6 Tdo 932/2004
Datum rozhodnutí: 26.08.2004
Dotčené předpisy:




6 Tdo 932/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2004 o dovolání obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2004, č. j. 5 To 59/2004-118, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 35/2003, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2004, č. j. 5 To 59/2004-118, z r u š u j e .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.



O d ů v o d n ě n í :

Dovoláním obviněný napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2004, č. j. 5 To 59/2004-118, jímž bylo podle § 256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 10. 2003, č. j. 3 T 35/2003-88, jako nedůvodné zamítnuto. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu uložen podle § 248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice ostrahou.

Dovolání obviněný opřel o dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Uvedl, že veřejnému zasedání u odvolacího soudu dne 18. 3. 2004 nebyl přítomen, obhájce jeho účast u veřejného zasedání omluvil tím, že soudu předložil pracovní neschopenku a současně prohlásil, že obviněný trvá na osobní účasti u veřejného zasedání odvolacího soudu. Dále tvrdí, že k dalšímu veřejnému zasedání konanému u Městského soudu v Praze dne 13. 4. 2004 tomuto zaslal pracovní neschopenku a doložil ji lékařskou zprávou MUDr. M. Š., kterážto jeho účast u veřejného zasedání nedoporučila. Odvolací soud přesto odvolání obviněného projednal v jeho nepřítomnosti s odůvodněním, že o odročení veřejného zasedání obviněný nepožádal. Tento postup odvolacího soudu obviněný považuje za nesprávný. Domnívá se, že vůli účastnit se veřejného zasedání dostatečně projevil prostřednictvím svého obhájce dne 18. 3. 2004, a proto nebylo nutno ji opětovně projevovat při další omluvě z veřejného zasedání. Je přesvědčen, že pokud měl odvolací soud pochybnosti o tom, zdali trvá na účasti u veřejného zasedání, měl v tomto směru učinit na obviněného dotaz. Je toho názoru, že tímto postupem byl zkrácen na svém právu vyplývajícím z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. V závěrečném petitu obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil podle § 265k tr. ř. a podle § 265l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Dovolání bylo podáno osobou oprávněnou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), přičemž lhůta k podání dovolání byla podle § 265e odst. 1 tr. ř. zachována.

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. s ohledem na podané dovolání přezkoumal napadené rozhodnutí a dovolání shledal důvodným.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Obecně pro konání veřejného zasedání platí ustanovení § 232 a násl. tr. řádu. Speciální podmínky pro odvolací řízení stanovuje § 263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob u veřejného zasedání upravuje zejména ustanovení § 234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze podle § 263 odst. 4 tr. ř. veřejné zasedání konat tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.

Protože v daném případě nejde o případ nutné obhajoby a obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, nebylo nutno přihlížet k ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. Zbývá tedy posoudit, zda odvolací soud správně aplikoval obecná ustanovení o přítomnosti u veřejného zasedání, zejména § 233 tr. ř. vztahující se k přípravě veřejného zasedání. Podle tohoto ustanovení předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.

Veřejné zasedání předsedkyně senátu původně nařídila na den 19. 2. 2004 v 11:15 hod., avšak obviněného se o termínu konání veřejného zasedání nepodařilo vyrozumět. Jeho neúčast omluvil obhájce JUDr. L. P. písemnou zprávou zaslanou faxem Městskému soudu v Praze dne 18. 2. 2004. Obhájce se k veřejnému zasedání nedostavil. Za účelem nového vyrozumění obviněného a obhájce bylo veřejné zasedání odročeno na 18. 3. 2004 na 8:45 hod. Zásilka s vyrozuměním o konání veřejného zasedání na 18. 3. 2004 byla doručena obviněnému prostřednictvím policie dne 2. 3. 2004, poštou dne 9. 3. 2004, obhájci dne 23. 2. 2004. Veřejného zasedání dne 18. 3. 2004 se obviněný nezúčastnil, obhájce obviněného se dostavil osobně, předložil potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného a tlumočil žádost obviněného, aby veřejné zasedání bylo z důvodu nemoci obviněného odročeno. Tomuto návrhu odvolací soud vyhověl a prohlásil usnesení, že za účelem nového předvolání obžalovaného se veřejné zasedání odročuje na 13. 4. 2004. Dne 24. 3. 2004 obviněný odvolal plnou moc udělenou svému obhájci JUDr. L. P. V rámci přípravy na veřejné zasedání na den 13. 4. 2004 předala předsedkyně senátu pokyn kanceláři, tentokrát však k předvolání obviněného (nikoliv k jeho vyrozumění). Poznámku o předvolání obviněného k veřejnému zasedání obsahují i tzv. dodejky potvrzující převzetí zásilky obviněným s předvoláním k veřejnému zasedání na den 13. 4. 2004. Z těchto dodejek potom vyplývá, že obviněný předvolání k veřejnému zasedání převzal dne 5. 4. 2004. Dne 8. 4. 2004 obviněný soudu doručil faxem potvrzení o pracovní neschopnosti spolu s lékařskou zprávou MUDr. M. Š., v níž lékařka s ohledem na potřebu dalšího odborného vyšetření účast obviněného na soudním jednání nedoporučuje. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 4. 2004 na čl. 115 se podává, že předsedkyně senátu konstatovala, že u osoby, která může být rozhodnutím přímo dotčena, byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení předvolání, popřípadě vyrozumění. Stejné zjištění učinila ještě u městského státního zástupce a obhájce (termín odročeného veřejného zasedání vzal obhájce obviněného na vědomí u veřejného zasedání konaného dne 18. 3. 2004). Dále byla čtena lékařská zpráva obviněného a potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného, posléze předsedkyně senátu prohlásila usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného a bylo přistoupeno ke čtení důkazů (spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 114/95, zejména rozsudek na čl. 66 a rozsudek Městského soudu v Praze na čl. 74, spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 31/94 rozsudek na čl. 67 a usnesení na čl. 114, spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 2 T 106/97 rozsudek na čl. 408 a rozsudek Městského soudu v Praze na čl. 437).

Ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění o veřejném zasedání. Podle tohoto ustanovení předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Obviněného k veřejnému zasedání předvolává zpravidla tehdy, kdy považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany, jestliže se k veřejnému zasedání nedostaví. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena (srov. č. 38/2003/I Sb. rozh. tr.).

Jak vyplývá z pokynu předsedkyně senátu na čl. 111, jakož i z dalších skutečností patrných ze spisu (z protokolu o veřejném zasedání ze dne 18. 3. 2004 se podává, že předsedkyně senátu procesní strany uvědomila o tom, že obviněný k veřejnému zasedání na den 13. 4. 2004 bude předvolán; z dodejek vyplývá, že písemnost zaslaná obviněnému obsahovala předvolání), není pochyb, že obviněný byl k veřejnému zasedání na den 13. 4. 2004 řádně předvolán. K zajištění účasti obviněného u veřejného zasedání se používají rozlišné vzory (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org., o vydání vzorů tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř. , doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení). K veřejnému zasedání se obviněný předvolává prostřednictvím vzoru č. 8 - předvolání k veřejnému zasedání, o termínu veřejného zasedání musí být obviněný vyrozuměn prostřednictvím vzoru 7a - vyrozumění o veřejném zasedání.

Jestliže se odvolací soud rozhodl obviněného k veřejnému zasedání předvolat, dal tím jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 442/2003 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek č. 26, ročník 2004, T. 621). S přihlédnutím k výše uvedenému, za situace, kdy obviněný žádal o odročení veřejného zasedání (byť konaném v téže věci jiný den) a soud měl k dispozici doklad o pracovní neschopnosti obviněného a lékařskou zprávu, ze které vyplývalo, že lékař účast obviněného u veřejného zasedání nedoporučuje, provedením veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného bylo zkráceno právo obviněného na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě, oproti shora zmíněnému a publikovanému rozhodnutí (sp. zn. 5 Tdo 442/2003, kde byl obviněný vyrozumíván o konání veřejného zasedání), však došlo k situaci, kdy obviněný prohlásil, resp. požádal odvolací soud o odročení veřejného zasedání, o jehož termínu byl řádně vyrozuměn na 18. 3. 2004, a tím bezpochyby vyjádřil svoji vůli veřejného zasedání se zúčastnit, a tomuto jeho požadavku bylo vyhověno. V dané věci, kdy odvolací soud měl dne 13. 4. 2004 k dispozici oproti předchozímu stavu dodejku o včasném doručení předvolání (nikoliv vyrozumění) a lékařskou zprávu spolu s pracovní neschopností, přičemž z lékařské zprávy vyplývá, že účast obviněného na soudním jednání lékařka nedoporučuje, bylo možno považovat tuto spolu s předchozí žádostí o odročení veřejného zasedání za dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní důvody skutečně znemožňují obviněnému účast u veřejného zasedání odvolacího soudu, kterého se tento chce zúčastnit. V této souvislosti je možno uvést, že samotné předložení potvrzení o pracovní neschopnosti (bez lékařské zprávy, která nedoporučuje účast na soudním jednání) by neprokazovalo dostatečným způsobem, že obviněný pro zdravotní důvody není schopen dostavit se k veřejnému zasedání.

Jestliže ustanovení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod obviněnému zaručuje právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, možnost uvádět okolnosti sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky, a ustanovení § 2 odst. 13 tr. ř. pak stanoví, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny obviněnému umožnit uplatnění jeho práv, lze pak konstatovat, že předvolal-li odvolací soud obviněného k veřejnému zasedání, považoval jeho účast za nezbytně nutnou a pokud nedal obviněnému příležitost vzhledem k jeho předchozí žádosti a aktuálnímu zdravotnímu stavu, doloženému lékařskou zprávou, se vyjádřit k provedeným důkazům u veřejného zasedání, došlo k porušení ústavně garantovaného práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, zakotvující právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, čímž byla obviněnému upřena možnost vyjádřit se k provedenému dokazování. V tomto směru nelze totiž přehlédnout, že u veřejného zasedání byly čteny důkazy, ke kterým se obviněný v důsledku pochybení odvolacího soudu nemohl vyjádřit, a proto námitku obviněného proti postupu odvolacího soudu proto Nejvyšší soud shledal jako opodstatněnou.

Vzhledem k tomu, že řízení u odvolacího soudu je zatíženou vadou, kterou nemůže Nejvyšší soud odstranit jinak, musel postupovat způsobem vyjádřeným ve výroku tohoto rozhodnutí.

Za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. srpna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann