6 Tdo 87/2017
Datum rozhodnutí: 08.02.2017
Dotčené předpisy: § 353 odst. 1 tr. zákoníku



6 Tdo 87/2017-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2017 o dovolání, které podal obviněný J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2016, č. j. 7 To 286/2016-305, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 35/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .

O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 6. 2016, č. j. 6 T 35/2016-262 , byl obviněný J. V. (dále jen obviněný , příp. dovolatel ) uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1)], a přečiny nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku [pod bodem 2)]. Za to byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Zločinu loupeže se obviněný podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že v S., okr. S., dne 16. 12. 2016 okol 14:30 hodin, v ulici K. H. M. , vstoupil do kanceláře spol. Top Trans Line, s. r. o., a po prokuristovi společnosti F. Š., požadoval vyplacení částky 1 600 Eur z titulu údajně nevypořádaných pracovněprávních vztahů, a když mu poškozený F. Š. sdělil, že na peníze nemá nárok, a že žádné peníze u sebe nemá, obviněný pak opakovaně řval dej sem ty prachy hajzle a poté uchopil monitor ze stolu a snažil se jej hodit směrem na poškozeného, což se mu nepodařilo, a poté uchopil židli a poškozenému řekl, že jej tou židlí přetáhne, pokud mu nedá ty peníze, následně tuto židli odhodil ve směru od poškozeného a poté, co se jej tento snažil uklidnit, uchopil další židli, kterou zdvihl nad hlavu a vykročil proti poškozenému a zároveň vyhrožoval, že pokud mu ty peníze nedá, tak jej zmlátí, přetáhne židlí, následně se poškozenému podařil útok odvrátit a židli odhodit k zemi, a poté obžalovaný fyzicky napadl poškozeného rukou sevřenou v pěst do oblasti levého spánku a do pravé části úst, následně svého jednání zanechal se slovy, že se pro peníze vrátí později, odešel pryč, přičemž svým jednáním poškozenému F. Š. způsobil zranění, a to tržnou ránu pravé tváře o velikosti cca 12 x 2 mm pronikající do dutiny ústní, kde měl další tržnou ránu o velikosti cca 25 x 8 mm, které vyžadovaly chirurgický zákrok, tedy zranění, jež si vyžádalo lékařské ošetření v nemocnici NEMOS Sokolov s.r.o., kterým nebyl poškozený výrazněji omezen v běžném způsobu života.

3. Přečinů nebezpečného vyhrožování a vydírání se podle zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že na různých místech okresu S., jednak v areálu spol. Top Trans Line, s. r. o., v ulici K. H. M. , a dále i telefonicky, v přesně nezjištěné době nejméně od prosince 2015 do 16. 2. 2016, v přesně nezjištěném množství případů, vyhrožoval majiteli a jednateli společnosti A. P., jako svému bývalému zaměstnavateli tak, že na něj řval, že si jej najde, že jej zničí, že si ho podá, že na něj pošle různé úřady, že si na něj počká, a že uvidí, co se s ním stane, dále mu sdělil, že se ho nezbaví, pokud mu nedají dlužnou finanční hotovost, přičemž toto jednání vyvolalo v poškozeném A. P. důvodnou obavu o zdraví a život.

4. O odvoláních obviněného i státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 7 To 286/2016-305, tak, že k odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 2) a v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal, při převzetí skutkových zjištění okresního soudu popsaných v bodě 2) výroku jeho rozsudku, vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek v bodě 1) beze změny, obviněného odsoudil podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání státní zástupkyně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.
Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Karla Hostaše dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Obviněný uvádí [část A)], že jediným důvodem, proč se snažil zastihnout jednatele a vlastníka společnosti A. P., byly nevypořádané mzdové nároky. Rozebírá situaci ve věci nevyplacených mzdových nároků a poukazuje na to, že po prokuristovi F. Š. nepožadoval bezprostřední vydání peněz, ale primárně se chtěl dozvědět, kde je A. P. Protože byl vyhýbavými odpověďmi rozčilen, prudce přirazil židli ke stolu a při odchodu práskl dveřmi. Popírá užití fyzického násilí vůči F. Š. Poukazem na neprovedení jím navržených důkazů (výpovědi jím vyjmenovaných svědků, záznamy z kamer v kanceláři F. Š.) namítá zkrácení svého práva na obhajobu. K podnětu přikládá jako důkaz vyrozumění od Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj, které má osvědčit, že se na něj obrátil se svou stížností na chování zaměstnavatele. Zároveň poukazuje na záměnu s jeho bratrem K. V., které se dopustil soud při rozhodování o vazbě.

7. V části B) brojí dovolatel proti právní kvalifikaci skutku popsaného ve výroku rozsudku odvolacího soudu (bod 2). Opět zmiňuje, že s A. P. chtěl řešit mzdové nároky a že již při veřejném zasedání u odvolacího soudu obhajoba upozorňovala, že výroky uvedené ve skutkové větě lze vykládat i jinak, než jako přímé výhružky. Obviněný dále vysvětluje, jak ony výroky byly myšleny. S ohledem na to, že obsah výhružek obviněným pronesených dovoluje různý výklad, je podle něj zapotřebí je vykládat podle zásady in dubio pro reo. Rozhodnutí je v tomto směru nelogické a vnitřně rozporné, neboť soud na jednu stranu konstatoval, že výroky obviněného nebyly takové intenzity, aby naplnily skutkovou podstatu přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, ale na druhé straně jsou tak intenzivní, že mají naplňovat skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že výroky pronesené vůči A. P. nebyly nebezpečným vyhrožováním, neboť nebyly způsobilé vyvolat v poškozeném obavy ve smyslu ustanovení § 353 odst. 1 tr. zákoníku.

8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 8. 2016, sp. zn. 7 To 286/2016, případně i rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 6 T 35/2016, a příslušnému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.

9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně ). Ta po připomenutí obsahového vymezení obviněným uplatněného dovolacího důvodu a vymezení případu tzv. extrémního nesouladu vyjádřila názor, že v posuzované věci je nezbytné vycházet ze skutkových závěrů, popsaných ve výroku o vině pod bodem 1) rozsudku okresního soudu a pod bodem 2) rozsudku krajského soudu, dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí těchto soudů.

10. Nedostatky skutkových zjištění namítané obviněným v části A) jeho dovolání jsou podle státní zástupkyně nepodřaditelné pod jim užitý dovolací důvod a mimo to se s nimi, podle jejího hodnocení (s poukazem na následně citované údaje), nelze ztotožnit. Směřuje-li dovolatel své námitky vůči skutkovým zjištěním uvedeným pod bodem 1), pak státní zástupkyně připomíná, že odvolací soud se s jeho důkazními návrhy vypořádal. V rámci odvolacího řízení dokazování doplnil (viz. č. l. 4-5 rozsudku) a následně dospěl k závěru, že soud nalézací provedl úplné dokazování, a to v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Odvolací soud v hodnocení důkazů soudem nalézacím neshledal žádnou okolnost, která by vedla k závěru, že ten nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., ani - vyjma závěrů o právní kvalifikaci jednání pod bodem 2) výroku - jiná pochybení okresního soudu. Protože je třeba se ztotožnit se skutkovými zjištěními učiněnými pod bodem 1) výroku, bylo by jakékoliv další dokazování k tomuto skutku zcela nadbytečné.

11. Přikládá-li obviněný ke svému podání Oznámení o přijetí podnětu z Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 16. 9. 2016 č. j. 13269/6.50/16-2, nemění tato skutečnost nic na skutkovém stavu zjištěném soudy obou stupňů. Údajný nárok obviněného na nevypořádanou mzdu oba soudy zmiňovaly i v odůvodnění svých rozhodnutí, kdy soud nalézací mj. poukazoval na skutečnost, že obviněný zvolil k uplatnění předmětného nároku naprosto nevhodný způsob, a soud odvolací vyzdvihl, že obviněným tvrzený nárok měl být případně předmětem občanskoprávního sporu. Navíc ani ze samotného Oznámení o přijetí podnětu nevyplývá nic jiného, než že dne 30. 8. 2016 (ač k jednání, obviněného došlo do 16. 2. 2016, tedy o skoro půl roku dříve) obdržel inspektorát podnět, v němž obviněný upozorňuje na porušování právních předpisů u zaměstnavatele Top Trans Line, s. r. o. Inspektorát pak avizuje, že provede na základě podnětu obviněného kontrolu, o jejímž výsledku bude obviněný informován. Oznámení o přijetí podnětu tedy v žádném případě nedokládá takovou skutečnost, která by jakýmkoliv způsobem mohla změnit skutková zjištění soudu stran skutků vytýkaných obviněnému.

12. Došlo-li při vazebním řízení k záměně obviněného s jeho bratrem K. V., je podle státní zástupkyně nutno konstatovat, že na rozhodování soudů o vině a trestu obviněného neměla daná záměna žádný vliv (se záměnou osob ve vazební věci se vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí i odvolací soud na str. 9).

13. Pod obviněným zvolený dovolací důvod lze podle státní zástupkyně podřadit část námitek týkajících se přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, kdy namítá, že výroky uvedené pod bodem 2) lze vykládat také jinak, než jako přímé výhružky, neboť nedosahovaly intenzity způsobilé působit vůči F. P. jako nebezpečné výhružky a vyvolat v něm obavy ve smyslu ustanovení § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Státní zástupkyně připomíná zjištění soudů, že jednání dovolatele se stupňovalo, zvyšovalo na intenzitě a eskalovalo tím, že když poškozeného nenašel ve firmě, šel do účtárny, odkud poškozenému volali, že se tam obviněný chová jako šílený , poté mu obviněný telefonoval několikrát a křičel na něj, že chce okamžitě peníze (byl doslova jako smyslů zbavený ). Poškozený byl z telefonátů psychicky vykolejený a z jednání obviněného měl strach, resp. absolutní strach má dodnes. Jednomu telefonátu byla přítomna i sestra poškozeného, která potvrdila, že obviněný do telefonu křičel a vyhrožoval jejímu bratrovi. S tím, že by se mohly výrazy užité obviněným vykládat i jiným způsobem, se vypořádal již odvolací soud, který konstatoval, že je nutno chápat a vyložit smysl obviněným užitých výrazů v kontextu celé situace a nikoli pouze vytrhovat jednotlivé pojmy.

14. Uzavřela, že jednání obviněného, kdy v přesně nezjištěném množství případů vyhrožoval poškozenému tak, že na něj řval, že si jej najde, že jej zničí, že si ho podá, že na něj pošle různé úřady, a že uvidí, co se s ním stane, naplňuje znaky přečinu dle § 353 tr. zákoníku, neboť nejenže bylo způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu, ale taktéž ji vyvolalo, jak ostatně i sám poškozený uváděl. K námitce obviněného vycházející ze změny právního posouzení skutku odvolacím soudem státní zástupkyně uvedla, že tuto odvolacímu soudu odůvodnil tím, že v jednání dovolatele neshledal kvalifikační znak nucení poškozeného, aby něco konal pod pohrůžkou násilí či jiné újmy, nikoli tedy proto, že by jednání obviněného nedosahovalo takové intenzity, aby mohlo v poškozeném vzbudit důvodnou obavu.

15. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV.
Důvodnost dovolání a) obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.

18. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

21. Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

b) vlastní posouzení dovolání
22. Ve shodě s posouzením dovolání státní zástupkyní Nejvyšší soud konstatuje, že obsahovému zaměření uplatněného dovolání odpovídá jen ta část argumentace, v níž obviněný zpochybňuje naplněnost zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. ř. Ostatně i ze samotného zdůvodnění jeho mimořádného opravného prostředku plyne, že nesprávnost hmotně právního posouzení skutku explicitně uplatňuje toliko v části B) svého dovolání, tj. ve vztahu ke skutku vyjádřeném ve výroku rozsudku odvolacího soudu (skutku 2.).

23. Co se týče argumentů vtělených do části A) dovolání, jde o prezentaci a prosazování vlastních, od skutkových zjištění soudů odlišných skutkových tvrzení dovolatele, resp. o vyjádření jeho nesouhlasu se způsobem naložení s jeho důkazními návrhy. V situaci, kdy obviněný neuplatňuje námitku extrémního nesouladu vykonaných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, případně námitku opomenutých důkazů, jež by měla odůvodnit závěr o porušení jeho práva na spravedlivý proces, nemohou jím vyjádřené výhrady odůvodnit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Ta je vázána na obsahové naplnění uplatněného dovolacího důvodu, případně na nutnost zajištění ústavně garantovaných práv dovolatele. Ani jedna tato podmínka splněna není. Obviněný ve vztahu ke skutku 1) nevznáší jedinou námitku hmotně právní povahy, neboť jeho výhrady směřují vůči rozsahu provedených důkazů (odkaz na jím vznesené a soudy neprovedené důkazy), resp. vůči skutkovým zjištěním soudů (tvrzení o fyzickém nenapadení poškozeného), tj. okolnostem, jež nelze hodnotit jako tvrzení o nesprávnosti hmotně právní subsumpce soudy zjištěného skutkového stavu věci pod příslušné ustanovení trestního zákoníku. Plyne to ostatně i z hodnocení dovolatele, který namítá povrchnost přístupu soudů, jež se měly dopustit řady chyb, aniž by výslovně konkretizoval jedinou vadu hmotně právní. Ani námitka záměny osob v souvislosti s rozhodováním o vazbě, resp. odůvodněním příslušného rozhodnutí, není námitkou formálně naplňující deklarovaný důvod dovolání. Ve vztahu k právnímu posouzení skutku postrádá jakoukoli relevanci.

24. Jiná situace je v případě skutku v bodě 2), ve vztahu k němuž uplatňuje dovolatel námitku, že povaha slovních projevů, které soudy vzaly za prokázané, neodůvodňuje vyvození jeho trestní odpovědnosti v podobě přečinu, jímž byl uznán vinným. Takový způsob argumentace je pod obviněným zvolený dovolací důvod formálně podřaditelný.

25. K posouzení důvodnosti uvedené námitky je na úvod vhodné připomenout to, co stran obecného vymezení, týkajícího se zákonných znaků skutkové podstaty označeného přečinu, uvedla již státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného. Ta, i s odkazem na soudní praxí akceptovaný výklad (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, k § 353, s. 3285 3290), připomenula, že obsahem výhružky u přečinu nebezpečného vyhrožování je usmrcení, těžká újma na zdraví nebo jiná těžká újma. Vyhrožování jinou těžkou újmou pak může být i vyhrožování způsobením škody velkého rozsahu, kdy se přihlíží i k tomu, jak subjektivně pociťuje újmu ten, komu je vyhrožováno. Samotné vyhrožování pak musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu, kterou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Nelze se pak omezit pouze na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele, ale výroky je třeba vyhodnotit ve spojení s dalším konáním pachatele, kdy závěr, zda jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění, je nutné posuzovat na základě komplexního posouzení situace. Nevyžaduje se pak, aby ten, jemuž je vyhrožováno, byl přítomen. Stačí, když je výhrůžka adresována poškozenému takovým způsobem, že pachatel si je vědom toho, že se poškozený o ní dozví, např. prostřednictvím další osoby, telefonicky, dopisem apod.

26. Soud prvního stupně (a v návaznosti na něj i soud odvolací, jenž se ztotožnil s jeho skutkovými závěry, které v plném rozsahu v jejich vymezení obsaženém v tzv. skutkové větě výroku převzal) výhrůžky dovolatele směřované vůči poškozenému (že si jej najde, že jej zničí, že si ho podá, že na něj pošle různé úřady, že si na něj počká, a že uvidí, co se s ním stane, dále mu sdělil, že se ho nezbaví ) , vzhledem k vyhodnocení jím provedených důkazů posoudil tak, že dovolatel (str. 5 rozsudku) poškozenému opakovaně vyhrožoval takovým způsobem, že to v něm vzbudilo důvodnou obavu z toho, že své výhrůžky, které pochopil jako vyhrožování těžkou újmou na zdraví či jinou těžkou újmou, .reálně uskuteční . Učinil tak při uvážení vyjádření poškozeného, že do současné doby má z obžalovaného strach, že své výhrůžky uskuteční, když se jeho agrese vůči poškozenému stupňovala. Obžalovaný poškozenému vyhrožoval ať jeho přímou likvidací, tak likvidací firmy. (tamtéž). Naplnění zákonných znaků přečinu podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku shledal nalézací soud proto, že podle jeho zjištění poškozený měl, s ohledem na verbální projevy obžalovaného, strach a obavu o svůj život a zdraví .

27. Odvolací soud v reakci na obsahově shodnou odvolací námitku stran možné jiné interpretace užitých výrazů uvedl (str. 7 rozsudku), že v kontextu sledu událostí, kdy docházelo jak k opakovaným telefonickým hovorům, tak i k poškozeným zmíněným konfliktním situacím ve firmě (výše uvedené chování obžalovaného v účtárně firmy, jeho agresivita, kdy se měl chovat jako šílený ), lze uzavřít, že výrazy užité obžalovaným včetně intenzity hovoru nejenže byly způsobilé, ale již vzbudily v poškozeném důvodné obavy o jeho zdraví nebo život . V daném směru odkázal i na zjištění učiněné prostřednictvím svědecké výpovědi sestry poškozeného ( Důkazem o obavách poškozeného je i to, že hovor s obžalovaným, v době, kdy jel ve vozidle se svojí sestrou, nechal na hlasitý poslech ), resp. plynoucí z následně obviněným spáchaného jednání ( S ohledem na následné jednání je třeba uzavřít, že obavy poškozeného P. nebyly bezdůvodné a zcela liché ).

28. Je-li závěrům odvolacího soudu dovolatelem vytýkána jejich nelogičnost, poté takovému zhodnocení nelze přisvědčit. Je totiž (s ohledem na zjištění, že důvodem návštěvy areálu společnosti TOP Trans Line, s. r. o. dovolatelem dne 16. 2. 2016 byla snaha setkat se s poškozeným A. P. viz výpověď G. S.) třeba přiznat důvodnost závěru soudu o nárůstu agresivity projevů dovolatele, jež nalezla svého výrazu i ve fyzickém napadení přítomného F. Š. Učinil-li odvolací soud závěr, že obavy poškozeného A. P. nebyly bezdůvodné a zcela liché, pak takový vývod nelze označit za neodůvodněný či nepřípadný. Na důvodnost či nedůvodnost závěru o vyvolání obav u poškozeného proto nelze usuzovat jen rozborem vlastních slovních projevů dovolatele, jak byly dokazováním zjištěny, nýbrž i s přihlédnutím k dalším skutečnostem, jimiž jsou forma jejich sdělení, opakovanost apod. jak soudy správně učinily. Důvodnost obavy může obecně umocnit i samotná osoba pachatele, resp. zjištěné skutečnosti jeho projevů. Nepochybně je třeba odlišit případ, kdy slovní projev, jenž obsahuje výhrůžku, vysloví osoba, u níž k takovému jednání dojde např. pod vlivem emočního vypětí a jež představuje zcela ojedinělý exces z jejích obvyklých projevů a reakcí, jiný stupeň tísně lze naopak očekávat, pokud takto opakovaně reaguje osoba, jež projevuje sklony k agresivním projevům. Disponoval-li poškozený poznatky, že se takto obviněný projevuje (po ukončení pracovního poměru bylo jednání obžalovaného agresivní, gradovalo), přičemž se nevymykalo jeho dřívějším projevům (viz opakovaná odsouzení dovolatele pro trestnou činnost násilného charakteru), pak soudy dovozený závěr, že jednání obviněného bylo nejen způsobilé vzbudit důvodnou obavu, nýbrž že takovou obavu i vyvolalo, není možno pokládat za vadný.

29. Měla-li podle dovolatele rozpornost závěrů odvolacího soudu spočívat v tom, že výhrůžky měly být shledány jako způsobilé k odůvodnění jeho trestní odpovědnosti pro přečin nebezpečného vyhrožování a nezpůsobilé pro odůvodnění jeho trestní odpovědnosti přečinem vydírání, pak dostačuje poukázat na to, co již ve svém vyjádření uvedla státní zástupkyně, tj. že k omezení trestní odpovědnosti dovolatele při právním posouzení skutku pod bodem 2) přistoupil odvolací soud proto, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že ze strany obžalovaného docházelo k nucení poškozeného, aby něco konal (a to pod pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy ) to při závěru, že i odvolací soud měl za prokázané, že ze strany obžalovaného docházelo k výhrůžkám těžkou újmou na zdraví či jinou těžkou újmou .

30. S přihlédnutím k těmto poznatkům lze konstatovat, že obviněný sice svými námitkami v části B) dovolání uplatněný dovolací důvod z hlediska formálního naplnil, je však třeba učinit závěr, že jeho dovolání není možno považovat za důvodné.

31. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné . Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. února 2017 JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu