6 Tdo 980/2007
Datum rozhodnutí: 30.08.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 980/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2007 o dovolání, které podal obviněný K. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 115/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 177/2005, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 2 T 177/2005, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že

v blíže nezjištěné dny v době od 1. 4. 2005 do 10. 8. 2005 na nezjištěném místě, co jako soukromý podnikatel k prokázání zaplacení poplatku za užívání dálnice a rychlostní silnice užíval ve svém nákladním automobilu zn. IVECO, na rok 2005 dvouměsíční dálniční známku pro vozidla nad 12 tun série MC, kterou prvního dne v únoru 2005 označil perforací 1. dne v měsíci a měsíce února 2005, takže známka platila po dobu dvou měsíců února a března 2005 a uplynutím posledního dne měsíce března 2005 ztratila platnost,

v zájmu dosažení další platnosti známky a úspory nákladů na tři dvouměsíční známky vždy na další dva měsíce ve třech případech opakovaně k prvnímu dubnu, červnu a srpnu 2005 perforací označil tyto měsíce a vymáčklý kroužek z označení předchozího dvouměsíčního období vrátil na původní místo a upravil tak, aby tato neoprávněná manipulace s dobou platnosti známky nebyla patrná, a známku neoprávněně užíval jako platnou na příslušné dvouměsíční období až do 10. 8. 2005, kdy při silniční kontrole hlídka Policie ČR, Dálniční oddělení Velký Beranov, opakované pozměnění dálniční známky zjistila .

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 145a odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč, přičemž byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 5 To 115/2007, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především uvedl, že se sám doznal k jinému, než shora popsanému skutku, a to k zakoupení dálničních známek pod cenou od neznámé osoby mimo oficiální prodejní síť. Mělo se jednat o nevyužité známky z jiných aut. Byl si vědom toho, že tím zkrátil svou poplatkovou povinnost.

Dále připomněl dosavadní průběh trestního řízení, kdy byl původně rozsudkem soudu prvního stupně zproštěn obžaloby, a teprve poté, co byl tento rozsudek zrušen odvolacím soudem, jej soud prvního stupně uznal vinným trestným činem podle § 145a odst. 1 tr. zák. Nalézací soud podle jeho slov sice zjistil, že došlo k neoprávněnému pozměnění dálniční známky, tedy, že byla naplněna objektivní stránka uvedeného trestného činu, nezjistil však, kdo dálniční známku pozměnil.

V návaznosti na rozvedení úvah soudu prvního stupně stran pozměnění dálniční známky obviněný poznamenal, že pokud pořizoval dálniční známky již pozměněné, byla zde minimálně další jedna osoba, která z pozměněných dálničních známek profitovala tím, že je prodávala svědku R. Dále uvedl, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu podle § 145a tr. zák. nestačí, že se chtěl obohatit řádným nezaplacením plné hodnoty dálniční známky, příp. že věděl, že známky užívá neoprávněně, nýbrž je zapotřebí, aby soud dovodil, že se chtěl obohatit právě neoprávněným pozměněním dálničních známek, příp. že věděl, že užívání známek je neoprávněné právě proto, že tyto dálniční známky byly neoprávněně pozměněny. Tyto závěry musí soud učinit z konkrétních skutkových zjištění, která nemůže nahradit úvahou obecné povahy. V návaznosti na to obviněný dovodil, že pokud z žádných skutkových zjištění nevyplynulo, že známky neoprávněně pozměnil nebo o jejich neoprávněném pozměnění věděl, měl být potrestán pro krácení poplatkové povinnosti, nikoli pro trestný čin podle § 145a odst. 1 tr. zák. Dodal, že i když sám doznal své úmyslné protiprávní jednání, jestliže jeho úmysl nezahrnoval všechny znaky objektivní stránky uvedeného trestného činu, tedy i jednání spočívající v neoprávněném pozměnění dálniční známky, nelze učinit závěr o naplnění subjektivní stránky tohoto deliktu.

Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně do oblasti skutkových zjištění. Obviněný totiž soudům ve skutečnosti vytýká v prvé řadě nesprávné hodnocení důkazů, potažmo nesprávná skutková zjištění, přičemž prosazuje vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu věci (de facto namítá, že se nedopustil skutku tak, jak je popsán ve výroku rozsudku nalézacího soudu).

Teprve sekundárně (v návaznosti na tyto procesní námitky) - na základě popření skutkových zjištění popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a na základě vlastních skutkových tvrzení (nebylo prokázáno, že by dálniční známky neoprávněně pozměnil nebo že by o jejich neoprávněném pozměnění věděl) - vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku zejména z důvodu absence subjektivní stránky trestného činu padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a odst. 1 tr. zák. Obviněný tak ve skutečnosti nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy obviněný ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.

Jinak řečeno, formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor de facto dovozuje pouze z namítaného pochybení při hodnocení důkazů a vadného zjištění skutkového stavu věci, resp. z vlastní (od skutkových zjištění soudů odlišné) verze skutku, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.

Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jeho argumentace nespadá pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.).

Nejvyšší soud v tomto směru navíc odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je souhrnně vyjádřena např. pod č. 36/2004, s. 298 Sb. rozh. tr. nebo v četných rozhodnutích Nejvyššího soudu a např. též v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.

K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Lze pak ještě uvést, že pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Ze skutkových zjištění soudů je patrné, že obviněnému byly známy všechny rozhodné skutečnosti týkající se inkriminované dálniční známky (dálniční známka je předmětem dokladujícím splnění poplatkové povinnosti), přičemž je minimálně zřejmé, že vědomě a záměrně, tedy úmyslně tuto dálniční známku užíval jako pravou. Vzhledem k faktu, že stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání byl zřetelně vyšší než nepatrný, nutno uzavřít, že naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti podle § 145a odst. 1 tr. zák. přinejmenším podle alinei druhé (dodat lze, že specifický úmysl způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch se vyžaduje pouze u alinei první; ze skutkových závěrů soudů ovšem vyplývá, že obviněný jednal zjištěným způsobem právě v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. srpna 2007

Předseda senátu :

JUDr. Vladimír Veselý