6 Tdo 881/2005
Datum rozhodnutí: 14.07.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 881/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2005 o dovolání obviněného D. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2005, č. j. 12 To 41/2005-343, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 44/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 6. 12. 2004, sp. zn. 2 T 44/2003, byl obviněný D. G. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. /spoluobviněný V. V. podle § 8 odst. 1 § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák./, kterého se dopustil jako spolupachatel s obviněným V. V. Obviněnému byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, když pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. G. (stejně jako obviněný V. V.) odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 23. 2. 2005, č. j. 12 To 41/2005 343, podle § 256 tr. ř. zamítl.

Shora uvedené usnesení krajského soudu napadl obviněný dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně sice vyplývá, že se měl pokusit obviněný odcizit motorové vozidlo , avšak skutková zjištění v této části jsou neúplná, byť sice soud prvního stupně konstatuje, že takto obviněný jednal s úmyslem odcizení , ale v tomto směru nebyla věnována pozornost jeho námitce, že jednání mohlo směřovat např. k odcizení nějaké věci z vozidla či úmyslem mohlo být vozidlo neoprávněně použít na přechodnou dobu. Poukázal na to, že jednání, kterým byl uznán vinným se nedopustil. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení včetně vadného rozsudku soudu prvního stupně zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl a s ohledem na mírnější právní kvalifikaci mu také uložil mírnější trest.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť obviněným uplatněné námitky jsou námitkami skutkovými a nelze je podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jim uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Obviněný v podaném dovolání sice sám uvádí, že si je vědom toho, že dovolací soud nepřezkoumává skutková zjištění soudu prvého a druhého stupně, přesto však namítá, že skutková zjištění soudu obsažená ve výrokové části rozsudku soudu prvého stupně nejsou dostatečnou oporou pro to, aby jeho jednání mohlo být kvalifikováno jako pokus trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. V uvedené souvislosti, ve vztahu k použité právní kvalifikaci považuje skutková zjištění za neúplná. Teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav namítá nesprávnou hmotně právní kvalifikaci. Tedy ve své podstatě nedostatečně zjištěný skutkový stav neodpovídá jeho představám a v návaznosti na doplnění dokazování či jiné hodnocení důkazů, které by bylo v souladu s jeho představami o úplných skutkových zjištěních , by také měl být následně hmotně právně posouzen. Že se primárně jedná o neztotožnění se se zjištěným skutkovým stavem je patrno i z toho, že v závěru podaného dovolání obviněný namítá, že se zažalovaného jednání nedopustil, přestože soudy ve skutkovém zjištění dospívají k závěru, že společně s V. V. dne 7. 10. 2002 kolem 15.10 hodin v J. na parkovišti v Š. u. před domem čp. se společně pokusili přineseným přípravkem určeným k násilnému otevření zámku vozidel násilím otevřít dveře osobního motorového vozidla zn. Mazda Xedos 6, tmavě modré metalízy, MPZ v hodnotě nejméně 208.800,- Kč s úmyslem odcizení, ale k dokonání činu nedošlo, neboť na místo přijela hlídka Městské policie Jičín .

Nad rámec shora uvedeného, kdy námitky obviněného nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný dovolací důvod a tudíž by postačila tato skutečnost k závěru dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., musí Nejvyšší soud podotknout, že obdobné námitky, uplatněné v rámci dovolání, byly použity obviněnými v rámci řádného opravného prostředku a s těmito se odvolací soud v odůvodnění svého usnesení řádným způsobem ve smyslu § 134 tr. ř. vypořádal.

V této souvislosti (s ohledem na námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu a od této se odvíjející možné úvahy spravedlivého procesu) považuje Nejvyšší soud dále za potřebné uvést, že z usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 376/04, mj. vyplývá, že Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činěných odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu. Právo na spravedlivý proces, chráněné čl. 36 Listiny, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

S ohledem na skutečnost, že námitky, které byly obviněným uplatněny, nejsou způsobilé naplnit jím uplatněný dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ ani žádný z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dovolání obviněného v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud musel předmětnou trestní věc meritorně přezkoumat ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann