70 ICm 1081/2010
70 ICm 1081/2010-143 KSUL 70 INS 4361/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, PSČ 110 00, zastoupené advokátem JUDr. Ervínem Perthenem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému SVOBODA-VRŠANSKÝ v.o.s. se sídlem Husitská 692/3, Teplice, insolvenčnímu správci dlužníků-manželů Eduarda a Dany Mühlfeitových, bytem Novosedlice, Míru 207, PSČ 417 31, zastoupeného advokátem JUDr. Janem Svobodou, se sídlem Kollárova 18, Teplice, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce v části popřené pohledávky č. 1 ve výši 73.866,16 Kč, přihlášené do spojeného insolvenčního řízení dlužníků-manželů Eduarda a Dany Mühlfeitových, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 70 INS 4361/2010 z titulu nedoplatku na směnečné sumě ze zajišťovací směnky z revolvingovém úvěru číslo 9000101329 je po právu. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem 31. 08. 2010 se žalobce domáhá určení pravosti části pohledávky č. 1 ve výši 73 866,16 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení manželů Eduarda a Dany Mühlfeitových, z titulu nedoplatku na směnečné sumě za zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100101329. Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010

Žalobce přihlásil do předmětného insolvenčního řízení celkem 3 pohledávky, v celkové výši 234.274,-Kč, z toho pohledávku č. 1, o jejíž část v žalobě jde, ve výši 122.966,-Kč jako nedoplatek na směnečné k sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 9100101329, pohledávku č. 2 ve výši 90.308,-Kč rovněž jako nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky o revolvingovém úvěru číslo 9100107259 a pohledávku č. 3 ve výši 24.000,-Kč jako nedoplatek na nominální hodnotě smlouvy o revolvingové půjčce číslo 613 18. Pohledávku č. 1 přihlásil jako vykonatelnou, pohledávky č. 2 a 3 jako nevykonatelné, žádná z nich pak není zajištěna. Na přezkumném jednání, které se u Krajského soudu v Ústí nad Labem konalo dne 03. 8. 2010, insolvenční správce dlužníků popřel část pohledávky č. 1 ve výši 73 866,16 Kč co do pravosti a přezkoumal ji jako nevykonatelnou, pohledávku č. 2 popřel do výše 32.272,30 Kč a pohledávku č. 3 pak zcela uznal. Dlužníci žádnou z přihlášených pohledávek nepopřeli. Podanou žalobou se žalobce výslovně domáhá určení pravosti u popřené části pohledávky číslo 1 a určení, že celá pohledávka číslo 1 je vykonatelná. Žalobce postavil svoji žalobu na tvrzeních, která lze shrnout do tří základních argumentů a to: 1. Přihlášená pohledávka č. 1 je vykonatelná dle pravomocného rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Marka Landsmanna, se sídlem Pardubice, náměstí Republiky 53, 530 02, č.j. La 3048/09-12 z 07. 07. 2009, PM 22. 07. 2009. Rozhodčí doložka byla řádně sjednána ve smlouvě o úvěru. Vykonatelnost pohledávky byla v přihlášce žalobce řádně doložena a správce neměl žádný důvod přezkoumat ji jako nevykonatelnou. Žalobce podává žalobu pouze z důvodů procesní opatrnosti, protože byl k podání žaloby vyzván insolvenčním správcem výzvou, která mu byla doručena dne 05. 08. 2010. V argumentaci odkazuje na ustanovení § 199 odst. 1 a 201 odst. 2 IZ. 2. Zdůrazňuje, že nezpochybňuje předchozí teze a trvá na tom, že pohledávka je vykonatelná a dále argumentuje, že podle § 199 odst.2 IZ jako důvod popření pravosti vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Rozhodce se pohledávkou podrobně zabýval a není důvod a je to i neekonomické, aby se soud znovu zabýval předmětnou smlouvou o úvěru a nároky, které z ní plynou. Správce svým popěrným úkonem provedl pouze jiné právní posouzení věci, než provedl rozhodce. 3. Výše přihlášené pohledávky je v naprostém souladu se smlouvou o úvěru, obchodním zákoníkem a obchodními zvyklostmi. Celková výše pohledávky je důsledkem závažného porušení smlouvy ze strany dlužníka, její přiměřenost je třeba posuzovat s ohledem na riziko, které je s poskytováním spotřebitelských smluv spojeno a dále, že splacení úvěru nebylo zajištěno žádným majetkem dlužníků. Správce měl podat žalobu sám a s odkazem na § 202 odst. 2 IZ, by měl nést náklady sporu, které vznikly jeho zaviněním. Žalobce svoje argumenty ještě podrobněji rozvedl ve svém podání, doručeném soudu 10. 12. 2010. Znovu se vrací k vykonatelnosti přihlášené pohledávky a uvádí, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby ve spotřebitelské smlouvě či smluvních ujednáních k této smlouvě, nebyla sjednána rozhodčí doložka. Nesouhlasí s názorem, že Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010

sjednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě je nepřípustné a zakázané s ohledem na Směrnici komunitárního práva (Směrnice rady 93/13/EHS). Směrnici je třeba vykládat tak, že smluvní ujednání o rozhodčí doložce je považováno za nepřiměřené či zneužívající jen tehdy, pokud nebylo individuálně sjednáno a pouze tehdy, pokud v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch věřitele. Tuto nerovnováhu je třeba zkoumat případ od případu. Pokud dlužník chtěl jakkoliv zpochybnit rozhodčí doložku, měl podat návrh na zrušení vydaného rozhodčího nálezu, a to v zákonem stanovené lhůtě. V incidenčním sporu a jiným právním posouzením nelze hojit to, že dlužník zcela ignoroval zásadu vigulantibus iura . Žalobce svá tvrzení obsažená v žalobě unesl zcela důkazně obsahem insolvenčního spisu, obsahem přihlášky (vše zveřejněno v insolvenčním rejstříku). K žalobě znovu připojil rozhodčí nález s doložkou právní moci, usnesení o zjištění úpadku dlužníků manželů Mühlfeitových, formulář přihlášky, protokol o zvláštním přezkumném jednání s prezenční listinou a seznamem přihlášek a vyrozumění o popření pohledávky. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak (podání doručené soudu 09. 11. 2010), že v části pohledávky č. 1 popřel jednak neplatně sjednanou smluvní pokutu ve výši 67 014,-Kč a dále směnečný úrok z této smluvní pokuty. Žalobce uplatnil tuto pohledávku z titulu nezaplacené směnečné sumy a směnečného úroku ze směnky, která měla zajišťovací charakter, když neexistuje-li kauzální pohledávka, jež měla směnku zajistit, neexistuje ani pohledávka směnečná. Smluvní pokuta byla ujednána podle článku 13.4. Všeobecných smluvních podmínek ke smlouvě o revolvingovém úvěru z 11. 01. 2007. Dlužník je povinen pro případ prodlení se splacením dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 35 dní hradit smluvní pokutu ve výši 50 % z tzv. maximální výše úvěru, což je fiktivní částka tvořená skutečnou půjčkou poskytnutou dlužníku a smluvní odměnou za poskytnutí úvěru. Uzavřená smlouva není smlouvou o úvěru podle obchodního zákoníku, ale smlouvou o půjčce podle občanského zákoníku, když pojmovým znakem smlouvy o úvěru je povinnost dlužníka hradit úroky. Ujednaná výše pokuty je pro rozpor s dobrými mravy neplatná a tuto pohledávku pak věřitel vůči dlužníku nemá. Smlouva je konstruována tak, že již za samotné poskytnutí půjčky za 3 roky věřitel získá majetkový prospěch rovnající se 100 % z půjčené částky. Smluvní pokuta se pak vypočítává z fiktivní hodnoty, tzv. maximální výše úvěru a tvoří 50 % z této hodnoty. Ujednání je neakceptovatelné, a proto neplatné. Žalovaný trvá na tom, že pohledávka vykonatelná není. Rozhodčí doložka je neplatná pro absenci předepsané písemné formy, je ujednána pouze v článku 18.1. Všeobecných obchodních podmínek smlouvy, které nejsou kryty podpisem stran. Doložka je neplatná i pro rozpor s kogentní úpravou ochrany spotřebitele v rámci spotřebitelských smluv (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku). Toto ustanovení je dle žalovaného třeba vykládat komunitárně konformním způsobem tak, že ve spotřebitelských smlouvách jsou rozhodčí doložky zakázány. Soud posoudil tvrzení a důkazy předložené účastníky a došel k závěru, že lze rozhodnout pouze na jejich základě, když zároveň účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 115 o.s.ř.). Soud tedy jednání ve věci nenařídil, když takový postup považuje rovněž za hospodárný. Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010

Soud poté dne 17. 5. 2011 vydal rozsudek, kdy výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně na určení pravosti části popřené pohledávky č. 1 ve výši 73.866,16 Kč a výrokem II. přiznal žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce 11.420,-Kč.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání k Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud rozhodl usnesením z 1. 12. 2011, č. j. 102 VSPH 110/2011-101 tak, že shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu ho k dalšímu řízení s tímto právním názorem: -posoudit platnost rozhodčí doložky v závislosti na okolnostech vlastních posuzovanému případu, což je rozhodující pro posouzení vykonatelnosti či nevykonatelnosti pohledávky -pokud dojde k závěru, že rozhodčí doložka byla sjednána platně, tudíž že pohledávka je vykonatelná, provést dokazováním obsahem rozhodčího spisu, za účelem vymezení důvodu popření dle ust. § 199 odst. 2 IZ.

Soud nařídil jednání ve věci na den 27. 3. 2012. Soud i účastníci označili za nesporné všechny listinné důkazy obsažené v insolvenčním spise 70 INS 4301/2010 včetně přihlášky č. 5, které byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku a tyto nebylo nutné dokazovat. Rovněž v samotném incidenčním sporu nebyly předloženy jiné listinné důkazy než zveřejněné v insolvenčním rejstříku.

Dokazování bylo provedeno obsahem spisu 18 Nc 5061/2009 rozhodce Marka Landsmanna, zejména vyjádřením Eduarda Mühlfeita z č. l. 10 tohoto spisu.

Smluvní strany setrvaly na svých původních návrzích a po řádném poučení. Nenavrhly další důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen 2. 4. 2012. Z důkazů nesporných a provedených, z obsahu insolvenčního spisu včetně obsahu přihlášky č. 5 a obsahu spisu rozhodčího má soud za prokázané a rovněž mezi účastníky za nesporné toto: Dne 11. 01. 2007 uzavřel Eduard Mühlfeit se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo 9100101329, podle které maximální výše úvěru činí 134.028,-Kč splatná v třiceti šesti splátkách po 3.723,-Kč, smluvní odměna činí 61.353,-Kč, částka k vyplacení 70.475,-Kč. Podle bodu D. smlouvy se odkazuje na Smluvní ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru, jedná se o součást smlouvy, v bodě E. Dlužník prohlašuje, že obdržel souhlas manžela podle ustanovení § 145 občanského zákoníku. Rozhodčí doložka je ujednána v článku 18 Smluvních ujednání. Rozhodčí doložka přímo jmenuje rozhodce, kteří by měli podle dohody spory účastníků rozhodovat a je zde uveden i rozhodce Mgr. Marek Landsmann, který vydal rozhodčí nález.

Součástí smlouvy je rovněž směnečné vyplňovací prohlášení z 11. 1. 2007 pro blankosměnku vlastní vystavenou dlužníkem. Dne 07. 07. 2009 vydal Mgr. Marek Landsmann, rozhodce se sídlem v Pardubicích, Náměstí Republiky 53, rozhodčí nález proti dlužníku Eduardu Mühlfeitovi, který je dle něho povinen zaplatit žalobci 117.777,-Kč se šesti procentním úrokem z částky 121.500,-Kč, od 29. 04. 2009 do 14. 05. 2009 z částky 117.777,-Kč, od 15. 05. 2009 do zaplacení, a dále náklady rozhodčího řízení. Rozhodce dlužnou částku stanovil Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010

právě na základě zajišťovací směnky vlastní, vyplněné žalobcem a zabýval se řádně existencí kauzální pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru. Smluvní pokuta je stanovena dle smlouvy. Dlužník nenamítl nic relevantního. Dlužník se v rámci rozhodčího řízení k věci vyjádřil písemně dne 03.06.2009, nárok uznal a uvedl, že však smluvní pokuta je docela vysoká. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem 70 INS 4361/2010-A-11 z 20. 05. 2010 byl zjištěn úpadek dlužníků-manželů Mühlfeitových a ustanoven insolvenční správce-žalovaný.

Dne 10. 6. 2010 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníků-manželů Mühlfeitových pod P5, č. věřitele 4 celkem 237.274,-Kč ve třech dílčích pohledávkách, z toho pohledávka č. 1 (o kterou v žalobě jde) byla přihlášená jako vykonatelná, ve výši 122.966,-Kč (114.054,-Kč jistina, 8.912,-Kč příslušenství) jako nedoplatek na směnečné sumě se zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100101329. Dne 03. 08. 2010 se u Krajského soudu v Ústí nad Labem konalo zvláštní přezkumné jednání v insolvenční věci dlužníků, na kterém byla přezkoumána přihláška č. 5, věřitele č. 4 (žalobce) tak, že insolvenční správce popřel co do pravosti 106,138,46 Kč z přihlášené částky 237.244,-Kč, z toho u pohledávky č. 1, o kterou v žalobě jde, 73 866,16 Kč (smluvní pokutu, směnečný úrok a náklady řízení rozhodčího řízení), a přezkoumal jí celou jako nevykonatelnou pro neplatnost rozhodčí doložky. Dlužníci pohledávku nepopřeli. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem KSUL 70 INS 4361/2010-B-7 z 03. 08. 2010 byl schválen způsob oddlužení dlužníků splátkovým kalendářem, do kterého byl zařazen i žalobcem uplatněný nárok. Ten pochází ze společného jmění manželů. Schválený splátkový kalendář probíhá, řízení není skončeno. Dne 05. 08. 2010 byla na přezkumném jednání nepřítomnému věřiteli-žalobci, doručena výzva k podání incidenční žaloby. Na základě shora prokázaných skutečností a právního názoru Vrchního soudu v Praze, kterým je soud vázán, došel k následujícím právním závěrům.

1. Jde o vztah ze spotřebitelského úvěru. Smlouva obsahuje údaj roční procentní sazby nákladů (§ 4 odst. 2 písm. a) z. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, v rozhodné době platného). Předmětný právní předpis je implementací směrnice Rady 87/102/EHS (nyní § 10 z. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelských úvěrech implementujícího směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, jež zrušila směrnici původní). Smlouva byla fakticky uzavřena jako smlouva o půjčce za úplatu. Žalobkyně na straně jedné (dodavatel), jednala v rámci své obchodní činnosti a dlužník (spotřebitel) při uzavírání smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Smlouva ve svém označení nese pojem úvěr, avšak pojmovým znakem smlouvy o úvěru dle obchodního zákoníku je povinnost dlužníka platit úroky (§ 497 obch. z.).

Rovněž ust. § 51 a násl. obč. zák. má oporu v právu ES, konkrétně zde řešené otázky se týkají směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Seznam nepřípustných smluvních doložek podle třetího odstavce tohoto článku, Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010 obdobně jako ust. § 56 odst. 3 obč. zák., neobsahuje zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Oba seznamy však nejsou taxativní, takže každé jiné ustanovení spotřebitelské smlouvy může být považováno za neplatné, jestliže má takovou povahu, která znamená újmu spotřebitele anebo značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k tíži spotřebitele.

Významnou povahu v dané věci má pak rozsudek Evropského soudního dvora z 26. 10. 2006 C-168/05 ve věci Elisa Mária Mostaza Claro proti Centro Móvil Milenium SL, podle kterého Směrnice Rady 93/13/EHS z 5. 4. 1993 musí být vykládána v tom smyslu, že vyžaduje, aby vnitrostátní soud, kterému je předložena žaloba za neplatnost rozhodčího nálezu, posoudil neplatnost rozhodčí doložky a zrušil tento nález v důsledku toho, že uvedená dohoda obsahuje zneužívající klauzuli, i když spotřebitel neplatnost rozhodčí dohody uplatnil nikoliv v rámci žaloby na neplatnost. Z toho plyne závěr, že a) není vyloučena možnost rozhodčího řízení ani ohledně nároků ze spotřebitelských smluv a b) na přezkoumání rozhodčích nálezů o nárocích ze spotřebitelských smluv se nevztahuje v plném rozsahu omezení dle § 332 ZRŘ, když námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy pro rozpor s předpisy o ochraně spotřebitele lze uplatnil až u soudu v řízení o zrušení rozhodčího nálezu i v tom případě, kdy tato námitka nebyla uplatněna již v rozhodčím řízení.

2. V dané věci byl řešen nárok, který nevychází přímo ze spotřebitelské smlouvy, ale nárok ze směnky, když dle ustálené judikatury je směnečná obligace v zásadě abstraktní a nesporné povahy a zajišťovací směnky nejsou k obecné obligaci ani akcesorické ani subsidiární. Odpověď na otázku, zda na takový nárok lze rovněž vztáhnout předpisy na ochranu spotřebitele lze dovodit v § 12 z. č. 321/2001 Sb. a čl. 12 směrnice Rady 87/102/EHS (nyní § 18 nového zákona o spotřebitelských úvěrech a čl. 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES).

Použití směnky ve vazbě na spotřebitelské úvěry je možné a ani tímto způsobem nemohou být vyloučena či obcházena právem chráněná práva spotřebitele. Tedy rovněž ohledně těchto směnek lze uplatnit námitku neplatnosti rozhodčí doložky z důvodu, že je zneužívajícím ujednáním.

3. Žalovaný přezkoumal spornou pohledávku jako nevykonatelnou pro neplatnost rozhodčí doložky, když vyšel z absence písemné formy (je jen součástí smluvních podmínek) a z obecné teze, že ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázány. Proti tomu žalobkyně postavila procesní obranu tak, že rozhodčí doložka byla řádně sjednána, vykonatelnost pohledávky byla řádně do přezkumného jednání doložena a správce neměl důvod ji jako vykonatelnou nepřezkoumat. V světle argumentů již v předchozích bodech uvedených je třeba dodat, že a) prvotní posouzení, zda je pohledávka vykonatelná či nevykonatelná, přísluší insolvenčnímu správci. Odtud se pak odvíjí aktivní legitimace k podání žaloby. Pokud pak dojde soud snad k jinému názoru, uplatní se zde ust. § 198/3 IZ (odkaz na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 327/2004), b) bez ohledu na to, zda by byla či nebyla účastníky sporu vznesena námitka neplatnosti rozhodčí doložky, soud je povinen z moci úřední přihlédnout k nepřiměřeným podmínkám ve spotřebitelské smlouvě. Zde je vycházeno z tezí rozsudku Evropského soudního dvora z 27. 6. 2000 C-240/98 ve věci Oceáno Grupo Ediorial SA proti Rocío Murciano Quintero. Pokračování KSUL 70 INS 4361/2010

4. Závěr: Soud tedy posoudil konkrétní rozhodčí doložku a došel k závěru, že byla platně sjednána. Je obsažena v čl. 18 Smluvních ujednání a přímo jmenuje rozhodce, kteří by měli podle dohody spory účastníků rozhodovat. Nelze tedy namítnout jakoukoli jednostrannou výhodu. S pohledávkou je tedy třeba nakládat jako s pohledávkou vykonatelnou.

Insolvenční zákon (§ 192 odst. 1, § 199, § 410 IZ) pro potřeby řízení o určení pravosti přihlášené pohledávky v jistém smyslu prolamuje princip věci rozhodnuté. Umožňuje, že pravomocné rozhodnutí ve věci samé, nevytváří překážku věcí pravomocně rozhodnuté pro incidenční spor o její určení. Tento možný zásah ze strany insolvenčního správce, ev. dlužníka a věřitele, není neomezený a je omezen důvody popření. Insolvenční správce je omezen jednak lhůtou (§ 199 odst. 1 IZ), jednak vymezením důvodů, pro které může popřít pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (§ 199 odst. 2 IZ), tj. skutečnosti neuplatněné dlužníkem v předchozím řízení a nesmí jít o jiné právní posouzení věci.

Dlužník, jak je z provedených důkazů patrné, se k podanému návrhu na zahájení rozhodčího řízení vyjádřil tak, že uznává svoji nedbalost při placení svých závazků a namítl, že sjednaná smluvní pokuta je docela vysoká. Rozhodce se vypořádal s danou situací tak, že dlužník proti existenci směnečného nároku ani jeho výši nevznesl žádné námitky. Smluvní sankce pak byly navrhovatelem uplatněny v souladu se smlouvou.

Soud má za to, že při popírání uplatnil insolvenční správce tutéž skutečnost, jako dlužník v nalézacím řízení, tedy že smluvní pokuta je v rozporu s dobrými mravy (byť to dlužník nevyjádřil v právní mluvě) a dále, že otázka výše smluvní pokuty, výše směnečného úroku a výše nákladů rozhodčího řízení je otázkou právního posouzení věci, takže tato námitka dle ust. § 199/2 IZ žalovanému nepřísluší.

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl soud podle § 7 odst. 1 a § 202 IZ a § 224 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce nemá proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení (§80 odst. 1 a §160 odst. 3 IZ) jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Ústí nad Labem dne 2. 4. 2012 JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Markéta Melová