70 ICM 2962/2015
70 ICM 2962/2015-117 KSUL 70 INS 15694/2014-C1-15

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČ: 29414873, právně zastoupeného Mgr. Evou Řeháčkovou Gruzovskou, advokátkou, se sídlem Dobětická 2333/10 Ústí nad Labem, proti žalované Janě Babákové rč. 756226/2741, bytem: Šafaříkova 2538, 438 01 Žatec, právně zastoupené JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, se sídlem Lidická 405/3, 466 01 Jablonec nad Nisou, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Žaloba na určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená dne 3.4.2014, podle které se výlučným vlastníkem bytové jednotky č. 2538/12 v domě č. p. 2538,2539 se st. p. č. 3167 s podílem na společných prostorách a pozemku ve výši 800/18831, zapsáno na LV č. 7296 a 7254 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Žatec, k. ú. a obec Žatec, stala žalovaná, je neúčinná, se zamítá. II. Soud přiznává žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 18.028,-Kč splatnou do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho isir.justi ce.cz KSUL 70 INS 15694/2014

právního zástupce. Odůvodnění:

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 29. 7. 2015 se žalobce- insolvenční správce dlužníka Jana Babáka, proti žalované Janě Babákové domáhá určení, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů, podle které se výlučným vlastníkem bytové jednotky číslo 2538/12 v domě č.p. 2538, 2539 se stavební parc. č. 3167 o výměře 421 m as podílem na společných prostorách a pozemku ve výši 800/18831, jak je zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, pro katastrální území a obec Žatec, vše zapsáno na LV číslo 7296 a 7254, se stala žalovaná, je vůči věřitelům dlužníka právním úkonem neúčinným. Žalobce se zároveň domáhá vydání této bytové jednotky do majetkové podstaty dlužníka. V žalobě žalobce argumentuje tím, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 3. dubna 2014. Bývalí manželé Bartákovi, to je dlužník a žalovaná, žádný jiný majetek neměli a dlužník zároveň nebyl zproštěn žádného ze závazků, které mu se žalovanou za dobu trvání jejich manželství vznikly. Žalovaná tak získala vymezený nemovitý majetek bez přiměřeného protiplnění. Tento právní úkon napadený žalobou byl učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké a byl učiněn v době, kdy dlužník byl v úpadku. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním, které bylo soudu doručeno dne 31. 8. 2015 (číslo listu 10) a uvedla, že nároky žalobce neuznává, a to ani částečně. Učinila nesporným to, že dne 3. 4. 2014 uzavřela se svým bývalým manželem dohodu o vypořádání společného jmění manželů a na základě této dohody se stala výlučným vlastníkem bytové jednotky specifikované v žalobě. Rozhodně však popřela, že by bývalý manžele Jan Babák nezískal žádné přiměřené protiplnění a že nebyl zproštěn žádného svého závazku. Stala se sice vlastnicí předmětné nemovitosti, ale současně převzala závazek, když se stala jediným dlužníkem ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru, a to na základě dodatku číslo 1 ke smlouvě o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo 0506571-9-01, která byla uzavřena dne 9. 10. 2006 s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., když je zcela zřejmé, že Jan Barták byl původně spoludlužníkem z této smlouvy. K důkazu přiložila uváděný dodatek číslo 1, který je založen na čísle listu 15 a 16 spisu. Žalobce v replice ze dne 8. 10. 2015 (číslo listu 20) reagoval tak, že odpůrčí žalobou napadl pouze dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne 3. dubna 2014, ze které se nijak nepodává, že by dlužník byl zproštěn některého ze závazků, kterému se žalovanou za dobu trvání jejich manželství vznikly. Konstatuje, že žalovaná netvrdí a tím méně prokazuje, jaká byla konkrétní, aktuální výše dluhu, kterého byl dlužník zproštěn na základě zcela samostatného dvoustranného právního úkonu-dodatku k dohodě o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze dne 9. 10. 2006. Na základě této argumentace žalobce i na dále na podané žalobě KSUL 70 INS 15694/2014

trvá. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce pak následně doplnila vyjádření k žalobě podáním ze dne 29. 12. 2015 (číslo listu 27 a 28 spisu). Uvedla, že žalobce tvrdí, že dlužník a žalovaná jsou osobami blízkými ve smyslu ust. § 22 odst. 1 občanského zákoníku, když má za to, že újmu, kterou by utrpěl jeden z nich, by druhá osoba pociťovala jako újmu vlastní. Dlužník žalovanou a jejich 2 děti opustil kvůli vztahu k mladší ženě. Žalovaná po nějakou dobu očekávala, že se dlužník k rodině vrátí, a protože se tak nestalo, podala žalobu o rozvod manželství. To pak bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 1C 72/2012-15, právní moc 26. 8. 2013. Dluhy, kvůli nimž se dlužník ocitl v úpadku, si vzal bez vědomí žalované v době, když žil s jinou ženou, se kterou začal podnikat v oboru provozování restauračních zařízení. Z jeho podnikání žalovaná neměla žádný prospěch, naopak, dlužník opustil rodinu bez toho, aby ji jakýmkoliv způsobem zaopatřil. Zanechal po sobě dluh vůči Českomoravské stavební spořitelně a.s. ve výši zhruba 740 000,-Kč na jistině a další na příslušenství. Žalované nezbylo, než aby se sama starala o své 2 děti a sama splácela tento dluh. Z jednání dlužníka vůči ní a dětem žalovaná dovozuje, že nejsou ve vztahu osob blízkých. V bytě, o kterém se v řízení jedná, se dlužník nezdržuje od svého odchodu k jiné ženě. Dále uvedla, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla zcela standardní v tom směru, že jeden z manželů nabude do svého výlučného vlastnictví nemovitost zatíženou zástavním právem (v daném případě se jedná o zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 740.000,-Kč a budoucí pohledávky až do výše 481.000,-Kč) a současně převezme závazek, kterým je nemovitost zatížena. Druhý z manželů sice pozbude vlastnické právo, ale zároveň se zbaví svého zatížení vztahujícího se k předmětné nemovitosti. Takováto forma dohody je zcela standardní a je uzavírána i ve stovkách jiných případů. Žalovaná nevidí žádný důvod, proč by měla být právě v jejím případě tato forma dohody napadána odpůrčí žalobou. Převzetí svého závazku ze zajištěné nemovitosti, jejíž vlastnicí se stala, již doložila dodatkem číslo 1 ke smlouvě o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 9. 10. 2006. Úvěr ze stavebního spoření je z roku 2006, jednalo se o úvěr překlenovací a teprve od prosince 2015 začala žalovaná splácet jistinu úvěru, do té doby hradila pouze příslušenství. Nabytá nemovitost byla hrazena výhradně z prostředků získaných tímto úvěrem, dlužník se na úhradě kupní ceny ze svých prostředků nijak nepodílel. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 3. dubna 2014, žalovaná v té době nebyla schopna posoudit, zda dlužník byl v platební neschopnosti či nikoliv. Osobně považuje za spravedlivé, aby byt připadl té straně, která na sebe převzala dluh, který na nemovitosti vázne, když žádný jiný majetek ani závazky ostatně předmětem vypořádání nebyly. Je zcela zřejmé, že uzavřením této dohody nedošlo k zeslabení pozice ostatních věřitelů dlužníka, neboť závazek vůči Českomoravské stavební spořitelně a.s. byl závazkem zajištěným. Soud nařídil jednání na den 7. 1. 2016. Účastníci učinili nespornými veškeré skutečnosti, které vyplývají z listinných důkazů zveřejněných v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. 70 INS 15694/2014 a pod sp.zn. incidenčního sporu tedy 70 ICm 2962/2015. Žalobce uvedl, že o tom, že byl dlužník v úpadku v době, kdy uzavíral dohodu o KSUL 70 INS 15694/2014 vypořádání společného jmění manželů ze dne 3.4.2014, vypovídá i to, že již 20.3.2014 byla u dlužníka provedena kontrola ze strany věřitele č. 9 a vznikl zde nárok na smluvní pokutu, která byla vystavena 31.3.2014 a byla splatná 15.4.2014. Bezprostředně po uplatnění smluvní pokuty dlužník 2.4.2014 zažádal u stavební spořitelny o změnu smlouvy o poskytnutí úvěru a den na to uzavřel tzv. dohodu o vypořádání společného jmění manželů, kde řešil toliko společnou nemovitost, nikoliv však závazky ani další majetkové hodnoty, které nadále patřily do zaniklého SJM manželů. Dlužník 31.3.2014, tedy v den uplatnění smluvní pokuty, kdy bylo zřejmé, že věřitel bude uplatňovat rovněž nárok na vrácení poskytnuté dotace, ukončil k 31.3.2014 dohodu o podnájmu nebytových prostor, kde provozoval hostinskou činnost a již v této době zde měl dluh ve výši přesahující 86.000 Kč na nájemném a službách. Velmi krátce po uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, která byla vložena do katastru nemovitostí 14.5.2014, podal 9.6.2014, tedy ani ne měsíc poté, insolvenční návrh a pohledávku věřitele č. 9 v insolvenčním návrhu neuvedl. Žalobce dále zjistil, že dlužník je od roku 2011 do současné doby členem statutárního orgánu Společenství vlastníků jednotek Šafaříkova 2538,2539 v Žatci, IČO: 254 94 091, což neodpovídá tvrzení žalované, že se odstěhoval, ale že již pro ni není osobu blízkou, když dlužník zde má v tomto bytě nadále nejen trvalé bydliště, ale rovněž své sídlo. Jako jediný zapsaný vlastník v katastru nemovitostí měla možnost, pokud by dlužník nebyl osobou blízkou, zrušit dlužníkovo přihlášení k trvalému pobytu. S ohledem na blízkou časovou souvislost mezi vznikem velké pohledávky, kterou zjevně dlužník nebyl schopen uhradit, uzavřením dohody o vypořádání SJM a podáním insolvenčního návrhu je zřejmé, že dlužník se cíleně zbavil majetku, který mohl sloužit pro jeho věřitele.

Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že podstatou sporu je, zda žalovaná získala vymezený nemovitý majetek bez přiměřeného protiplnění a nebo ne. Je skutečností, že dlužník Jan Babák byl společně a nerozdílně zavázaným účastníkem smlouvy č. 0506571-9-01 ze dne 9.10.2006 o poskytnutí úvěru a meziúvěru o stavebním spoření se svojí manželkou. Na základě dodatku č. 1 k této smlouvě byl spoludlužník Jan Babák zbaven všech práv a povinností z této smlouvy a do jeho veškerých práv a povinností vstoupila žalovaná. Předmětem smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru bylo poskytnutí meziúvěru do výše 740.000 Kč a úvěru ze stavebního spoření do výše 481.000 Kč. Jinými slovy předmětná nemovitost byla vyjma vlastních prostředků ve výši 55.203 Kč financována výlučně prostřednictvím tohoto úvěru. Závazek ze smlouvy o poskytnutí úvěru byl závazkem zajištěným, to znamená, když by nebyl Jan Babák zbaven práv a povinností z této smlouvy, byla by Českomoravská stavební spořitelna a.s. oprávněna domoci se plnění tohoto závazku ze zajištění. Žalovaná měla tedy za to, že poskytla dlužníkovi Janu Babákovi přiměřené plnění za vypořádání SJM. V současné době zbývá doplatit částka 741.769,60 Kč podle výpisu k 31.12.2014. Za rok 2015 prozatím výpis neobdržela. Teprve od prosince 2015 začala žalovaná splácet jistinu úvěru, dlužník Jan Babák se na hrazení úvěru nijak nepodílí. Trvala na tom, že dlužník Jan Babák není osobu blízkou vůči žalované, kterou opustil kvůli nové známosti v listopadu 2011 a od té doby se v bytě nezdržuje. Údaj o trvalém pobytu je pouze a výlučně údajem správní evidence a nijak nesouvisí s faktickým vztahem mezi dlužníkem a žalovanou. Skutečnost, že dlužník Jan Babák KSUL 70 INS 15694/2014 měl trvalý pobyt na adrese žalované, se žalovaná dozvěděla poté, co obdržela žalobu. Následně došlo k vymazání trvalého pobytu Jana Babáka na této adrese. V neposlední řadě zdůraznila, že závazky kvůli nimž se Jan Babák ocitl v úpadku převzal na svoji osobu až poté, co ji opustil a začal žít se svojí milenkou. Žalovaná z těchto závazků neměla žádný prospěch, ale opětovně bylo zdůrazňováno, že podstata sporu je v tom, zda žalovaná získala byt bez přiměřeného protiplnění nebo ne. Žalovaná založila do spisu smlouvu o poskytnutí úvěru a meziúvěru a zároveň odkázala na článek 5.1 v němž je uvedeno, že dlužníci jsou ze smlouvy zavázání společně a nerozdílně, dále na celý článek 3, který se týká zajištění tohoto závazku předmětnou nemovitostí. Navrhla provedení důkazu výpisem z meziúvěrového účtu pro rok 2014, ze kterého vyplývá, že závazek ke dni 31.12.2014 činí částku 741.769,60 Kč a, že žalovaná již uhradila částku 247.771,10 Kč ke dni 31.12.2014.

Dále bylo čteno vyjádření žalovaného z č.l. 11 a následující (poslední vyjádření žalovaného krátkou cestou předáno žalobci při jednání), dále vyjádření žalobce z čl. 20 a vyjádření žalovaného doručené 29.12.2015.

K dokazování čteny tyto listinné důkazy:

. výpis z katastru nemovitostí LV 7296 k.ú. Žatec-č.l. 5,12 . dodatek č. 1 k úvěrové smlouvě čl. 15-16 spolu s žádostí o změnu podmínek úvěrové smlouvy na čl. 17-žalobce zdůraznil datum uzavření dodatku 7.5.2014 . dohoda o vypořádání společného jmění manželů čl. 4 . výpis z účtu Českomoravské stavební spořitelny majitelky Jany Babákové, č. 2952800602/7960 předložený při jednání stranou žalovanou . smlouva o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřená dne 9.10.2006- předloženo při jednání stranou žalovanou, založeno do spisu a krátkou cestou předáno žalobci

Po poučení podle § 118a odst.2 a 119a o.s.ř .žalobce navrhl doplnit dokazování o následující důkazy:

Pokud žalovaná tvrdí, že dlužník opustil domácnost v roce 2011, nechť je relevantně prokázáno, že se v bytě nezdržoval a žalovaná sama nesla náklady na bydlení.

Žalobce navrhl, aby bylo prokázáno, jaká byla hodnota nemovitosti v době pořízení a v době kdy došlo k uzavření dohody o vypořádání SJM, dále, aby bylo prokázáno kolik bylo uhrazeno za trvání manželství, kolik uhradila žalovaná sama a kolik bylo uhrazeno do uzavření dohody o vypořádání SJM.

Žalovaný nenavrhl další důkazy, s tím, že důkazy navržené protistranou předloží ve lhůtě stanovené soudem. KSUL 70 INS 15694/2014

Po poučení soudem o případném hodnocení případu, strany shodně prohlásily, že činí nesporným, že k uzavření dohody o vypořádání SJM došlo v době, kdy byl dlužník v úpadku. Sporným tedy zatím zůstává, zda se jednalo o přiměřené protiplnění ze strany žalované či nikoliv.

Soud odročil jednání na neurčito s tím, že k předložení dalších důkazů stanovil lhůtu do konce února 2016.

Po obdržení požadovaných listinných důkazů, které jsou v incidenčním spisu založeny na čísle listu 53-103, soud svolal další jednání na den 18. 4. 2016

Byl čten podstatný obsah listinných důkazů, které předložila strana žalovaná:

-ocenění nemovitostí č. 055-016-2006 znalce Ing. Jiřího Jiráka z 20.9.2006 č.l. 55-67 s přílohami: fotopříloha, výpis z katastru nemovitostí a kopie katastrální mapy, porovnávací nabídky (č.l. 68-76)-strany bez připomínek -kupní smlouva sepsaná notářským zápisem N351/2006, NZ 395/2006, notářkou JUDr. Ivanou Demutovou v Žatci-strany bez připomínek (č.l. 77-81) -výpisy z účtů (č.l. 82-96)-strany bez připomínek -smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny/domácnost (č.l. 97)-strany bez připomínek -evidenční list pro výpočet úhrady za užívání bytu s platností od 1.5.2013 (č.l. 98)-bez připomínek -rozvodový rozsudek 1C 72/2012-15 OS Louny z 2.4.2013 PM 26.8.2013 (č.l. 99-100)- bez připomínek -opatrovnický rozsudek 6NC 188/2012 OS Louny z 2.4.2013 (č.l. 101-103)-bez připomínek

PZ žalované pak dal na zvážení soudu, zda by nebylo vhodné opatřit ještě znalecký posudek o ceně nemovitosti ke dni sepisu dohody o vypořádání SJM, netrval na výslechu bývalého manžela mandantky, který původně navrhl. Žalobce souhlasil a na navrhovaných důkazech rovněž netrval.

Rozsudek byl vyhlášen dne 25.4.2016 v 11:00 hod na č. dveří 42 v budově Krajského soudu v Ústí nad Labem. Právní zástupci stran vzali termín na vědomí při posledním jednání a omluvili svoji neúčast.

Po provedeném dokazování soud došel k následujícím zjištěním o skutkovém stavu.

Dne 3. 4. 2014 uzavřela žalovaná s dlužníkem a bývalým manželem Janem Babákem KSUL 70 INS 15694/2014 dohodu o vypořádání společného jmění manželů. Podle této dohody se žalovaná stala výlučnou vlastnicí bytové jednotky číslo 2538/12 v domě č.p. 2538, 2539 se stavební parc. č. 3167 o výměře 421 m s podílem na společných prostorách a pozemku ve výši 800/18831, vše zapsáno na LV číslo 7296 a 7254 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Žatec, katastrální území a obec Žatec. Účastníci dohody výslovně prohlásili, že touto dohodou došlo k úplnému vypořádání majetkových vztahů plynoucích z jejich společného jmění manželů.

Z výpisů z Katastru nemovitostí číslo 7296 pro obec 566985 Žatec a katastrální území 794732 Žatec, které byly vyhotoveny dne 29. 7. 2015 a 19. 8. 2015, je ověřeno, že výše popsaná bytová jednotka je ve vlastnictví Jany Babákové na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 3. 4. 2014 s právními účinky zápisu ke dni 14. 5. 2014. V oddíle C výpisu je vyznačeno zástavní právo smluvní ve výši 740.000,-Kč a budoucí pohledávky až do výše 481.000,-Kč pro Českomoravskou stavební spořitelnu, a.s., zapsané na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9. 10. 2006, právní účinky vkladu práva ke dni 9. 10. 2006

Z úvěrové smlouvy číslo 0506571-9-01 o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření soud zjistil, že dlužníci Jana Babákova a Jan Babák ji uzavřeli dne 6. 10. 2006 s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s. na bytové potřeby. Podle článku V. smlouvy jsou dlužníci ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. Z dodatku číslo 1 ze dne 7. 5. 2014 k této smlouvě je pak zjištěno, že vzhledem k rozvodu manželství dlužníků a vzhledem k uzavřené dohodě o vypořádání společného jmění manželů se původně uzavřená smlouva mění tak, že jediným dlužníkem z této smlouvy nadále zůstává Jana Babáková, která vstupuje do všech práv a povinností spoludlužníka Jana Babáka.

Ze znaleckého posudku o ocenění nemovitostí číslo 055-016-2006 ze dne 20. 9. 2006 znalce Ing. Jiřího Jiráka bylo zjištěno, že obvyklá cena sporné nemovitosti byla 750.000,-Kč. Nemovitost pak manželé Babákovi koupili od manželů Kohlmannových na základě kupní smlouvy sepsané notářským zápisem ze dne 20. 10. 2006 NZ 395/2006 notářkou JUDr. Ivanou Demutovou za částku 740.000,-Kč. Podle článku třetího notářského zápisu byla kupní cena vyúčtována, tak, že částku 717.800,-Kč uhradila kupující strana straně prodávající formou bezhotovostního převodu z úvěru od Českomoravské stavební spořitelny, a.s. před podpisem notářského zápisu a částku 22.200,-Kč složila kupující strana na stranu prodávající formou bezhotovostního převodu z úvěru od Českomoravské stavební spořitelny, a.s. před podpisem tohoto notářského zápisu jako zálohu na daň z převodu nemovitostí, notáři do úschovy.

Z výpisů z účtu č. 2 952 800 6 02/7960 Českomoravské stavební spořitelny, a.s., jsou patrny konečné zůstatky poskytnutého úvěru a uhrazená výše za jednotlivé roky a to k 31. 12. 2006 zůstatek 741.835,40 Kč, uhrazeno 5.796,-Kč, k 31. 12. 2007 zůstatek 741 834,20 Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2008 zůstatek 741 833,-Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2009 zůstatek 741 831,80 Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2010 zůstatek 741 831 30,-Kč uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2011 zůstatek 741 931,20 Kč, KSUL 70 INS 15694/2014 uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2012 zůstatek 741.769,60 Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2013 zůstatek 741.769,60 Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč, k 31. 12. 2014 zůstatek 741.769,60 Kč, uhrazeno 34.780,80 Kč. Z výpisů je tedy zřejmé, že do roku 2015 bylo hrazeno pouze příslušenství úvěru a v době uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů činila záporná částka 731.769,60 Kč a tento závazek převzala Jana Bartáková.

Podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro domácnost ze dne 16. 9. 2013 je jediným zákazníkem společnosti ČEZ prodej s.r.o. Jana Babákova. Podle evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu s platností od 1. 5. 2013 je v předmětném bytě evidován jako vlastník Jana Babákova, s vyznačeným počtem osob v bytě 3. Evidenční listy z 29. 4. 2013.

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 1 C 72/2012-15 bylo rozvedeno manželství žalobkyně Jany Babákové a žalovaného Jana Babáka uzavřené dne 6. 6. 1998 před MÚ v Žatci. Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalovaný s rozvodem souhlasil a soud vzal za prokázané, že účastníci spolu vedli společnou domácnost do listopadu 2011, kdy se žalovaný ze společné domácnosti odstěhoval. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 6 Nc 188/2012-18 byla schválena dohoda rodičů o tom, že nezletilé děti Adéla a Jan se svěřují do výchovy matky a otec se zavazuje platit výživné počínaje od 1. 4. 2013 v celkové výši na obě děti 5.500,-Kč. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že rodiče se domáhali schválení své dohody, na základě které by byly nezletilé děti Adéla a Jan svěřeny pro dobu před i po rozvodu do výchovy matky a otec se zavázal platit výživné počínaje od 1. 5. 2012. Soud měl za prokázané, že rodiče nezletilých dětí spolu nežijí od listopadu 2011, kdy se otec odstěhoval ze společné domácnosti a děti zůstaly v péči z matky, otec se s dětmi stýká a platí řádně výživné. Je konstatováno, že rodiče dětí mají ve společném jmění manželů byt na adrese Žatec, Šafaříkova 2538, ve kterém bydlí matka s dětmi, na pořízení tohoto bytu byl poskytnut hypoteční úvěr, který matka dosud splácí ve splátkách po 4.600,-Kč měsíčně. K majetkovým poměrům rodičů při schvalování výše výživného soud uvedl, že jiný majetek než byt ve společném jmění manželé nemají, matka je řádně zaměstnána s průměrným měsíčním příjmem 18.000,-Kč a otec, který pracuje jako číšník v restauraci Mušketýr má průměrný příjem 7.120,-Kč a na spropitném okolo 8.000,-Kč.

Z listin zveřejněných v insolvenčním rejstříku pod sp.zn. 70 INS 15694/2014 má soud za prokázané, že insolvenční řízení Jana Babáka bylo zahájeno návrhem dlužníka na zjištění úpadku spolu s povolením oddlužení dne 9. 6. 2014. Úpadek byl zjištěn a oddlužení povoleno usnesením ze dne 19. 8. 2014 ( A-11). Dle protokolu o přezkumném jednání ze dne 13. 10. 2014 se do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo 9 věřitelů s celkovou výší pohledávek 951.973,98 Kč, přihlášené všechny jako nezajištěné. Soud vzal za prokázané, že dlužník je rozvedený, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, na které platí výživné v celkové výši 5.500,-Kč určené soudem. Dlužník podniká jako osoba samostatně výdělečná činná s průměrným příjmem 18.000,-Kč měsíčně. Vedle toho má uzavřenou darovací smlouvu na částku 3.500,-Kč měsíčně. Dlužník byl vlastníkem bytu, který převedl na bývalou manželku při KSUL 70 INS 15694/2014 vypořádání společného jmění manželů a insolvenční správkyně upozornila na to, že se bude zabývat neúčinností tohoto právního úkonu. Z podnikání pochází 78,4 % dluhů (B-8). Usnesením z téhož dne (B-9) soud neschválil oddlužení dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a určil, že bude projednáván jako nepatrný. Do majetkové podstaty dlužníka nebyl sepsán žádný významný majetek, který by sloužil k uspokojení nezajištěných věřitelů. Podle poslední zprávy insolvenčního správce je očekáván výsledek tohoto incidenčního sporu, který bude mít vliv na další průběh insolvenčního řízení (B-22).

Podle § 235 IZ, odstavec první, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Podle § 240 odst. 1 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo o právní úkon, který vede k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Podle odstavce třetího právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech od zahájení insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, nebo v době jednoho roku před zahájení insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Soud tedy shrnuje, že po skutkové stránce není, a to ani mezi oběma stranami, sporu o tom, že byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů dne 3. 4. 2014, která byla základem pro přechod vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů na Janu Babákovou. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů neřeší závazky a pouze deklaruje, že takto bylo vypořádáno celé společné jmění manželů. Je prokázáno, že na koupi této nemovitosti byly využity prostředky z úvěru od Českomoravské stavební spořitelny, a.s. a výše poskytnutého úvěru odpovídala i výši ceny nabyté nemovitosti, podpořené předloženým znaleckým posudkem. Je rovněž prokázáno, že insolvenční řízení dlužníka Jana Babáka bylo zahájeno dne 9. 6. 2014, tedy bezprostředně po podpisu dohody o vypořádání společného jmění manželů, když vklad vlastnického práva na Janu Babákovou byl povolen ke dni 14. 5. 2014. Z dalších důkazů je ovšem zřejmé, že zároveň s uzavřenou dohodou a vypořádání společného jmění manželů byl řešen i závazek z úvěrové smlouvy, kterou uzavřeli oba manželé s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s. dne 6. 10. 2006. S ohledem na rozvod manželů a jejích uzavřenou dohodou o vypořádání společného jmění manželů byl uzavřen dodatek číslo 1 k úvěrové smlouvě tak, že jediným dlužníkem z této smlouvy už zůstala pouze Jana Babáková, která vstoupila do všech práv a povinností spoludlužníka Jana Babáka. V době uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů činila dlužná částka z úvěru 731.769,60 Kč, tento závazek v této výši převzala Jana Babáková a v měsíčních splátkách tento úvěr hradí. Soud měl rovněž za KSUL 70 INS 15694/2014 prokázané, zejména z rozvodového a opatrovnického rozsudku Okresního soudu v Lounech, že v bytě společně manželé žili do listopadu 2011, kdy se poté dlužník Babák z bytu odstěhoval. Rovněž bylo prokázáno, že od podpisu dodatku k úvěrové smlouvě a dohody o vypořádání SJM úvěr hradila dlužnice sama ze svých příjmů. Soud vyšel z toho, že za situace, kdy by byly nemovitosti sepsány do majetkové podstaty dlužníka Babáka, resp. jejich jedna polovina, neboť by samozřejmě společné jmění muselo být vypořádáno také, při realizaci prodeje by sloužily k uspokojení zajištěného věřitele s ohledem na výši dlužné částky a hodnotu bytu je pravděpodobné, že po odečtení nákladů a odměny správce ze zpeněžení by pro nezajištěné věřitele nezůstalo ničeho.

K právnímu hodnocení skutkového děje se soud vyjadřuje tak, že na základě zjištěných důkazů dospěl k závěru, že předmětnou dohodou o vypořádání společného jmění manželů nebyla zkrácena možnost uspokojení ostatních věřitelů. K dalším aspektům skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění podle § 240 IZ je třeba dodat, že soud považuje uzavřenou dohodu o vypořádání společného jmění manželů za dohodu uzavřenou mezi osobami blízkými, mezi manžely, i když v tomto okamžiku již bývalými. Nelze se postavit na výklad ustanovení osoby blízké tak, že bezprostředně po rozvodu a při vypořádání společného jmění manželů jsou najednou zpřetrhány všechny osobní vazby, když vypořádání majetkových vazeb mezi manžely nepochybně souvisí s jejich vztahy osobními, v daném případě rovněž se vztahy ke dvěma společným dětem. Obsah dohody o vypořádání společného jmění manželů, byť to tam není uvedeno výslovně, směřuje k tomu, že manželka s dětmi může zůstat ve společné nemovitosti a není ohrožen jejich další život nejistým hledáním nového bydlení spojený samozřejmě s finančními problémy po rozvodu rodičů. Potud tedy je neurčitý právní úkon učiněn ve prospěch osoby blízké. Pokud by tento právní úkon nebyl učiněn ve prospěch osoby blízké, žaloba by byla podána po lhůtě (dohoda uzavřena 3. 4. 2014, insolvenční řízení zahájeno 9. 6. 2014). Zákon dále předpokládá, že takový právní úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku (odstavec druhý § 240 IZ, věta druhá). V dané konkrétní věci strany učinily nespornými skutečnost, že napadená dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla učiněna v době, kdy byl dlužník v úpadku. Rovněž skutečnosti, které byly nesporně zjištěny z listin zveřejněných v insolvenčním rejstříku vedou k závěru, že dlužník v úpadku skutečně byl, když uzavíral napadenou dohodu a o tom svědčí zejména výsledky přezkumného jednání, výše a splatnost přihlášených pohledávek.

Soud tedy rozhodl tak, že žalobu insolvenčního správce zamítl, když nebylo prokázáno, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění.

Výrokem II. soud rozhodl o nákladech řízení podle výsledku sporu v souladu s ust. § 142 o.s.ř., § 202/1 IZ se zde nepoužije, jedná se o určení, zda tu právní vztah je či není, dle Advokátního tarifu, vyhl. 177/1996 Sb., s tarifní hodnotou 35 000,-Kč, čemuž odpovídá mimosmluvní odměna ve výši 2 500,-Kč. Úspěšná žalovaná byla zastoupena advokátem, kterému náleží odměna za 5 úkonů právní služby 12 500,-Kč (převzetí a příprava právního KSUL 70 INS 15694/2014 zastoupení, konzultace s klientem 1 hod., vyjádření k žalobě, 2* účast na jednání), dále režijní paušál 5*300,-Kč, celkem 1500, Kč, 2* cestovné ve výši 1 214,-Kč, tedy 2 428, Kč, náhrada za promeškaný čas 16 půl hodin*100,-Kč, celkem 1 600, Kč, celkem 18 028, Kč.

Poučení o odvolání:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, účastníků incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2016

JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: David Havel