6 Tdo 831/2011
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 3 tr. zák.



6 Tdo 831/2011-14

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2011 o dovolání obviněného M. M . , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2011, č. j. 7 To 326/2010-253, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 86/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 10. 2010, č. j. 1 T 86/2010-229, byl obviněný M.M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Za tento trestný čin mu byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu podle § 26a tr. zák. v rozsahu § 26b odst. 1 tr. zák. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku.

Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 1. 2011, č. j. 7 To 326/2010-253, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a za použití § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž pro výkon tohoto trestu obviněného podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.

Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě týmž rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. Ve výroku o vině zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti shora citovanému rozsudku podal obviněný dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že dovoláním napadá nový výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Vytýká odvolacímu soudu, že přihlížel k jeho předchozímu odsouzení, kdy byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 5 T 83/2008, uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. Přestože se nyní projednávaní trestné činnosti dopustil ještě před tím, než citovaný rozsudek nabyl právní moci, je přesvědčen, že odvolací soud dostatečně nezjišťoval, o jak závažný trestný čin jde, s jakou výší škody a bez toho, aniž by při provádění důkazu spisem Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 5 T 83/2008, vyhodnotil jeho osobu. Jak sám uvedl, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v nesprávném vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností krajským soudem a v tom, že mu byl uložen nesprávný a nepřiměřený trest odnětí svobody. Vzhledem k této skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2011, č. j. 7 To 326/2010-253, zrušil a věc tomuto soudu přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se rozhodl, že k dovolání obviněného se nebude věcně vyjadřovat a ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu a námitkám k němu uvedeným Nejvyšší soud poznamenává, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).

Těžiště svých námitek obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud mu uložil nepřiměřeně přísný trest. Nesouhlasí s tím, že jeho předchozí odsouzení na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě je přitěžující okolností. V tomto směru tvrdí, že odvolací soud se dostatečně neseznámil s tím, o jak závažný trestný čin se jednalo, jaká byla výše škody, a tomuto soudu vytýká, že hodnotil jeho osobu, aniž by měl k dispozici příslušný spis.

Z takto koncipovaných dovolacích námitek je tedy zřejmé, že obviněný po věcné stránce důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Lze tudíž konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Obviněný v dovolání totiž nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu a právními závěry soudu, dovolání nezakládá ani na skutečnostech souvisejících s nesprávným hmotně právním posouzením (v rovině trestu lze tuto otázku připustit např. v rámci posuzování kritérií při ukládání úhrnného, souhrnného nebo společného trestu). Podstata dovolání spočívá v tom, že uložený trest je podle názoru obviněného nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k tomu, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil přitěžující a polehčující okolnosti. Nutno však zdůraznit, že výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v § 31 odst. 1 tr. zák. nebo neodpovídá účelu trestu podle § 23 odst. 1 tr. zák. Jinými slovy řečeno, hodnotící kritéria pro ukládání trestu nejsou otázkou související s jiným nesprávným hmotně právním posouzením. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy, je-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však v daném případě nepřicházelo v úvahu, protože podle § 250 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, tedy na samé spodní hranici v rámci zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené u trestného činu podvodu podle § 250 odst. 3 tr. zák. rozpětím od dvou do osmi let.

Dovolací námitky obviněného, které jednoznačně směřují k otázkám nepřiměřeného uloženého trestu nespadají pod dovolací důvod vymezený ustanovením v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Zákon výslovně v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. stanovil, v čem mohou spočívat námitky proti výroku o trestu a jakým způsobem jej lze napadat. Uplatnit námitky proti výroku o trestu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze jen výjimečně v případech, kdy posuzování skutkové okolnosti má význam z hlediska hmotného práva. Aby uložený trest byl schopen splnit účel trestu, soud při stanovení druhu trestu a jeho výměry musí přihlížet k tomu, zda uložený druh trestu odpovídá hlediskům uvedeným v § 31 odst. 3 tr. zák.; při ukládání trestu odnětí svobody ve smyslu § 39 odst. 2 tr. zák. pro dosažení účelu trestu je třeba posoudit, zda vzhledem k osobě pachatele by nepostačovalo uložení trestu jiného. Z toho je zřejmé, že podstata zásady soudní individualizace trestu podle § 31 odst. 1 tr. zák. tkví v hodnocení osoby pachatele, jehož těžiště je nutno hledat v řízení u nalézacího soudu. Odporovalo by povaze dovolání jako mimořádného opravného prostředku provádět přezkum obdobný přezkumu prováděnému v řízení o řádném opravném prostředku. K nápravě skutkových vad totiž není určen ani jeden z dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. Jinými slovy řečeno, pokud by ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňovalo přezkoumat jakýkoliv výrok o trestu pro jeho nepřiměřenost z hlediska ustanovení hmotného práva, odporovalo by koncepci dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., kdyby vedle citovaného dovolacího důvodu zákon připouštěl podat dovolání ještě z jiného důvodu. Existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by byla z tohoto pohledu zcela nadbytečná (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Ačkoliv obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho námitky po obsahové stránce nejsou způsobilé tento dovolací důvod naplnit. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, aniž by postupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění § 265i odst. 2 tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2011 Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann