6 Tdo 87/2003
Datum rozhodnutí: 29.01.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 87/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2003 dovolání, které podal obviněný P. K., proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 3. 2002, sp. zn. 2 T 390/2001, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 18. března 2002, sp. zn. 2 T 390/2001, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu 25.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě tento trest nebyl vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř roků.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem ve veřejném zasedání dne 18. 7. 2002, sp. zn. 6 To 360/2002, usnesením podle § 256 tr. ř. zamítl. Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 21. 10. 2002, jeho obhájci JUDr. J. S. dne 21. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech dne 18. 10. 2002.

Dne 12. 12. 2002 učinil obviněný prostřednictvím jmenovaného obhájce u Okresního soudu v Lounech písemné podání, které označil jako Dovolání odsouzeného . V jeho úvodu zmínil obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů, aby následně uvedl Proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 2 T 390/2001 ze dne 18. 7. 2002 podávám v zákonem stanovené lhůtě d o v o l á n í , a to do výroku o vině, přičemž dovoláním napadám toto rozhodnutí pro nesprávnost právního posouzení skutku ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu . V dalším textu rozvedl argumenty, jimiž by měl být uvedený dovolací důvod naplněn (převážně s poukazem na ustanovení § 14 tr. zák., že jednal v mezích krajní nouze), a v samém závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek Okresního soudu v Lounech zrušil ve výroku o vině a trestu a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí .

K dovolání obviněného se ve smyslu § 265h odst. 2, věty první, tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně a nikoliv proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Přitom podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. podané dovolání odmítl, protože není přípustné.

Pro případ, že by Nejvyšší soud tímto způsobem nepostupoval, navrhl, aby podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Námitku obviněného týkající se aplikace ustanovení § 14 tr. zák. nepovažoval za případnou, neboť směřovala do skutkového závěru, který soud učinil po zhodnocení provedených důkazů. Taková námitka se nekryje s formálně deklarovaným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. Konečně státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud učinil své rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně zjišťoval, zda v předmětné trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovolací soud rovněž zkoumal, zda dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda bylo podáno oprávněnou osobou.

V uvedených ohledech Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, a že se tak stalo v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Naproti tomu dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného P. K. není přípustné. V dovolání totiž obviněný výslovně uvedl, že směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 2 T 390/2002 . Záměr napadnout dovoláním právě toto rozhodnutí dovolatel potvrdil i v petitu svého podání, kde navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Lounech .

Obviněný tak svým dovoláním napadl výhradně odsuzující rozsudek nalézacího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadený rozsudek a řízení mu předcházející ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř.

Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. ledna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a