70 ICm 2019/2010
70 ICm 2019/2010-72 KSUL 70 INS 10615/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech a.s., IČ: 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, právně zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, Advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s.r.o., se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, proti žalované Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, se sídlem Praha 10, Révová 3242/3, PSČ 100 00, insolvenční správkyni dlužnice Anna anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem, Emmy Destinové 1864/1, PSČ 400 11, o žalobě o určení pravosti a výše popřených pohledávek

takto:

I. Určuje se, že žalobce má pohledávku ve výši 23.688,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru č. 9100217264 přihlášenou (přihláška č. 2, věřitel č. 2, dílčí pohledávka č. 1 v celkové výši 63.308,-Kč) do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 INS 10615/2010 dlužnice Anny anonymizovano .

II. Určuje se, že žalobce má pohledávku ve výši 6.354,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky k smlouvě o úvěru č. 9100326156, přihlášené žalobcem (přihláška č. 2 dílčí pohledávka č. 2 přihlášena v celkové výši 19.092,-Kč) do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 INS 10615/2010 dlužnice Anny anonymizovano . -pokračování-2 KSUL 70 INS 10615/2010

III. Žaloba na určení pravosti a výše popřené části pohledávky ve výši 12.708,-Kč (přihláška č. 2, dílčí pohledávka č. 2 přihlášena v celkové výši 19.092,-Kč), z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky k smlouvě o úvěru č. 9100326156, přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labempod sp. zn. 70 INS 10615/2010 dlužnice Anny anonymizovano , se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 15.12. 2010 se žalobce domáhal určení, že část dílčí pohledávky č. 1 ve výši 23.688,-Kč a část dílčí pohledávky číslo 2 ve výši 19.062,-Kč, obě přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 70 INS 10615/2010, jsou po právu. Zároveň žádal, aby obě pohledávky byly přezkoumány jako vykonatelné. Žalobce se v žalobě soustředil především na vykonatelnost pohledávky č.1, resp. i pohledávky č. 2. Pohledávka č. 1 byla přihlášena do insolvenčního řízení jako vykonatelná na základě pravomocného rozhodčího nálezu JUDr. Vaňkové. Pohledávku číslo 2 žalobce přihlásil dne 06. 10. 2010 jako nevykonatelnou, avšak dokládá, že se stala vykonatelnou až po podání přihlášky, když rozhodčí nález JUDr. Kolaříka se stal pravomocným 11. 10. 2010. Odkazuje pak na ustanovení § 199 odst. 1 IZ ve spojení s ustanovením § 201 odst. 2 IZ s tím, že v případě pohledávky č.1 při jejím popření měl podat žalobu insolvenční správce, u pohledávky č. 2 nastane postup podle § 198 odst. 3 IZ a žalovaný insolvenční správce je povinen prokázat důvod popření podle §199 IZ. Insolvenční správce postupoval v rozporu se zákonem, když nepřezkoumal přihlášku v souladu s tím, jakým způsobem byla tato pohledávka označena věřitelem v přihlášce a takto také měl označit přihlášenou pohledávku v seznamu přihlášených pohledávek. Žalobce vyrozumění správce o popření předmětných částí pohledávek považuje za nepřehledné a neúplné. Nevyplývá z něj, kdo a v jakém rozsahu pohledávku popřel. Z listin zveřejněných v insolvenčním rejstříku je zřejmé, že v seznamu pohledávek předloženým správcem před přezkumným jednáním je písemné vyjádření dlužníka, že pohledávku popírá. Z protokolu z přezkumného jednání pak vyplývá, že dlužník pohledávku uznal. Žalobce trval na tom, že rozhodčí řízení proběhlo řádně, rozhodčí nálezy nebyly zrušeny a zakládají tak překážku věci pravomocně rozhodnuté. Na okraj pak žalobce dodává, že i výše pohledávek je důsledkem závažného porušení smluv ze strany dlužníka a jejich přiměřenost je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním spotřebitelských úvěrů spojeno a dále na skutečnost, že splácení úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem dlužníka. Navrhl, aby insolvenční správce byl zavázán hradit náklady řízení, když jsou splněny podmínky dle ustanovení § 202 odst. 2 IZ. -pokračování-3 KSUL 70 INS 10615/2010

K žalobě přiložil k důkazu vyrozumění o popření pohledávky z 24. 11. 2010, rozhodčí nález JUDr. Vaňkové č.j.Va 23-39/2010-7, rozhodčí nález JUDr. Jiřího Kolaříka č.j. 102 Rozh. 2441/ 2010-8 a žalobcovy příkazy k úhradě ohledně smluvních pokut. Strana žalovaná se po opakované výzvě soudu k žalobě vyjádřila tak, že dlužnice pohledávku nepopřela, při přezkumném jednání jen změnila stanovisko oproti tomu, jaké sdělila správkyni, tedy neučinila popěrný úkon. Výzva k podání žaloby má všechny zákonné náležitosti. Rozhodčí nález JUDr. Vaňkové považuje za neplatný s odvoláním na rozsudek KS v Ostravě č.j. 33 Cm 13/2009 a rozhodnutí Evropského soudního dvora C-168/05 Mostaza Claro a ve věci 17/83 Colson and Kamman. Rozhodčí doložka je neplatná pro rozpor s ustanovením § 56 občanského zákoníku a Směrnicí Rady 93/13/EHS, když podle ustálené judikatury mohou jednací řády vydávat pouze stálé rozhodčí soudy a jmenování rozhodce pak taktéž nemůže provést statutární orgán obchodní společností. Uzavřela, že zastává právní názor, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázané. Žalovaná navrhla provedení důkazů insolvenčním spisem včetně přihlášky č. 2, a zamítnutí žaloby. Soud posoudil tvrzení a důkazy nabízené účastníky a došel k závěru, že lze rozhodnout pouze na jejich základě. Účastníky přímo vyzval k vyjádření, zda za těchto okolností souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude mít za to, že souhlasí. Účastníkům byla výzva řádně doručena a souhlasili konkludentně. Mezi účastníky zůstala spornou pouze otázka platnosti či neplatnosti rozhodčích doložek a odtud se odvíjející otázka vykonatelnosti či nevykonatelnosti popřených pohledávek, dále otázka možnosti popření vykonatelné pohledávky správcem, a nakonec otázka přiměřenosti smluvních pokut. Dne 19. 07. 2011 pod č.j.-33 soud prvního stupně vydal rozsudek bez nařízení jednání, ve kterém určil, že žalobce má za dlužnicí vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 60.612,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru č. 9100217264 přezkoumanou žalovanou jako nevykonatelnou a popřenou v části smluvní pokuty a směnečných úroků (I. výroku), dále zamítl žalobu na určení pravosti a výše části dílčí pohledávky č. 2 ve výši 19.062,-Kč z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru č. 9100326156 (bod II. výroku) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením z 03. 12. 2012 č.j. 103 VSPH 189/2011-55 rozhodl tak, že se napadený rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí se pak vyjádřil, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo pro změnu rozsudku, když jeho právní posouzení věci je postaveno na nevyjádřených skutkových zjištěních a tak je rozsudek nepřezkoumatelný. Je třeba formulovat závěry o sporných pohledávkách z titulu vystavených směnek a postavit najisto existenci směnek samotných. Soud nařídil jednání ve věci na 07. 10. 2013. Bylo jednáno v nepřítomnosti -pokračování-4 KSUL 70 INS 10615/2010

žalovaného, který se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán. Za nesporné byly označeny všechny listinné důkazy založené v insolvenčním spise 70 INS 10615/2010 včetně přihlášky žalobce zapsané pod číslem přihlášky P2, č.v. 2 a všechny listinné důkazy založené v incidenčním spise. Tyto skutečnosti není třeba dokazovat (§ 120 odst. 4 o.s.ř.). Byl proveden důkaz originály směnek, které slouží k zajištění předmětných úvěrů a tyto originály předložené žalobcem jsou uloženy v trezoru Krajského soudu v Ústí nad Labem do skončení řízení. Bylo zjištěno, že kopie založené v přihlášce P2 zcela korespondují s předloženými originály. Žalobce navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, v závěrečném návrhu pak, aby žalobě bylo vyhověno s odkazem na aktuální judikaturu Vrchního a Nejvyššího soudu. Z důkazů předložených účastníky, z obsahu insolvenčního spisu a obsahu přihlášky má soud za prokázané a mezi účastníky je rovněž nesporné toto: -dne 20. 11. 2008 Anna anonymizovano uzavřela s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100217264 ve znění dodatku z 01. 12. 2008 s maximální výši úvěru 47.376,-Kč, smluvní odměnou za poskytnutí úvěru 29.376,-Kč, částkou k vyplacení 18.000,-Kč. Úvěr se zavázala uhradit ve 48 měsíčních splátkách vždy ke dvacátému dni v měsíci po 987,-Kč. -na splátkách dlužnice uhradila 10.857,-Kč (20. 01. 2009-20. 11. 2009). Dopisem z 27. 05. 2010 byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky pro neplnění splátkového kalendáře v celkové výši 60.612,-Kč. (35.510,-Kč-zbývající dlužná částka dle splátkového kalendáře, 414,-Kč-neuhrazené penalizační faktury, 23.688,-Kč-smluvní pokuta ve výši 50 % z výše poskytnutého úvěru). -součástí předmětné smlouvy o úvěru je směnečné vyplňovací prohlášení na jeden kus blankosměnky bez uvedení údajů splatnosti, směnečné sumy a platebního místa na řad žalobce (čl. 6). -předmětnou směnku žalobce vyplnil s údajem splatnosti dne 08. 06. 2010 poté, co nebylo reagováno ze strany dlužnice na výzvu z 27. 05. 2010 a nebyla uhrazena penalizační faktura č. 910031088, vystavená dne 27. 05. 2010, splatná 06. 06. 2010. -dne 11. 08. 2010 pod č. j.Va 23-39/2010-7 vydala rozhodkyně ad hoc JUDr. Eva Vaňková, se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, Vysoké Mýto, PSČ 566 01 rozhodčí nález, ve kterém dlužnici zavázala zaplatit směnečný peníz ve výši 60.612,-Kč spolu s šesti procentním úrokem z prodlení od 09. 06. 2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.600,-Kč, skládající se z poplatku a z paušální úhrady nákladů rozhodce. Rozhodčí nález nabyl právní moci 17. 08. 2010. -podle smlouvy o úvěru, článek 18, je rozhodčí doložka sjednána tak, že případný spor bude rozhodnout v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýmkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tento účel byli stanoveni výslovně a to JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann. -dne 09. 11. 2009 Anna anonymizovano uzavřela s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100326156 ve znění dodatku z 10. 11. 2009 s maximální výší úvěru 38.124,-Kč, smluvní odměna 22.124,-Kč, k výplatě na účet klienta 16.000,-Kč. Úvěr se zavázala uhradit ve 36 měsíčních splátkách vždy ke 22. dni v měsíci po 1.059,-Kč. -pokračování-5 KSUL 70 INS 10615/2010

-dlužnice uhradila pouze jednu splátku (22. 12. 2009). Dopisem z 24. 06. 2010 byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky pro neplnění splátkového kalendáře v celkové výši 56.571,-Kč. (37.065,-Kč-zbývající dlužná částka dle splátkového kalendáře, 444,-Kč neuhrazené penalizační faktury, 19.062,-Kč-smluvní pokuta ve výši 50 % z výše poskytnutého úvěru). -součástí předmětné smlouvy o úvěru je směnečné vyplňovací prohlášení na jeden kus blankosměnky bez uvedení údajů splatnosti, směnečné sumy a platebního místa na řad žalobce (čl. 6). -předmětnou směnku žalobce vyplnil s údajem splatnosti dne 08. 07. 2010 a směnečným penízem 56.571,-Kč poté, co ze strany dlužnice nebyla uhrazena penalizační faktura č. 910035007, vystavená dne 24. 06. 2010, splatná 04. 07. 2010. -dne 21. 09. 2010 pod č. j.102 rozh. 2441/2010-8 vydal JUDr. Jiří Kolařík, rozhodce zapsaný v seznamu Rozhodčí společnosti Pardubice s.r.o., Masarykovo nám.1544, 53020 Pardubice, IČ 27531465, rozhodčí nález, ve kterém dlužnici zavázal zaplatit směnečný peníz ve výši 56.571,-Kč spolu s šesti procentním úrokem z prodlení od 09. 07. 2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.100,-Kč, skládající se z poplatku a z paušální úhrady nákladů rozhodce. Rozhodčí nález nabyl právní moci 11. 10. 2010. Rozhodčí nález nebyl žalobcem předložen do konání prvního přezkumného jednání, ale až se žalobou. -podle smlouvy o úvěru, článek 18, je rozhodčí doložka sjednána tak, že případný spor bude rozhodnout v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně s kterýmkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tento účel byli stanoveni výslovně a to JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann. Dále je zde určeno, že v případě, že ani jeden z konkrétně stanovených rozhodců spor nebude moci rozhodnout, rozhodne jediný rozhodce určený společností Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o., IČ 27531465, ze seznamu rozhodců této společnosti uveřejněném na zde specifikovaných internetových stránkách. Dle smlouvy zároveň strany prohlašují, že se s těmito seznamy seznámily. -insolvenčního řízení dlužnice Anny anonymizovano bylo zahájeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 15. 09. 2010, -úpadek byl zjištěn 27. 09. 2010 a toto rozhodnutí bylo spojeno se způsobem řešení úpadku oddlužením -žalobce dne 06. 10. 2010 přihlásil do tohoto insolvenčního řízení celkem 120.223,-Kč ve dvou pohledávkách z titulu nedoplatků na směnečných sumách, pohledávka č. 1 v celkové výši 63.308,-Kč přihlášená jako vykonatelná, pohledávka č. 2 v celkové výši 57.315,-Kč přihlášená jako nevykonatelná, obě nezajištěné. -na přezkumném jednání konaném dne 09. 11. 2010 byla přezkoumána přihláška žalobce tak, že insolvenční správce zjistil celkem 77.873,-Kč, popřel celkem 42.750,-Kč co do pravosti a výše a pohledávky přezkoumal obě jako nevykonatelné. Dlužnice pohledávky nepopřela. -splátkový kalendář byl dlužnici schválen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2010. Insolvenční řízení dosud nebylo skončeno. -vyrozumění o popření pohledávky z 24. 11. 2010 obsahuje základní informace o -pokračování-6 KSUL 70 INS 10615/2010 insolvenčním řízení, tedy označení dlužnice, sp.zn. soudu, identifikaci správce, výsledek přezkumného jednání. Výsledek přezkumného jednání je formulován tak, že přihlášená pohledávka byla přezkoumána jako nevykonatelná, když rozhodčí nález JUDr. Vaňkové nezakládá vykonatelnost předmětné pohledávky a daná listina není listinou, na základě které lze vést výkon rozhodnutí. Pohledávka byla popřena co do pravosti a výše jen v částce 42.750,-Kč a ve zbytku, t.j. 77.873,-Kč byla uznána. Důvodem popření je neplatné sjednání smluvní pokuty dle § 56 občanského zákoníku. Výzva dále obsahuje poučení dle ustanovení § 198 odst. 1 IZ co a § 197 odst. 2 téhož zákona. Soud přednostně zkoumal, zda jsou splněny všechny formální předpoklady pro projednání podané žaloby tak, jak stanoví § 198 IZ a to zejména s ohledem k předmětu žaloby, včasnosti žaloby a okruhu účastníků řízení. Podle tohoto ustanovení odstavce prvního věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání ; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů ode dne doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. V této žalobě (odst. 2.) může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání. Podle odst. 3. vyjde-li v průběhu řízení najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ. Soud tedy zjistil, že žaloba byla podána včas, a to dle protokolu z přezkumného jednání z 09. 11. 2010, dle kterého věřitel nebyl na přezkumném jednání přítomen, a z insolvenčního rejstříku pak postaveno najisto, že výzva k podání incidenční žaloby byla žalobci doručena 03. 12. 2010. Žaloba byla pak podána 15. 12. 2010. Dle protokolu o přezkumném jednání je prokázáno, že správce přezkoumal obě dílčí pohledávky jako nevykonatelné, když žalobce sám dílčí pohledávku č. 2 přihlásil jako nevykonatelnou a rozhodčí nález JUDr. Kolaříka pak předložil až s žalobou. U dílčí pohledávky č. 2 tedy správce postupoval při přezkumu zcela správně, když pohledávku přezkoumal jako nevykonatelnou. U dílčí pohledávky č. 1 byl žalobcem do přezkumného jednání předložen pravomocný rozhodčí nález JUDr. Vaňkové, správce však tvrdil, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a přezkoumal ji jako nevykonatelnou. Dle již ustáleného názoru první hodnocení v tomto směru přísluší správci a odtud se pak odvíjí aktivní legitimace podání incidenční žaloby. Další postup pak stanoví shora citované ustanovení § 199 odst. 3 IZ. Skutková zjištění, která následně soud zhodnotil po právní stránce, soud shrnuje následovně: Konstatuje, že se zabýval všemi důkazy označenými stranami, neprováděl dokazování s ohledem na to, že je strany označily za nesporné, důkaz byl proveden originály směnek zajišťovacích.

K popřené dílčí pohledávce č. 1 Ze smlouvy o revolvingovém úvěru z 20. 11. 2008 ve znění dodatku z 01. 12. 2008, které jsou založeny jako příloha v přihlášce P2 je zjištěno, že ji uzavřela dlužnice -pokračování-7 KSUL 70 INS 10615/2010

s žalobcem tak, že maximální výše úvěru činí 47.376,-Kč, smluvní odměna za poskytnutí úvěru činí 29.376,-Kč a skutečně vyplacená částka činí 18.000,-Kč. Úvěr se dlužnice dle smlouvy zavázala uhradit ve 48 splátkách po 987,-Kč.

Z listinného důkazu-dopisu z 27. 05. 2010 je zjištěno, že dlužnice byla žalobcem vyzvána k úhradě celé dlužné částky (zesplatnění úvěru) ve výši 60.612,-Kč (35.510,-Kč-zbývající dlužná částka dle splátkového kalendáře, 414,-Kč- neuhrazené penalizační faktury, 23.688,-Kč-smluvní pokuta ve výši 50 % maximální výše poskytnutého úvěru), když dlužnice uhradila pouze 10.857,-Kč v období od 20. 01. 2009 do 20. 11. 2009. , Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 20. 11. 2008, podle článku 6, je dále zjištěno, že součástí smlouvy je rovněž směnečné vyplňovací prohlášení na jeden kus blankosměnky bez uvedení údajů splatnosti, směnečné sumy a platebního místa na řad žalobce. Z originálu této směnky vzal soud za zjištěné, že byla žalobcem vyplněna s údajem splatnosti dne 08. 06. 2010 na částku 60.612,-Kč. Z rozhodčího nálezu rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové vzal soud za prokázané, že tímto rozhodnutím z 11. 08. 2010 (PM 17. 08. 2010) č.j.Va23-39/2010-9 byla žalobci přiznána částka směnečného peníze ve výši 60.612,-Kč s 6% úrokem z prodlení od 09. 06. 2010 do zaplacení a náklady řízení ve výši 1.600,-Kč. Rozhodčí řízení bylo zahájeno na návrh žalobce, když se opíral o sjednanou rozhodčí doložku ve smlouvě o revolvingovém úvěru v článku 18. Z tohoto ustanovení smlouvy je zjištěno, že bylo sjednáno, že případný spor bude rozhodnut v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýmkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci byli výslovně určeni JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann. Z přihlášky žalobce P2 pak dále soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice anonymizovano celkem 120.623,-Kč dvěma dílčími pohledávkami, když u dílčí pohledávky č. 1 se jednalo o částku 60.612,-Kč na jistině a 2.696,-Kč na směnečném úroku a nákladech řízení, za důvod vzniku označil nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100217264. Důvod vzniku pohledávky doložil originálem směnky a příslušnou smlouvou. Pohledávku přihlásil jako nevykonatelnou a nezajištěnou.

Na přezkumném jednání dne 09. 11. 2010 správce popřel z celkové přihlášené sumy 42.750,-Kč co do pravosti a výše z důvodu nepřiměřené smluvní pokuty a celou přihlášenou částku označil za nevykonatelnou. Toto je zjištěno z protokolu o přezkumném jednání a vyrozumění správce. Z vyjádření žalovaného na č.l. 26 incidenčního spisu se pak k této otázce zjišťuje upřesnění, že u dílčí pohledávky č. 1 se jedná o popřenou částku 23.688,-Kč a tomu odpovídá i žalobní návrh. Skutková zjištění k dílčí pohledávce č. 2 Ze smlouvy o revolvingovém úvěru z 09. 11. 2009 č. 9100326156 ve znění dodatku z 10. 11. 2009, která je založena jako příloha k přihlášce P2 je zjištěno, že ji uzavřela dlužnice s žalobcem tak, že maximální výše úvěru činí 38.124,-Kč, smluvní odměna 22.124,-Kč, -pokračování-8 KSUL 70 INS 10615/2010 skutečně vyplacená částka činí 16.000,-Kč. Úvěr se dlužnice dle smlouvy zavázala uhradit v 36 splátkách po 1.059,-Kč. Z listinného důkazu-dopisu z 24. 06. 2010 je zjištěno, že dlužnice byla žalobcem vyzvána k úhradě celé dlužné částky (zesplanění úvěru) ve výši 56.571,-Kč (37.065,-Kč zbývající dlužná částka dle splátkového kalendáře, 444,-Kč-neuhrazené penalizační faktury, 19.062,-Kč-smluvní pokuta ve výši 50 % z maximální výše úvěru), když dlužnice uhradila pouze jednu splátku dne 22. 12. 2009. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru z článku 6 je dále zjištěno, že součástí smlouvy je rovněž směnečné vyplňovací prohlášení na 1 kus blankosměnky bez uvedení údajů o splatnosti, směnečné sumě a platebního místa na řad žalobce. Z originálu směnky soud vzal za zjištěné, že se jedná o zajišťovací směnku a že byla žalobcem vyplněna s údajem splatnosti dne 08. 07. 2010, směnečná suma 56.571,-Kč. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Jiřího Kolaříka č.j. 102Rozh2441/2010-8 z 21. 09. 2010, PM 11. 10. 2010, soud vzal za prokázané, že tímto rozhodnutím byla žalobci přiznána částka 56.571,-Kč s 6% ročním úrokem z prodlení od 09. 07. 2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.100,-Kč. Rozhodčí řízení bylo zahájeno na návrh žalobce, když svoji legitimaci opíral o sjednanou rozhodčí doložku ve smlouvě o revolvingovém úvěru v článku 18. Z tohoto ustanovení je zjištěno, že bylo ujednáno, že případný spor bude rozhodnut v jednoistančním řízení rozhodčím samostatně s kterýmkoliv z rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tento účel byli stanoveni výslovně a to JUDr. Eva Vaňková a Mgr. Marek Landsmann. Dále je zde určeno, že v případě, že ani jeden z konkrétně stanovených rozhodců spor nebude moci rozhodnout, rozhodne rozhodce určený společností Rozhodčí společnost Pardubice, s.r.o., IČ 27531465, ze seznamu rozhodců této společnosti uveřejněném na zde specifikovaných internetových stránkách. Jak již konstatováno u dílčí pohledávky 1, z přihlášky žalobce P2 je zjištěno, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice anonymizovano celkem 120.623,-Kč dvěma dílčími pohledávkami, když u dílčí pohledávky č. 2 se jednalo o částku 56.571,-Kč na jistině a 744,-Kč na směnečném úroku, za důvod vzniku pohledávky je věřitelem označen nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100326156, doloženo originálem směnky a úvěrovou smlouvu. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná a nezajištěná. Na přezkumném jednání dne 09. 11. 2010 insolvenční správce popřel z celkové přihlášené sumy 42.750,-Kč co do pravosti a výše z důvodu nepřiměřené smluvní pokuty, což je znovu zjištěno z protokolu o přezkumném jednání a vyrozumění správce o popření pohledávek. Z vyjádření žalovaného na č.l. 26 spisu se pak dokládá upřesnění, že u dílčí pohledávky č. 2 se jedná o popřenou částku 19.062,-Kč a tomu odpovídá i žalobní návrh. Skutková zjištění lze tedy shrnout následovně ve vztahu popření správcem takto: Správcem u obou dílčích pohledávek byly popřeny smluvní pokuty požadované žalobcem, když byly sjednány ve smlouvách o revolvingovém úvěru ve výši 50 % z maximální výše úvěru (tedy z částky skutečně vyplacené a odměny). Z listinných důkazů tuto skutečnost prokazují předmětné smlouvy v článku 13 (sankce), konkrétně článek 13.4. Správce popíral v obou případech nevykonatelné pohledávky s obecným odkazem na svůj vyjádřený právní názor, že rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázané a -pokračování-9 KSUL 70 INS 10615/2010 nicotné (vyplývá z vyjádření žalované z č.l. 27 incidenčního spisu). Právním důvodem vzniku obou dílčích pohledávek jsou nedoplatky na směnečných sumách, dokládané originály zajišťovacích směnek. Správce uplatnil kauzální námitky do vyplněných směnečných sum z důvodu nemravné výše smluvních pokut. Z těchto skutkových zjištění vyplývá následující právní posouzení věci: 1. Otázka správnosti vyrozumění o popření pohledávky byla soudem posuzována dle insolvenčního zákona a vyhlášky č.311/2007 Sb. o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona. Podle § 13 této vyhlášky písemné vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně sp.zn., pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřené nevykonatelné pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřené co do výše se ve vyrozumění uvede, v jaké výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřené co do pořadí se ve vyrozumění uvede, v jakém pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena. Odst. druhý tohoto ustanovení pak určuje, že vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřené co do pravosti nadále v insolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou dle výše nebo pořadí uvedeném při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podané žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumném jednání a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumného jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím patnácti dnů od doručení vyrozumění. Vyrozumění správce odpovídá předmětnému ustanovení, se žalobcem lze souhlasit pouze v tom, že určitá nepřehlednost vznikla tím, že popření výše uvedl správce vcelku a nerozčlenil přihlášku na pohledávku číslo 1 a pohledávku číslo 2. Částka popřená však zcela odpovídá částkám smluvních pokut u obou dílčích pohledávek. Je-li vyrozumění hodnoceno podle obsahu, odpovídá zákonným nárokům a ostatně žalobce na ně reagoval zcela adekvátně. 2. Otázka platnosti rozhodčích doložek a odtud vydaných rozhodčích nálezů, když tato skutečnost je určující pro posouzení vykonatelnosti pohledávky a následné posouzení správnosti či nesprávnosti přezkoumání pohledávky insolvenčním správcem. Podle § 192 odst.1 IZ dlužník, insolvenční správce a věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek, popření pohledávky lze vzít zpět. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu -pokračování-10 KSUL 70 INS 10615/2010

přihlášených pohledávek, může při přezkumném jednání změnit (§192/2 IZ). Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela. Z toho lze vyvodit právní závěry, že samotné popření vykonatelnosti pohledávky jako jediný důvod popření pohledávky v insolvenčním řízení by vedlo k zamítnutí případné žaloby. Správce tedy potud postupoval správně, když část pohledávky č.1 popřel co do pravosti s argumentací, že rozhodčí doložka je neplatná a rozhodčí nález je tedy nicotným právním aktem, když vyšel ze závěru, že nemá vykonatelnost doloženu.Určil tak, kdo je legitimován k podání incidenční žaloby-tedy postup podle § 198 odst1 IZ (podání žaloby věřitelem popřené nevykonatelné pohledávky). Prvotní posouzení, zda přihlášený nárok insolvenčním věřitelem je vykonatelným či nikoliv, přísluší insolvenčnímu správci. Po podání žaloby věřitelem, pokud svého práva využije, vyjde-li v průběhu řízení o této žalobě najevo, že popřená pohledávka je vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření (§ 197 odst. 3 IZ, § 199 IZ). To je případ druhého rozhodčího nálezu v posuzovaném případě, který se týká popřené části pohledávky č.2. Potud tedy k tvrzením žalobce, že žalobu mohl podat jedině insolvenční správce, když byla řádně doložena vykonatelnost pravomocným rozhodčím nálezem. Rovněž je zcela zřejmé z protokolu o přezkumném jednání, že dlužnice pohledávku uznala, neučinila popěrný úkon. Soud dovozuje, že stejně jako insolvenční správce, měla dlužnice právo při přezkumném jednání svůj názor změnit, oproti názoru, který vyznačila insolvenční správkyně v seznamu pohledávek, zveřejněném před konáním přezkumného jednání. Uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru jsou svojí povahou smlouvami spotřebitelskými. Dopadají na ně ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalobce na straně jedné (dodavatel), jednal v rámci své obchodní činnosti a dlužník (spotřebitel) při uzavírání smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Na smlouvu se tudíž subsidiárně vztahují ustanovení § 52-57 o.z. 3. a) Ustanovení o spotřebitelských smlouvách je pak třeba interpretovat komunitárně konformním způsobem, tedy implementováním směrnice EU o ochraně spotřebitele číslo 93/13/EHS. Podle této Směrnice (článek 1 písm. e) přílohy), je považováno za nepřiměřený požadavek, aby spotřebitel, který neplní svůj závazek, platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Podle judikatury Evropského soudního dvora jsou soudy povinny vykládat vnitrostátní právo způsobem slučitelným se Směrnicí. Směrnice tedy i pro naše soudy představuje výkladové vodítko, byť její ustanovení nelze aplikovat přímo. b) Jednotlivé sjednané rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách je však třeba dle názoru soudu posuzovat podle každého konkrétního případu, nikoliv tak, že každá sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, a tudíž každý rozhodčí nález je nicotným právním aktem. Rozhodčí řízení nebylo naším právním řádem zrušeno a ve spotřebitelských smlouvách nebylo výslovně vyloučeno. I v těchto případech je třeba mít na paměti, že uzavření smlouvy je vždy výsledkem svobodného rozhodnutí stran, které zvažují výhody a nevýhody projednání věci v rozhodčím řízení. c) Rozhodčí doložky v daném konkrétním posuzovaném případě jsou součástí -pokračování-11 KSUL 70 INS 10615/2010

smlouv o revolvingovém úvěru, resp. Všeobecných podmínek, formulářově předtištěných, ale vložených do textu smlouvy, takže není pochyb o tom, že je spotřebitel převzal. V případě první smlouvy č. 9100217264 v souladu se rozhodčí doložkou rozhodla zde konkrétně sjednaná rozhodkyně ad hoc JUDr. Vaňková. Soud má za to, že takto sjednaná rozhodčí doložka je platná. V případě druhém u revolvingové smlouvy č.9100326156 bylo však v souladu s uzavřenou rozhodčí doložkou rozhodnuto rozhodcem určeným Rozhodčí společností Pardubice, s.r.o.. Byť je ve smlouvě stanoveno výslovně, že smluvní strany se seznámily na internetových stránkách se seznamem rozhodců této společnosti, s odkazem na usnesení NS ČR č.31 Cdo 1945/2010 z 11. 05. 2011 soud uzavírá, že takto sjednaná rozhodčí doložka je neplatná a vydaný rozhodčí nález je nicotný, neboť soukromoprávní subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným zákonem, nemá právo jednostranně určit osobu rozhodce. Pokud takovýto subjekt, který není stálým rozhodčím soudem, zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jde o více než zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu. V této části je tedy rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Rovněž dle nálezu II. US 2164/10 je zřejmé, že to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána v prvé řadě se předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. 4. Určení, že pohledávka je, či není vykonatelná, otevírá správci jiný právní prostor pro popření pravosti a výše předmětné pohledávky, když u vykonatelné může postupovat pouze v intencích ustanovení § 199 odst. 2. IZ. Správce popřel u obou předmětných pohledávek část směnečné sumy, která představuje smluvní pokutu, pro rozpor s dobrými mravy. U obou popřených částí pohledávek se jednalo o nárok směnečný, když kauzální pohledávka vznikla ze smluv o revolvingovém úvěru, které jsou shora popsány. Směnka pak není akcesorickým a subsidiárním zajišťovacím institutem (jako například ručení nebo zástava), ale směnečný závazek je zcela samostatným závazkem (i když plní funkci zajišťovací) a věřitel z takového závazkového vztahu směnkou získává postavení směnečného věřitele za účelem usnadnění vymáhání zajištěné pohledávky. Majitel směnky má tedy právo žádat to, na co směnka zní, tedy směnečný peníz (nominální hodnotu směnky) a pokud je přípustné úročení směnky, požadovat i úroky ze směnky vyplývající, a to až do zaplacení směnky. Jde o zvláštní případ úroků, a i když plní do jisté míry funkci úroků z prodlení, o takové úroky nejde. S šesti procentním úrokem počítá zákon směnečný a šekový. Předložené originály směnek po formální stránce splňují předpoklady stanovené zákonem č. 191/1950 Sb. směnečným a šekovým (§ 75 a následující) a soud je hodnotí jako platné. -V prvním v případě soud došel k závěru, že rozhodčí doložka je platná, tudíž rozhodčí nález je třeba pokládat za vykonatelný právní titul. V souladu s ustanovením § 199 odst. 2 IZ správce může uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodčího nálezu JUDr. Vaňkové, dlužnice se v průběhu rozhodčího řízení k pohledávce nikterak nevyjádřila a nic nenamítala. Rozhodkyně, jak rovněž vyplývá z odůvodnění rozhodčího nálezu, hodnotila shodné důkazy, jako nyní soud v tomto sporu a rovněž se zabývala platností směnky. -pokračování-12 KSUL 70 INS 10615/2010

Správce namítá neplatně ujednanou výši smluvní pokuty v kauzálním závazku a to pro rozpor s dobrými mravy. Soud má za to, že v tomto případě se jedná o jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce, a proto rozhodl jak uvedeno ve výroku I. K popírání vykonatelných pohledávek soud zároveň odkazuje na usnesení NS ČR 29Cdo 7/2013. -Ve druhém případě soud došel k závěru, že rozhodčí doložka byla sjednána neplatně, a proto rozhodčí nález není důkazem vykonatelnosti pohledávky, je aktem nicotným. Správce tedy mohl posuzovat samostatně výši smluvní pokuty a vyjádřit jiné právní hodnocení, když v předchozím řízení dlužnice takové námitky neuplatnila. V souladu s dobrými mravy je to, když práva a povinnosti ve smlouvě jsou účastníky ujednány vyváženě. V daném případě byla dlužníku poskytnuta půjčka v maximální výši 38.124,-Kč, kterou se zavázal splatit ve třiceti šesti splátkách po 1.059,-Kč. Při podpisu smlouvy je však účtována tzv. smluvní odměna ve výši 22.124,-Kč, takže na účet ke své dispozici ve skutečnosti obdrží 16.000,-Kč. Za poskytnutí této částky i za situace, že by byly uhrazeny všechny splátky, zaplatí dlužník téměř 2x tolik. Při postupu podle smlouvy, resp. smluvních podmínek, při smluvních pokutách dle článku 13.4, dlužník při porušení smlouvy zaplatí jednorázovou pokutu ve výši 50 % částky 38.124,-Kč (tzv. maximální výše úvěru). Z ustanovení § 261 odst. 3 písmena d) Obchodního zákoníků vyplývá, že smlouva o úvěru uzavřená s dlužníkem-nepodnikatelem je tzv. absolutní obchod a vztahují se proto na ni stejně jako na vztahy vzniklé ze zajištění (§ 261 odst. 4 Obchodního zákoníku) ustanovení Obchodního zákoníku o závazkových vztazích. Ujednání o smluvní pokutě není možné v obchodněprávních vztazích považovat za neplatné podle § 39 OZ, pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty. Situace je řešena v ustanovení § 301 Obch. Z, upravující moderační oprávnění soudu (viz. Rozsudek NS ČR spzn. 31 Cdo 2707/2007 ze 14. 10. 2009) a dále, že na rozdíl od právní úpravy smluvní pokuty v občanskoprávních vztazích, lze posuzovat neplatnost smluvní pokuty v obchodněprávních vztazích z důvodů rozporu s dobrými mravy podle § 39 Občanského zákoníku pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých smluvní pokuta byla sjednána, a to případně i ve spojení se skutečností, že byla sjednána v nepřiměřené výši (viz rozsudek NS-ČR spzn.: 33 Cdo 4960/2008 z 30. 11. 2010). Lze tedy uzavřít, že samotné ujednání o smluvní pokutě zajišťující pohledávku žalobce není nemravné ve smyslu § 39 OZ pro nepřiměřenou výši, ale podle § 301 Obch. Z soud může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Při úvaze o výši smluvní pokuty soud došel k závěru, že smluvní pokuta ve výši 30 % z účtované částky, je přiměřená. Proto soud rozhodl výrokem II. o pravosti pohledávky ve výši 6.354,-Kč a výrokem III. na zbývající částku z částky 19.062,-Kč žalobu zamítl.

O nákladech v řízení před soudy v obou stupních soud rozhodl výrokem IV. Žalobce byl z části úspěšný a zčásti neúspěšný. Vzhledem k tomu, že se jedná o incidenční spor, je třeba použít speciální ustanovení dle insolvenčního zákona, a to ustanovení § 202 odst.1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. V části sporu, kde byl -pokračování-13 KSUL 70 INS 10615/2010 insolvenční správce úspěšným, žádné náklady této straně nevznikly, účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, správce není nikým zastupován a podal pouze jedno vyjádření k žalobě na další jednání po rozhodnutí VS v Praze se bez omluvy nedostavil. Podmínky pro postup dle § 202/2 IZ soud neshledal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 14. 10. 2013 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Markéta Horňáková