6 Tdo 977/2007
Datum rozhodnutí: 30.08.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 977/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2007 dovolání, které podal obviněný Ing. O. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 10 To 43/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 43/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. O. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 1. 2007, sp. zn. 8 T 43/2006, byli obvinění Ing. O. S. a J. M. uznáni vinnými, že

v přesně nezjištěné době od 02.00 hod. do 05.00 hod. dne 4. 9. 2005 v obci N., v hotelu O., kde probíhalo školení pro firmu B. C. P., jehož se zúčastnili jako osoby samostatně výdělečně činné pracující pro firmu I. F. S. s. r. o., pozvali na svůj pokoj, v němž byli po dobu školení ubytováni, další účastnici školení M. Z., která tam s nimi zcela dobrovolně odešla, v pokoji ji hodili na jednu ze dvou postelí, které byly u sebe, takže ležela na zádech, obviněný Ing. O. S. jí přes její odpor držel ruce za hlavou a obviněný J. M. ji současně celou vysvlékl, pak se vysvlékli také oba obvinění, obviněný M. si na ni lehl a opakovaně, přestože se snažila spodní částí těla uhýbat, ji nutil k pohlavnímu styku a snažil se do ní proniknout pohlavním údem, když obviněný Ing. O. S. ji v této době stále držel za ruce, ale pak svého jednání zanechal, zůstal ležet na posteli otočený zády k ní a obviněný J. M. ve svém jednání pokračoval, zasunul jí prst do konečníku pohyboval s ním, když právě v té chvíli se jí podařilo vysmeknout, obléknout a utéct z pokoje.

Takto zjištěné jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval u obviněných Ing. O. S. a J. M. jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ukončený ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a shodně je odsoudil podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu u obou obviněných podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. O. S. a J. M. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 10 To 43/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Ing. O. S. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V podání obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu, podle níž lze v rámci uplatněného dovolacího důvodu napravit právní vadu, jež je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Pro účely hodnocení spravedlivého procesu lze v dovolacím řízení uplatnit i právní vady řízení s přihlédnutím k tomu, zda skutek tak, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán. Opačný postup byl Ústavním soudem označen za odporující smyslu a záměru zavedení dovolání jako mimořádného opravného prostředku do trestního procesu.

Hlavní námitku proto obviněný směřoval proti nesprávnému stanovení rozsahu dokazování provedeného v hlavním líčení před prvostupňovým soudem. Odmítl závěr Krajského soudu v Hradci Králové, který provedené důkazy shledal dostačujícími ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a zamítnutí návrhů na doplnění dokazování označil za oprávněné. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že při zjišťování naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu se důsledně nezabývaly skutečnostmi, které bezprostředně předcházely a následovaly posuzovanému jednání. Při hodnocení důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď poškozené je důvěryhodná, aniž by se dostatečně zabýval její osobností a schopností reprodukovat přesně a reálně všechny skutečnosti. Nesprávně zhodnotil i ostatní svědecké výpovědi a neodstranil rozpory mezi tvrzeními svědků a tvrzením poškozené, což mělo za následek nesprávný právní závěr učiněný bez dostatečných skutkových zjištění. Obviněný v podrobnostech popsal, na co mělo být dokazování zaměřeno. Osobnost poškozené měla být podrobena znaleckému zkoumání z oboru psychiatrie. Samostatným znaleckým posudkem měla být rovněž zjišťována její hodnověrnost. Obviněný zdůraznil, že k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o vině i trestu je třeba, aby řetězec důkazů nevyvolával důvodné pochybnosti. V opačném případě bylo třeba rozhodnout v jeho prospěch. Soudy měly provést všechny navržené důkazy, pochybnosti odstranit a pokud tak neučinily, mělo být rozhodnuto zprošťujícím rozsudkem.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a odvolacímu soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně aby dovolací soud sám ve věci rozhodl a jeho osobu v plném rozsahu obžaloby zprostil.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že z obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. V daném případě je však třeba plně souhlasit se závěry soudů obou stupňů a na druhé straně je nutno podání obviněného vytknout, že jím uváděný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění mimořádného opravného prostředku. Uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Podle názoru státní zástupkyně je možno s ohledem na dostupný spisový materiál konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Za popsané situace má za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v § 265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu znění § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby tak učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. O. S. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný Ing. O. S. uplatňuje v dovolání námitky, které jím deklarovaný a ani žádný jiný zákonný dovolací důvod obsahově nenaplňují, neboť primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovolatel spatřuje vady v nesprávné právní kvalifikaci svého jednání. Jak již bylo výše řečeno, v uvedeném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. neuplatňuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Jičíně (následně v odvolacím řízení i Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. ukončeného ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

S přihlédnutím k aktuální judikatuře Ústavního soudu (srov. např. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 4/04) je třeba zároveň poznamenat, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovil názor, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je Nejvyšším soudem vykládán příliš restriktivně, a že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces v případech, jestliže by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových zjištění). V posuzovaném případě však takový nesoulad zjevně není dán. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Z příslušné části odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 7 a 8 napadeného rozsudku). Tyto závěry velmi podrobně rozvedl Krajský soud v Hradci Králové na str. 2 až 6 napadeného usnesení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. O. S. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k