6 Tdo 941/2007
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 941/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2007 dovolání, které podal obviněný JUDr. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 4 To 196/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 47/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 47/2006, byl obviněný JUDr. J. M. uznán vinným, že

dne 15. 12. 2003 poté, co na základě plné moci udělené mu A. J., převzal obhajobu jmenované v trestní věci vedené u policejního orgánu Policie ČR, Správy Jihočeského kraje v Českých Budějovicích pod ČTS: PJC-155/TČ-OK-2003, v níž A. J. vystupovala v postavení obviněné, jí telefonicky ve večerních hodinách kontaktoval s požadavkem na vyplacení mu částky ve výši 200.000,- Kč s odůvodněním, že tuto částku použije na uplacení policejního orgánu a státního zástupce, aby tak zamezil podání návrhu na její vzetí do vazby, ač si byl s ohledem na své postavení obhájce v trestní věci vědom toho, že v tomto konkrétním případě nejsou dány důvody vazby ve smyslu § 67 trestního řádu, a že ze strany orgánů činných v trestním řízení nebyly činěny žádné kroky k omezení osobní svobody A. J.; A. J., která informace o tom, že v její trestní věci není o podání návrhu na její vzetí do vazby ze strany orgánů činných v trestním řízení vůbec uvažováno s ohledem na neexistenci vazebních důvodů, z obavy před umístěním do vazby JUDr. J. M. předala částku ve výši 60.000,- Kč, když zbývající obviněným požadovanou částku ve výši 140.000,- Kč se jmenované nepodařilo ve stanovené době, tedy do dne 16. 12. 2003, obstarat.

Takto popsané jednání soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný JUDr. J. M. odvolání, jež bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 4 To 196/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný JUDr. J. M. prostřednictvím obhájce Mgr. J. Š. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že je namítáno nesprávné právní i hmotně právní posouzení .

V podání obviněný konstatoval, že pravomocný rozsudek je ve věci již druhým rozhodnutím, když zprošťující rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 6. 2006 byl zrušen. Stejný soud, a to při naprosto stejné důkazní situaci, když naučenou výpověď přednesl chlapec, rozhodl zcela opačně. Obviněný zdůraznil, že zprošťující rozsudek okresního soudu naprosto logicky popsal důkazní situaci. Zcela správně poukázal na nevěrohodnost tvrzení paní J., zejména s ohledem na skutečnost, že při shánění částky uváděla každému jiné důvody. Především výpověď její matky, paní M., která jako jediná u jednání skutečně byla, jednoznačně potvrzuje, že paní J. se drží toho, co uváděla, navíc vždy odlišně, svým známým jako důvod požadavku. Obviněný namítl, že obsah hovorů jmenované nemohl ovlivnit, zřejmě použila argumenty, které v kruzích, v nichž se pohybuje, mohou zapůsobit. Též poukázal na blíže neobjasněnou roli advokáta JUDr. K., jehož se vůbec nepodařilo dohledat. Zdůraznil, že po letitých zkušenostech s paní J. naprosto logicky předpokládal, že vazba jí hrozí, přičemž se jednalo o věc složitou, medializovanou a náročnou. Konal to, co jako advokát konat měl, trestán je za názor.

Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl v jeho prospěch.

Obviněný JUDr. J. M. učinil i vlastnoruční podání, a to obdobného obsahu, které označil za dovolání, jež bylo Okresnímu soudu ve Strakonicích doručeno jednak dne 10. 7. 2007 a jednak dne 17. 7. 2007 úprava dovolání.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že ani jedno podání svou argumentací deklarovanému dovolacímu důvodu nevyhovuje, neboť žádnou ze stručných námitek nelze kvalifikovat jako výtku k aplikaci hmotného práva trestního. Výhrady obviněného směřují výhradně vůči způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy, tedy napadají skutková zjištění vtělená do výroku o vině. V dovolání obviněný naznačuje možnost odlišného hodnocení důkazů, což by mělo vést ke změně skutkového závěru, že se trestný čin vůbec nestal, nebo že skutek popsaný v obžalobě není trestným činem. Ani z věcného hlediska nelze obviněnému přisvědčit, pokud soud zjistil, že jako advokát vylákal na klientovi vysokou zálohu na náklady obhajoby pohrůžkou hrozící vazby respektive údajnou rezervací finančních prostředků na hypotetickou kauci, což je i z etického hlediska nepřijatelným chováním advokáta. Zásadní nedostatek mimořádného opravného prostředku státní zástupce shledal v tom, že uplatněnými námitkami není naplněn zákonný důvod uvedený v dovolání a ani žádný z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. K názoru obviněného, že jako advokát nemusí podávat dovolání prostřednictvím jiného advokáta a může je podat sám, konstatoval, že takové stanovisko není správné, neboť v tomto trestním řízení má JUDr. J. M. postavení obviněného, nikoli obhájce. Trestní řád kogentně stanoví, že obviněný (bez ohledu na jeho profesní zaměření) může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Přihlížet lze tudíž toliko k dovolání podanému obhájcem Mgr. J. Š.

Podle názoru státního zástupce není napadené rozhodnutí zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, než je navrhováno, státní zástupce vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného JUDr. J. M. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.].

Jelikož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 2 tr. ř.], nelze přihlížet k vlastnoručnímu podání obviněného JUDr. J. M., což v předmětné věci nemá prakticky žádný význam, neboť v dovolání vypracovaném obhájcem Mgr. J. Š. jsou uvedeny obdobné argumenty.

Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného důvodu dovolání lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje oprávněnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu v dovolání obviněný JUDr. J. M. uplatňuje námitky, které jím deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Obviněný uvádí, že napadený rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 5 T 47/2006, je ve věci již druhým rozhodnutím, když původní zprošťující rozsudek téhož soudu ze dne 20. 6. 2006, téže spisové značky, byl zrušen, ačkoliv zcela jednoznačně i logicky popsal důkazní situaci a vypořádal se s otázkou věrohodnosti poškozené A. J. a svědkyně M. M. Dále poukazuje na neobjasněnou roli advokáta JUDr. K. Tvrdí, že po letitých zkušenostech s poškozenou naprosto logicky předpokládal, že vazba jí hrozí, přičemž se jednalo o věc složitou, medializovanou a náročnou. Konal to, co jako advokát konat měl. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, tak ve vytýkaném směru Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný posuzovaný skutek spáchal tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud ve Strakonicích (následně i Krajský soud v Českých Budějovicích) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona (vše v podrobnostech na str. 7 a 8 rozsudku prvostupňového soudu). Tyto závěry dále rozvedl Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 2 až 4 napadeného usnesení.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného JUDr. J. M. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k