6 Tdo 941/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., § 116 tr. zákoník, § 43 odst. 2 tr. zákoník, § 45 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 941/2015-26
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání obviněného F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 247/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 23. 12. 2014, sp. zn. 2 T 247/2014, uznal obviněného F. K. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) vinným, že
1) dne 25. 9. 2014 kolem 15:45 hod. v P., ul. P., v benzínové čerpací stanici Benzina odcizil z regálu zboží a to plechovku piva zn. Pilsner Urquel 12° v hodnotě 38 Kč a nanuk zn. _ump_m Strawberry v hodnotě 48 Kč, zboží uschoval do oblečení a z prodejny odešel bez zaplacení, kdy tímto jednáním způsobil D. T., IČ: 72778172, se sídlem Chrudim, Na Větrníku čp. 1206, celkovou škodu ve výši 86 Kč, 2) dne 24. 10. 2014 v době od 14:55 hod. do 15:00 hod. v P., náměstí R. čp. ..., v obchodě DM Drogerie Markt odcizil z regálu vystavené zboží, a to dámský parfém zn. Versace v hodnotě 1 099 Kč, dámský parfém zn. David Beckham v hodnotě 669 Kč, 2 kusy krém zn. Loreal revitalift sérum v hodnotě 419 Kč za kus a 2 kusy krémů zn. Loreal revitalift oční v hodnotě 339 Kč za kus, toto zboží ukryl pod oděv a ačkoliv byl vyzván prodavačkou, aby zboží vrátil, tak kolem této proběhl a utekl z prodejny, kdy tímto jednáním způsobil společnosti DM Drogerie Markt, s.r.o., IČ: 47239581, se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 1485/19, škodu ve výši 3 284 Kč, 3) dne 27. 10. 2014 v době od 17:50 hod. do 17:55 hod. v P., tř. M. čp. ..., v prodejně Rossmann odcizil z regálu vystavené zboží, a to 2 kusy pudru zn. Max factor 05 v hodnotě 269 Kč za kus, 2 kusy pudru zn. Max factor 07 v hodnotě 269 Kč za kus, 2 kusy pudru zn. Max factor 50 v hodnotě 269 Kč za kus, řasenku zn. Max factor clump volume v hodnotě 394 Kč a řasenku zn. Loreal volume v hodnotě 299 Kč, kdy tímto jednáním způsobil společnosti Rossmann spol. s r. o., IČ: 61246093, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127, škodu ve výši 2 307 Kč, 4) v přesně nezjištěné době, přibližně okolo 9. 10. 2014 kolem 11:00 12:00 hod. v P., OC AFI M. n. čp. ..., v prodejně H&M se pokusil odcizit oblečení, a to 2 kusy mikin zn. LOGG v hodnotě 899 Kč za jeden kus a manšestrové kalhoty zn. LOGG v hodnotě 899 Kč, kdy toto oblečení držel v ruce a odcházel směrem ven z prodejny v úmyslu zboží odcizit, avšak poté co spatřil prodavačku, která šla směrem k němu, toto zboží odhodil a z prodejny utekl, kdy v případě odcizení věcí by společnosti H&M Hennes & Mauritz CZ s.r.o., IČ: 26755475, se sídlem Praha, Václavské náměstí 832, způsobil škodu 2 697 Kč, 5) v době od 16. 10. 2014 18:00 hod. do dne 17. 10. 2014 18:00 hod. nezjištěným způsobem vnikl do domu na Č. n. v P., prošel do horních pater bytového domu, kde nezjištěným předmětem překonal uzamčení dveří půdy v té době rekonstruované na budoucí bytové prostory, vnikl dovnitř a z prostor půdy vzápětí odcizil vrtačku - bourací kladivo zn. Stanley černožluté barvy v hodnotě 4 900 Kč, přímočarou pilu zn. Stanley černožluté barvy v hodnotě 2 500 Kč, okružní pilu nezjištěné značky oranžové barvy v hodnotě 2 000 Kč, elektrický hoblík nezjištěné značky modré barvy v hodnotě 500 Kč, 2 ks ibrační brusky zn. Eihel, šedé barvy, v hodnotě 2 400 Kč, motorovou pilu nezjištěné značky, oranžové barvy, v hodnotě 1 500 Kč, čímž způsobil panu T. J., nar. ..., škodu odcizením celkem ve výši 13 800 Kč,
přičemž uvedeného jednání se F. K. dopustil i přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2014 č. j. 67 T 31/2014, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2014, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území hl. města Prahy na dobu dva a půl roku.

Takto popsané jednání obviněného jmenovaný soud prvého stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a, b), odst. 2 tr. zákoníku částečně ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené společnosti DM Drogerie Markt, s.r.o., IČ: 47239581, se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 1485/19 škodu ve výši 3 284 Kč, poškozené společnosti Rossmann, spol. s. r. o., IČ: 61246093, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127 škodu ve výši 2 307 Kč a poškozenému T. J., nar. ..., bytem P. Č. z. B., N. R., škodu ve výši 13 800 Kč.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozhodl rozsudkem ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015 tak, že z jeho podnětu napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným (dílčími) skutky popsanými pod body 1) 4) rozsudku soudu prvého stupně, jež kvalifikoval jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku částečně ukončený ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1 roku a pro výkon tohoto trestu jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu uložil povinnost nahradit poškozené společnosti DM Drogerie Markt, s.r.o., IČ: 47239581, se sídlem České Budějovice, Jeronýmova 1485/19 škodu ve výši 3 284 Kč, poškozené společnosti Rossmann, spol. s. r. o., IČ: 61246093, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1683/127 škodu ve výši 2 307 Kč. Podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného zprostil obžaloby pro dílčí skutek popsaný pod bodem 5) rozhodnutí soudu prvého stupně, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozeného T. J., nar. ..., bytem P. Č. z. B., N. r., odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Šády podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V podrobnostech uvedl, že byl odsouzen v jiném řízení Okresním soudem v Pardubicích č. j. 2 T 41/2014 335 ze dne 11. 8. 2014 pro řadu útoků, které spáchal v době od března 2013 do ledna 2014. Dále spáchal jeden útok dne 21. 3. 2014, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 31/2014. Trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen napadeným rozsudkem Krajského soudu Hradec Králové - pobočka v Pardubicích, začal páchat 25. 9. 2014. Podle názoru dovolatele šlo s ohledem na souvislost místní, časovou a v předmětu útoku, jednotný záměr a stejný nebo podobný způsob provedení, jak má na mysli § 116 tr. zákoníku, o jeden pokračující delikt. Odvolací soud však dospěl k závěru, že nejde o jeden pokračující trestný čin a že tedy není důvod uložit společný trest. S tímto závěrem se dovolatel neztotožnil a měl za to, že odvolací soud měl popsané útoky posoudit jako jeden pokračující delikt a uložit trest společný, případně i souhrnný, za předchozího zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 41/2014 a trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 31/2014.

V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 17. 3. 2015, č. j. 13 To 35/2015-217, zrušil a postupoval dále podle § 265 l odst. 1 tr. ř.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ), který uvedl, že uplatněnou námitku lze sice pod užitý dovolací důvod podřadit, není však důvodná. Trestnou činnost, o kterou šlo v tomto řízení, obviněný páchal od 25. 9. 2014 do 9. 10. 2014, trestnou činnost, která měla podle jeho tvrzení tvořit pokračující trestný čin, od března 2013 do ledna 2014 (rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 8. 2014, sp. zn. 2 T 41/2014), resp. 9. 3. 2014 (trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 67 T 31/2014). S ohledem na výrazný časový odstup řady měsíců tak nebyla podle státního zástupce naplněna jedna ze základních podmínek pokračování ve smyslu § 116 tr. zákoníku, a to podmínka blízké časové souvislosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1134/2010). Proto není námitka obviněného, že bylo dáno pokračování a měl být ukládán společný trest, důvodná. Krajský soud nijak nepochybil a jeho stanovisko, které k této otázce formuloval na str. 6 napadeného rozsudku, bylo správné a bylo na něj možno tudíž odkázat. Státní zástupce nezjistil ani podmínky pro uložení trestu souhrnného.

Vzhledem k tomu, že nezjistil ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, navrhl státní zástupce dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněný) důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř . je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

V návaznosti na uvedené skutečnosti lze konstatovat, že dovolatel námitku spočívající v tvrzení, že mu měl být ve vztahu k jím uváděným soudním rozhodnutím uložen soudem společný, popř. souhrnný trest, uplatnil ryze formálně relevantně.

Vzhledem k dovolací argumentaci je vhodné nejprve ve stručnosti připomenout zákonná ustanovení, od kterých obviněný odvozuje své závěry.

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 116), za jehož ostatní útoky byl odsouzen rozsudkem, který již nabyl právní moci, zruší v tomto dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Podle § 116 tr. zákoníku pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Pro vyšší přehlednost Nejvyšší soud v dalším textu rozvedl časovou posloupnost jednání obviněného a jednotlivých soudních rozhodnutí, z níž plyne řešení otázky, zda dovolací argumentace obviněného je důvodná, nebo naopak není: 1) v březnu 2013 až lednu 2014 obviněný spáchal skutky, za které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 41/2014, 2) 11. 3. 2014 byl vydán trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 67 T 31/2014, který nabyl právní moci dne 21. 3. 2014, jímž byl obviněný odsouzen za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaný skutkem ze dne 9. 3. 2014, 3) 11. 8. 2014 byl vydán rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 41/2014, 4) 25. 9. 2014 až 27. 10. 2014 obviněný spáchal (dílčí) skutky, za které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 12. 2014, sp. zn. 2 T 247/2014.
Již nastíněný podrobný časový přehled o skutcích spáchaných obviněným a o vyhlášení odsuzujících rozhodnutí za ně poskytuje jednoznačnou odpověď na námitku uplatněnou dovolatelem.

Z celkového sledu jednotlivých skutků a vyhlášených soudních rozhodnutí je evidentní, že obviněný dotčené skutky, za které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 12. 2014, sp. zn. 2 T 247/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 13 To 35/2015, spáchal až poté, co bylo soudem prvního stupně vyhlášeno odsuzující rozhodnutí za jiný jeho trestný čin (trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 67 T 31/2014 - viz výše uvedený časový přehled).

Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku rozumí první odsuzující rozsudek o tomto jiném trestném činu téhož pachatele bez ohledu na to, zda takový rozsudek byl případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele za uvedený trestný čin. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvního odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, třebaže tento rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému tedy předcházelo spáchání dalšího trestného činu, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno (srov. rozhodnutí č. 41/1968 Sb. rozh. tr., podobně též rozhodnutí č. 34/1965 a 52/1971, In. Šámal P. a kol. Trestní zákoník I. § 1až 139. komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 598 s.).

Z toho pak lze učinit spolehlivý závěr, že podmínky stanovené § 43 odst. 2 tr. ř. pro ukládání souhrnného trestu nebyly naplněny.

Současně již rozvedené okolnosti odůvodňují další závěr, že v posuzované věci nepřicházelo v úvahu ani uložení společného trestu. Obviněný totiž přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku částečně ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, spáchal po rozhodnutí uvedeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 67 T 31/2014, tj. jako recidivu (tj. situaci, kdy pachatel byl již v minulosti odsouzen nebo potrestán za trestný čin a poté spáchal další trestný čin, za který je nyní souzen, viz. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2012, str. 570 in marg. 17). Dále je třeba zdůraznit, že ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto citovaným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 8. 2014, sp. zn. 2 T 41/2014, byla obviněnému pro stíhané skutky sdělena obvinění ve dnech 25. 12. 2013, 11. 3. 2014 a 11. 4. 2014. Přitom je nutno přihlédnout k § 12 odst. 11 tr. ř., podle kterého pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Jestliže tedy obviněný páchal nyní posuzovanou trestnou činnost i po sdělení obvinění, bylo třeba považovat toto jeho jednání za nový skutek a nikoli za pokračování podle § 116 tr. zákoníku.

Je tedy třeba shrnout, že v dané věci nepřicházelo v úvahu uložení souhrnného ani společného trestu. Nejvyšší soud proto uzavírá, že ačkoli z hlediska ryze formálního bylo možno přiznat dovolateli relevantnost jeho námitky pro dovolací řízení, z výše uvedeného je zřejmé, že po stránce obsahové (věcné) této námitce nemohl přisvědčit, neboť byla zjevně neopodstatněná.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu