6 Tdo 874/2015
Datum rozhodnutí: 30.07.2015
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., § 265a odst. 1, 2 tr. ř.



6 Tdo 874/2015-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2015 o dovolání, které podal obviněný G. H. G. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 7 To 25/2015, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci pod sp. zn. 28 T 5/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 28 T 5/2000, bylo rozhodnuto tak, že podle § 350h odst. 4 tr. řádu a contrario se od výkonu trestu vyhoštění u odsouzeného G. H. G., uloženého mu na dobu neurčitou rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2000, č. j. 28 T 5/2000-532, a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2001, č. j. 7 To 118/2000-561, neupouští .

O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podal obviněný G. H. Gu. [ve spise uváděn též jako G. Ch. G. nebo G. H. Ge. (dále jen obviněný )], rozhodl v druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 7 To 25/2015, jímž ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, mu nebyla umožněna přítomnost ve veřejném zasedání, které v tomto případě zákon nevylučuje (soud rozhodoval v neveřejném zasedání), a tak byl zkrácen ve svém právu vyjádřit se ke všem důkazům, zejména k těm, které sám navrhoval ve své žádosti soudu prvního stupně. Soud druhého stupně také opomenul pochybení soudu prvního stupně, když ten při svém rozhodování nepostupoval podle zásady oficiality podle § 2 odst. 4 tr. ř. s plným šetřením práv a svobod zaručených mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, jimiž je Česká republika vázána.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil veřejné zasedání za jeho přítomnosti s provedením písemných i svědeckých důkazů a poté podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 7 To 25/2015, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, případně sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl.

K tomuto dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce ). Uvedl, že proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze není dovolání přípustné, neboť toto rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. ] dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyjádřil souhlas i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 ustanovení § 265a tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).

Jelikož jde o taxativní výčet rozhodnutí, která je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu citovaného zákonného ustanovení tedy nelze považovat rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu vyhoštění podle § 350h odst. 4 tr. ř., resp. negativní rozhodnutí soudu o takovémto návrhu obviněného ani rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti takovému rozhodnutí.

Dovolání jako další mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. ledna 2002. Jelikož bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze a jen na ta rozhodnutí ve věci samé, která byla citována shora. Usnesení, jimiž bylo soudy obou stupňů rozhodnuto ve věci obviněného výše popsaným způsobem, mezi nimi uvedena nejsou.

Za tohoto stavu Nejvyšší soud shledal, že v dané věci nebyly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání obviněného podle ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. Proto v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] rozhodl, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné, aniž by se zabýval tím, zda dovolání splňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř., nebo přezkoumáním věci po meritorní stránce.


P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. července 2015

JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu