6 Tdo 913/2003
Datum rozhodnutí: 24.09.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 913/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2003 dovolání obviněného G. S., rozeného S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 55 To 342/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 T 662/2000, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu se dovolání obviněného G. S., rozeného S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný G. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 12 T 662/2000, uznán vinným v bodě 1/, 2/, 3/ výroku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a v bodě 1/ výroku trestným činem útisku podle § 237 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že jako ředitel a prokurista komanditní společnosti R., se sídlem v J. n. N.:

1/ v době od července 1998 do 5. 5. 1999 předával pokladní společnosti seznam vybraných zaměstnanců k udělení odměn s pokynem, aby k částkám jím uvedeným dopočetla výši odvodu daně, sociálního a zdravotního pojištění, zaměstnance nutil podepsat pod hrozbou ztráty zaměstnání výdajové pokladní doklady a poté peníze přijímal pro svoji potřebu, čímž společnosti způsobil škodu ve výši 276.000,- Kč a další škodu ve výši 331.716,- Kč na vyšším odvodu daně a pojistného,

2/ v době od 25. 8. 1997 do 13. 10. 1998 předložil k proplacení fiktivní faktury a pokladní doklady na nákupy zboží, které nebylo společnosti dodáno a ke škodě společnosti si pro svoji potřebu ponechal částku 200.999,50 Kč,

3/ v březnu 1999 nechal zakoupit k provedení opravy vlastního osobního automobilu výfuky v hodnotě 16.023,50 Kč, když fakturu s. r. o. A. E. L. V. nechal uhradit z prostředků společnosti R.

Za tyto trestné činy byl obviněný G. S. podle § 250 odst. 3, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit k. s. R., se sídlem J. n. N., škodu ve výši 824.739,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla k.s. R., se sídlem J. n. N., odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný G. S. odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci usnesením ze dne 14. 8. 2002, sp. zn. 55 To 342/2002, podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl.

Podle tzv. dodejek a doručenky, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 13. 1. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Jablonci nad Nisou, téhož dne obhájci obviněného, JUDr. V. U., a dne 18. 2. 2003 obviněnému G. S.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci podal obviněný G. S. prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. U. u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 8. 4. 2003 dovolání. Dovolání bylo se spisovým materiálem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky dne 11. 8. 2003.

Obviněný G. S. napadl podaným mimořádným opravným prostředkem shora citované usnesení (dovolatelem nesprávně označené jako rozsudek) Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci a opřel jej o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu.

V rámci prvně uplatněného dovolacího důvodu, vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolatel namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném občanskoprávním posouzení . V tomto ohledu vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně zhodnotil výpověď svědků S. a S., když vycházel pouze z jejich výpovědí učiněných v přípravném řízení, které však byly těmito svědky v hlavním líčení změněny. Obhajobou navržené důkazy nebyly soudem povoleny. Podvodného jednání předpokládaného trestním zákonem se obviněný nedopustil, neboť pracoval stejným způsobem jako jeho předchůdci, pravidelně informoval zaměstnavatele o všech nákupech učiněných v souvislosti s provozem, na jejichž podkladě byl vždy vytvořen rozpočet na další období. Poukázal, že v době vyplácení prémií a dat vydání pokladních dokladů byl vždy v cizině nebo mimo sídlo firmy, a tudíž nemohl negativně působit na svědky; jejich obava ze ztráty zaměstnání tedy byla nedůvodná, přičemž navíc tito svědci nepotvrdili kdy, za jakých okolností a jak byly finanční prostředky obviněnému zpět vypláceny. Dovolatel dále vyjádřil nesouhlas s výší trestu, který se mu jeví nepřiměřeným a rovněž stran výroku o náhradě škody podle jeho názoru soud nerozhodl v souladu se zákonem, neboť při stanovení výše škody sice vycházel z účetnictví poškozeného, avšak tento důkaz, na základě něhož byla vyčíslena výše způsobené škody, byl vypracován pro obviněného nepřijatelnou osobou a byl mu předložen těsně před vyhlášením rozsudku. Soud neprokázal ani způsob výpočtu výše daňových odvodů, které ani neodpovídají zákonné sazbě; z těchto důvodů měl proto podle názoru obviněného soud odkázat poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody v celém rozsahu na řízení ve věcech občanskoprávních.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu /nesprávně označený podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu/ dovolatel spatřuje v tom, že mu soud nezaručil právo na zákonem připuštěný přezkum soudních rozhodnutí. Namítl, že nebyl soudem prvního stupně vyzván k doplnění podaného odvolání a ani nebyl ve smyslu § 253 tr. řádu řádně poučen. Dovolatel dále poukázal na skutečnost, že v případě odvolání více osob je odvolací soud povinen zabývat se všemi opravnými prostředky v jednom řízení a připustit tak právní ochranu, přičemž tato povinnost soudu vyplývá nejen z ustanovení § 253 tr. řádu, ale i z Listiny základních práv a svobod.

V petitu svého dovolání obviněný G. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí o vině a navazující výroky zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 1 NZo 417/2003, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou dne 23. 5. 2003, vyslovila názor, že pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, s ohledem na povahu rozhodnutí odvolacího soudu, který se předmětnou trestní věcí meritorně nezabýval a tedy ani nemohl posuzovat právní kvalifikaci dovolatelova jednání, byl tento dovolací důvod ve vztahu ke všem dotčeným výrokům pouze formálně tvrzen. Stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak státní zástupkyně uvedla, že podmínky pro vydání odmítavého rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 3 tr. řádu v daném případě splněny byly, neboť při vyhlášení odsuzujícího rozsudku podané odvolání dovolatele i přes výstrahu tohoto postupu, adresovanou nově zvolenému obhájci obviněného, nebylo ani ve lhůtě k jeho žádosti nad rámec zákona prodloužené odůvodněno. V tomto směru státní zástupkyně upřesnila, že přestože podal odvolání sám obviněný, s odkazem na druhou větu ustanovení § 251 odst. 1 tr. řádu poučovací povinnost soudu ve smyslu věty prvé téhož procesního ustanovení se vztahuje na jeho obhájce, kterého ve smyslu § 36 odst. 3 tr. řádu obviněný mít musel, a proto mu touto cestou prostřednictvím obhájce byla zákonným způsobem zaručena ochrana jeho práv odpovídající jeho tehdejšímu procesnímu postavení. Z těchto důvodů navrhla dovolání obviněného odmítnout podle § 265b odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí nepřípustné.

V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým odvolací soud odmítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Dovolací soud se rovněž zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci lze doložit, že trestní stíhání dovolatele bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 14. 8. 2002, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obhájci obviněného, JUDr. V. U., dne 13. 1. 2003 a obviněnému G. S. dne 18. 2. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 8. 4. 2003, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla u dovolatele ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda dovolání obviněného G. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud zkoumal, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody vymezené v citovaných ustanoveních zákona, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, přičemž existence některého z dovolacích důvodů je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

V souvislosti s namítaným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popřípadě druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není totiž další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Z tohoto zřetele dovolání obviněného G. S. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jeho námitky směřují výhradně vůči nesprávnému hodnocení provedených důkazů a neúplnému dokazování, tedy skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. S ohledem na povahu rozhodnutí soudu druhého stupně, který se právní kvalifikací jednání dovolatele vůbec nezabýval, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně věcně nepřezkoumával, je pak nutno konstatovat, že veškeré námitky dovolatele ve vztahu k dotčeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně ani formálně nenaplňují dovolatelem tvrzený důvod v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení, který byl navíc ve vztahu ke všem dotčeným výrokům rozhodnutí soudu prvního stupně pouze formálně tvrzen.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného G. S., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu a odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

V kontextu dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 je dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uveden v novém znění pod ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud přesto tuto vadu podání dovolatele považoval za toliko formální pochybení a přezkoumal námitky dovolatele i ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv byly splněny podmínky podle § 253 odst. 4 tr. řádu, tedy oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle § 249 odst. 1 tr. řádu nebo oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu.

Mezi náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. řádu patří označení odvolatele, napadeného rozsudku, konkrétní vymezení výroku rozsudku, který je napadán a v jeho rámci popis vad, které jsou vytýkány tomuto rozsudku nebo předcházejícímu řízení, přičemž odvolání musí být shora uvedeným způsobem odůvodněno ve lhůtě osmi dnů od doručení opisu rozsudku nebo v další lhůtě stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 251 tr. řádu. Nesplňuje-li tedy odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec shora specifikované náležitosti obsahu odvolání, předseda senátu soudu prvního stupně je vyzve, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. řádu, přičemž stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce a poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce (§ 251 odst. 1 tr. řádu). Nemá-li obžalovaný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu odvolání, obhájce, předseda senátu ho vyzve k odstranění vad ve lhůtě osmi dnů a poskytne mu k odstranění vad odvolání potřebné poučení. Pokud by to nevedlo k nápravě nebo vyžaduje-li to povaha projednávané věci a obžalovaný si sám obhájce nezvolí, ustanoví mu ho za účelem jen odůvodnění odvolání nebo i obhajování v odvolacím řízení předseda senátu a dále postupuje podle odstavce 1, tedy veškeré další výzvy adresuje pouze obhájci obžalovaného.

V kontextu odstavce 1 citovaného ustanovení je tak povinnost předsedy senátu omezena s ohledem na předpoklad náležitého poučení o nutném obsahu odvolání v rozsudku soudu prvního stupně pouze na zaslání výzvy k odstranění vad odvolání, neboť odvolatelé jsou zpravidla kvalifikovanými osobami nebo osoby, které odvolání podávají, jsou kvalifikovaně zastoupeny a mají tudíž možnost podat bezvadné odvolání, přičemž součástí této výzvy je stanovení procesní propadné pětidenní lhůty včetně upozornění na následek nesplnění výzvy, kterým je odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. řádu. Ve výjimečných případech nemožnosti dodržení lhůty lze přitom vzít analogicky v úvahu i navrácení lhůty ve smyslu § 61 tr. řádu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení je pak povinnost soudu prvního stupně stanovena šířeji a zahrnuje kromě výzvy ve smyslu předchozího odstavce i potřebné poučení k odstranění vad odvolání, tedy objasnění zákonných náležitostí podaného odvolání podle § 249 odst. 1 tr. řádu. Pokud by zmíněný postup předsedy senátu nevedl k nápravě nebo vyžadovala-li by to povaha projednávané věci a obžalovaný by si sám obhájce nezvolil, zákon předpokládá povinnost předsedy senátu ustanovit obžalovanému obhájce, a to buď pouze pro odůvodnění odvolání nebo i pro obhajování v odvolacím řízení. Tomuto obhájci pak soud stanoví s poukazem na odstavec 1 zmíněného ustanovení pětidenní procesní propadnou lhůtu s upozorněním, že nebudou-li vady v této lhůtě odstraněny, bude podané odvolání odvolacím soudem podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítnuto.

Po předložení spisů odvolací soud nejprve zkoumá, zda má odvolání náležitosti ve smyslu § 249 odst. 1 tr. řádu, v případě nedostatků odvolání pak posuzuje dodržení postupu ve smyslu § 251 odst. 1, odst. 2 tr. řádu ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně, tedy zda byla splněna poučovací povinnost v písemném vyhotovení rozsudku a dále postup při odstraňování vad odvolání, přičemž rozlišuje, zda se jednalo o tzv. kvalifikované odvolatele (§ 251 odst. 1 tr. řádu) nebo ostatní odvolatele (§ 251 odst. 2 tr. řádu). Pokud je odvolání vadné a odvolatel vady neodstranil ani po proběhlém postupu podle § 251 tr. řádu, odvolací soud odvolání obligatorně podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítne, aniž by odvoláním napadený rozsudek nebo předcházející řízení meritorně přezkoumal, a to ani kdyby zjistil důvody pro případné zrušení tohoto rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo. Tato koncepce tak představuje princip vázanosti soudu podaným odvoláním.

Vzhledem k tomu, že v posuzované věci námitky dovolatele formálně naplňují důvod dovolání v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, dovolací soud je v této souvislosti posoudil a dospěl k následujícím závěrům. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že obviněný G. S. ihned po vyhlášení rozsudku podal do protokolu odvolání, které však nebylo zdůvodněno. Po doručení opisu rozsudku obviněný vypověděl plnou moc svému obhájci a dne 28. 5. 2002 byla soudu prvního stupně doručena plná moc nově zvoleného obhájce, který zároveň požádal o poskytnutí lhůty čtrnácti dnů, aby se s věcí mohl seznámit. Odvolání však nebylo ani poté ve smyslu § 249 odst. 1 tr. řádu odůvodněno, a tudíž předsedkyně senátu soudu prvního stupně ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu obhájce vyzvala k odstranění vad odvolání s tím, aby bylo v souladu s § 249 odst. 1 tr. řádu odůvodněno ve lhůtě pěti dnů s poučením, že jinak může být odvolání odmítnuto. Tato výzva byla obhájci doručena dne 8. 7. 2002, přičemž obhájce dne 18. 7. 2002 soudu sdělil, že dne 10. 7. 2002 ukončil pracovní neschopnost, je na zdravotní dovolené s návratem dne 25. 7. 2002 a požádal o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání do 31. 7. 2002, avšak ani v této lhůtě odvolání nebylo odůvodněno, a tak soud prvního stupně předložil dne 9. 8. 2002 věc odvolacímu soudu.

Závěr odvolacího soudu, že v daném případě byly splněny procesní podmínky pro odmítnutí odvolání ve smyslu § 253 odst. 3 tr. řádu, nemá Nejvyšší soud České republiky důvod zpochybňovat, neboť ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný G. S. podal odvolání do protokolu ihned po vyhlášení rozsudku s tím, že jej odůvodní po doručení písemného vyhotovení (viz číslo listu 381 spisu). Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 12 T 662/2000, byl obviněnému G. S. doručen dne 6. 4. 2002 a jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. J. Č. dne 30. 4. 2002. Dne 14. 5. 2002 byl soudu prvního stupně doručen přípis obhájce Mgr. J. Č. ze dne 12. 5. 2002 o vypovězení plné moci obviněným G. S. ke dni 6. 5. 2002 (číslo listu 385). Obviněný poté oznámil dne 28. 5. 2002 soudu prvního stupně jméno nově zvoleného obhájce, JUDr. V. U., přičemž tuto skutečnost doložil plnou mocí a současně požádal o prodloužení lhůty k podání odvolání o 14 dnů (číslo listu 387). Vzhledem k tomu, že odvolání nebylo ve smyslu § 249 odst. 1 tr. řádu odůvodněno ani v této lhůtě, předsedkyně senátu soudu prvního stupně doručila dne 8. 7. 2002 obhájci obviněného výzvu ve smyslu § 251 odst. 1 tr. řádu k odstranění vad odvolání včetně stanovení pětidenní lhůty a upozornění na možnost odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. řádu (číslo listu 392 spisu). Obhájce obviněného pak přípisem ze dne 15. 7. 2002, doručeným soudu prvního stupně dne 18. 7. 2002, sdělil, že dne 10. 7. 2002 ukončil pracovní neschopnost, je na zdravotní dovolené do 25. 7. 2002 a požádal o prodloužení lhůty k podání odůvodnění odvolání do 31. 7. 2002 (číslo listu 393 spisu). Jelikož však ani v této lhůtě nebylo okresnímu soudu doručeno odůvodnění odvolání, předsedkyně senátu předložila věc dne 9. 8. 2002 odvolacímu soudu (číslo listu 394 spisu), který pak učinil shora citované rozhodnutí a odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. řádu odmítl.

Ve světle shora rozvedených skutečností je tedy zřejmé, že odvolací soud zcela v souladu s ustanovením § 253 odst. 3 tr. řádu poté, co přezkoumal postup na úrovni prvostupňového soudu při odstraňování vad odvolání, odvolání dovolatele odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání, přičemž pro tento postup byly dány podmínky ve smyslu § 253 odst. 4 tr. řádu. Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že o odmítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 12 T 662/2000, bylo rozhodnuto při splnění procesních podmínek stanovených zákonem pro takové rozhodnutí, a tudíž dovolání obviněného G. S. podané z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Ze všech shora rozvedených důvodů tedy Nejvyšší soud dovolání obviněného G. S. odmítl jednak podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, jednak podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 24. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k