by byl povinen tuto bytovou náhradu zajistit, navrhovatel by sice získal členský podíl v družstvu a právo na uzavření nájemní smlouvy k bytovému družstvu, avšak toto právo by nemohl reálně využít. Z toho vyplývá faktická nemožnost uspokojení zástavního věřitele ze zástavy, neboť nikdo by nebyl ochoten se stát nabyvatelem členského podílu, jenž by mu k ničemu nebyl, protože by nemohl realizovat jedno ze svých hlavních členských práv člena bytového družstva, totiž právo na uzavření nájemní smlouvy k družstevnímu bytu a bydlení v něm. Insolvenční správce tedy dochází k závěru, že navrhuje soudu, aby žalobu zamítal a přiznal žalovanému náhradu nákladů soudního řízení, které nevyčíslil. Došel k tomu, že členský podíl v družstvu není pouhým předmětem právních vztahů, ale též souborem práv a povinností mezi členem družstva a družstvem, respektive mezi členem družstva a jeho dalšími jeho členy. Dispozice s podílem se proto bezprostředně dotýkají jiných osob, přičemž tyto důsledky na rozdíl od podílu ve s.r.o., obchodní zákoník nijak neupravoval. Členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nemohou být majetkovým právem. Odkazuje na závěry právní nauky, zejména, Dvořák T. Družstevní právo. 3. vydání. Praha: C.H. Beck. 2006, str.68. Oba účastníci navrhli přímo, a to žalobce v podané žalobě (č.l. 4) a žalovaný ve svém vyjádření k žalobě č.l.17), aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když nezpochybnili žádné důkazy, které jsou obsaženy v insolvenčním spise včetně přihlášky číslo 3 a ve spise incidenčním. Jde pouze o právní posouzení věci. Z předložených důkazů soud tedy zjistil následující: Dne 12. 3. 2014 bylo zahájeno insolvenčním řízení dlužnice Petry Andreeové, která podala návrh na zjištění úpadku spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesení o úpadku spolu s povolením oddlužení a ustanovením insolvenčního správce bylo vydáno dne 2. 4. 2014 a zveřejněno v insolvenčním rejstříku na A-8. Do tohoto insolvenčního řízení se dne 2. 5. 2014, pod číslem přihlášky 3, číslo věřitele 3 přihlásil Ing. Mirko Hošek s přihláškou ve výši 542 011,-Kč, přihlášku podal jako zajištěnou, nevykonatelnou. Na přezkumném jednání, které se konalo dne 11. 8. 2014 insolvenční správce popřel pořadí přihlášené pohledávky s tím, že zástavní právo vázne na členském podílu ve Stavebním bytovém družstvu v Bílovci, avšak zástavní smlouva je neplatná. Přítomný věřitel byl poučen o právu podat žalobu a o lhůtě k jejímu podání. V této věci bylo zároveň rozhodnuto tak, že soud neschválil oddlužení dlužnice a rozhodl o nepatrném konkursu.(B-14,15). Nebylo zpochybněno a z listinných důkazů bylo dále zjištěno, že dlužnice Andreeová uzavřela dne 26. 4. 2009 a 1. 8. 2010 smlouvy o půjčce peněz s přihlášeným věřitelem. Dle první smlouvy se jednalo o částku 300.000,-Kč vratných nejpozději do 31. 12. 2011, dle druhé smlouvy se jednalo o částku 120.000,-Kč vrátných rovněž do 31. 12. 2011.K oběma těmto smlouvám se váže zástavní smlouva ze dne 3. 1. 2011 podle které v čl.I. zástavce prohlašuje, že je členem Stavebního bytového družstva v Bílovci a vlastní členský podíl, který představuje členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu, zejména pak právo užívat byt číslo 16 o velikosti 4+1 v sedmém nadzemním podlaží a garáží číslo 1, obojí v domě č.p. 955/5 v Radotínské ulici v Bílovci, a které jsou majetkem bytového družstva. Zástavní věřitel konstatuje v čl. II., že má vůči zástavci pohledávky vyplývající ze shora citovaných smluv o půjčce v celkové výši 420.000,-Kč s příslušenstvím. Zástavce zastavil práva specifikovaná v bodě I. této smlouvy k zajištění pohledávek vyplývajících ze smluv o půjčce. Z listiny označené jako uznání dluhu dlužnice Petra Andreeová uznává, že na základě poskytnutých půjček ze dne 26. 4. 2009 a 1. 8. 2010 dluží celkem ke dni 3. 1. 2012 468.707,-Kč, což představuje jistinu a zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2012. Podle paragrafu 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené, co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Správce při přezkumném jednání popřel pořadí přihlášené pohledávky, o její pravosti a výši nebylo pochyb. Žalobce jako přihlášený věřitel byl přítomen při přezkumném jednání a poučen o právu a lhůtě k podání žaloby. Žaloba pak byla podána dne 3. 9. 2014, tedy ve lhůtě 30 dnů, která žalobci počala běžet dne 12. 8.2014. (§ 197 odst. 2 IZ). Sporným v dané věci zůstalo pouze právní posouzení, zda lze zajistit dlužnou pohledávku členským podílem ve stavebním bytovém družstvu dle platné právní úpravy účinné v době uzavření zástavní smlouvy. Soud při právním hodnocení rovněž jako žalovaný v postavení insolvenčního správce vyšel z právní teorie, neboť tehdejší zákonná právní úprava takovýto postup nezná, opíraje se přitom o výklad Dvořák T. Družstevní právo, C. H. Beck, 2001, 268 s. Členský podíl v družstvu je de lege lata jinou majetkovou hodnotou ve smyslu ust. § 118 až 119 občanského zákoníku. Pojem převoditelné majetkové právo a jiná majetková hodnota se bezezbytku nekryjí, přesto lze z povahy a logiky věci dovodit, že je možno-pro účely právní úpravy veřejných dobrovolných dražeb-podřadit členský podíl pod pojem převoditelného majetkového práva, neboť je principiálně převoditelný a má svoji majetkovou hodnotu. Z ust. § 229 až 230 obchodního zákoníku, které reglementují převod členského podílu, § 232 obchodního zákoníku, § 706 odst. 3 a § 707 odst. 2 občanského zákoníku pak vyplývá, že převod a přechod členského podílu v bytovém družstvu nepodléhá žádným omezením s tím, že k přechodu členského podílu dochází ex lege ke dni úmrtí zůstavitele, naproti tomu převod přechod členského podílu v jiném než bytovém družstvu není bez dalšího neomezený.

Občanský zákoník přitom v ust. § 153 odst. 1 ve shodě s obchodním zákoníkem připouští zastavení obchodního podílu, o členském podílu však mlčí. Vedle toho kogentní ust. § 231 odst. 1 a 232 obchodního zákoníku stanoví taxativně způsoby zániku členství v družstvu. Zde ale není nic o tom, že by členství zanikalo v důsledku uspokojení zástavního věřitele ze zastaveného členského podílu. Pak nejde dost dobře dospět k závěru, že nabyvatel členského podílu by se sice stál majitelem členského podílu, avšak ne členem družstva. Nelze ani ust. § 117a obchodního zákoníku o zastavení obchodního podílu použít analogicky na zastavení členského podílu, neboť mezi družstvem a s.r.o. je podstatný rozdíl. Další argumentace spočívá v tom, že podmínkou nájmu družstevního bytu je členství nájemce v bytovém družstvu. Pokud členství v bytovém družstvu zanikne, pak zaniká i nájem bytu (§ 714 občanského zákoníku). Jestliže by tedy v důsledku uspokojení zástavního věřitele ze zástavy zaniklo členství zástavního dlužníka v družstvu, zanikl by i nájem bytu zástavního dlužníka. Ten by se však nebyl povinnen z bytu vystěhovat dříve, než za podmínek stanovených v ust. § 712 občanského zákoníku, tedy dokud by mu nebyla zajištěna bytová náhrada. Vyvstává pak další otázka, kdo by tuto náhradu byl povinen zajistit. Další argument, který by svědčil proto, že zastavení členského podílu nebylo podle tehdejší právní úpravy možné, je ten, že pokud bychom v dané situaci tuto možnost připustili, pak by zástavní právo vzniklo bez dalšího uzavřením zástavní smlouvy pouze mezi věřitelem a dlužníkem, aniž by ostatní věřitelé měli vědomost o tomto podstatném právním úkonu. Takovýto postup se obecně vymyká základní úpravě vzniku zástavního práva, které předpokládá postup od odevzdání k převzetí věci. Tento postup je upraven u movitých věcí zvlášť a u nemovitých věcí zvlášť. Na uzavírání zástavní smlouvy jsou pak kladeny přísné podmínky, právní úkon musí být uzavřen písemně a následně vložen do příslušného rejstříku zákonem k tomu určenému.Tak například zástavní právo k nemovitosti nevznikne, dokud není povolen vklad zástavního práva do katastru nemovitostí, tedy do veřejné listiny obecně přístupné . Lze tedy vyjít z toho, že takovýto postup by neumožnil ostatním věřitelům postavit najisto, v jakém pořadí by se nacházeli, pokud by chtěli zvolit rovněž zastavení členského podílu.Zde je tedy předkládána zástavní smlouva uzavřená mezi věřitelem a dlužníkem s ověřenými podpisy, není doloženo, že tato smlouva byla vložena do Rejstříku zástav movitých věcí, pokud bychom chtěli hledat analogii tímto směrem. Smlouva tedy byla uzavřena platně mezi věřitelem a dlužníkem, avšak účinná vůči ostatním není právě pro absenci zákonem stanoveného postupu pro založení takovéto smlouvy do příslušného rejstříku. Soud se tedy přiklonil k závěru, že přihlášená pohledávka pod číslem přihlášky P3 není zajištěna zástavním právem k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu. Nic na tom nemění ani skutečnost nebo právě proto, že nový občanský zákoník podíl člena v družstvu -nově označovaný jako družstevní podíl, koncipuje jako věc v právním smyslu (§ 489 nového občanského zákoníku). O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení 202 IZ s tím, že úspěšný ve sporu byl žalovaný insolvenční správce, tento nebyl zastupován advokátem a vykonával činnost insolvenčního správce za kterou je odměňován v režimu IZ.

Poučení o odvolání: Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné, a to do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, účastníkům incidenčního sporu se však doručuji i zvláštním způsobem.

V Ústí nad Labem 7. ledna 2016 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: David Havel