6 Tdo 878/2003
Datum rozhodnutí: 07.08.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 878/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2003 dovolání obviněných M. K. a R. J., která podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 6 To 153/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 236/2002, a rozhodl

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. K. a R. J. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 3 T 236/2002, byli obvinění M. K. a R. J. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se podle zjištění okresního soudu dopustili tím, že 28. 9. 2002 okolo 04.00 hod. v B. v herně C. na P. ulici společně fyzicky napadli obsluhujícího číšníka K. M. tak, že obviněný M. K. ho udeřil nejméně jednou otevřenou dlaní do obličeje, poté se poškozeného snažil opakovaně udeřit pěstí obviněný R. J., což se mu minimálně v jednom případě podařilo, když udeřil poškozeného do oblasti spánku, po fyzickém napadení K. M. upadl a poté mu obviněný M. K. vzal z peněz nachystaných pro hru na hracích automatech nejméně částku 2.235,50 Kč a poté oba obvinění z herny utekli.

Tímtéž rozsudkem byli dále uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. obvinění R. J. a R. S.

Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. K. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, obviněný R. J. byl podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody rovněž v trvání tří let, pro jehož výkon byl také zařazen do věznice s ostrahou, a obviněný R. S. byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací.

Poškozený K. M. byl s uplatněným nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ohledně obviněného R. S. nabyl rozsudek soudu prvního stupně dne 27. 2. 2003 právní moci, odvolání obviněných M. K. a R. J., podaná proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením z 31. 3. 2003, sp. zn. 6 To 153/2003, podle § 256 tr. řádu zamítl.

Podle tzv. doručenek a dodejek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 24. 4. 2003 Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále, dne 25. 4. 2003 obviněným M. K. a R. J., a obhájci obviněného R. J. JUDr. J. K. a dne 28. 4. 2003 obhájci obviněného M.K. JUDr. V. U.

Proti shora citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal obviněný R. J. prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. dne 20. 6. 2003 dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 24. 6. 2003. Obviněný M. K. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. U. dne 26. 6. 2003 a Okresnímu soudu v Bruntále bylo doručeno dne 27. 6. 2003. Obě dovolání pak byla se spisovým materiálem předložena Nejvyššímu soudu České republiky dne 4. 8. 2003.

Obviněný M. K. opřel podané dovolání o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V písemném odůvodnění dovolání namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním hodnocení, protože podle názoru dovolatele ke správnému právnímu hodnocení nepochybně patří zjištění náležitého skutkového stavu a teprve poté lze zjistit, zda skutek má znaky jakéhokoliv trestného činu či nikoliv.

Obviněný již ve svém odvolání namítal nevěrohodnost poškozeného K. M. a svědka V. L. a argumentoval v tomto ohledu zejména tím, podle záznamu o přijatém oznámení měla volat (telefonicky) policejním orgánům obsluha herny C., že byla přepadena a okradena. Dokazováním bylo přitom zjištěno, že poškozený neměl uvedeného dne u sebe mobilní telefon a herna nebyla vybavena pevnou linkou. Nabývá tudíž velice na významu, kdo a jakým způsobem oznámil, že se měl stát skutek, který je předmětem trestního řízení, a soudy tudíž neměly opomenout důkazní návrh obhajoby, aby byl k těmto skutečnostem vyslechnut strážník Městské policie S., který měl zmíněné oznámení převzít.

V petitu dovolání obviněný M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Obviněný R. J. podal dovolání rovněž především z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž své výhrady zaměřil proti výroku o vině trestným činem loupeže a následně i proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a proti odpovídající části zamítavého usnesení soudu odvolacího. Namítl, že se uvedeného trestného činu nedopustil a měl být v tomto ohledu obžaloby zproštěn. Soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, jež nemají oporu v provedeném dokazování a následně proto pochybily i v právním posouzení skutku.

Odvolací soud navíc nedostál své přezkumné povinnosti a odvolání obviněného R. J., podané proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu, nesprávně zamítl. A tímto vadným postupem krajského soudu je podle mínění dovolatele naplněn další dovolací důvod, předpokládaný ustanovením § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

V petitu dovolání obviněný R. J. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadenou část rozsudku Okresního soudu v Bruntále, aby zrušil v zamítavém výroku i usnesení Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal věc Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzování podaných dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle § 265a odst. 4 tr. řádu je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.

V uvedených ohledech dovolací soud shledal dovolání obou obviněných přípustnými podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť oba dovolatelé napadají rozhodnutí, jímž byly zamítnuty jejich řádné opravné prostředky, podané proti rozsudku, kterým byli obvinění M. K. a R. J. uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.

Dovolací soud se dále zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta a místo k podání dovolání ve smyslu § 265e tr. řádu. Podle tohoto ustanovení se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, přičemž pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. řádu).

Ze spisového materiálu v posuzované věci vyplývá, že trestní stíhání obviněných M. K. a R. J. bylo pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 31. 3. 2003, přičemž opis usnesení odvolacího soudu byl doručen oběma obviněným a obhájci obviněného R. J. JUDr. J. K. shodně dne 25. 4. 2003 a obhájci obviněného M. K., JUDr. V. U., dne 28. 4. 2003. Dovolání obviněného R. J. bylo doručeno Okresnímu soudu v Bruntále dne 24. 6. 2003, dovolání obviněného M. K. dne 27. 6. 2003. Z uvedeného je patrno, že dvouměsíční dovolací lhůta byla ve smyslu § 265e odst. 1, odst. 2 tr. řádu u obou dovolatelů zachována.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obou obviněných splňují veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. V uvedeném směru Nejvyšší soud posuzoval, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody lze považovat za některé z dovolacích důvodů uvedených v citovaném ustanovení zákona, neboť existence dovolacího důvodu je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu.

Oba dovolatelé opřeli své mimořádné opravné prostředky o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího či odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedena v jeho odůvodnění.

Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu prvního, event. druhého stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování či v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Přezkoumávané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, je-li právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí v rozporu se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. Dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nenahrazuje jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu), jejichž uplatněním lze řešit některé nedostatky ve skutkových zjištěních.

Pro úplnost je nutno připomenout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Tento závěr vyplývá rovněž z omezeného rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Nejvyšší soud je totiž v řízení o dovolání limitován důvody uvedenými v dovolání, přičemž jiné důvody, jež by mohly mít vliv na zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí dovolací soud nezkoumá ani k nim nepřihlíží.

Z tohoto zřetele pak dovolání obviněných M. K. a R. J. nemohou obstát, neboť z obsahu podaných dovolání vyplývá, že ačkoliv dovolatelé uvádějí jako důvod svého dovolání ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jejich námitky směřují výhradně jednak vůči neúplnému dokazování a nesprávnému hodnocení důkazů, jednak způsobu hodnocení důkazů, tedy skutkovým zjištěním soudu prvého a druhého stupně, přičemž ve vytýkaných vadách je až následně spatřováno údajné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Obviněný M. K. navíc argumentuje údajnými závažnými procesními vadami při samotném zajišťování důkazy, ani tato námitka však není pokryta žádným ze zákonných dovolacích důvodů, byť by samozřejmě popřípadě mohla být relevantním argumentem v podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Nejvyšší soud tudíž konstatoval, že v posuzovaných dovoláních oba obvinění sice formálně citovali jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou.

V takovém případě tedy nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na obviněným namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění a způsobu jejich hodnocení. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení § 265b tr. řádu uveden není.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že uvedené námitky obviněných, uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) ani g) tr. řádu, a proto shledal, že obě shora uvedená dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Pokud jde o další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, uplatněný obviněným R. J., Nejvyšší soud především připomíná, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 200/2002 Sb. ze dne 24. 4. 2002 s účinností ode dne 24. 5. 2002 je původní dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, kterého se dovolatel zjevně domáhá, uveden v novém znění pod ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud však tuto vadu podání dovolatele považoval za toliko formální pochybení a přezkoumal námitky dovolatele i ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Uvedený dovolací důvod dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.

Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat pouze zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu § 148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. řádu u stížnosti nebo rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 253 odst. 1 až odst. 4 tr. řádu u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Novelizovaný dovolací důvod lze tedy použít, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu u stížnosti nebo podle § 253 odst. 1 tr. řádu u odvolání, přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo pokud odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. řádu, ačkoliv byly splněny podmínky podle § 253 odst. 4 tr. řádu, tedy oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle § 249 odst. 1 tr. řádu nebo oprávněné osobě, která nemá obhájce nebo zmocněnce, nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu.

V daném případě však proběhlo řádné přezkumné řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu o podaných opravných prostředcích, a Nejvyšší soud neshledal naplněn ani žádných z dalších dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud České republiky tudíž dovolání obviněných M. K. a R. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.



Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 7. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k