6 Tz 23/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 3,4 tr. ř.



6 Tz 23/2015-57 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. září 2015 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014-94, vydaného ve věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 113/2013, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. l tr. ř. rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014-94, a v řízení, jež tomuto rozhodnutí předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
O d ů v o d n ě n í : I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014-94 , bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného (dále jen obviněný ) proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 1. 2014, č. j. 3 T 113/2013-52, jímž byl uznán vinným (ad I.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen tr. zákoník ), (ad II.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku, (ad III./1) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a (ad III./2) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečiny, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 5. 2013, č. j. 3 T 75/2013-175, a sbíhající se přečin, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 8. 2013, č. j. 3 T 75/2013-87, byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to v rozsudku specifikovaných věcí. Současně byly podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 5. 2013, č. j. 3 T 75/2013-175, a z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 8. 2013, č. j. 3 T 75/2013-87, včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit škodu označeným poškozeným, kteří byli z části se zbytkem uplatněných nároků podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen ministr spravedlnosti ) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujal názor, že odvolací soud při rozhodování o odvolání obviněného porušil zákon v jeho neprospěch nerespektováním ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., jejichž obsah zmínil. Poukázal na to, že odvolací soud provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, jehož o jeho konání pouze vyrozuměl, a to doručováním obsílky na adresu, kterou uvedl pro účely doručování. Obviněný si obsílku nevyzvedl, odvolací soud však lhůtu k přípravě považoval za zachovalou. Nezjistil však, že v době doručování vyrozumění o veřejném zasedání se obviněný nenacházel na svobodě, neboť dnem 20. 4. 2014 byl vzat do vazby ve věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 47/2014 a následně ode dne 28. 5. 2014 až do 20. 2. 2015 vykonával jemu uložený trest odnětí svobody ve V. N. S..

Veřejné zasedání o odvolání obviněného proběhlo bez jeho přítomnosti za situace, kdy se tento nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v jiné trestní věci, a to aniž by obviněný výslovně prohlásil, že se účasti na veřejném zasedání odvolacího soudu vzdává, a aniž by měl obhájce, ačkoli u něj vyvstal zákonný důvod nutné obhajoby. Za tohoto stavu bylo třeba, aby si obviněný zvolil obhájce nebo aby mu ho zvolila jiná oprávněná osoba (§ 37 odst. 1 tr. ř.), popřípadě, aby mu byl obhájce ustanoven (§ 38 odst. 1 tr. ř., § 39 odst. 1 tr. ř.). V odvolacím řízení si obviněný obhájce nezvolil, neučinila tak ani jiná oprávněná osoba a obhájce mu ani nebyl ustanoven. Veřejné zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným usnesením, tak bylo konáno v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.

Protože podle ministra spravedlnosti nebyly splněny základní procesní podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání a odvolací soud přesto veřejné zasedání konal a o odvolání obviněného meritorně rozhodl, došlo k porušení jeho obhajovacích práv, což má za následek i nezákonnost rozhodnutí odvolacího soudu.

Ministr spravedlnosti v petitu stížnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014-94, byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., § 263 odst. 3, 4 tr. ř., podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil prostřednictvím ustanoveného obhájce Mgr. Jana Lukovského. S argumentací obsaženou v označeném mimořádném prostředku se zcela ztotožnil, poukázal na to, že pokud odvolací soud o podaném odvolání dne 3. 7. 2015 ve veřejném zasedání bez jeho přítomnosti a přítomnosti jeho obhájce rozhodl, postupoval v rozporu s trestním řádem a právy obviněného na obhajobu ve smyslu § 2 odst. 13 tr. ř. a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Učinil proto též shodný návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Pro alternativu, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že může sám za podmínek § 271 tr. ř. ve věci rozhodnout, připomenul své odvolací výhrady vůči skutkům II. a III./1 a výměře uloženého trestu. Vyjádřil i své stanovisko k případnému rozhodování Nejvyššího soudu o vazbě.

Pokud se týče postoje státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřeného u veřejného zasedání, ten se s obsahem podané stížnosti ztotožnil a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl způsobem navrženým ministrem spravedlnosti. Stejně vyznělo i vyjádření přítomné obhájkyně (v substituci za ustanoveného obhájce) a obviněného.
III.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen, a to proto, že ze strany odvolacího soudu nebyla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu (ve znění zákona účinného v době jeho rozhodování).

Podle § 2 odst. 13 tr. ř.:

Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právu umožňujícím mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv .

Podle § 36 odst. 1 tr. ř.:

Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.),
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
c) jde-li o řízení proti uprchlému, nebo
d) při sjednávání dohody o vině a trestu .

Podle § 263 tr. ř.:

Při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení . (odst. 3)

V nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává . (odst. 4)

Porušení zákona spočívá ve vadnosti postupu řízení před odvolacím soudem spočívající v nerespektování podmínek upravených ustanoveními § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.

V posuzované věci lze ministru spravedlnosti přisvědčit v jeho hodnocení, že odvolací soud nezjistil řádně splnění zákonných podmínek pro provedení veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného.

Skutková tvrzení obsažená v jeho opravném prostředku stran otázek ukončení obhajoby obviněného jeho dříve ustanoveným obhájcem, vyhotovení opravného prostředku, jímž obviněný rozsudek soudu prvního stupně napadl, jakož i otázek omezení jeho osobní svobody nejprve vazbou a posléze výkonem trestu mají oporu ve spisovém materiálu.

Z listin založených ve spise vyplývá, že opis rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 52-58) byl doručen obviněnému do V. P. dne 10. 2. 2014. Odvolání proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím ustanoveného (č. l. 30) obhájce JUDr. Jana Mrázka dne 16. 2. 2014 (č. l. 65), přičemž důvod nutné obhajoby zanikl dne 16. 2. 2014 z důvodu propuštění obviněného na svobodu dne 16. 2. 2014. Proto bylo opatřením ze dne 24. 2. 2014 (č. l. 67) ustanovení obhájce zrušeno. Okresním soudem ve Strakonicích byl obviněný současně vyzván, aby své odvolání proti rozsudku sp. zn. 3 T 113/2013 odůvodnil, a to výzvou zaslanou na doručovací adresu, kterou obviněný uvedl (O. č. p. ..., J. H.). Jelikož na ni obviněný nereagoval, byl mu za účelem vypracování odůvodnění odvolání dne 2. 4. 2014 ustanoven (č. l. 79) obhájce JUDr. František Pacovský, který odůvodnění odvolání (č. l. 84-85) soudu zaslal dne 11. 5. 2014. Odvolací soud vyrozuměl obviněného (č. l. 86) na jím uvedenou adresu pro doručování o konání veřejného zasedání (jehož konání určil na den 3. 7. 2014), které si obviněný nevyzvedl. Odvolací soud následně (č. l. 91) vycházel z fikce doručení.

Obsahem spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 11 T 47/2014, je prokázáno, že ke dni konání veřejného zasedání o odvolání, tj. ke dni 3. 7. 2014 byl obviněný omezen na osobní svobodě výkonem trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem uvedeného soudu ze dne 12. 5. 2014 (č. l. 154-156), a do něhož byl převeden (č. l. 168 verte) dne 28. 5. 2014 po ukončení předcházející vazby, do níž byl vzat počínaje dnem 20. 4. 2014. Ve výkonu tohoto trestu se nacházel do 20. 2. 2015.

Krajský soud v Českých Budějovicích o podaném odvolaní rozhodl ve veřejném zasedání dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014 v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. ř., když se obviněný nedostavil k hlavnímu líčení a svoji nepřítomnost nikterak neomluvil.

Procesní postup odvolacího soudu při ověřování podmínek provedení veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného nebyl dostačující. K provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemohlo dostačovat zjištění krajského soudu, že (č. l. 82) obviněný byl o konání veřejného zasedání uvědomován (míněno vyrozuměn) vzorem č. 7a tr. ř. (vyrozumění o veřejném zasedání) podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 6. 2009, č. j. 126/2009-OD-Org. o vydání vzorů tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř , doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení, přičemž mu obsílka byla zaslána na adresu, kterou uvedl pro účely doručování, a že v důsledku fikce doručení zásilky s odkazem na ustanovení § 64 odst. 2, 4 tr. ř. je i zachována lhůta k přípravě (míněna lhůta upravená ustanovením § 233 odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud totiž disponoval aktuálně vyžádaným rejstříkem trestů obviněného (proveden k důkazu při jednání odvolacího soudu), z něhož bylo lze dojít k závěru, že ke splnění zákonných podmínek konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je vhodné učinit další dílčí šetření. Zmíněný rejstřík trestů totiž obsahoval (pod bodem 13) údaj o odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 5. 2014 a uložení nepodmíněného trestu ve výměře deseti měsíců, s tím, že zmíněné rozhodnutí nabylo právní moci téhož dne. Označený údaj tak signalizoval možnost (jež byla skutečností), že osobní svoboda obviněného je omezena výkonem tohoto trestu. Odvolací soud za daného stavu měl tuto skutečnost ověřit příslušným dotazem na orgány vězeňské služby. Pokud tak neučinil, nezjistil reálně existující stav.

Pokud obviněný v době konání veřejného zasedání vykonával ve V. N. S., kam byl přemístěn dne 12. 5. 2014, trest odnětí svobody pravomocně uložený rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 5. 2014, č. j. 11 T 47/2014-154, nastal důvod nutné obhajoby upravený ustanovením § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Z této skutečnosti vyvstala potřeba zabezpečení obhájce obviněnému, a to způsobem upraveným v ustanovení § 38 odst. 1 tr. ř., tj. nejprve poskytnutím možnosti obhájce si zvolit, resp. při nevyužití této možnosti obviněným formou jeho ustanovení soudem. Nepoučením obviněného o této možnosti volby obhájce došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř. v jeho neprospěch.

Tím, že v době konání veřejného zasedání obviněný žádného obhájce neměl, došlo k porušení ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. opět v jeho neprospěch.

Veřejné zasedání nebylo možno uskutečnit (jak se ovšem v posuzované věci stalo) bez přítomnosti tohoto obhájce (§ 263 odst. 3 tr. ř.) a bez splnění podmínky upravené zněním § 263 odst. 4 tr. ř. ani bez přítomnosti obviněného. Provedení odvolacího řízení bez splnění těchto zákonných podmínek zakládá porušení zákona odvolacím soudem opět v neprospěch obviněného. Uvedeným postupem byl obviněnému odepřen přístup k soudu druhého stupně, u něhož mohl realizovat mu zákonem zaručený výkon obhajovacího práva.

Nejvyšší soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že odvolací soud, který dne 3. 7. 2014 pod č. j. 4 To 288/2014-94, projednal podaný řádný opravný prostředek obviněného, jenž v té době vykonával trest odnětí svobody v uvedené věznici, v jeho nepřítomnosti a rovněž bez účasti obhájce obviněného, jehož obviněný neměl, ač ho musel mít, způsobem, který vyplývá z protokolu o jednání (č. l. 91-92), porušil svým procesním postupem v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních označených v podané stížnosti pro porušení zákona, tzn. v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř.

K uvedenému porušení zákona došlo proto, že odvolací soud řádně nezjistil skutkový stav stran podmínek konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného. Nezjistil tak existenci zákonných překážek, které zvolenému způsobu projednání odvolání obviněného bránily.

Protože podmínkou pro vyslovení porušení zákona a následné zrušení napadeného rozhodnutí, resp. pro tomuto předcházející podání stížnosti pro porušení zákona, týká-li se takové porušení procesního ustanovení, není samotná věcná nesprávnost napadeného rozhodnutí (srov. § 266 odst. 1 tr. ř., dle něhož: Proti pravomocnému rozhodnutí soudu..., jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona ), rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku, neboť shledal, že takový zásah je odůvodněn závažným porušením více ustanovení zajišťujících reálnost obhajovacího práva obviněného (viz též čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

Porušení zákona v neprospěch obviněného se projevilo v tom, že absencí obhájce, kterého mít musel, mu bylo znemožněno právně erudovaným způsobem napadnout rozsudek soudu prvního stupně, resp. kvalifikovanou obhajobu uplatnit prostřednictvím obhájce přímo před odvolacím soudem. Obviněnému jejich porušením byla odepřena možnost uplatnit před konečným rozhodnutím (a tím, v důsledku zamítnutí jeho odvolání, nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku) osobně a bezprostředně vznesené odvolací námitky (tím i svoji obhajobu v nejširším pojímání), které v souladu s ustanovením § 248 odst. 3 tr. ř. mohly být opřeny o nové skutečnosti a důkazy uvedené případně až v průběhu veřejného zasedání.

Z důvodů shora rozvedených Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 7. 2014, č. j. 4 To 288/2014-94, byl v ustanoveních § 2 odst. 13 tr. ř., § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 3, 4 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného. V důsledku toho Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, přičemž současně podle téhož ustanovení zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu je znovu projednat odvolání, které obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 1. 2014, č. j. 3 T 113/2013-52. V tomto řízení se uplatňuje dopad ustanovení § 270 odst. 4 a § 273 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu