6 Tz 62/2011
Datum rozhodnutí: 14.12.2011
Dotčené předpisy: § 328 odst. 2 tr. ř., § 325 odst. 5,6 tr. ř.



6 Tz 62/2011-63

ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného A. H. , , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 320 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 325 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Napadené usnesení se z r u š u j e . Současně se také zrušují další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, byl podle § 325 odst. 1 tr. ř. přerušen výkon trestu odnětí svobody do 30. června 2011, který byl obviněnému A. H. uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, v trvání sedmi let za trestný čin podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 1. 2011 (nesprávně je vyznačen den 3. 1. 2011).

Vůči citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněného A. H.. Poukázal na znění čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 320 odst. 2 a § 325 odst. 1 tr. ř. a namítl, že těmito ustanoveními se Obvodní soud pro Prahu 6 důsledně neřídil.

Ministr spravedlnosti uvedl, že obviněný A. H. byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem. Konstatoval, že ve smyslu znění § 320 odst. 2 tr. ř. je nutno za soud, v jehož obvodu se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvním stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (srov. rozhodnutí č. 36/1975 Sb. rozh. tr.). Proto měl o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody rozhodovat předseda senátu Městského soudu v Praze, neboť v obvodu tohoto soudu vykonával trest (konkrétně ve Vazební věznici P. R.). Ve věci bylo tudíž vydáno rozhodnutí na podkladě vadného postupu řízení, neboť rozhodoval věcně nepříslušný soud, kdy namísto soudu vyššího stupně rozhodoval soud nižší. Podle ministra spravedlnosti je tato procesní vada natolik závažná, že ji zákonodárce mimo jiné zahrnul mezi důvody dovolání [srov. § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Dodal, že vadným postupem Obvodního soudu pro Prahu 6 byl obviněný odňat svému zákonnému soudci a zákon byl tedy porušen v jeho neprospěch.

Dále ministr spravedlnosti shledal i chybné hodnocení provedených listinných důkazů, které jsou ve spise založeny. Soud, který vycházel z lékařských zpráv předložených obviněným a jeho otcem, si neučinil jasnou představu, kterým lékařem a z jakých důvodů byl obviněný objednán na jednotlivá vyšetření a komu byla určena doporučení různých specialistů. K dispozici jsou vyjádření dermatoonkologa ze dne 15. 9. 2010, imunologa ze dne 4. 12. 2009 a gastroenterologické ambulance ze dne 10. 2. 2009. Není však jasné, kdo vedl léčbu obviněného, není zpracovaný plán léčby, není naplánovaná ani chemoterapie, která se provádí infuzemi za současné hospitalizace, ani chirurgická operace tlustého střeva (totální kolectomie).

Jak ministr spravedlnosti upozornil, je z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrné, že soud nekriticky přejal závěry lékařských zpráv předložených obviněným a naprosto opomenul skutečnosti a závěry prezentované ve zprávě vedoucí lékařky zdravotního střediska Vězeňské služby ČR ze dne 28. 12. 2010. Toto stanovisko v odůvodnění svého rozhodnutí soud vůbec nezmínil, přestože je v něm výslovně uvedeno, že zdravotní stav obviněného je v současné době uspokojivý, lékaře prakticky nenavštěvuje a plánované vyšetření u imunologa lze zajistit ambulantně. Z přípisu předsedy senátu ze dne 28. 12. 2010 se navíc podává, že předložené lékařské zprávy jsou založeny ve vězeňské lékařské dokumentaci a lékařka se tedy s nimi seznámila.

V mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti vytkl, že předseda senátu si měl pro své rozhodnutí vyžádat podrobné stanovisko Zdravotnické služby Vězeňské služby ČR, a to zejména s důrazem na řešení otázky, zda se zdravotní stav obviněného v průběhu výkonu trestu mění, a zda je v silách tohoto zdravotnického zařízení poskytovat mu adekvátní lékařskou péči, jež by odpovídala diagnóze, fázi onemocnění atd. V daném případě rozhodně nebylo vyloučeno ani vyžádání znaleckého posudku na základě aktuálního lékařského vyšetření obviněného. Z tohoto pohledu se rozhodnutí soudu jeví minimálně jako předčasné, neboť předjímá závěry lékařského vyšetření v tom směru, že dochází k progresi onemocnění. Na základě spisového materiálu lze podle ministra spravedlnosti dokumentovat, že předseda senátu nepřípustným způsobem nahrazoval svým názorem nezbytné odborné znalosti z lékařství, kterými nedisponoval (viz rukou psané záznamy na různých místech spisu, informace z tiskové zprávy farmaceutické společnosti R., s. r. o., z internetové stránky www.m..cz) a svůj postup v odůvodnění usnesení označuje za úřední činnost soudu . Soud sice hodnotil opatřené lékařské zprávy a stanoviska volnou úvahou ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., v daném případě však meze volné úvahy překročil, neboť ze skutečností, jež sám vzal za prokázané (např. poslední lékařské vyšetření bez nálezu), vyvodil logicky rozporný závěr, že onemocnění obviněného vyžaduje neprodlené zahájení onkologické léčby, a to de facto jen s poukazem na skutečnosti obecně známé (tzv. notoriety).

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti konstatoval, že usnesení o přerušení výkonu trestu odnětí svobody je svou povahou rozhodnutím ve prospěch obviněného, proto byl z hlediska rozsahu dokazování a způsobu jeho hodnocení zákon porušen v jeho prospěch. S odkazem na všechny uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí:
- podle 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, byl v neprospěch obviněného A. H. porušen zákon v ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 325 odst. 1 tr. ř., a v předcházejícím řízení byl zákon porušen ve prospěch obviněného v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř.,
- podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i případná další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud změnou, k níž došlo zrušením, pozbyla zákonného podkladu,
- podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc projednal a rozhodl.

Ke stížnosti pro porušení zákona se obviněný A. H. vyjádřil jednak prostřednictvím obhájce JUDr. P. J., a to písemně a následně i u veřejného zasedání konaného Nejvyšším soudem dne 14. 12. 2011, jednak sám.

Obhájce obviněného zaslal dne 10. 11. 2011 před konáním veřejného zasedání Nejvyššímu soudu písemné sdělení. Z písemnosti vyplývá, že v průběhu přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněný A. H. podstoupil ve dnech 31. 3. 3. 5. 2011 vyšetření na odborném pracovišti Ústavu radiační onkologie, 1. Lékařské fakulty University Karlovy a Fakultní nemocnice na Bulovce. Následně byl hospitalizován ve dnech 22. 6. 24. 6. 2011 na interním oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Z důvodu psychického selhání došlo k jeho hospitalizaci ve dnech 29. 6. 29. 8. 2011 na psychiatrickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice ve S.. Dne 30. 6. 2011 byla k Městskému soudu v Praze podána žádost o prodloužení přerušení výkonu trestu odnětí svobody ve smyslu § 325 odst. 1 tr. ř., přičemž tomuto soudu byly pravidelně zasílány lékařské zprávy, jež jsou založeny ve spise 1 T 12/2007. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 T 12/2007, byla zmíněná žádost zamítnuta; proti rozhodnutí byla podána stížnost. V průběhu přerušení výkonu trestu odnětí svobody byl na základě lékařských zpráv zpracován znalecký posudek MUDr. Miroslavem Noskem, který je rovněž založen ve spisu. Přílohu písemnosti obhájce obviněného tvoří lékařské zprávy v ní zmiňovaných zdravotnických zařízení včetně vypracovaného znaleckého posudku, případně další lékařské záznamy, kopie žádosti obviněného o přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze dne 30. 6. 2011 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 T 12/2007.

U veřejného zasedání, které Nejvyšší soud konal o stížnosti pro porušení zákona, obhájce JUDr. Petr Jurák v podrobnostech poukázal na lékařské zprávy včetně vypracovaného znaleckého posudku a lékařských zpráv, které byly podány po propuštění obviněného z výkonu přerušeného trestu odnětí svobody a zdůraznil, že u jeho osoby jde o vážné onemocnění. Podle jeho mínění nebyla obviněnému ve vězeňské nemocnici poskytnuta žádná léčba, léky byly indikovány jen dle zvážení vězeňské nemocniční služby. Konstatoval, že Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl na základě vlastního vnitřního přesvědčení. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 T 12/2007, s nímž vyslovil nesouhlas a věc tomuto soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí s tím, že budou vyslechnuti příslušní lékaři včetně znalce, který obviněného zkoumal a bude stanoven postup léčby.

Obviněný A. H. blíže poukázal na své onemocnění a průběh léčby (operace) s tím, že ve vězeňské nemocnici mu nebyla poskytnuta léčba, která byla v případě jeho onemocnění potřebná (chemoterapie, ozařování).

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k níže popsaným závěrům.

Čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon .

Podle § 315 odst. 2 tr. ř. platí, že rozhodnutí souvisící s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

Ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř. zakotvuje, že u osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, činí rozhodnutí souvisící s výkonem tohoto trestu soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Podle § 325 odst. 1 tr. ř. platí, že je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; předseda senátu vždy přeruší výkon trestu na těhotné ženě nebo matce dítěte mladšího jednoho roku .

Ustanovení § 320 odst. 2 tr. ř. upravuje příslušnost soudu rozhodovat o přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle § 325 odst. 1 tr. ř., je-li odsouzený v době rozhodování ve výkonu trestu odnětí svobody (jde o výjimku z ustanovení § 315 odst. 2 tr. ř.) . Ve smyslu § 320 odst. 2 tr. ř. nutno za soud, v jehož obvodě se vykonává trest odnětí svobody, považovat ten soud, který má stejnou věcnou příslušnost jako soud, který rozhodl ve věci v prvém stupni, pokud zákon výslovně nestanoví, že je příslušný okresní soud (srov. rozhodnutí č. 36/1975 Sb. rozh. tr.).

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, byl obviněný A. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., přičemž podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 1 T 12/2007. Naposledy citovaným rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 5 tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 36 T 8/2005, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 2 To 8/2008. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 1 T 12/2007, nabyl právní moci rovněž rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009, kterým bylo odvolání obviněného proti tomuto rozhodnutí zamítnuto. Výkon trestu obviněný nastoupil dne 2. 2. 2010 a vykonával jej ve Vazební věznici P. R..

Nejvyšší soud konstatuje, že vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předchozím odstavci tohoto rozsudku, dále s poukazem na výše citovaná ustanovení § 320 odst. 2 a § 325 odst. 1 tr. ř. i platnou judikaturu (rozhodnutí č. 36/1975 Sb. rozh. tr.), byl v prvním stupni k rozhodnutí o podání obviněného A. H., které se týkalo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, věcně i místně příslušný Městský soud v Praze; o žádosti měl rozhodnout předseda senátu tohoto soudu. Pokud o ní rozhodl předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 6, tj. věcně nepříslušného soudu nižšího stupně, je řízení zatíženo podstatnou procesní vadou. Již z tohoto důvodu nemůže napadené usnesení obstát. Současně je nutno připomenout, že obviněný vykonával trest odnětí svobody uložený rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 1 T 12/2007 (ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009), neboť k tomuto rozsudku bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2009, sp. zn. 45 T 10/2008, rovněž ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 6 To 47/2009. Protože výrok usnesení, jež bylo napadeno stížností pro porušení zákona, uvádí ohledně přerušení výkonu trestu odnětí svobody dva naposledy zmíněné rozsudky, je i v tomto směru nesprávný.

Za těžkou nemoc ve smyslu znění § 325 odst. 1 tr. ř. je třeba zpravidla považovat nemoc, v důsledku které hrozí odsouzenému bezprostřední nebezpečí smrti, nebo nemoc, jejíž léčení nelze odložit na dobu po skončení výkonu trestu odnětí svobody bez nebezpečí pro zdraví odsouzeného, ani je nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení, které je součástí věznice, ani je nelze krátkodobě zajistit při přerušení výkonu trestu na základě rozhodnutí ředitele věznice podle § 56 odst. 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve všeobecném zdravotnickém zařízení mimo věznici (viz Šámal P. a spol., Trestní řád, Komentář, II. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck 2008, str. 2451). Existenci těžké nemoci je třeba ověřit lékařskou zprávou, případně odborným vyjádřením nebo znaleckým posudkem (§ 105 odst. 1 tr. ř.).

Zákon v § 2 odst. 5 tr. ř. stanoví, že orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí . Ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. zakotvuje, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu .

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 důsledně podle citovaných ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně považuje za potřebné uvést, že v řízení o stížnosti pro porušení zákona se napadené rozhodnutí přezkoumává na základě skutkového stavu, jak byl v pravomocném rozhodnutí zjištěn. Proto nelze přihlížet k důkazům, které obviněný prostřednictvím obhájce předložil před rozhodnutím o mimořádném opravném prostředku, přičemž navíc tyto lékařské zprávy i znalecký posudek byly vyhotoveny až v období po vydání napadeného usnesení. Nutno též uvést, že Nejvyšší soud nemůže přezkoumávat usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 1 T 12/2007, neboť nebylo stížností pro porušení zákona napadeno.

Z odůvodnění přezkoumávaného usnesení plyne, že předseda senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 vycházel při rozhodování o žádosti o přerušení výkonu trestu odnětí svobody u obviněného A. H. z lékařských zpráv, které mu byly v souvislosti se žádostí předloženy a jsou obsahem spisu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 37 Nt 4092/2010. Z těchto důkazů učinil níže popsané poznatky.

Předně z lékařské zprávy VÚN Praha 6 S., kterou vypracoval primář MUDr. P. R. dne 4. 12. 2009, obvodní soud zjistil, že u obviněného byl v roce 2009 diagnostikován maligní melanom nodulární typ, při poměrně vysoké mitotické aktivitě nádorových buněk se zvýšením onkomankerů NSE. Vzhledem k popsanému onemocnění bylo doporučeno bez odkladu dle indikace chemoterapie cestou dermatoonkologa . Z obsahu spisu soud shledal, že obviněný nastoupil dne 2. 2. 2010 výkon trestu odnětí svobody, aniž bylo pokračováno v pooperační léčbě - doporučené chemoterapii.

Dále z lékařské zprávy Fakultní Thomayerovy nemocnice ze dne 10. 12. 2009 vyplývalo, že u obviněného byl verifikován karcinom in situ tlustého střeva s doporučením mimo jiné nasazení biologické terapie. Vzhledem k nálezu maligního polypu v terénu ulcerosní kolitidy byla u pacienta indikována totální kolectomie. Současně byla verifikována generalizace maligního melanomu, přičemž bylo uvedeno, že další terapie je nutná v koordinaci s onkologickým oddělením.

Soud rovněž vycházel z lékařské zprávy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze ze dne 15. 9. 2010, z níž zjistil, že u obviněného byla konstatována Dg. zhoubný melanom horní končetiny včetně ramene, dále dle histologie z 11. 9. 2009 zastiženo metastatické postižení lymfatické uzliny maligním melanomem, další léčbu pacient nepodstoupil z důvodu hospitalizace pro polyp sigmoidea s nálezem ca in situ a susp. idiopat. proctocolitidy. Podle lékařské zprávy byl dne 11. 9. 2009 proveden chirurgický zákrok, a téhož dne - dle histologického nálezu - byl diagnostikován i nález zhoubného melanomu, jak popsáno shora. Obviněný byl objednán k vyšetření na 9. 2. 2011.

Obvodní soud pro Prahu 6 v odůvodnění usnesení rovněž konstatoval: onemocnění diagnostikované jako zhoubný melanom má obecně nejistou prognózu. Melanom je řazen k nejzhoubnějším nádorům a jde o jedno z nejagresivnějších nádorových onemocnění. Z lékařských zpráv je zřejmé, že se z původně lokalizovaného onemocnění vytvořila další ložiska, která postihla lymfatické uzliny ve formě metastáz. Po chirurgickém ošetření měla být zahájena neprodleně onkologická léčba. Jak již bylo řečeno, odsouzený nebyl dosud onkologicky léčen (viz shora doporučená chemoterapie v citované lékařské zprávě), přičemž každý den bez odpovídajícího a doporučovaného onkologického léčení může mít neodčinitelné důsledky. Odsouzený A. H. neměl s uvedenou diagnózou nastoupit výkon trestu odnětí svobody bez absolvování onkologické léčby, a zde soud uzavírá, že není mnoho zdravotních důvodů, pro které by mělo být postupováno podle ustanovení § 325 odst. 1 tr. ř. Odsouzený musí dostat příležitost ve spolupráci se specializovaným onkologickým oddělením nastoupit ihned odpovídající onkologickou léčbu (chemoterapie a následně biologická léčba, popř. imunologická léčba), a teprve poté, bude-li bez onkologického nálezu, může pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody . Soud taktéž uvedl, že ve shodě s lékařskými zprávami bere na vědomí, že poslední lékařské vyšetření bylo bez nálezu s doporučenou kontrolou dne 9. 2. 2011. Popsané závažné onemocnění odsouzeného však vyžaduje neprodleně zahájení onkologické léčby (vše na str. 1 a 2 přezkoumávaného rozhodnutí).

K důkazům konstatovaným v odůvodnění napadeného usnesení je nutno uvést, že nebyl zpracován plán léčby obviněného A. H., nebyla naplánována chemoterapie a ani chirurgická operace tlustého střeva, jak ostatně na tyto skutečnosti upozorňuje i stížnost pro porušení zákona. S argumentací ministra spravedlnosti lze souhlasit i v tom směru, že předseda senátu obvodního soudu nepřípustným způsobem nahrazoval svým názorem nezbytné odborné znalosti ze zdravotnictví, jimiž ale nedisponoval, přičemž svůj postup v odůvodnění usnesení označuje za úřední činnost soudu . Např. vzal za prokázané, že poslední vyšetření obviněného bylo bez nálezu, avšak přesto učinil závěr, který ale není odpovídajícím způsobem lékařsky odborně podložen, že onemocnění vyžaduje neprodleně zahájení onkologické léčby.

Ve shodě se stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud považuje za potřebné obvodnímu soudu vytknout, že opominul lékařskou zprávu MUDr. D. M., vedoucí lékařky zdravotnického střediska, Zdravotnického zařízení Vězeňské služby ČR, ze dne 28. 12. 2010 adresovanou řediteli Vazební věznice P. R. Z tohoto důkazu, jenž se nachází ve spisovém materiálu, a který ani nebyl v přezkoumávaném rozhodnutí zmíněn, plyne, že obviněný A. H. absolvoval během výkonu trestu odnětí svobody řadu vyšetření. Dne 12. 7. 2010 při dermatoonkologickém vyšetření ve VFN v Praze bylo konstatováno, že je dva roky po operaci primárního nádoru - zhoubného melanomu na pravém předloktí a jeden rok po operaci uzlinové metastázy v levém podpaží; je bez známky recidivy onemocnění a vzhledem k odstupu od operací není v současné době žádná přídavná léčba indikována. Jsou nutné pravidelné kontroly s kompletním vyšetřením 1x za půl roku. Kontrolu absolvoval dne 15. 9. 2010, bylo provedeno vyšetření PET (pozitronová emisní tomografie) bez nálezu nádorových ložisek, další vyšetření se uskuteční 9. 2. 2011 (kompletní laboratorní vyšetření krve, ultrazvukové a RTG vyšetření - vše v rámci onkologické ambulance VFN P.). Další onemocnění jmenovaného, jako vysoký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, průjmové onemocnění a depresivní porucha, jsou t. č. v klidu. Jeho zdravotní stav je v současné době uspokojivý, lékaře prakticky nenavštěvuje, pouze dnes uvedl, že by chtěl podstoupit kontrolní imunologické vyšetření u svého imunologa MUDr. P. R. - vyšetření je možné zajistit ambulantně. K závažné změně jeho zdravotního stavu nedošlo.

Podle mínění Nejvyššího soudu neměl Obvodní soud pro Prahu 6 dostatek pokladů pro náležité a zákonu odpovídající rozhodnutí o návrhu, který obviněný A. H. podal ohledně přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Přitom nešlo pouze o to v rámci hodnocení důkazů se náležitě vypořádat s předmětnými lékařskými zprávami včetně lékařské zprávy vedoucí lékařky zdravotnického střediska, Zdravotnického zařízení Vězeňské služby ČR (zde bylo nezbytné vyžádat podrobné stanovisko, a to nejen s důrazem na řešení otázky, zda se zdravotní stav obviněného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody mění, ale zda je v možnostech tohoto zdravotnického zařízení poskytovat mu adekvátní lékařskou péči odpovídající jeho diagnóze, fázi onemocnění atd.). Bylo rovněž třeba i příslušného znaleckého posouzení aktuálního zdravotního stavu obviněného, u kterého byla v nedávné minulosti zjištěna skutečně vážná onemocnění, aby bylo možno, a to po vyhodnocení všech důkazů postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř., učinit závěr, zda obviněný je či není stižen těžkou nemocí ve smyslu ustanovení § 325 odst. 1 tr. ř., tj. zda předseda senátu může na potřebnou dobu přerušit výkon trestu odnětí svobody. Na rozdíl od ministra spravedlnosti Nejvyšší soud shledal, že v případě hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci včetně vytknuté neúplnosti důkazů byl zákon porušen nejen ve prospěch obviněného, ale též v jeho neprospěch.

Vzhledem ke všem popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 37 Nt 4092/2010, byl porušen zákon v ustanoveních § 320 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 325 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Současně také zrušil další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Úkolem Městského soudu v Praze (předsedy senátu) bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, učinit o žádosti obviněného A. H., jež se týká přerušení výkonu trestu odnětí svobody, zákonu odpovídající rozhodnutí. V této souvislosti lze ve smyslu znění § 270 odst. 4 tr. ř. odkázat na právní názor, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil a na nutnost doplnit důkazy.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2011 Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k