6 Tdo 926/2013
Datum rozhodnutí: 19.09.2013
Dotčené předpisy: § 146 odst. 1 tr. zákoník



6 Tdo 926/2013-26

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. září 2013 o dovolání obviněného J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 44 To 247/2013, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 131/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 44 To 247/2013, byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 4 T 131/2012, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému podmíněně odložen (§ 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku) na dobu osmnácti měsíců a dále mu byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku a nově bylo Městským soudem v Praze podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na dobu osmnácti měsíců a dále podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 44 To 247/2013, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci podaného dovolání obviněný mj. poukázal na to, že rozhodnutí obou soudů je zmatečné, když chybně uvádějí, že se předmětného jednání dopustil dne 30. 10. 2010 kolem 19.14 hod., když tohoto dne se odsouzený činů, které jsou mu kladeny za vinu nedopustil, neboť předmětného incidentu, o kterém je v tomto řízení rozhodování, došlo dne 18. 7. 2010. Není tak zřejmé, zda se jedná toliko o chybu v psaní, nebo k tomuto datu směřovalo i vyšetřování a byly prováděny důkazy, pak jsou tyto vadné a nerelevantní . V další části dovolání obviněný provádí rekapitulaci dosavadního trestního stíhání, které vyústilo v jeho odsouzení, které považuje za nesprávné. V této souvislosti vyjadřuje své přesvědčení, že z provedeného dokazování rozhodně nevyplývá, že by byly spáchány uvedené přečiny, když soudy vychází pouze ze svědeckých výpovědí, aniž by soudy přihlédly k dalším důkazům. Obviněný argumentuje tím, že přečiny, kterými byl uznán vinným, nespáchal. Opětovně poukazuje na úřední záznam o podání vysvětlení poškozeného ze dne 18. 7. 2012 a skutečnosti, které z něj vyplývají a další důkazy ve věci provedené, které podle obviněného neskýtají jednoznačný závěr o jeho vině, k jakému dospěly soudy. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu druhého stupně zrušil a obviněného obžaloby zprostil, případně věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení a dále také žádal o přerušení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, aby mohl provozovat činnost řízení motorových vozidel a mohl tak poskytovat nemocné ženě odvozy do nemocnice apod.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v zájmu urychlení dalšího postupu rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Základní námitkou, kterou se musel Nejvyšší soud z pohledu podaného dovolání zabývat, bylo ve své podstatě tvrzení obviněného, že byl odsouzen za jednání, kterého se dne 30. 10. 2010 nemohl dopustit a že trestní stíhání proti jeho osobě se vedlo pro skutek, který se stal dne 18. 7. 2010, a pak rozhodnutí, pokud se nejedná o zřejmou písařskou chybu s ohledem na prováděné dokazování, nemůže obstát.

Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že trestní stíhání obviněného bylo zahájeno pro skutek, který měl obviněný spáchat dne 18. 7. 2010 kolem 19.14 hod. v P. na křižovatce ulic K. v. s B. Pro týž skutek se vedlo v přípravném řízení dokazování, lékařské zprávy a další písemné důkazy byly zaměřeny na předmětný skutek spáchaný 18. 7. 2010, rovněž obžaloba byla státním zástupcem podána pro skutek shora stručně pro účely dovolání popsaný. K prvnímu pochybení ze strany soudu prvního stupně došlo při vydání trestního příkazu. Tímto trestním příkazem, který byl zrušen následně podaným odporem obviněného, byl obviněný uznán vinným skutkem, kterého se měl dopustit dne 30. 10. 2010 .., až na uvedené pochybení ohledně dne spáchání byl skutek zcela identický se skutkem, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného a skutkem, pro který byla na obviněného podána obžaloba. Z předloženého spisu dále vyplývá, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 rozhodla dne 27. 3. 2013 v hlavním líčení rozsudkem a obviněného uznala vinným trestnými činy shora uvedenými, pro skutek, ke kterému mělo dojít dne 30. 10. 2010 , shodně jako v trestním příkazu. Po podání odvolání byl Městským soudem v Praze vydán předmětný rozsudek, který je napaden dovoláním obviněného, kterým byl obviněný uznán vinným jednáním, kterého se měl dopustit dne 30. 10. 2010 kolem 19.14 hod. v P. na křižovatce ulic K. v. s B. , nikoli tedy 18. 7. 2010, jak bylo trestní stíhání zahájeno a podána obžaloba.

Z ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo při vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně . Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 4 T 131/2012 a protokolu o veřejném zasedání před Městským soudem v Praze ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 44 To 247/2013, a sdělení předsedkyně senátu JUDr. H. Hubáčkové (na základě poslechu CD u veřejného zasedání) je patrno, že nemůže jít o zřejmou nesprávnost a pochybení napravit ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., neboť rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 44 To 247/2013, obsahoval výrok o vině se skutkovým zjištěním, že k jednání, pro které byl obviněný odsouzen, došlo dne 30. 10. 2010 , přestože přípravné řízení se vedlo pro skutek, kterého se měl obviněný dopustit dne 18. 7. 2010 a na uvedenou skutečnost, sám obviněný poukazuje, a to již v opravných prostředcích, které podal proti rozhodnutím soudu prvního stupně, kdy mj. byly zmiňovány důkazy mající vztah k předmětnému jednání, které se odehrálo 18. 7. 2010, na tyto však nebylo reagováno.

V souvislosti s předmětnou trestní věcí musí Nejvyšší soud poukázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1620/2005, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu /C. H. BECK, ročník 2006, svazek 23, pod T 869/, ze kterého vyplývá, že pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku, nelze tuto vadu napravit podáním dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., ale ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., ale jen v řízení o stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud v předmětné trestní věci shodně jako ve věci vedené pod sp. zn. 5 To 1620/2005 dospěl k závěru, že výrok o vině je do jisté míry vadný, neboť obsahuje nesprávné označení dne, kdy mělo dojít ke spáchání přečinů, pro které byl obviněný uznán vinným. Přestože se Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem obviněného na existenci namítané vady, považuje jeho dovolání v této části za zjevně neopodstatněné. Další částí námitek, které byly obviněným uplatněny se s ohledem na skutečnost, že byly vázány k jinému dni spáchání, nemohl Nejvyšší soud zabývat.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

S ohledem na způsob vyřízení věci se stal také bezpředmětným návrh obviněného na přerušení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí .
S ohledem na dosavadní rozhodovací činnost Nejvyššího soudu lze také v předmětné trestní věci zjištěnou nesprávnost bezezbytku napravit jen z podnětu stížnosti pro porušení zákona, neboť v posuzované věci zjevně došlo k porušení zákona (viz ustanovení § 2 odst. 8 tr. ř. a § 220 odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. září 2013


Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann