6 Tdo 93/2017
Datum rozhodnutí: 01.02.2017
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



6 Tdo 93/2017-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. února 2017 o dovolání, které podal obviněný R. B . , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 7 To 248/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 162/2015, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 22. 3. 2016, č. j. 1 T 162/2015-538 , byl obviněný R. B. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku rozsudku pod body 1) až 4). Obviněný byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit škodu poškozeným J. S. ve výši 31.200 Kč, H. Z. ve výši 86.065 Kč a Z. B. ve výši 435.070 Kč. Posledně jmenovaná poškozená byla se zbytkem nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. O odvolání obviněného a státního zástupce rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, č. j. 7 To 248/2016-584, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při částečně pozměněných skutkových zjištěních uznal obviněného vinným týmiž skutky, které ve shodě se soudem prvního stupně kvalifikoval jako pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, za který ho odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. ř. obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Ve shodě se soudem prvního stupně obviněného zavázal k náhradě škody poškozeným.

II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Citovaný rozsudek krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Karoliny Bastlové dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

4. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že jeho jednáním nebyly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vadu rozhodnutí spatřuje v tom, že byl uznán vinným označeným zločinem, přestože z provedených důkazů nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by byly naplněny zákonné znaky podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Dopisem adresovaným předsedovi senátu soudu prvního stupně se sice částečně doznal, avšak pouze ve snaze, aby mu byla uložena co nejnižší sankce. Nezpůsobil škodu ve výši přesahující částku 500.000 Kč, tento závěr soudy učinily v rozporu s provedeným dokazováním. Dovolatel připomíná, že opakovaně poukazoval, že je nemožné, že by si poškozená (pozn. zjevně míní H. Z.) nebyla vědoma toho, že peníze zasílá jemu (a ne K., za něhož se vydával). Z těchto důvodů je přesvědčen, že právní závěr o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku je nesprávný. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

5 Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.
Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. k tomu viz bod 18.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání

a) obecná východiska 7. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.

8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

9. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

10. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

11. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

12. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení
13. Byť dovolatel shledává vadnost právního posouzení skutku v tom, že (podle jeho náhledu) jeho jednáním nebyly naplněny zákonné znaky zločinu, jímž byl pravomocně uznán vinným, vlastní dovolací argumentací se s obsahovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu rozchází. Jde totiž o to, že uvedenou námitkou (zjevně míní nenaplnění zákonného znaku způsobení značné škody ) nesměřuje vůči skutkovému zjištění, jež je v konečné podobě vyjádřeno v rámci tzv. skutkové věty obsažené ve výroku rozsudku odvolacího soudu ( čímž způsobil .. škodu v celkové výši 96.800 Kč v celkové výši 435.000 Kč . ve výši 31.200 Kč ), neboť hmotněprávní nesprávnost neshledává v tom, že odvolací soud shledal důvod aplikace uvedeného kvalifikačního znaku s ohledem na škodu, jež v součtu činí částku 563.000 Kč, nýbrž v tom, že k takovému skutkovému závěru dospěl. Tímto způsobem musí být vyloženo tvrzení dovolatele, že se soudy řádně nezabývaly výší způsobené škody, když v rozporu s provedeným dokazováním zhodnotily, že dovolatel trestnou činností způsobil škodu převyšující částku 500.000 Kč.

14. Uvedená citace svědčí o tom, že uplatňovanou hmotněprávní nesprávnost skutku obviněný primárně buduje na skutkovém základě (výtkou o nedůvodnosti výše citovaných skutkových zjištění o výši škody způsobené jednotlivým poškozeným). Tento způsob argumentace však (není-li založen na námitce extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů, což není případ dovolatele) nemůže být v dovolacím řízení efektivně použit. Dovolací soud totiž správnost právního posouzení skutku zásadně hodnotí ve vztahu ke skutkovým zjištěním, jež jsou vyjádřena v dovoláním napadených rozhodnutích. Stejně tak poukaz dovolatele, který se upíná k otázce vědomosti poškozené o identitě osoby, jíž peníze zasílala (jenž by patrně měl vést k závěru o nenaplnění znaku uvedení jiného v omyl), nemůže jím požadovanou kasaci dovoláním napadených rozhodnutí odůvodnit. Skutkové a procesní (nejde-li o případy, na něž dopadají jiné dovolací důvody) otázky, včetně způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů totiž (s výše uvedenou výjimkou extrémního nesouladu, resp. porušení práva obviněného na spravedlivý proces) nejsou předmětem zájmu dovolacího soudu. To proto, že odkaz na ně v podaném dovolání nevyvolává přezkumnou činnost dovolacího soudu podle § 265i odst. 3 tr. ř. (ta je vázána na obsahové naplnění uplatněného dovolacího důvodu).

15. Toto stručné zhodnocení dovolacích výhrad obviněného svědčí o závěru, že dovolatel svou konkrétní argumentaci založil na faktech, jež nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod, avšak současně ani jiný ustanovením § 265b tr. ř. upravený důvod dovolání.

16. Uvedené konstatování ústí do závěru, že obviněný se vznesenou argumentací se zaměřením jím zvoleného dovolacího důvodu obsahově rozešel. Nejvyšší soud proto o jeho dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b.

17. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

18. Zbývá dodat, že nevzniká pochybnost o tom, že dovolání obviněného bylo podáno jeho obhájkyní. Doplnění dovolání, tj. podání ze dne 27. 12. 2016, v němž obhájkyně sděluje, že toto podání označené coby dovolání je podáním R. B., , proto na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku nemělo žádný vliv (vyhodnoceno bylo tak, že obsahová náplň původního podání vyjadřuje vůli a hodnocení dovolatele). Bylo-li zjevně vyhotoveno obhájkyní obviněného, což výslovně plyne i ze samotného podání ( učinila obhájkyně podání označené sp. zn. 1 T 162/2015 coby dovolání ), pak není důvod činit závěr, že jde o podání zpracované samotným obviněným, na které by bylo třeba vztáhnout režim upravený v § 265d odst. 2 věta druhá tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 1. února 2017

JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu