6 Tdo 869/2005
Datum rozhodnutí: 14.07.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 869/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2005 dovolání obviněného R. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 106/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 5 T 106/2004, byli obvinění R. V. a A. E. W. uznáni vinnými, že

obviněný R. V.

1) dne 13. 3. 2004 kolem 03.30 hod. v P., okr. N. J., na ul. v herně L. nejprve vyvolal slovní rozepři s D. F. a poté fyzicky napadl R. F. tak, že jej udeřil do ruky, ve které držel tenkostěnnou výčepní sklenici na pivo, která jej zasáhla do obličeje a utrpěl tak zranění spočívající ve zhmoždění nosu s kožní odřeninou na kořeni nosu s dobou léčení v trvání 7 dnů,

2) dne 12. 5. 2004 kolem 18.00 hod. v P., okr. N. J., na ul. U B. nejprve v blízkosti restaurace O. fyzicky napadl P. H., jehož udeřil rukama do hrudníku, dále uchopil za tričko, které roztrhl a strhl jej na zem, v důsledku čehož P. H. upadl na záda a v důsledku toho utrpěl zranění spočívající v natržení hrudního koše s dobou léčení od 12. 5. 2004 do 30. 6. 2004, a dále v restauraci O., poté co se vůči napadení P. H. ohradila jeho manželka, poškozeného vulgárně slovně napadal,

obvinění R. V. a A. W. společně

3) dne 17. 5. 2004 v přesně nezjištěnou dobu po 21.00 hod. v P., okr. N. J., na ul. U B. v restauraci O. nejprve odcizili M. Ž. z peněženky částku 2.000,- Kč v situaci, kdy jmenovaný hrál na výherních automatech a peněženku s penězi ponechal na barovém pultu, u kterého se oba nacházeli a poté, když se M. Ž. vrátil zpět a ohradil se vůči odcizení této částky, vyvolal A. W. s poškozeným hádku a začal se s poškozeným strkat a držel jej pod krkem a posléze, když M. Ž. z restaurace odešel, jej v prostoru před schody restaurace fyzicky napadl R. V. tak, že jej udeřil pěstí do obličeje a poté kopal do celého těla, čímž mu způsobil zranění spočívající v lehkém zhmoždění obličeje s povrchovou kožní odřeninou na pravé straně krku o velikosti 0,5 x 0,5 cm, dále lehké zhmoždění zadní strany levé poloviny hrudníku v oblasti dolních žeber, jakož i vyražení předních řezáků s dobou léčení v trvání nejméně 7 dnů.

Tím podle soudu prvého stupně spáchali, a to obviněný R. V. trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (body ad 1, 2, 3) a obviněný A. W. trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (bod ad 3). Za to byl obviněný R. V. odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a sedmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto i o odsouzení obviněného A. W.



Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, bylo jednak podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného R. V. (bod I. výroku) a jednak podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl v celém rozsahu zrušen napadený rozsudek ohledně obviněného A. E. W. a podle § 222 odst. 2 tr. ř. byla trestní věc týkající se jeho osoby (skutek popsaný na str. 1 usnesení, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.) postoupena Městskému úřadu v P., okr. N. J., neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek (bod II. výroku).

Vůči tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání, podal obviněný R. V. prostřednictvím obhájce dovolání, neboť má za to, že dosavadní rozhodnutí soudů obou stupňů byla učiněna na základě nesprávného skutkového a právního posouzení věci, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí o vině a trestu u jeho osoby.

V podání obviněný konstatuje, že důvody, pro které se odvolával, předložil již v řízení u Okresního soudu v Novém Jičíně, když odkázal na závěrečný návrh svého obhájce. Rovněž odkazuje jednak na své odvolací důvody k rozsudku soudu prvého stupně, jež předložil v písemném vyhotovení Krajskému soudu v Ostravě a jednak na závěrečný návrh obhájce u veřejného zasedání konaného o odvolání dne 25. 11. 2004. V této souvislosti obviněný zdůrazňuje, že se nedopustil skutků uvedených pod body 2 a 3 obžaloby. Namítá, že u skutku pod bodem 2 obžaloby nebylo (mimo subjektivního tvrzení poškozeného P. H.) žádným věrohodným důkazem prokázáno, že se skutek stal tak, jak byl popsán ve výroku rozsudku okresního soudu. Je zde tvrzení proti tvrzení a v daném případě soud nesprávně právně posoudil skutek, a to v neprospěch R. V. Také byl nesprávně posouzen skutek uvedený pod bodem 3 obžaloby, neboť soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav, když z přípravného řízení a zejména z provedeného dokazování u hlavního líčení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, kdo a jakým způsobem poškozenému M. Ž. způsobil uvedená zranění. Provedené dokazování, na rozdíl od tvrzení okresního soudu, který v odůvodnění rozsudku uvádí, že v případě spolupachatele A. W. se nejednalo o intenzivní útok na poškozeného, neprokázalo tento záměr a samotný poškozený u hlavního líčení uvedl, že není schopen identifikovat útočníka. Soud prvého stupně proto nesprávně vyhodnotil skutkový stav a na základě tohoto nesprávného hodnocení dospěl k nesprávnému právnímu posouzení.

Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přípustnosti dovolání, dále aby zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 1 To 867/2004, i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 5 T 106/2004, a věc postoupil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Předně uvedla, jaké námitky obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatnil a připomněla vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zákoně. Konstatovala, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisí buď s právní kvalifikací skutku nebo hmotně právním posouzením jiné otázky, která má význam z hlediska hmotného práva. Pro právní kvalifikaci je rozhodný popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Aby se jednalo o trestný čin, musí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Podle názoru státní zástupkyně trestné jednání obviněného R. V. mělo být právně kvalifikováno jako tři samostatné trestné činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. spáchané v jednočinném souběhu s trojnásobným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Zdůraznila, že trestné jednání obviněného však bylo správně subsumováno pod skutkové podstaty vyjmenovaných trestných činů, neboť se jich dopustil a naplnil jak formální, tak i materiální znak předmětných zákonných ustanovení. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. V. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným R. V. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný zdůrazňuje, že se skutků pod body 2 a 3 obžaloby nedopustil. Namítá, že žádným věrohodným způsobem nebylo prokázáno, že se tyto skutky staly tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně. Všechny tyto v dovolání podrobněji rozvedené výhrady však směřují do správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný spatřuje vady ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V předmětné trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno v rozsudku soudu prvého stupně (body 1 až 3 výroku o vině). V dovolání obviněný nenamítá, že by tyto skutky, které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně posouzeny jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného R. V. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k