6 Tdo 896/2003
Datum rozhodnutí: 27.08.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 896/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2003 o dovolání podaném obviněným J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 4. 2003, sp. zn. 4 To 207/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 286/2002,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 5 T 286/2002, uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Podle § 234 odst. 1, § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. D., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný J. K. dopustil uvedeného trestného činu tím, že dne 13. 10. 2002 kolem 03.00 hodin v B., ul. F., před domem odcizil poškozenému M. (v rozsudku zjevně nesprávně uvedeno M.) D., batoh s ručníkem, plavkami a hygienou tím způsobem, že mu jej strhl z ramene, když předtím mu do očí nastříkal slzotvornou látku.

Proti odsuzujícímu rozsudku podali jak obviněný (který napadl výrok o vině i trestu), tak v jeho neprospěch pouze do výroku o trestu státní zástupce odvolání, která projednal Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2003, sp. zn. 4 To 207/2003. Soud druhého stupně rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. odsoudil obviněného podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem; odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. K. dne 30. 5. 2003, jeho obhájkyni JUDr. H. T. dne 28. 5. 2003 /Nejvyšší soud shledal, že na předmětné dodejce založené na č. l. 107 spisu je jako den převzetí zásilky zjevně mylně (s ohledem na časovou posloupnost ve spise) označeno datum 28. 3. 2003/ a Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích shodného dne 28. 5. 2003.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný J. K. prostřednictvím jmenované obhájkyně dovolání, přičemž tak učinil dne 25. 7. 2003 osobně u Okresního soudu v Teplicích.

V obecné rovině v něm obviněný vymezil dovolací důvody jednak ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jednak ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Jejich naplnění obviněný spatřoval v tom, že pokud soud druhého stupně vydal své rozhodnutí a shledal správným výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně, pak nepostupoval podle § 258 odst. 1 písm. a) až c) a násl. tr. ř., a to přesto, že nalézací soud neprovedl dokazování v rozsahu podle § 207 a násl. tr. ř. (zejména ne v rozsahu, jak navrhoval) a neměl ke svému rozhodnutí opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy ve smyslu ustanovení § 89 a násl. tr. ř. Namítl, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nespolehlivých a neucelených důkazech, které samy o sobě či ve vzájemném spojení neprokazují, že daný trestný čin spáchal. Současně poukázal na rozpory ohledně časových údajů a skutkového děje ve výpovědích svědků J. P. a barmana z herny O.

V závěru svého podání obviněný dovolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek a rozhodnutí navazující zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (doručen byl dne 4. 8. 2003). Nejvyšší soud ke dni svého rozhodnutí neměl takové případné vyjádření k dispozici.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř., neboť podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení § 265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.

Námitky obviněného, že nalézací soud neprovedl dokazování v rozsahu podle § 207 a násl. tr. ř. (zejména ne v rozsahu, jak navrhoval) a neměl ke svému rozhodnutí opatřeny a provedeny všechny potřebné důkazy ve smyslu ustanovení § 89 a násl. tr. ř., a dále jeho výhrady, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nespolehlivých a neucelených důkazech, které samy o sobě či ve vzájemném spojení neprokazují, že daný trestný čin spáchal, když současně poukázal na rozpory ohledně časových údajů a skutkového děje ve výpovědích svědků J. P. a barmana z herny O., jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav a jak byly hodnoceny provedené důkazy. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky právního posouzení skutku (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky jiného hmotně právního posouzení (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Druhým dovolacím důvodem, jenž obviněný ve svém podání uplatnil, byl ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a obviněný brojil proti způsobu postupu soudu druhého stupně a jím provedeného přezkumu rozsudku soudu prvního stupně, když jej shledal ve výroku o vině správným.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod a) až k) tr. ř.

Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání obviněného) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.

Přezkoumával-li odvolací soud napadené rozhodnutí uvedené v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání obviněného; odhlédne-li se, vzhledem k posuzování naplnění podmínek druhého dovolatelem uplatněného důvodu, od odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, k němuž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušen, a obviněnému byl uložen namísto podmíněného trestu odnětí svobody nepodmíněný) věcně, a s ohledem na to, že neshledal takový řádný opravný prostředek, resp. odvolání obviněného důvodným, zamítl jej (v případě odvolání podle § 256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) odst. 1 § 265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., nemohl Nejvyšší soud postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. srpna 2003



Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a