6 Tdo 886/2005
Datum rozhodnutí: 14.07.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 886/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2005 o dovolání obviněného J. P., , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 9 To 37/2005, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 128/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 14 T 128/2004, byli obvinění J. P. a L. D. uznáni vinnými, že

1) oba obžalovaní po vzájemné domluvě, kdy obž. P. seznámil obž. D. se způsobem provozu a bezpečnostními zařízeními B. K. v M., dne 28. 4. 2004 kolem 01.30 hod. každý svým osobním vozidlem přijeli do M., obž. D. zaparkoval vozidlo v Z. ul., přesedl do vozidla obž. P., odjeli na sídliště P., kde obž. D. zůstal ve vozidle a obž. P. odešel do herny a po odchodu hostů kolem 04.15 hod. informoval obž. D. mobilním telefonem, že může přijít, obž. D. došel k restauraci L. d., kde je herna umístěna, s černou kuklou na obličeji a plynovou pistolí zn. GAP kalibr 9 mm, čekal za dveřmi herny a když číšník společně s obž. P. vycházeli, vnikl dovnitř, na oba střídavě mířil pistolí, donutil číšníka vypnout zabezpečovací zařízení a vydat mu finanční hotovost z pokladny a příruční trezor, vzal od číšníka klíče, kterými obviněného a číšníka v herně uzamkl, peníze odnesl do vozidla obž. P., svým vozidlem odjel do práce a obž. P. po výpovědi na policii došel ke svému vozidlu a následující den kolem poledne přivezl obž. D. zpět oblečení z přepadení a peníze použil pro vlastní potřebu, jednáním způsobili škodu 101.721 Kč firmě M.S. spol. s r. o. a 18.279 Kč J. K.,

2) obž. P. sám si dne 11. 6. 2004 přesně nezjištěným způsobem opatřil platební kartu, která byla krátce předtím odcizena poškozenému V. D. v P. K. v M. a kolem 17.15 hod. pomocí této karty zakoupil v prodejně K+B M. v J. ul. v M. B. televizor zn. Sony v hodnotě 19.990,- Kč a následně v 19.15 hod. pomocí téže karty ve stejné prodejně chtěl zakoupit DVD zn. Sony v hodnotě 4.990,- Kč a mobilní telefon zn. Nokia 2100 v hodnotě 4.999,- Kč, zboží však pro blokaci karty nebylo již vydáno, obžalovaný poté, co po něm obsluha požadovala předložení dokladů, prohlásil, že pro ně dojde do osobního vozidla, prodejnu opustil a z místa ujel, jednáním způsobil V. D. škodu ve výši 19.990,- Kč.

Podle soudu prvého stupně těmito skutky obvinění J. P. a L. D. spáchali trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (v bodě ad 1 výroku) a obviněný J. P. sám trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., zčásti dokonaný, zčásti ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (v bodě ad 2 výroku). Za to byl obviněný J. P. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků s dohledem. Podle § 60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba podmíněného odsouzení v trvání pěti let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Dále bylo rozhodnuto o uložení trestu u obviněného L. D. a o uplatněných nárocích poškozených subjektů týkajících se náhrady škody.

Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku v neprospěch obviněného J. P. odvolání.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 9 To 37/2005, byl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného J. P. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu. Dále při nezměněném výroku o vině a náhradě škody odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a jmenovaného obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Vůči tomuto rozsudku podal obviněný J. P. prostřednictvím obhájkyně blanketní dovolání, přičemž jako dovolací důvod uvedl ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Toto dovolání dodatečně písemně zdůvodnil. Obviněný konstatoval, že proti rozsudku soudu prvého stupně nepodal odvolání, přestože s výrokem o vině nesouhlasil, neboť mu byl uložen trest, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Byl přesvědčen, že i v pětileté lhůtě podmíněného odsouzení povede řádný život a nedopustí se žádné trestné činnosti. Samo jednání u soudu bylo pro jeho osobu velkým poučením. Obviněný namítl, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když bez jakéhokoliv dalšího dokazování uvedl, že byl iniciátorem a neposoudil všechny okolnosti případu. Naproti tomu soud prvého stupně rozhodl ve výroku o trestu správně, neboť je osobou na kterou se hledí jako by nebyla trestána, správně zhodnotil i účel trestu, a proto nebylo důvodu rozsudek rušit a znovu rozhodovat. Obviněný zdůraznil, že iniciátorem byl přepadený, který měl problémy (svědek Č. - číšník), kdy tato osoba není jako poškozený ve výroku rozsudku soudu prvého stupně vůbec jmenována. Podle jeho mínění se odvolací soud měl zabývat tím, že trestný čin loupeže je vykonán na konkrétní osobě, a tato osoba je v postavení poškozeného. V daném případě se jednalo pouze o fingované přepadení a svědek Č. se dopustil trestného činu zpronevěry. Výpověď jmenovaného je účelová, sám připustil, že věc se měla udát jako fingované přepadení.



Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 9 To 37/2005, a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že podané blanketní dovolání nemá potřebné náležitosti obsahu dovolání a je zřejmé, že sleduje toliko zachování dovolací lhůty, ve které však nelze předpokládat, že by mohl dovolatel zmíněné náležitosti doplnit. Ačkoliv dovolatel presentuje, že napadá usnesení, z logiky věci lze dovodit možný rozsah dovolání, protože jím může napadat toliko výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací na základě odvolání státního zástupce podaného toliko do výroku o trestu v neprospěch obviněného J. P. Podle názoru státní zástupkyně dovolatel zcela nepřípadně deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tomuto konkrétnímu výroku o trestu nelze žádný rozpor s předpisy hmotného práva vytknout a po uplynutí zákonné lhůty k dovolání nelze dovolací důvody měnit. Z obsahu mimořádného opravného prostředku není ani patrno, čeho se dovolatel domáhá. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání a rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:

a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,

b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,

c) usnesení o zastavení trestního stíhání,

d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,

e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,

f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

g) usnesení o schválení narovnání, nebo

h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Z citovaného ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - jde o pravomocné rozhodnutí soudu, tj. stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž v celém obsahu právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř.

Z provedeného výkladu je zřejmé, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. 9 To 37/2005, nelze ve vztahu k výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. 11. 2004, sp. zn. 14 T 128/2004, podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon podání mimořádného opravného prostředku - dovolání připouští. Ve vztahu k výroku o vině zmíněného rozsudku soudu prvého stupně žádnou přezkumnou povinnost odvolací soud nečinil, neboť odvolání státní zástupkyně bylo podáno pouze do výroku o trestu a nikdo jiný ve věci obviněného J. P. odvolání nepodal (srov. znění § 246 a násl. tr. ř.). Proto také nemůže být dovoláním jmenovaného obviněného založena ohledně předmětného výroku o vině přezkumná povinnost dovolacího soudu, neboť by tím zcela nahrazoval činnost odvolacího soudu, což by bylo nepochybně v rozporu se zákonným vymezením dovolání. Pokud by obviněný dovolání podal jen do výroku o vině, bylo by nutno je podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnout.



V dovolání obviněný J. P. také nesouhlasí s výrokem o trestu odvolacího soudu. V této souvislosti Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Východiskem pro posouzení, zda obviněným namítané vady výroku o trestu napadeného rozsudku lze podřadit pod některý ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, je skutečnost, že ukládání trestů patří mezi hmotně právní instituty a pochybení při aplikaci ustanovení, která vymezují jeho právní rámec, je možno napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten lze uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Systematickým výkladem je možné dovodit, že pokud jde o hmotně právní posouzení druhu a výměry uloženého trestu je v soustavě dovolacích důvodů ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. speciálním dovolacím důvodem vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky ohledně druhu a výměry trestu (vyjma trestu odnětí svobody na doživotí) lze proto úspěšně uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence alespoň jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat.

Dovolatel však může, pokud jde o výrok o trestu, vytýkat též jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru při ukládání úhrnného trestu, souhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se může jednat o jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu k podmínkám při ukládání trestu (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 22/2003).

Podstata dovolacích námitek obviněného J. P. spočívá v tvrzení, že došlo k nesprávnému uložení trestu (nepřiměřeně přísného), když podle jeho mínění odvolací soud neposoudil všechny okolnosti případu. Jde v podstatě o výhrady, že nebylo postupováno podle ustanovení § 31 odst. 1 a § 23 odst. 1 tr. zák., která se týkají výměry a účelu trestu. Jiné námitky, jež by vytýkaly nesprávný postup odvolacího soudu při ukládání trestu, které by bylo možno považovat za hmotně právní otázky, však obviněný ve svém dovolání nevznesl.

Lze uzavřít, že námitky obviněného J. P., v rámci kterých vytýkal přísnost uloženého trestu ve vztahu k trestu uloženému soudem prvého stupně, se nevztahují k pochybením předvídaným v § 265b odst. 1 tr. ř. a obsahově nenaplňují žádný ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k