6 Tdo 850/2005
Datum rozhodnutí: 30.06.2005
Dotčené předpisy:




6 Tdo 850/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2005 dovolání obviněného V. P., trvale bytem Š., S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici M., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 134/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 5/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 49 T 5/2004, byl obviněný V. P. uznán vinným, že

1. dne 12. 11. 2003 kolem 15.30 hod. přijel k objektu S. K. na P., okres Š., kde vyčkal příchodu majitele objektu Ing. J. J., po němž vyžadoval jako jeho bývalý zaměstnanec vydání zápočtového listu, čemuž však poškozený odmítl vyhovět, a proto jej obžalovaný fyzicky napadl a následně jej vstrčil do bytu, který poškozený užíval v suterénu této chaty, kde došlo mezi poškozeným a obžalovaným k fyzické potyčce, která vyústila v to, že obžalovaný, v úmyslu usmrtit poškozeného, jej napadl kuchyňským nožem nejméně čtyřmi útoky do horní partie zad, když nejzávažnější byla rána vlevo od střední čáry, pokračující bodným kanálem do hrudníku s protětím žebra, poraněním jícnu a levé srdeční síně, vedená silou velké intenzity, dále zaútočil na obličejovou a vlasatou část hlavy poškozeného, čímž mu způsobil mnohočetná různě směřující poranění, která vznikla nejméně 16-ti útoky bodnořezným nástrojem, kdy ve vlasaté části hlavy měl třináct sečných a řezných ran a v obličejové části tři rány tohoto typu, přičemž poškozený se těmto útokům úporně bránil, o čemž svědčí četné hluboké i povrchní řezné rány na dlaňových plochách jeho rukou, když shora popsané poranění vnitřních orgánů vedlo k zakrvácení osrdečníkového vaku, následnému selhání srdce poškozeného a jeho smrti, kdy poté obžalovaný svázal mrtvého poškozeného do tzv. kozelce a následně mu způsobil na krku tři bodnořezné rány, v důsledku nichž byl proťat kořen jazyka a došlo k částečnému oddělení hlavy poškozeného,

2. poté, co dne 12. 11. 2003 v odpoledních hodinách usmrtil poškozeného Ing. J. J., odcizil v jeho bytě, který se nacházel v objektu S. K., z majetku poškozeného notebook zn. ACER v hodnotě 6.000,- Kč, mobilní telefon zn. Siemens A 50 v hodnotě 800,- Kč, digitální kameru zn. Canon v hodnotě 20.000,- Kč, zimní bundu zn. Völki v hodnotě 3.000,- Kč, sportovní tašku v hodnotě 500,- Kč, kazetu do videokamery v hodnotě 200,- Kč, v úmyslu tyto věci prodat, dále peněženku s finanční hotovostí ve výši 3.500,- Kč a klíče od motorového vozidla zn. MITSUBISHI PAJERO, SPZ , čímž způsobil poškozenému Ing. J. J. škodu v celkové výši nejméně 34.150,- Kč,

3. po odchodu z bytu Ing. J. J. nasedl do jeho motorového vozidla zn. MITSUBISHI PAJERO, SPZ, které bylo odstaveno u S. K., kdy v úmyslu usnadnit si únik z místa činu za pomoci odcizených klíčů od předmětného vozidla toto nastartoval a s automobilem odjel k pískovně u obce N., kde odhodil do vodní nádrže tašku se třemi páry rukavic, bundou poškozeného a dále rozlomený nůž a svazek klíčů z majetku poškozeného Ing. J. J. a poté pokračoval v jízdě do O., kde vozidlo odstavil na parkovišti mezi ulicemi J., K. a F. S.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvého stupně právně kvalifikoval v bodě 1 jako trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., v bodě 2 jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 3 jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy i za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. byl obviněný odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, přičemž pro účely výkonu trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 28. 11. 2003, č. j. 2 T 110/2003 - 45, doručeného obviněnému dne 11. 12. 2003, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vůči konstatovanému rozsudku podal obviněný V. P. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 134/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě podal obviněný V. P. prostřednictvím obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že rozhodnutí soudu se mu jeví jako nespravedlivé. Uvedl, že setrvává na své obhajobě, že skutku, který je mu kladen za vinu, se nedopustil. Byl toliko svědkem událostí, které popsal u hlavního líčení před nalézacím soudem. Obviněný konstatoval, že své námitky směřuje do provádění důkazů v přípravném řízení i před soudem a do jejich hodnocení. V tomto směru má za to, že ve spise neexistuje jediný důkaz svědčící o tom, že se žalovaného jednání dopustil právě on. Soudy neměly vyjma jeho prvotní výpovědi k dispozici žádný objektivní důkaz, který by byl způsobilý učinit závěr o jeho vině. Podle obviněného tzv. odchodová cesta neodpovídá zjištěnému stavu, ale je v souladu s jeho výpovědí. Pan J. st. a paní S. k oknu přišli až po určité době, jelikož je na to upozornil pan Š. dne 30. 11. 2003. Pan Š. se do předmětného bytu nemohl dostat oknem a načichávat do bytu, ale musel dovnitř vstoupit dveřmi a okno zevnitř otevřít. Tato osoba musela z bytu odcizit provozní klíče, které odevzdal dne 11. 3. 2004 Ing. J. před odjezdem. Obviněný rovněž odmítl závěr soudu prvého stupně o tom, že by vše podrobně popsal ve své prvotní výpovědi; naopak v ní uvedl, že si část děje nepamatuje. Dále poukázal na skutečnost, že o rusky mluvícím člověku polici upozornil již dne 9. 3. 2004 a poskytl popis auta. Soudy se patřičně nezabývaly ani jeho dalšími námitkami ohledně např. stavu těla poškozeného ve vztahu k rozkladu, topením vypnutým svědkem Š., faktem, že na místě činu bylo nalezeno DNA neznámé osoby apod. Obviněný uzavřel, že ho nebylo možno uznat vinným ze žalovaných trestných činů, neboť proti němu nesvědčily žádné důkazy o jeho vině. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru dovolací argumentace svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na tomto základě dovolatel klade otázku, zda vůbec bylo prokázáno, že přisouzený skutek spáchal. Státní zástupkyně konstatovala, že z napadených rozhodnutí je navíc zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o která následně opřely právní posouzení skutků, přičemž mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením neexistuje extrémní nesoulad. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného V. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného V. P. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.

Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným V. P. formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný namítá, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil; soudy neměly k dispozici žádný objektivní důkaz svědčící o jeho vině a patřičně se nezabývaly jeho obhajobou. Uvádí, že odchodová cesta neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. V podrobnostech upozorňuje na pohyb v dovolání jmenovaných svědků na místě události. Připomíná, že informoval policii o rusky mluvícím člověku a poskytl popis auta. Všechny tyto ale i další v dovolání uplatněné výhrady primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno konečná skutková zjištění však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný V. P. spáchal posuzované skutky tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v bodech 1 až 3 v rozsudku soudu prvého stupně (viz jejich citace výše) a rozvedeny v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že by takto popsané skutky, které shledal bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny jako trestné činy vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku), krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2 výroku) a neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku), nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud proto konstatuje, že v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.

Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v § 265b tr. ř.

Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.

Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného V. P. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k