6 Tdo 894/2003
Datum rozhodnutí: 27.08.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 894/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2003 dovolání obviněného Š. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici H. S., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 13 To 94/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 T 309/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného Š. Č.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Š. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 11 T 309/2002, uznán vinným

1/ trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se měl dopustit společně s již odsouzeným K. R. tím, že dne 10. 5. 2002 kolem 16.00 hodin v úmyslu zmocnit se peněz poškozeného J. N., oba nejprve poblíž Z. š. v Ch. napadli poškozeného úderem do oblasti ledvin, když poškozený se jim vytrhl a přeběhl chodník, kde ho oba doběhli a povalili přes kapotu zde zaparkovaného vozidla na zem, když poškozenému se opět podařilo jim vytrhnout a odejít až ke schodům restaurace N. R. v Ch., kde ho doběhli, přimáčkli na zeď restaurace, jeden z nich mu vyndal ze zadní kapsy kalhot peněženku, z níž vytáhl přesně nezjištěnou finanční hotovost, poté mu peněženku vrátil a ihned poté druhý obviněný učinil totéž, když sáhl poškozenému do kapsy kalhot, vyndal peněženku, tu prohledal, vytáhl z ní blíže nespecifikovanou věc, peněženku poškozenému vrátil, poté poškozeného přestali tlačit na zeď, nafackovali mu a odešli,

2/ trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se měl sám dopustit tím, že dne 21. 6. 2002 mezi 19.00 až 20.00 hodin bez souhlasu majitele M. D., vstoupil přes jeho výslovný nesouhlas na pozemek jeho domu a poté i dovnitř domu, když překonal odpor poškozeného tlačením na pootevřené vstupní dveře domu, a i přes opakované výzvy k odchodu odmítl z domu odejít a setrval zde až do příjezdu příslušníku Policie ČR.

Za tyto trestné činy byl obviněný Š. Č. odsouzen podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný Š. Č. podal proti shora citovanému rozsudku odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 13 To 94/2003, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Podle tzv. dodejky a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 26. 5. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Chrudimi a obhájkyni obviněného, Mgr. Z. D. a dne 30. 5. 2003 obviněnému Š. Č.

Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi podal obviněný Š. Č. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Z. D. u Okresního soudu v Chrudimi dne 27. 5. 2003 dovolání. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 6. 8. 2003.

Dovolatel napadl podaným mimořádným opravným prostředkem výrok o vině i trestu rozsudku nalézacího soudu a opřel jej o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V písemném odůvodnění dovolání obviněný popřel, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Pokud jde o bod 1/ napadeného rozsudku uvedl, že nebylo prokázáno, že by se vůči poškozenému J. N. dopustil jakéhokoliv fyzického násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí ve snaze zmocnit se jeho peněz, přičemž na podporu svých tvrzení nabídl celou řadu důkazů, zejména výpověď spoluobviněného K. R., který shodně s obviněným uvedl, že se poškozený přivedl uvedeného dne do podnapilého stavu a obvinění, taktéž pod vlivem alkoholu, se mu snažili vzájemným podpíráním pouze pomoci. Navíc i z výpovědi poškozeného, v níž uvedl, co všechno uvedený den platil, je zřejmé, že v době spáchání loupeže poškozený již žádné finanční prostředky neměl. Obviněný v této souvislosti označil výpověď náhodného svědka M. K. za nevěrohodnou, neboť svědek měl celý incident sledovat z osobního automobilu ze vzdálenosti asi 15 metrů a přitom telefonovat, přičemž ačkoliv nebyl schopen pachatele popsat, údajně viděl, jak obvinění vytahovali poškozenému z kapsy peněženku.

V souvislosti s bodem 2/ napadeného rozsudku dovolatel namítl, že nebylo prokázáno, že došlo k jeho vstupu na pozemek a poté do domu přes výslovný nesouhlas majitele M. D. Obviněný od samého počátku trestního stíhání tvrdil, že k poškozenému šel pro doplatek mzdy, jehož existenci nepopírá ani poškozený. V tomto ohledu nebyl předložen žádný objektivní důkaz, že by poškozený obviněného do domu nepozval. Obviněný považuje za zcela pochopitelné, že pokud si jde pro peníze, které mu poškozený bez důvodné příčiny odmítá vyplatit, může dojít i k emočním výlevům, eventuálně k přetlačování dveří, a proto v uvedeném směru nemůže být naplněna materiální stránka trestného činu porušování domovní svobody, když společenská nebezpečnost takového jednání je naprosto nepatrná.

V petitu dovolání obviněný Š. Č. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích i rozsudek Okresního soudu v Chrudimi a podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného podle § 226 písm. a) tr. řádu obžaloby pro uvedené skutky zprošťuje.

Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu doručen dne 16. 7. 2003 opis dovolání obviněného s upozorněním, že se státní zástupce může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. V písemném vyjádření ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 1 NZo 646/2003, doručeným Okresnímu soudu v Chrudimi dne 24. 7. 2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolatel argumentuje důvody, které již uplatnil v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nevytýká mimo tvrzení o své nevině meritornímu rozhodnutí žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výlučně o odlišný výklad důkazní situace, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Konkrétní námitky obviněného tedy nesměřují proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale namítají toliko nesprávnost hodnocení důkazů, a tudíž státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu a aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obviněného Š. Č. přípustným podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Nejvyšší soud se proto mohl v návaznosti na tento závěr zabývat otázkou, zda byla zachována též lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu.

Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněného Š. Č. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 18. 3. 2003, přičemž opis usnesení byl obviněnému Š. Č. doručen dne 30. 5. 2003 a jeho obhájkyni, Mgr. Z. D. dne 26. 5. 2003. Dovolání podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dne 27. 5. 2003 u Okresního soudu v Chrudimi, z čehož je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1 a odst. 2 tr. řádu zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného Š. Č. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.

V této souvislosti Nejvyšší soud České republiky posuzoval, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za některý z důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Pokud dovolatel uplatnil v podaném dovolání dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je třeba uvést, že toto ustanovení lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění. Přezkoumávané rozhodnutí pak spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotit hmotně právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, popř. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů.

Tento závěr vyplývá rovněž z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

V naznačeném ohledu dovolání obviněného Š. Č. nemůže obstát, neboť z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoliv obviněný uvádí jako důvod svého dovolání § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jeho námitky směřují výhradně vůči hodnocení důkazů nalézacím i odvolacím soudem, tedy proti skutkovým zjištěním soudu prvního a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. V posuzovaném dovolání tedy obviněný sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V takovém případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

Nejvyšší soud navíc dospěl k závěru, že popis skutku uvedený ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 2. 2003, sp. zn. 11 T 309/2002, s nímž se ve svém usnesení ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 13 To 94/2003, ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, odpovídá použité právní kvalifikaci, přičemž nezbývá než souhlasit se stanoviskem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že obviněný prakticky pouze opakuje námitky v řízení již dříve uplatněné, s nimiž se vypořádal již soud druhého stupně v rámci odvolacího řízení.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že námitky obviněného Š. Č., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto shledal, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky tudíž v předmětné věci postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného Š. Č. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k