6 Tdo 830/2003
Datum rozhodnutí: 23.07.2003
Dotčené předpisy:




6 Tdo 830/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2003 o dovolání podaném obviněnou M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 To 1008/2002, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 13 T 25/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. K. o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 13 T 25/2002, obviněnou M. K. zprostil podle § 226 písm. e) tr. řádu obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 5 Zt 1521/2001 ze dne 12. 2. 2002, že v době od 5. 8. 1999 do 23. 12. 2000 v Ostravě ani nikde jinde ničím nepřispěla na výživu své nezletilé dcery P. K, ač jí tato povinnost vyplývala ze zákona o rodině, a otec nezletilé I. K. považuje za přiměřené výživné částku 1 000,- Kč měsíčně, čímž za uvedené období způsobila dluh na výživném ve výši 17 000,- Kč, čímž měla spáchat trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla účinnou lítostí podle § 214 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná M. K. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 To 1008/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud se mohl jako jediným relevantně podaným dovoláním zabývat tím, které podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. A. S., zmocněného k podání dovolání na základě plné moci ze dne 23. 5. 2003. Toto dovolání bylo Okresnímu soudu v Ostravě doručeno dne 12. 6. 2003 a směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 2. 2003, sp. zn. 3 To 1008/2002. (Pokud bylo dne 26. 5. 2003 Okresnímu soudu v Ostravě doručeno podání označené jako dovolání a sepsané samotnou obviněnou, nelze k němu jako k dovolání přihlížet. Z ustanovení § 265d odst. 2 tr. řádu jednoznačně vyplývá, že obviněná je oprávněna podat dovolání jen prostřednictvím obhájce a jen takové je účinné, za splnění dalších formálních náležitostí podáno. O této skutečnosti a o dalších podmínkách k podání dovolání obviněná byla řádně poučena, jak vyplývá ze spisového materiálu. Podala-li obviněná původně dovolání sama, nebylo ho možné jako takové akceptovat a Nejvyšší soud se jím v dané věci ani žádným způsobem nezabýval).

Obviněná v dovolání splňujícím formální náležitosti uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu, neboť se domnívá, že orgány činné v trestním řízení proti ní neměly vůbec vést trestní stíhání. Ve sledované době totiž neměla žádný příjem, a proto nemohla svou vyživovací povinnost plnit bez ohrožení svého existenčního minima. Obě rozhodnutí podle jejího názoru postrádají podrobný rozbor toho, jak se dospělo k přiměřenosti částek výživného s přihlédnutím k její konkrétní finanční situaci, přičemž byl pominut ohled na její zdravotní stav. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu I. stupně a tomuto přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání obviněné M. K. ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. řádu doručeno dne 7. 7. 2003, se k němu nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněné je přípustné, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé, kterým soud rozhodl ve druhém stupni. Dále zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. řádu).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Dovolatelka ve svém opravném prostředku uplatnila dva dovolací důvody. Jednak podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, u něhož zákon stanoví, že ho je možné podat, jestliže proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné a dále podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.

Ve vztahu k prvnímu z označených dovolacích důvodů je nutné uvést, že podmínky tohoto dovolacího důvodu jsou splněny tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1 tr. řádu, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod proto spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na to, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst. 1, § 231 odst. 1, § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. řádu.

V případě druhého z uplatněných dovolacích důvodů zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečnostech podle norem hmotného práva. Dopadá toliko na takové vady napadených rozhodnutí, v nichž došlo k pochybení při posuzování právních otázek. Pod tento dovolací důvod nelze podřadit nedostatky mající podklad v problematice upravené procesními předpisy a nelze se jím domáhat nápravy skutkových zjištění. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové podstaty byly správně právně posouzeny. Nelze jej napadat z důvodů správnosti a úplnosti skutkových zjištění (§ 2 odst. 5 tr. řádu) ani s ohledem na správnost hodnocení provedených důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu).

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu i písm. e) tohoto ustanovení.

Z takto vymezeného dovolacího důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže měnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Pokud jde o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, obviněná jej opírá rovněž toliko o skutečnosti mající podklad ve skutkových zjištění a neřeší ho ve vztahu k takovým okolnostem, které by vycházely z jiných právních nebo procesních problémů.

Protože je dovolání specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 tr. řádu), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Uvážíme-li argumentaci dovolatelky ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům, nemůže její dovolání obstát, neboť její námitky, o které formálně opřela důvody vymezené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu směřují výhradně proti skutkovým zjištěním v projednávané věci učiněným. Dovolatelka se ve skutečnosti domáhá toho, aby byla přehodnocena její finanční situace, přiměřenost částek výživného a případně i její zdravotní stav. Svým mimořádným opravným prostředkem nesměřuje ke změně právních nesprávností ani nenamítá existenci některé z okolností, předpokládaných v ustanovení § 11 odst. 1 tr. řádu, která by odůvodňovala závěr o tom, že její trestní stíhání bylo nepřípustné, nýbrž žádá změnu skutkových zjištění. Z údajných nedostatků až následně dovozuje, že orgány činné v trestním řízení proti ní neměly trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. vůbec vést.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že výhrady, kterými obviněná odůvodnila uplatněné dovolací důvody, je materiálně nenaplňují, a jsou ve skutečnosti pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a jak byly provedeny důkazy. Ze strany obviněné jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. řádu.

Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že v zásadě všechny výhrady, námitky a názory, které obviněná v dovolání uplatnila, již uvedla v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně a řadu z nich i v rámci své obhajoby po podání obžaloby. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, tento se jimi podrobně zabýval a své závěry, proč odvolání obviněné neshledal důvodným, pečlivě, logicky a přesvědčivě zdůvodnil.

Z těchto stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. řádu) Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. řádu. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. řádu a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.



Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák





Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová