70 ICm 2628/2016
Č. j. 70 ICm 2628/2016-67 KSUL 70 INS 24413/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fellner v incidenčním sporu

žalobce: HPU Reality s.r.o., IČO 28713273 sídlem Buzulucká 174, Skorotice, 403 40 Ústí nad Labem zastoupen advokátem JUDr. Zdeňkem Grusem sídlem Ústí nad Labem, Resslova 1754/3 proti žalovaným 1) Ing. Richard Jasinský sídlem Praha 10, Charkovská 135/24 insolvenční správce dlužníků Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Chabařovice, Smetanova 507 a Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Chabařovice, Smetanova 507

2) Miroslav anonymizovano , narozený anonymizovano bytem Chabařovice, Smetanova 507 zastoupen advokátkou Mgr. et Bc. Ivou Jónovou sídlem Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2

3) Iveta anonymizovano , narozená anonymizovano bytem Chabařovice, Smetanova 507 zastoupen advokátkou Mgr. et Bc. Ivou Jónovou sídlem Ústí nad Labem, Bozděchova 97/2

o určení pohledávky P31 v insolvenčním řízení dlužníků Miroslava anonymizovano a Ivety anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS 24413/2014

takto: I. Žaloba na určení, že žalobce má pohledávku ze smlouvy o půjčce ve výši 381.000,-Kč, s tím že tuto pohledávku lze uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, to jest z nemovitostí zastavených zástavní smlouvou ze dne 29.2.2012, se vůči žalovaným 1), 2) a 3) zamítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. isir.justi ce.cz

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů řízení částku 1.898,96 Kč a žalovaným 2) a 3) částku 31.823,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž náhradu žalovaným 2) a 3) je povinen zaplatit k rukám jejich právní zástupkyně.

Odůvodnění: Žalobou doručenou soudu dne 25.7.2016 se žalobce (dále též věřitel ) domáhá vůči žalovanému 1) jako insolvenčnímu správci dlužníků Miroslava anonymizovano a Ivety anonymizovano (dále jen dlužníci ) a vůči žalovaným 2) a 3) jako dlužníkům určení pravosti, výše a pořadí jimi popřené nevykonatelné pohledávky. Jedná se o pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění z majetku náležejícího do podstaty, a to o pohledávku v částce 381.000,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 29.2.2012 uzavřené mezi žalobcem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano , zajištěnou zástavním právem k nemovitostem na LV č. 65 v kat. úz. Chabařovice na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano . V insolvenčním řízení, tedy vůči dlužníkům, byla pohledávka na uspokojení z majetku náležejícího do podstaty uplatněna z toho důvodu, že insolvenční správce nemovitosti, jejichž zástavou byla pohledávka zajištěna, zahrnul do majetkové podstaty dlužníků. Tato pohledávka je v insolvenčním řízení dlužníků vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS 24413/2014 evidována jako P31. Insolvenční správce a dlužníci pohledávku popřeli při přezkumném jednání dne 27.6.2016, o čemž byl žalobce jako věřitel insolvenčním správcem vyrozuměn. Předně se žalobce domnívá, že pohledávka nebyla přezkoumána řádně, tedy měla by být přezkoumána znovu, neboť popření je nekonkrétní a žalobce neměl možnost na námitky reagovat a přihlášku případně doplnit. Žalobce se dále domnívá, že přihlášená pohledávka vznikla (jejím důvodem je smlouva o půjčce a smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 29.2.2012), že její výše činí právě částku, která byla přihlášena, když ani nebyla vrácena půjčená částka 300.000,-Kč a ani nebylo uhrazeno dlužníky nic ze sjednaných úroků 81.000,-Kč, a že se nepromlčela. Byť v přihlášce uvedl žalobce, že pohledávka byla splatná 29.2.2012, tak ve skutečnosti však byla splatná 29.11.2012. Podle vyrozumění insolvenčního správce byla pohledávka popřena pro promlčení, s čímž žalobce nesouhlasí; dluh byl vymáhán u rozhodce, kde zatím řízení neskončilo, a promlčecí doba by beztak běžela až od soupisu nemovitostí, které zajišťují pohledávku ze smlouvy o půjčce, do majetkové podstaty dlužníků. Z procesní jistoty, resp. podle poučení insolvenčního správce ve vyrozumění o popření pohledávky, byla žaloba podána i proti popírajícím dlužníkům.

Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že na popření pohledávky trvá. Pohledávka byla splatná 29.2.2012, což uvedl žalobce v přihlášce, a toto též odpovídá obsahu smlouvy. Splatnost pohledávky ze smlouvy o půjčce byla totiž sjednána tak, že půjčené prostředky měly být vráceny do devíti měsíců ode dne podpisu písemné smlouvy o půjčce a úroky v částce 81.000,-Kč měly být placeny měsíčně (9 krát 9.000,-Kč), ovšem při prodlení dlužníků se-podle ujednání ve smlouvě o půjčce-stal splatným celý dluh najednou. Tvrdí-li žalobce, že uhrazeno nebylo nic, tak byl celý závazek ze smlouvy o půjčce splatný již při tomto prodlení s první splátkou úroku. Tedy celý závazek byl splatný 29.2.2012, tudíž se ke dni 1.3.2015 promlčel.

Žalovaní 2) a 3) rovněž navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že dlužníci ze smlouvy o půjčce Michal anonymizovano a Miroslava anonymizovano (jde o děti žalovaných 2) a 3); pozn. soudu) sice tuto půjčku spláceli, ovšem není to prokazatelné. Tvrdí-li však žalobce, že ne, pak se pohledávka promlčela přesně tak, jak to uvádí žalovaný 1). Tvrzení žalobce o vymáhání pohledávky v rozhodčím řízení v tom smyslu, že rozhodčí řízení neskončilo, není pravdivé, neboť rozhodce řízení u něj vedené zastavil pro nedostatek pravomoci, a jiné řízení se nevedlo.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Žalobce se k obraně žalovaných vyjádřil tak, že zaplaceno nebylo vůbec nic a že námitka promlčení je vznášena v rozporu s dobrými mravy, neboť dlužníci se, a to nejen v insolvenčním řízení, chovají zcela nepředvídatelně. Doplnil, ještě že u soudu vymáhá (vůči Michalu anonymizovano a Miroslavě anonymizovano ) pohledávku ze směnky, kterou byla předmětná půjčka (dále, tj. vedle zástavního práva k nemovitostem) zajištěna. Ve smlouvě o půjčce byla sice sjednána ztráta výhody splátek, avšak pokud věřitel nežádal, aby dluh při prodlení s úhradou úroku byl splacen najednou, tak ke ztrátě výhody splátek nedošlo; žalobce tak s odkazem na ustanovení § 565 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák. ) odmítá názor žalovaných, že by celý dluh byl splatný tak, jak oni uvažují, tj. 29.2.2012.

Opatřením předsedy insolvenčního soudu ze dne 18.4.2017 byl incidenční spor přikázán k projednání a rozhodnutí podepsanému soudci.

Spor byl projednán dne 26.1.2018 (§ 161 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon /dále IZ/), kdy o něm také soud rozsudkem rozhodl.

Soud učinil tato skutková zjištění z insolvenčního rejstříku (KSUL 70 INS 18503/2015):

-dne 10.12.2014 byl zjištěn úpadek dlužníků, insolvenčním správcem dlužníků byl ustanoven žalovaný 1) a věřitelé byli vyzváni k podání přihlášek (A-30) -dne 28.4.2015 byl schválen způsob oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře (B-8) -dne 30.9.2015 bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku doplnění majetkové podstaty dlužníků o soupis položky č. 8 provedený dne 26.9.2015, tedy o nemovitosti ve vlastnictví Michala anonymizovano a Miroslavy anonymizovano , zapsané na LV č. 65 v kat. úz. Chabařovice, tj. o nemovitosti, které jsou zástavou zajišťující předmětnou pohledávku s odůvodněním, že se soupis opírá o ustanovení § 224 IZ, když darovací smlouva ze dne 26.1.2011, kterou Michal anonymizovano a Miroslava anonymizovano nemovitosti nabyli, je neplatná, o čemž byli vlastníci zástavy vyrozuměni (B-13) -žalobce dne 19.11.2015 přihlásil u soudu pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění z majetku náležejícího do podstaty, a to o pohledávku v částce 381.000,-Kč ze smlouvy o půjčce ze dne 29.2.2012 uzavřené mezi žalobcem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano , zajištěnou zástavním právem k nemovitostem na LV č. 65 v kat. úz. Chabařovice na základě zástavní smlouvy z 29.2.2012 uzavřené mezi žalobcem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano (P31) -při zvláštním přezkumném jednání konaném dne 27.6.2016 byla pohledávka žalobce P 31 přezkoumána jako nevykonatelná a zajištěná a popřeli ji jak insolvenční správce tak dlužníci co do pravosti, výše a pořadí; dlužníci s tím, že se zajištěná pohledávka promlčela, neboť závazek ze smlouvy o půjčce nebyl zažalován u soudu, insolvenční správce s tím, že se zajištěná pohledávka promlčela a dále že právo na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění vlastně ani nikdy nevzniklo, neboť převod vlastnického práva k nemovitostem, které jsou předmětem zástavní smlouvy, byl neplatný, takže zajištění bylo zřízeno nevlastníkem, eventuelně byl tento převod neúčinný a zástavní právo bylo zřízeno osobami majícími prospěch z neúčinného úkonu (protokol z jednání a upravený seznam, B-32) -o popření přihlášené pohledávky insolvenčním správcem a dlužníky byl žalobce vyrozuměn dopisem insolvenčního správce ze dne 7.7.2016, který byl žalobci doručen dne 11.7.2016; žalobce byl ve vyrozumění poučen o žalobě na určení pohledávky (B- 33) -rozsudkem vyhlášeným dne 8.1.2008 bylo vyhověno žalobě, podané žalovaným 1) na Michala anonymizovano a Miroslavu anonymizovano o určení neúčinnosti darovací smlouvy

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

ze dne 26.1.2011, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané na LV č. 65 pro kat. úz. Chabařovice (C1-1, C1-38)

Z příloh přihlášky učinil soud tato zjištění:

-smlouvou o půjčce ze dne 29.2.2012 číslo 7/2011 žalobce Michalu anonymizovano a Miroslavě anonymizovano půjčil (současně s podpisem předal) částku 300.000,-Kč na opravu domu č.p. 507 v Chabařovicích, Michal anonymizovano a Miroslava anonymizovano podpisem smlouvy potvrdili, že částku převzali, a zavázali se vrátit ji do devíti měsíců ode dne podpisu smlouvy o půjčce složením na účet uvedený ve smlouvě či hotově. Za tuto půjčku byly sjednány úroky 81.000,-Kč a tyto byly splatné měsíčně v částkách 9.000,-Kč počínaje dnem 28.2.2012 až do 28.11.2012, kdy bude splacena celá dlužná částka 300.000,-Kč . Úhradou se rozumělo připsání na účet věřitele či předání hotovosti věřiteli. Ve smlouvě se deklaruje, že k zajištění půjčky byla v den podpisu smlouvy vystavena vlastní směnka, a dále že při prodlení se může věřitel domáhat uspokojení pohledávky ze zástavy. Ve smlouvě bylo též sjednáno (článek 3 bod 1), že v případě prodlení dlužníka s placením dlužné částky, jejich částí, či jiných peněžitých pohledávek vyplývajících z této smlouvy či s touto smlouvou souvisejících, byť jen jednoho z nich, sestává celá půjčka v plném rozsahu okamžitě splatnou, tedy v den po splatnosti půjčky (části) nebo jejího příslušenství (smlouva o půjčce) -zástavní smlouvou ze dne 29.2.2012 uzavřenou mezi žalobcem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano zajistili Michal anonymizovano a Miroslava anonymizovano zástavou nemovitostí (domem č.p. 507, budovou bez č.p. a č.e. na pozemku p.č. 886/2 a 946/4 a pozemky p.č. 887, 885/1, 885/3, 886/1, 886/2, 1147/2 a 1147/3 zapsanými na LV č. 65, kat. úz. Chabařovice) závazek ze smlouvy o půjčce částky 381.000,-Kč s příslušenstvím uzavřené téhož dne; vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl proveden dne 16.3.2012 s účinky k 29.2.2012 (zástavní smlouva).

Z listiny předložené žalovanými 2) a 3) učinil soud zjištění:

-usnesením ze dne 1.6.2014 rozhodce Bc. Robert Krupa odstoupil z role rozhodce a zastavil rozhodčí řízení ve sporu žalobce proti Michalu anonymizovano a Miroslavě anonymizovano ve věci úhrady půjčky 300.000,-Kč s příslušenstvím s tím, že jde o spor ze spotřebitelské smlouvy s doporučením žalobci, postupovat při vymáhání pohledávky jinou cestou, kterou mu umožňuje zákon či smlouva (usnesení rozhodce ze dne 1.6.2014 č.j. 027-RK-04-14).

Podle § 198 odst. 1 IZ (ve znění do 30.6.2017), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 410 odst. 2 IZ (ve znění do 30.6.2017), popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Soud tak předně uzavírá, že věřitel uplatnil žalobu na určení pravosti nevykonatelné pohledávky u soudu před uplynutím lhůty 30 dnů od přezkumného jednání, tedy včas.

Důvod k odmítnutí žaloby pro opožděnost (160 odst. 4 IZ) dán nebyl, proto se soud žalobou zabýval dále věcně.

Soud dále učinil závěr, že námitka žalobce o vadnosti přezkumu je neopodstatněná. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání a z upraveného seznamu-zveřejněných v insolvenčním rejstříku-jasně vyplývá obsah a důvod popěrných úkonů. Vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky pak mělo náležitosti podle § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení. Přezkum pohledávky proběhl (a proběhl řádně), takže není důvodu, pro který by měla být žaloba podaná na základě věřiteli doručeného vyrozumění o popření pohledávky pro předčasnost zamítnuta.

Při rozhodnutí o žalobě vůči žalovaným 2) a 3), tedy popírajícím insolvenčním dlužníkům, vycházel soud z toho, že pro zjištění pohledávky má popření insolvenčním dlužníkem význam jen tehdy, popře-li dlužník za trvání účinků schválení oddlužení nezajištěnou pohledávku; jinak je popření dlužníkem spojeno jen s tím následkem, že upravený seznam pohledávek není v rozsahu popření exekučním titulem (pro zjištění pohledávky ale popření význam nemá). Jelikož zde jde o pohledávku, která byla přihlášena a přezkoumána jako zajištěná, tak popěrný úkon dlužníků nemá na zjištění pohledávky vliv. Pasivní věcná legitimace insolvenčních dlužníků tedy u předmětné (zajištěné) pohledávky dána není a věřitel (a lhostejno, zda tak učinil jen proto, že nesprávně pochopil vyrozumění insolvenčního správce o popření pohledávky) podal žalobu proti popírajícím dlužníkům nedůvodně. Pro úplnost soud podotýká, že vyrozumění insolvenčního správce bylo korektní (insolvenční správce poučil věřitele o nutnost podat žalobu na popírajícího dlužníka, je-li popřená pohledávka nezajištěná). Soud z uvedených důvodů-tedy pro nedostatek pasivní věcné legitimace-žalobu vůči žalovaným 2) a 3) zamítl.

Při rozhodnutí o žalobě vůči žalovanému 1) vycházel soud zejména z dále uvedených zákonných ustanovení.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) se řídí právní poměry vzniklé před účinností občanského zákoníku (před 1.1. 2014) dosavadními předpisy; sporná věc se tak posuzuje podle občanského zákoníku, jenž byl k tomuto datu zrušen (§ 3080 bod 1. o.z.).

Podle § 3036 o.z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 152 obč. zák., zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

Podle § 166 IZ, zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. Podle § 2 písm. g) IZ, pro účely insolvenčního zákona se rozumí zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 100 odst. 2 věty třetí, zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 110 odst. 3 části věty před středníkem, úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech. Podle § 103 obč. zák., bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

Při rozhodnutí o žalobě vůči žalovanému 1), tedy popírajícímu insolvenčnímu správci, dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu a k následujícím závěrům právním.

Mezi žalobcem jako věřitelem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano byla dne 29.2.2012 uzavřena smlouva o půjčce. Žalobce jim půjčil částku 300.000,-Kč, oni se zavázali vrátit ji do devíti měsíců ode dne podpisu smlouvy (to je do 29.11.2012). Za tuto peněžitou půjčku byly sjednány úroky 81.000,-Kč. Úroky byly podle smlouvy splatné měsíčně v částkách 9.000,-Kč počínaje dnem 28.2.2012 až do 28.11.2012, kdy bude splacena celá dlužná částka 300.000,-Kč . Zde je smlouva nesrozumitelná, resp. rozporná, zmatečná Jednak smlouva byla uzavřena (až) 29.2.2012 (na správnost tohoto data lze usuzovat z toho, že zástavní smlouva, která byla k této smlouvě o půjčce uzavřena, byla datována také 29.2.2012), takže nepochybně sjednaná lhůta pro vrácení půjčky, jež činila 9 měsíců od podpisu, začínala běžet (až) 29.2.2012 a končila 29.11.2012. Dále pak uvedené ujednání počítá s deseti splátkami úroků (od února do listopadu, což je 10 měsíců) po 9.000,-Kč, přestože celková částka úroků byla sjednána jinak, byla sjednána v částce 81.000,-Kč. Soud vychází z toho, že vůle účastníků smlouvy směřovala k tomu, že-při řádném běhu věcí-bude půjčka vrácena jednorázově do 9 měsíců od podpisu, tj. dne 29.11.2012 a že sjednané úroky v částce 81.000,-Kč budou placeny ve splátkách 9.000,-Kč měsíčně, přičemž s poslední splátkou úroku měla být vrácena samotná půjčená částka. Uvedené rozpory ve smlouvě nezpůsobují tedy její neplatnost (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť tato nesrozumitelnost smlouvy je překonatelná rozumným výkladem. Strany akcentovaly lhůtu 9 měsíců od podpisu (tj. 29.11.2012) jako den, kdy bude vrácena půjčená částka 300.000,-Kč a kdy bude i placena poslední splátka úroku (jedna devítina z jasně smluvených úroků 81.000,-Kč). Předchozích osm (nikoliv tedy devět, jak se souběžně a zmatečně ve smlouvě uvádí) úrokových splátek bylo tedy splatných v termínech od 29.3.2012 do 29.10.2012, a poslední, devátá splátka úroků, byla splatná spolu s vrácením půjčky, tj. 29.11.2012). Daná interpretace splatnosti dluhu z půjčky (při řádném plnění) se opírá o ustanovení § 122 odst. 1 obč. zák., podle něhož konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Závazek ze smlouvě o půjčce byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem, domu č.p. 507, budově bez č.p. a č.e. na pozemku p.č. 886/2 a 946/4 a pozemkům p.č. 887, 885/1, 885/3, Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

886/1, 886/2, 1147/2 a 1147/3 zapsaným na LV č. 65, kat. úz. Chabařovice, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 29.2.2012 uzavřené mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a Michalem anonymizovano a Miroslavou anonymizovano co zástavními dlužníky, podle níž byl vklad zástavního práva do katastru nemovitostí proveden dne 16.3.2012 s účinky ke dni 29.2.2012. Jelikož byly tyto nemovitosti, jejichž zástavou je pohledávka ze smlouvy o půjčce zajištěna, sepsány do majetkové podstaty dlužníků, uplatnit věřitel podle ustanovení § 166 IZ právo na uspokojení své pohledávky (vůči Michalu anonymizovano a Miroslavě anonymizovano ) z majetku poskytnutého k zajištění, tj. ze zastavených nemovitostí náležejících do podstaty (pozn. soudu-vedeno je řízení o jejich vyloučení). Zjištěný skutkový stav ohledně zaplacení půjčky je takový, že tuto půjčku (ani zčásti) Michal anonymizovano a Miroslava anonymizovano žalobci nevrátili a sjednané úroky mu (ani zčásti) nezaplatili. Ve smlouvě o půjčce bylo sjednáno (článek 3 bod 1), že v případě prodlení dlužníka s placením dlužné částky, jejich částí, či jiných peněžitých pohledávek vyplývajících z této smlouvy či s touto smlouvou souvisejících, byť jen jednoho z nich, sestává celá půjčka v plném rozsahu okamžitě splatnou, tedy v den po splatnosti půjčky (části) nebo jejího příslušenství . Protože nebyla zaplacena ani první splátka úroku (která byla splatná 29.3.2012), stal se splatným, a to bez dalšího, celý dluh najednou následujícího dne po tomto prodlení, tj. 30.3.2012. Uvedený závěr odráží skutečnost, že smlouvě o půjčce bylo dohodnuto, že nezaplacením jedné z úrokových splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (tedy nebylo sjednáno vracení půjčky či placení úroku z půjčky jen pod ztrátou výhody splátek, ale byla, což je ovšem něco jiného, sjednána splatnost celého zůstatku dluhu při prodlení splátky úroku /k jinému prodlení než k prodlení se splátkou úroku zde dojít nemohlo/). Nejedná se tedy-jak se domníval žalobce-o dohodu o ztrátě výhody splátek podle § 565 obč. zák., ale o určení splatnosti zůstatku dluhu dnem následujícím po prodlení s úhradou úrokové splátky (srov. závěr formulovaný a zdůvodněný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 4750/2007, včetně tam uváděného odkazu na prejudikaturu, tedy na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22.2.2006 sp. zn. 33 Odo 1630/2005, ze dne 19.10.2006 sp. zn. 20 Cdo 237/2006 či ze dne 19.2.2009 sp. zn. 25 Cdo 5331/2007). Závazek ze smlouvy o půjčce se tak stal (v důsledku prodlení s úhradou první úrokové splátky splatné 29.3.2012) splatným 30.3.2012. Promlčecí doba začala běžet 30.3.2012; tento závěr učinil soud z ustanovení § 101 obč. zák. a z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2007 sp. zn. 26 Odo 683/2006, který podává výklad počátku běhu promlčení doby v těchto případech. Uvedené rozhodnutí konstatuje, že pro obecnou (tříletou) promlčecí dobu (ve smyslu ustanovení § 101 obč. zák.) platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být-objektivně posuzováno-vykonáno poprvé. Tímto dnem je zásadně den, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu, neboli kdy je actio nata. Právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou. Actio nata nastává proto v těchto případech (a zároveň ve většině případů) splatností dluhu, tj. dnem, kdy měl dlužník (podle dohody účastníků, právního předpisu či rozhodnutí) povinnost poprvé splnit dluh, resp. započít s jeho plněním. Tento den je počátkem běhu promlčecí doby. Pro počátek běhu promlčecí doby není významné, kdy byly nemovitosti, které byly zastaveny k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce, sepsány do majetkové podstaty dlužníků. Uplynutím lhůty 3 let, tedy 30.3.2015, se právo promlčelo. Jediným relevantním uplatněním práva je až doručení přihlášky insolvenčnímu soudu dne 19.11.2015. Předtím sice bylo o pohledávce žalobce ze smlouvy o půjčce proti Michlovi anonymizovano a Miroslavě anonymizovano vedeno rozhodčí řízení (rozhodce Bc. Krupa), to však bylo zastaveno pro nedostatek pravomoci rozhodce (projednat spor ze spotřebitelské smlouvy). Věřitel byl oprávněn (podle § 16 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů) podat znovu u soudu či stálého rozhodčího soudu žalobu do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci a pak by účinky žaloby (podané u rozhodce, který řízení zastavil) zůstaly zachovány. Pokud tak ale neučinil, tedy v řízení (v

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková. uplatnění práva) řádně nepokračoval, nebylo v řízení řádně pokračováno, takže promlčecí doba se nestavěla (§ 112 obč. zák.). Promlčecí doba se nestavěla ani uplatněním práva na zaplacení směnky, která zajišťuje zaplacení závazku ze smlouvy o půjčce; i když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy; nic přece žalobci nebránilo, aby (vedle vymáhání práva ze zajišťovací směnky) souběžně řádně vymáhal své právo (pohledávku ze smlouvy o půjčce) před uplynutím promlčecí doby. Žalobcem tvrzená nepředvídatelnost chování (insolvenčních) dlužníků rozpor s dobrými mravy nezakládá.

Pohledávka byla tedy popřena co do pravosti právem, když se celá promlčela. Žaloba věřitele na její určení tudíž není důvodná.

Další popěrné důvody však podle názoru soudu neobstojí. S právním názorem žalovaného o neplatnosti darovací smlouvy se soud neztotožňuje (otázka platnosti smlouvy nicméně bude řešena jako otázka předběžná v řízení o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty ve sporu sp. zn. 70 ICm 3991/2015), a o tom, že by darovací smlouva byla neúčinná, zatím pravomocně rozhodnuto nebylo. Jelikož však žaloba věřitele na ručení pohledávky byla zamítnuta již jen na základě závěru soudu, že popření pohledávky co do pravosti pro její promlčení bylo na místě, upouští soud v tomto ohledu od dalšího zdůvodnění.

Úspěšným žalovaným soud podle § 163 IZ a podle § 142 odst. 1 o.s.ř., použitého podle § 7 IZ, přisoudil plnou náhradu nákladů, jím vynaložených ve sporu k účelné obraně.

V případě žalovaného 1) se jedná o tyto náklady (§ 137 o.s.ř.):

-paušální náhrada třikrát 300,-Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a za účast u jednání 26.1.2018 podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 1 odst. 3 písm. a), b) a c)), tj. 900,-Kč

-jízdné ze sídla účastníka k soudu a zpět (186 km) podle § 29 odst. 1 a § 30 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. (použití motorového vozidla bylo hospodárné), určené podle § 157 odst. 4, § 158 a § 189 zákoníku práce a podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. (§ 1) základní náhrada 4,-Kč za 1 km (744,-Kč) a náhrada za PHM při průměrné spotřebě 4,6 l NM/100 km a ceně NM 29,80 Kč/l podle § 4 písm. c) uvedené vyhlášky v částce 254,96 Kč; tedy jízdné v úhrnné částce 998,96 Kč

Celkové náklady žalovaného 1) činily 1.898,96 Kč.

Žalovaný 1) požadoval dále náhradu za ušlý výdělek (celkem za 5,5 hodiny po 817,-Kč za hodinu, což měl zahrnovat jednání u soudu, cestu k jednání a čas na sepis vyjádření k žalobě). Tuto náhradu však soud žalovanému 1) nepřiznal. Účastníkovi řízení náleží náhrada za ztrátu na výdělku za tu dobu, po kterou se nemůže věnovat své obvyklé výdělečné činnosti (a místo výdělečné činnosti se věnuje sporu, především pak přímo ústnímu jednání u soudu). Ovšem činnost insolvenčního správce-pokud si nezvolí zástupce-běžně zahrnuje i vedení incidenčních sporů; tedy incidenční spor není překážkou činnosti insolvenčního správce, leč je její obvyklou součástí. Náhrada ušlého výdělku proto insolvenčnímu správci nenáleží.

V případě žalovaných 2) a 3) se jedná o tyto náklady (§ 137 o.s.ř.):

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.

-odměna za právní zastoupení za 5 hlavních úkonů právní pomoci (u každého z obou uvedených žalovaných) z pc. 50.000,-Kč po 3.100,-Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 31.12.2016, vyjádření z 1.9.2017, vyjádření z 22.10.2017 a účast u jednání 26.1.2018) podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále AT), celkem tedy u každého z uvedených žalovaných jde o odměnu 15.500,-Kč, celkem proto činí náhrada za právní zastoupení včetně redukce o 20 % podle § 12 odst. 4 AT při zastoupení dvou osob částku 24.800,-Kč

-pět režijních paušálů po 300,-Kč podle § 13 odst. 1 a 3 AT za uvedené úkony (přičemž těchto úkonů je pět), tj. 1.500,-Kč

-daň z přidané hodnoty v částce 5.523,-Kč

Celkové náklady žalovaných 2) a 3) tak činí 31.823,-Kč.

Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo náhrady nákladů u žalovaných 2) a 3) bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 a § 160 odst. 3 IZ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (návrh na nařízení exekuce).

Ústí nad Labem 26. ledna 2018

Mgr. Jiří Fellner, v.r. soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Valášková.