6 Tdo 947/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 947/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2003 dovolání obviněného P. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 5 To 15/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 7 T 107/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 7 T 107/2002, uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 25. 1. 2002 v přesně nezjištěné době od 17.00 hodin do 18.30 hodin v K.-F., okres K., v kanceláři v budově v 1. poschodí, v průběhu rozhovoru týkajícího se vleklých majetkoprávních sporů, kdy poškozený hodlal předat manželce obviněného oznámení o záměru prodeje nemovitosti v nedobrovolné dražbě, nejméně ve třech případech vyhrožoval zvýšeným hlasem poškozenému Ing. J. P. fyzickou likvidací zastřelením, pokud dojde k realizaci dražby, což u poškozeného vzbudilo důvodnou obavu o jeho život, za což byl obviněný odsouzen podle § 197a tr. zák. za použití § 53 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 12.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal, byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.

Obviněný P. K. podal proti shora citovanému rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 5 To 15/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 19. 5. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné, dne 20. 5. 2003 obviněnému P. K. a dne 21. 5. 2003 obhájkyni obviněného, Mgr. G. N.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné podal obviněný P. K. prostřednictvím své obhájkyně na poštu dne 21. 7. 2003 dovolání, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Karviné dne 22. 7. 2003. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 19. 8. 2003.

Dovolatel opřel podaný mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že právní názor odvolacího soudu je nesprávný. V písemném odůvodnění obviněný předeslal, že se nikdy nedopustil vytýkaného jednání a skutek, pro který mu bylo sděleno obvinění, se nestal. V tomto ohledu namítl, že důkazy provedené před soudem prvního stupně nevedly k jednoznačnému závěru o vině, neboť mezi nimi existovaly rozpory a pochybnosti, zda se skutek za poškozeným tvrzených okolností mohl stát. Obviněný poukázal na nevěrohodnost výpovědí poškozeného Ing. J. P. a svědka JUDr. M. M., neboť tito se navzájem znají a měli shodný zájem na kladném výsledku ve věci, a to i přes poučení o následcích křivé výpovědi ze strany soudu. Soud navíc nevzal v potaz protichůdnou výpověď svědkyně A. H., která měla prokazovat, že v prostoru chodby před kanceláří obviněného byl předmětného dne hluk, přičemž k potvrzení této skutečnosti soud zamítl rovněž návrh na výslech svědkyně P. Z.

Obviněný připustil, že jeho vztahy s poškozeným nebyly s ohledem na nedobrovolnou dražbu nemovitosti dobré, avšak tato skutečnost podle jeho názoru nemůže prokazovat pravdivost tvrzení poškozeného. Vyslovil přesvědčení, že v daném případě nebyl provedenými důkazy prokázán základní znak skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle § 197a tr. zák., spočívající ve vzbuzení reálné důvodné obavy u poškozeného z výhrůžky usmrcením či těžké újmy na zdraví, respektive provedené důkazy nebyly soudem správně zhodnoceny. Nesprávnost právního názoru odvolacího soudu tak obviněný spatřuje především v tom, že soud druhého stupně námitky ani pochybnosti uvedené v odvolání vůbec nevzal v úvahu a za účelem jejich potvrzení či vyvrácení neprovedl další potřebné důkazy; v trestním řízení tak nebyl ze strany soudu zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v řízení nebyly provedeny důkazy, svědčící ve prospěch tvrzení obviněného.

V petitu dovolání obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2003, sp. zn. 5 To 15/2003 a věc vrátil tomuto soudu k opětovnému projednání.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 30. 7. 2003 opis dovolání s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 1 NZo 709/2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolatel neuvedl ve svém podání žádnou námitku hmotně právní povahy a zabývá se tak výlučně rozborem důkazní situace a výhradami proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, na základě čehož dospívá k výtce týkající se nesprávných skutkových zjištění. Vzhledem k tomu, že dovolatelem uváděné výhrady nelze podřadit pod výslovně uváděný důvod dovolání ani pod jiný zákonný dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu, navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm b) tr. řádu odmítnuto a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného P. K. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného P. K. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 11. 4. 2003, přičemž opis usnesení byl doručen obviněnému P. K. dne 20. 5. 2003 a jeho obhájkyni Mgr. G. N. dne 21. 5. 2003. Dovolání adresované Okresnímu soudu v Karviné, které podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně na poštu dne 21. 7. 2003, bylo jmenovanému soudu doručeno dne 22. 7. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného P. K. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

V naznačeném ohledu dovolání obviněného P. K. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení provedených důkazů nalézacím i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného P. K., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného P. K. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl Nejvyšší soud oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k