6 Tz 3/2013
Datum rozhodnutí: 06.02.2013
Dotčené předpisy: § 3 odst. 1 tr. zákoník, § 63 odst. 1 tr. zákoník



6 Tz 3/2013-14

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. února 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Roberta Fremra stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. F. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku v neprospěch obviněného Z. F.

Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, byl obviněný Z. F. (dále jen obviněný ) uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále též tr. zák. ) a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., neboť podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dne 29. 11. 2008 kolem 03.30 hodin ve S. baru D. v L. v M. po předchozí slovní potyčce napadl J. M. , a to tak, že jej několikrát udeřil do obličeje pěstí, strkal do poškozeného, vláčel ho po zemi, shazoval na zem a udeřil dřevěnou židlí do nohou a rukou, čímž mu způsobil oděrky na obou kolenou, pohmožděniny na kořeni nosu, krevní podlitinu obou dolních očních víček, na čele a spánku, oděrky a pohmožděniny na obou loktech, podlitinu na levé lopatce a podvrtnutí palce levé ruky s nutností sádrové fixace s pracovní neschopností od 29. 11. do 31. 12. 2008 . Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 221 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák., § 45 odst. 1, 2 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 1. 2010, sp. zn. 256/2009 (kterým byl obviněnému za skutek ze dne 17. 10. 2009 právně kvalifikovaný jako trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, nabyl právní moci dne 18. 6. 2010.

Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci, konkrétně proti jeho výroku o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací, podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Okresnímu soudu v Liberci v ní vytkl, že se neřídil ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále též tr. zákoník ) a § 63 odst. 1 tr. zákoníku.

Uvedl, že v daném případě se obviněný skutku dopustil dne 29. 11. 2008, tedy ještě za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Trestní příkaz byl ovšem soudem vydán již za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Okresní soud podle něho správně užil při rozhodování o vině a trestu zákona účinného v době činu, neboť nezjistil, že by nová právní úprava byla pro obviněného příznivější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku). Ač však užil předchozí právní úpravu, přesto měl s odkazem na § 3 odst. 1 tr. zákoníku respektovat, že pachateli lze uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje, přičemž nejvyšší výměra trestu obecně prospěšných prací, kterou bylo možno obviněnému uložit, činila podle § 63 odst. 1 tr. zákoníku maximálně 300 hodin. Pokud tedy Okresní soud v Liberci uložil obviněnému dne 17. 5. 2010 trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin, porušil tím zákon ve výše citovaných ustanoveních. Dodal, že uložený trest obecně prospěšných prací obviněný vykonal ke dni 13. 11. 2011.

K tomu ještě poznamenal, že shora uvedený právní názor vyslovil Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) v rozsudku pod sp. zn. 7 Tz 15/2011, přičemž je podpořený stanoviskem autorů uznávaného Komentáře k trestnímu zákoníku od nakladatelství C.H.Beck, 1. vydání, s. 53. Upozornil, že odborná literatura však vyslovila i stanovisko opačné, a sice že i po 1. 1. 2010 bylo možno uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře nad tři sta hodin, neboť nelze směšovat pojmy výměra trestu a druh trestu (viz F. Ščerba: Druh či výměra trestu? K jednomu problému časové působnosti trestního zákoníku. Trestněprávní revue č. 2/2012, s. 35 a násl.). Ministr spravedlnosti podotkl, že stížnost pro porušení zákona vychází z přesvědčení, že jsou-li na určitou právní otázku v odborné veřejnosti různé názory, je třeba zvolit výklad, který je ve prospěch obviněného, má-li oporu v dřívějším rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Dále konstatoval, že podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu je podle zákona i ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř., neboť význam zákonných trestních sazeb spočívá mj. v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni povahy a závažnosti činu. K dosažení účelu trestu tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu ve svých důsledcích znamená, že takto stanovený trest zásadně nemůže splnit svůj účel.

Z těchto důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud:
- podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, byl v ustanovení § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku porušen zákon v neprospěch obviněného ve výroku o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací,
- podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o uložení souhrnného trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009,
- a dále postupoval podle § 270 odst. 1 nebo § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle § 63 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin.

Podle § 3 odst. 1 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.

Obviněný byl stíhán pro trestné činy spáchané ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku a příslušný trestní příkaz byl vydán dne 17. 5. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo příznivější, rozhodující soud správně použil základní pravidlo pro použití časové působnosti (§ 16 odst. 1 tr. zák. a § 2 odst. 1 tr. zákoníku) a uznal obviněného vinným ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.

Při použití dřívější trestně právní normy však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z citovaného ustanovení § 3 odst. 1 tr. zákoníku.

V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Liberci tím, že obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném trestu v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin přesáhl o sto hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na tři sta hodin (k dané problematice viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 4 Tz 61/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 4 Tz 86/2010).

Podle § 266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.

Nejvyšší soud v minulosti již vícekrát vyslovil, že je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř.

Význam zákonných trestních sazeb spočívá mj. v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.

Je tedy evidentní, že uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyři sta hodin, který přesahuje o sto hodin zákonnou trestní výměru trestu obecně prospěšných prací, jenž lze uložit podle nyní účinného trestního zákoníku, je ve zřejmém rozporu s účelem trestu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 2 T 27/2009, byl porušen zákon v ustanoveních § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil (k nutnosti zrušení celého trestního příkazu viz rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud pak zároveň zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při rozhodování o trestu obviněného respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení § 3 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku, ale i příslušných ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud v této souvislosti upozorňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen výhradně v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý