70 ICM 1073/2013
70 ICM 1073/2013-285 KSUL 70 INS 24216/2012-C1-5

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Sixtovou v právní věci žalobce Jana Vajčnera bytem Brná 195E, 403 21 Ústí nad Labem, právně zastoupeného JUDr. Josefem Tichým, advokátem, Kramoly 39, 400 03 Ústí nad Labem proti žalovanému VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., IČ: 25466763 se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, právně zastoupeného Mgr. Martinem Sobkem, advokátem, Rokycanova 379/5, 415 01 Teplice, insolvenčnímu správci dlužníka Corporeal Property Invest s.r.o., IČ: 28293975, Ruská 292/2a, 417 03 Dubí o žalobě na určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má pohledávku ve výši 16.500.000,-Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka Corporeal Property Invest s.r.o., IČ: 28293975 vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spisovou značkou 70 INS 24216/2012 z titulu smlouvy o půjčce z 7.1.2010 a 3.2.2010.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou, doručenou Krajskému soudu v Ústí nad Labem 25. 3. 2013 se žalobce domáhá určení pravosti své pohledávky, kterou přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Corporeal Property Invest s.r.o. dne 4. 2. 2013 v celkové výši 16.500.000,-Kč ve dvou dílčích KSUL 70 INS 24216/2012 pohledávkách. Insolvenční správce popřel celou tuto přihlášku. Žalobce opírá svůj nárok o dvě smlouvy o půjčce ze dne 7. 1. 2010 a 3. 2. 2010. Půjčka je reálným kontraktem, povinnost vrácení peněz vznikala dlužníku postupně, kdy na základě těchto půjček žalobce rovněž postupně předával dlužníku částky v hotovosti. Dlužník tak postupně obdržel částku 16 a půl milionu Kč, ze které částku 13 a půl milionu Kč použil na úhradu kupní ceny nemovitosti pro prodávajícího pana Prokeše, dle kupní smlouvy z 27. 4. 2010.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 26. 7. 2013 a uvedl, že předmětné smlouvy o půjčce, jichž se žalobce dovolává jako titulu přihlášených pohledávek, nebyly nikdy platně uzavřeny, žalobce totiž dlužníku nikdy nepředal předmět půjčky. Okolnosti případu svědčí tomu, že uzavření smluv o půjčkách bylo pouze fiktivní. Žalobce předně nemá živnostenské ani jiné oprávnění k poskytování půjček, měl pouze živnostenské oprávnění pro obor činnost ekonomických a organizačních poradců. Půjčka měla být poskytována v hotovosti v dílčích plněních s odstupem vždy několika málo dnů. Žalobce sám v žalobě uvedl a svědčí o tom i jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, že je zcela nemajetný a je tedy otázkou, z jakých prostředků mohl půjčit dlužníku 16 a půl milionu Kč. První jednání ve věci bylo nařízeno na den 5. 5. 2014. Žalobce setrval na podané žalobě, žalovaný své vyjádření k žalobě doplnil v tom směru, že celá půjčka byla vykonstruována a z ničeho nebylo prokázáno, že by věřitel disponoval tak vysokou částkou. Z doloženého usnesení o dědictví, které mělo svědčit o nabytí tak vysoké částky, je patrná pouze pohledávka, nikoliv reálné peníze. Pokud by tato pohledávka skutečně existovala, věřitel by jí uvedl ve svém návrhu na zjištění úpadku spojeného s povolením oddlužení.

Účastníci učinili nespornými všechny listinné důkazy obsažené v insolvenčním spise dlužníka, včetně přihlášky P6, číslo věřitele 6. Dále byly čteny k důkazu tyto listiny: smlouva o půjčce uzavřená 07.01.2010 mezi Janem Vajčnerem a dlužníkem-bez připomínek,výdajové a příjmové doklady k této půjčce v incidenčním spise založené na č.l. 8-12 (tytéž doklady jsou přílohou přihlášky)-bez připomínek, smlouva o půjčce uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem dne 03.02.2010 č.l. 13-15-bez připomínek, výdajové a příjmové doklady k této půjčce v incidenčním spise založené na č.l. 16-29 a 30-33 (tytéž doklady jsou přílohou přihlášky)-bez připomínek, kupní smlouva mezi Václavem Prokešem a dlužníkem ze dne 27.04.2010 z č.l. 34-36-bez připomínek,usnesení o vypořádání dědictví 46 D 178/2010-34 OS Ústí nad Labem z 16.06.2010-bez připomínek, smlouva o půjčce předložená při jednání stranou žalobce, která se následně založila do spisu. Smlouva byla uzavřená dne 31.08.2009 mezi věřitelem Juditou Divíškovou a dlužníkem Janem Vajčnerem (kopie smlouvy dána k dispozici straně žalované).

V rámci poučení účastníků řízení soud konstatoval, že půjčka je skutečně reálným kontraktem a v tomto okamžiku strana žalobce předložila smlouvy, příjmové a výdajové doklady KSUL 70 INS 24216/2012 o odevzdání a převzetí peněz. Ze strany popírajícího insolvenčního správce v tomto směru nebyly předloženy žádné důkazy, které by převzetí peněz zpochybnily. Žalovaný insolvenční správce se vyjádřil tak, že tyto důkazy bude schopen předložit po revizi účetnictví dlužníka.

Další jednání se konalo 11. 8. 2014 a k důkazu byl čten pohyb na účtu, který byl vedený u Komerční banky a.s. číslo 43-3270490277/0100.

Právní zástupce žalobce k tomuto důkazu uvedl, že pokud jde o převody v hotovosti na účet dlužníka, odpovídají žalobním tvrzením tak, jak je žalobce podrobněji rozvádí ve svých podáních, zejména z 12. 11. 2013. Protože nyní žalobce disponuje i výpisy z účtů počínaje březnem 2010 a zde pohyby plně korespondují s těmito výpisy, není důvodu vznášet výhrady a jsou tak podložena žalobní tvrzení nejen o převzetí hotovosti dlužníkem, ale též i s dalším nakládáním s touto hotovostí.

Právní zástupce insolvenčního správce uvedl, že vzhledem k časové disproporci mezi žalobou předloženými příjmovými doklady úpadce a daty vkladů, navíc, nikoliv shodných částek na bankovní účet úpadce, dále okolnost, kdy k jednotlivým vkladům jsou přikládány rovněž výdajové doklady žalobce, k podstatné části však nikoliv, stále není prokázána reálnost předání peněz. Navíc žalobce opomněl takto významnou, rozuměj žalovanou, pohledávku uvést v insolvenčním návrhu, takže žalovaný i nadále setrval na názoru, že převážná míra, respektive všechny příjmové doklady úpadce byly padělány a vzhledem k dispozici žalobce s vnitřními informacemi o hospodaření úpadce byly vyhotoveny účelově, a proto navrhl doložit znaleckým posudkem okamžik vzniku účetních dokladů a grafologický rozbor podpisu výstavce.

Soud uložil oběma stranám, aby předložily originály příjmových a výdajových dokladů, které mají k dispozici, a to nejpozději do jednoho měsíce od tohoto jednání.

Další jednání se konalo dne 12. 1. 2015 a byly čteny originály výdajových a příjmových dokladů předložené žalobcem a v mezidobí uložené v trezoru Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Originály byly předloženy žalovanému k porovnání a důkaz byl z jeho strany bez připomínek. Doklady jsou totožné s kopiemi dokladů, které byly předloženy k žalobě. Žalovaný uvedl, že za dlužníka nedisponuje žádnými doklady k této věci. Žalobce byl soudem vyzván, aby k předloženým důkazům, tedy výdajovým a příjmovým dokladům a následným výpisům z účtů tvrdil a doložil, že na účet úpadce byly vkládány skutečně peníze z předmětných smluv o půjčce.

K návrhu strany žalované pak bylo přistoupeno k dokazování účastnickým výslechem pana Jana Vajčnera. Žalobce s účastnickým výslechem souhlasil a po poučení soudem uvedl, že ve společnosti dlužníka byl od samého začátku ředitelem společnosti a to ještě v době, kdy hotel Dubí měla tato společnost v pronájmu. Společnost následně usilovala o koupi tohoto hotelu. Disponoval generální plnou mocí tehdejší jednatelky paní Doubkové, která byla jeho přítelkyní, KSUL 70 INS 24216/2012 v té době na mateřské dovolené a veškerý chod firmy vedl on. V roce 2010 společnost uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě kupní s panem Prokešem a při té příležitosti vznikla nutnost uhradit zálohu 13.500.000,-Kč. Společnost takovou částku neměla, a proto s ní uzavřel předmětnou smlouvu o půjčce. V pokladně a na účtu společnosti byly nějaké peníze, ale pouze peníze z provozu podniku v řádech desetitisíců a ty byly zpětně využívány na provoz. On osobně peníze vkládal do pokladny, příjmové a výdajové doklady podepisovala za firmu jednatelka a následně on. On pak peníze osobně vkládal na firemní účet. Peníze byly postupně zasílány prodávajícímu panu Prokešovi, potom firma získala úvěr a z něj byla kupní cena za hotel ve výši 41.000.000,-Kč doplácena. Prohlásil, že firma v té době tak vysoké finanční prostředky neměla, disponovala pouze provozními prostředky, takže bez peněz z půjčky od něj by vůbec nemohla uvažovat o koupi objektu.

K dotazu právního zástupce žalovaného pan Vajčner vysvětlil, že původně chtěl hotel koupit sám, v roce 2010 zemřela jeho matka a situace se zkomplikovala. Pokud by hotel kupoval sám, rovněž by si peníze půjčil, jako fyzická osoba by v roce 2009 tak vysoký úvěr nedostal, takže raději peníze půjčil firmě, která si zbytek peněz mohla zajistit úvěrem. Peníze z jeho půjček pak byly do pokladny společnosti vkládány postupně, protože to vyžaduje zákon o účetnictví, neboť do pokladny nemůže být vloženo více jak 15.000,-EUR denně. Vklady na účet firmy datumově přesně nekorespondují s jeho vklady do pokladny, protože do banky peníze nosil on až ve větším množství.

Žalobce rovněž předložil originály smluv o půjčce ze 7. 1. 2010 a 3. 2. 2010, když tyto originály byly uloženy do trezoru Krajského soudu v Ústí nad Labem k již uloženým příjmovým a výdajovým dokladům.

Poslední jednání ve věci se konalo dne 8. 10. 2015. K důkazu byl čten znalecký posudek z oboru písmoznalectví, zkoumání ručního písma, znalce Mgr. Jana Zimmera, číslo 313/9/2015 z 1. 7. 2015. Před jednáním byl znalecký posudek doručen oběma stranám, což potvrdily, seznámily se s ním před jednáním a při jednání byl tento důkaz bez připomínek.

Žalobce uvedl, že byly provedeny soudem všechny jím navržené důkazy, žádné další nenavrhuje.

Žalovaný uvedl, že netrvá na provedení důkazů přiznáním k dani z příjmu fyzických osob za období 2010 až 2012, dále netrvá na zprávě o příjmech dlužníka od společnosti Unipetrol RPA, s. r.o. za období od roku 1993. Rovněž netrval na předložení dalších důkazů ohledně toho, aby dlužník doložil, že skutečně fyzicky převzal peníze od své matky. Rovněž netrval na navrženém výslechu svědka Prokeše, od kterého dlužník kupoval předmětnou nemovitost. Rovněž netrval na vypracování dalšího znaleckého posudku, který by řešil otázku časové souvislosti podepisování a vyhotovování listinných důkazů, které byly zkoumány předloženým znaleckým posudkem. Nenavrhoval žádné další důkazy. KSUL 70 INS 24216/2012

K důkazu byla čtena konečná zpráva dlužníka založená v insolvenčním spise na čísle listu B-33. V závěrečných návrzích pak žalobce i žalovaný setrvali na svých tvrzeních a důkazech již uvedených v předchozích jednáních.

Rozsudek pak byl vyhlášen dne 19. 10. 2015.

Na základě provedených důkazů soud došel k následujícím zjištěním o skutkovém stavu.

Z originálů smluv o půjčce ze 7. 1. 2010 a 3. 2. 2010 soud zjistil, že byly uzavřeny mezi Janem Vajčnerem (žalobcem) a Corporeal Property Invest s.r.o., IČO 28293975, zastoupenou Dankou Doubkovou. Dle první ze smluv poskytl žalobce dlužníku 3.000.000,-Kč hrazených postupně v 10 splátkách do 31. 1. 2010 po 300.000,-Kč s určením, že dle smlouvy při každé splátce bude vyhotoven pokladní doklad. Půjčka má být vrácena do 31. 12. 2030 a byla sjednána jako bezúročná. Ke smlouvě jsou doloženy pokladní doklady, a to 1 výdajový ze 7. 1. 2010 od žalobce a příjmové doklady do pokladny dlužníka z 11. 1. 2010, 12. 1. 2010, 13. 1. 2010, 15. 1. 2010, 18. 1. 2010, 19. 1. 2010, 20. 1. 2010, 22. 1. 2010, 25. 1. 2010.

Dle druhé smlouvy ze 7. 2. 2010 poskytl žalobce dlužníku 13.500.000,-Kč v hotovosti ve 35 splátkách dle výdajových dokladů s termínem vrácení do 31. 12. 2030, půjčka je opět sjednána jako bezúročná. Ke smlouvě byly žalobcem doloženy pokladní doklady, jde o výdajový doklad z 3. 2. 2010 na částku 382.000,-Kč a příjmové doklady z 4. 2. 2010 na částku 386 000,-Kč, z 5. 2. 2010 na částku 390 000,-Kč, z 8. 2. 2010 na částku 385.000,-Kč, ve dnech 9. 2. 2010 až 11. 3. 2010 vydáno 21 dokladů na částku 386.000,-Kč, dále příjmový doklad ze 17. 2. 2010 na částku 381 000,-Kč, z 12. 3. 2010 na částku 382 000,-Kč a ve dnech 15. 3. 2010 až 25. 3. 2010 8 × příjmový doklad na částku 386.000,-Kč.

Tuto pohledávku v celkové výši 16.500.000,-Kč pak žalobce přihlásil dne 4. 2. 2013 do insolvenčního řízení dlužníka, vedeného pod sp.zn. 70 INS 24216/2012 u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Na přezkumném jednání, které se konalo dne 25. 2. 2013, v insolvenční věci dlužníka Corporeal Property Invest s.r.o. tuto přihlášku P6, číslo věřitele 6, insolvenční správce popřel co do pravosti, pohledávka nevznikla. Na majetek dlužníka byl po přezkumném jednání a po první schůzi věřitelů téhož dne prohlášen konkurs. Z protokolu ze schůze věřitelů soud zjistil, že dlužník zhruba od září 2010 nepodnikal, insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty nemovitosti zapsané na LV 1639 pro k.ú. Dubí-Pozorka, jedná se o pozemky s budovou č.p. 292 -objekt občanské vybavenosti. Nemovitosti postihl požár a dlužník je evidován jako oprávněná osoba ze škodní události. Z dopisu insolvenčního správce ze dne 25. 2. 2013, který byl žalobci doručen 27. 2. 2013 soud zjistil, že správce věřitele vyrozuměl o popření celé jeho přihlášky (tedy dílčí pohledávky KSUL 70 INS 24216/2012

číslo 1 a číslo 2). V popření uvedl, že smlouva o půjčce je reálným kontraktem a k jejímu platnému uzavření je třeba, aby předmět půjčky byl předán dlužníku. Peněžní prostředky však věřitel dlužníku nikdy nepředal, půjčka byla účelově rozložena do splátek ve snaze obejít tehdy obecně akceptovanou povinnost poskytnout půjčku bezhotovostně. Jednání věřitele směřuje pouze k předstírání půjčky.

Insolvenční řízení dlužníka dosud neskončilo, dne 15. 6. 2015 bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy (B-33), PM 3.11.2015, ze které je zřejmé, že částka určená k rozvrhu činí 0,-Kč (konečná zpráva byla čtena k důkazu při jednání dne 8. 10. 2015).

Nemovitosti dlužníka na LV 1639 v k.ú. Dubí-Pozorka byly v insolvenčním řízení zpeněženy a výtěžek vydán zajištěnému věřiteli (B-15 insolvenčního spisu).

Dále soud zjistil z výpisu z účtu číslo 43-3270490277/0100, což byl účet dlužníka (č.l. 89 až 110 a 104 až 124 incidenčního spisu), že na tento účet postupně byly vkládány vyšší částky, a to v únoru 2010 částka 675.000,-Kč, v březnu 2010 částka 481.000,-Kč, v dubnu 2010 částka 13 800 000,-Kč, v květnu 2010 částka 347.000,-Kč a v červnu 2010 částka 197.000,-Kč. Doklady předložil žalobce.

Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem 46 D 178/2010-34 z 16. 6. 2010, právní moc 16. 6. 2010 (číslo listu 59-61 incidenčního spisu) soud zjistil, že ve věci dědictví po Juditě Divíškové, byla stanovena obecná cena majetku ve společném jmění manželů částkou 16.647.000,-Kč, předmětem vypořádání byla rovněž ideální polovina pohledávky za Janem Vajčnerem ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 8. 2009 na částku 8.500.000,-Kč.

Ze smlouvy o půjčce ze dne 31.8.2009 (č.l. 77 incidenčního spisu) soud zjistil, že Jan Vajčner si půjčil od paní Judity Divíškové 16 500 000,-Kč za podmínek zde stanovených.

Z kupní smlouvy z 27. 4. 2010 s právními účinky vkladu dne 14. 5. 2010 soud zjistil, že pan Václav Prokeš prodal dlužníku nemovitosti na LV číslo 1639 pro k.ú. Dubí-Pozorka za sjednanou kupní cenu 41.500.000,-Kč. Kupní cena byla vypořádána tak, že do výše 13.500.000,-Kč ji uhradil kupující z vlastních prostředků a 28.000.000,-Kč bude uhrazeno z úvěru od Volksbank CZ a.s.

Z účastnického výslechu žalobce (číslo listu 178 až 181 incidenčního spisu) provedeného při jednání dne 12. 1. 2015 soud zjistil, že žalobce byl od založení společnosti dlužníka jejím ředitelem, společnost měla hotel Dubí v pronájmu a usilovala o jeho koupi. Disponoval generální plnou mocí od tehdejší jednatelky paní Doubkové, která byla jeho přítelkyní a v té době na mateřské dovolené. Celou firmu vedl on. V roce 2010 společnost uzavřela smlouvu o kupní smlouvě budoucí na nemovitosti v katastrálním území Dubí-Pozorka a musela být uhrazena záloha ve výši 13.500.000,-Kč. V pokladně a na účtu společnosti byly nějaké peníze, ale v KSUL 70 INS 24216/2012

řádech desetitisíců určených k provozu hotelu. Proto byly uzavřeny smlouvy o půjčce, on sám vložil peníze do pokladny, pokladní doklady za firmu podepisovala jednatelka a žalobce. Následně peníze sám vkládal na firemní účet a z něj později byla také hrazena kupní cena panu Prokešovi. Zbytek kupní ceny byl uhrazen z úvěru. Bez peněz z půjčky by firma vůbec nemohla o koupi objektu uvažovat. Žalobce si půjčil peníze od své matky, původně chtěl koupit hotel sám. I on by si musel část prostředků půjčit, ale jako fyzická osoba by nikdy tak vysoký úvěr nedostal, takže peníze půjčil firmě dlužníka. Jednalo se o rodinnou firmu, při založení v ní figurovala jeho matka a matka paní Doubkové. Vklady na účet firmy nekorespondují přesně se splátkami na půjčku, protože do banky nechodil hned, ale až s větším obnosem.

Ze znaleckého posudku znalce Mgr. Jana Zimmera, znalce z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, z 1. 7. 2015, č.j. 313/9/2015 soud zjistil, že na položené otázky, odpověděl znalec tak, že na pokladních dokladech a smlouvách jsou pravé podpisy Jana Vajčnera. V případě podpisu jednatelky paní Doubkové se jedná o její pravé podpisy nebo pravděpodobně pravé podpisy (smlouva o půjčce ze 7. 1. 2010 a 5 příjmových dokladů), u jednoho podpisu nelze rozhodnout o jeho pravosti, a 2 podpisy na pokladních dokladech nejsou pravé. Metoda, kterou znalec použil, nedovoluje posoudit, zda sporné podpisy datované v rozmezí tří měsíců, vznikly najednou nebo postupně, to by mohl zodpovědět znalec oboru kriminalistika, specializace technické zkoumání dokladů a písemností.

Ze žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků je zjištěno, že žadatel je veden na Úřadu práce, má 3 děti se stanoveným výživným a je finančně závislý na svém bratrovi. Bere dávky v hmotné nouzi a nevlastní žádný majetek. Z insolvenčního rejstříku je zjištěno, že podal dvakrát návrh na zjištění úpadku s návrhem na jeho řešení oddlužením, vedeno pod 71 INS 7894/2010-návrh odmítnut a 71 INS 14742/2010-řízení zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000,-Kč, když bylo předpokládáno řešení úpadku konkurzem, neboť dlužník neprokázal schopnost uhradit alespoň 30% svých dluhů.

Jedná se o postup dle § 198 IZ, věřitel nevykonatelné pohledávky podal ve lhůtě žalobu, když insolvenční správce celou pohledávku popřel.

Lze tedy shrnout, že dokazováním bylo postaveno najisto uzavření dvou půjček, a to dne 7. 1. 2010 a 3. 2. 2010 mezi žalobcem a dlužníkem za situace, když žalobce byl výkonným ředitelem společnosti dlužníka s generální plnou mocí od tehdejší jednatelky. Žalobcem je dokládáno, že půjčky byly v dohodnutých splátkách vkládány v hotovosti do pokladny dlužníka, následně převáděny na bankovní účet dlužníka a odtud došlo k uhrazení zálohy na kupní cenu získaných nemovitostí na LV 1639 v k.ú. Dubí-Pozorka.

Jakkoliv bylo žalovaným namítáno, že uzavřené půjčky byly simulovány a dlužník tyto peníze nikdy neobdržel, opak nebyl v provedeném řízení prokázán. Nebylo vyvráceno tvrzení žalobce, že firma před koupí hotelu Dubí nedisponovala takovou finanční částkou, aby mohla KSUL 70 INS 24216/2012 uhradit zálohu na kupní cenu. Důkazy prokazují, že firma hotel Dubí koupila, část kupní ceny uhradila z půjčky od žalobce a zbytek z úvěru u banky. Tato banka se také jako zajištěný věřitel do insolvenčního řízení přihlásila a byla následně uspokojena z prodeje těchto nemovitostí v rámci insolvence. Jakkoliv tedy dokládané příjmové doklady předkládané žalobcem přesně nekorespondují s vklady na účet firmy dlužníka, (vysvětleno při účastníkem výslechu žalobce) a žalovaným je zpochybňováno, že na účet dlužníka přišly jiné peníze, ne peníze z půjček, nebyl v řízení prokázán opak.

Žalovaný rovněž zpochybňoval, že žalobce nemohl disponovat tak vysokou částkou, když je sám nemajetný. Žalobce doložil půjčku od matky, která pak následně byla předmětem jejího dědického řízení. Je třeba z tohoto pohledu konstatovat, že tvrzení insolvenčního správce k popření pohledávky z důvodu simulace uzavřených smluv o půjčce nebyla podložena žádnými důkazy. V době popření neměl insolvenční správce k dispozici účetnictví dlužníka (zničeno požárem hotelu) a ani po jeho rekonstrukci ničeho v tomto směru nedoložil. Při dokazování v incidenčním sporu byly důkazy oproti důkazům předloženým v přihlášce rozšířeny v podstatě pouze o výpisy z účtu dlužníka u Komerční banky, a.s., které předložil žalobce. Ani následně vyhotovený znalecký posudek v oboru ručně psaného písma nezvrátil tvrzení insolvenčního správce o padělání dokladů, neboť (až na 3 výjimky) znalec potvrdil pravosti podpisů žalobce a paní Doubkové.

Půjčka je reálný kontrakt (v tom se soud shoduje s názorem obou účastníků) a řetězcem nepřímých důkazů bylo prokázáno, že peníze od žalobce společnost dlužníka přijala a použila na tvrzený účel-koupi nemovitosti. Proto soud rozhodl, jak shora uvedeno (výrok I.).

O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl v souladu s ust. § 202 IZ a úspěšnému žalobci žádný nárok nepřiznal.

Poučení o odvolání:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Tento rozsudek se považuje za doručený okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, účastníků incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Ústí nad Labem ze dne 19. 10. 2015

JUDr. Eva Sixtová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: David Havel