6 Tdo 828/2007
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:




6 Tdo 828/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2007 dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 7 To 55/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 188/2006, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 12. 2006, sp. zn. 6 T 188/2006, byl obviněný M. R. uznán vinným, že

dne 5. 7. 2006 v době kolem 14.00 hod., jako policista vykonávající dopravní kontrolu vozidla IVECO, řízeného poškozeným T. A. B., požadoval po poškozeném zaplacení pokuty nejprve ve výši 20.000,- Kč a následně ve výši 15.000,- Kč s tím, že vozidlo je ve špatném technickém stavu, alkoholické nápoje převážené poškozeným nemají řádné kolky, přičemž poškozenému sděloval, že může dojít k odtažení vozidla na celní správu, popř. že mu hrozí až trest odnětí svobody a poškozený s ohledem na shora uvedené jednání obžalovaného, poté co mu byly přivezeny doklady a peníze svědkem P. A. D., předal obžalovanému částku 13.900,- Kč, kterou obžalovaný přijal, nevydal na ni žádné pokutové bloky a z místa odjel, přičemž si peníze ponechal pro vlastní potřebu.

Takto popsané jednání soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti měsíců. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v povinnosti podle svých sil uhradit ve zkušební době škodu, kterou svým trestným činem způsobil. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 15.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 47 odst. 1, 2 tr. zák. byla obviněnému uložena ztráta vojenské hodnosti hodnosti pprap. Policie ČR. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u ozbrojených sborů ČR v trvání čtyřiceti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému B. T. A., částku 13.900,- Kč jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobil.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. R. odvolání.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 7 To 55/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku, kterým byla podle § 59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložena přiměřená povinnost podle svých sil uhradit ve zkušební době škodu, kterou svým trestným činem způsobil, ve výroku, jímž mu byla uložena podle § 47 odst. 1, 2 tr. zák. ztráta vojenské hodnosti hodnosti pprap. Policie ČR, ve výroku, jímž byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u ozbrojených sborů ČR v trvání čtyřiceti měsíců a ve výroku, jímž byl podle § 228 odst. 1 tr. ř. uznán povinným zaplatit poškozenému B. T. A., částku 13.900,- Kč jako náhradu škody, kterou svým trestným činem způsobil.

Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. a výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, jakož i výroku o uloženém peněžitém trestu a stanoveném náhradním trestu odnětí svobody, obviněnému uložil podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu zaměstnání u Policie ČR, Vojenské policie ČR a Obecní policie na dobu čtyřiceti měsíců.

Citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů (výroky o vině a trestu) napadl obviněný M. R. prostřednictvím obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a chybí v nich výrok o naložení s finanční hotovostí 6.200,- Kč, kterou vydal a doposud o ní nebylo rozhodnuto.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný konstatoval, že zásadním důkazem, svědčícím proti němu byla výpověď svědka P. A. D., který poškozenému peníze přivezl a uvedl, že ze svého vozidla viděl jejich předání M. R. Tuto skutečnost, a to s ohledem na výhledové možnosti z automobilu (byl zaparkován za dodávkovým vozidlem poškozeného), obviněný v podrobnostech zpochybnil. Znalecký posudek, který by zmíněné pochybnosti odstranil, odvolací soud odmítl s tím, že není třeba jakýchkoliv odborných znalostí k tomu, aby mohl správně posoudit, zda svědek předání peněz mohl vidět. Obviněný vytkl, že ze strany odvolacího soudu bylo rozhodováno na základě důkazů obsahujících vady, a tak procesně nepoužitelných .

V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný namítl, že soudem prvního stupně ani soudem odvolacím nebylo rozhodnuto o vrácení finanční hotovosti 6.200,- Kč, která byla jeho osobou vydána dne 6. 7. 2006, č. j. IN-253/10-TČ-2006, a doposud o ní nebylo rozhodnuto.

V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a ve smyslu ustanovení § 265l tr. ř. Městskému soudu v Praze věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolání je možno označit za přípustné. Podle jejího názoru se obviněný stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhá toliko odlišného hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že z dostupných spisových materiálů nevyplývá, o jakou částku (6.200,- Kč) se mělo jednat. Šlo zřejmě o částku vydanou obviněným v počátku trestního řízení, přičemž z dostupných spisových materiálů není patrno, že by šlo o částku získanou trestným činem. V takovém případě je věcí orgánů Policie ČR, aby tato částka byla jimi obviněnému vrácena. Z předložených spisových materiálů rovněž vyplývá, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného. Z popsaných důvodů státní zástupkyně shledala, že dovolání obviněného M. R. je zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. R. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.

Podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

V rámci citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).

Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. R. uplatňuje v dovolání námitky, které deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný obsahově nenaplňují. Obviněný zpochybňuje svědeckou výpověď, kterou učinil P. A. D. a popisuje vlastní verzi události. Nutno zdůraznit, že tyto výhrady, které jsou v mimořádném opravném prostředku podrobněji rozvedeny, primárně směřují do oblasti skutkových zjištění včetně hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný vyvozuje vady v nesprávném právním posouzení předmětného jednání. Jak již bylo výše uvedeno, samotná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je jimi naopak vázán. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný spáchal posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.

V dovolání obviněný M. R. nenamítá, že předmětný skutek (viz jeho doslovná citace konstatovaná výše), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Obvodní soud pro Prahu 4 (následně i Městský soud v Praze) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. Nejvyšší soud dodává, že z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů plyne, které skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného, proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů (včetně požadavku na znalecké zkoumání, zda s ohledem na postavení motorových vozidel mohl svědek P. A. D. vidět předání peněz viz str. 7 rozsudku prvostupňového soudu; str. 3 rozsudku odvolacího soudu) a jakými právními úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.

Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. V případě, že by obviněný M. R. dovolání podal pouze na podkladě dosud konstatovaných námitek, bylo by nutno podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítnout, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tak jeho prostřednictvím je možno vytýkat, že nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Pod tento dovolací důvod naopak nespadá absence či neúplnost odůvodnění, třebaže činí rozhodnutí nepřezkoumatelným, pokud v něm žádný výrok nechybí ani není neúplný. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 121 až § 124 tr. ř.

Podle § 121 písm. b) tr. ř. platí, že do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto. Podle § 122 odst. 1 věty první tr. ř. musí odsuzující rozsudek obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a jde-li o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem, též výrok o stanovení zkušební doby a jejím trvání.

Z příslušného spisového materiálu Inspekce ministra vnitra České republiky č. j. IN-253/10-TČ-2006 vyplývá, že v řízení podle § 158 tr. ř. byl dne 6. 7. 2006 obviněný M. R. ve smyslu ustanovení § 78 odst. 1, 3 tr. ř. policejním orgánem vyzván mimo jiné k vydání finanční hotovosti 6.200,- Kč, jako věci důležité pro trestní řízení, což učinil (č. l. 57 téhož spisu). Z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 na str. 4 až 5 je zřejmé, že mezi penězi, které měl obviněný asi hodinu a půl po činu u sebe (částka kolem 5.000,- Kč), nebyla zjištěna čísla dvoutisícových bankovek, jež si poznamenal svědek P. A. D. Peníze předané poškozeným u něho nebyly nalezeny (str. 7 rozsudku prvostupňového soudu).

Podle ustanovení § 80 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že není-li věci, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

Jelikož ohledně finanční částky 6.200,- Kč Obvodní soud pro Prahu 4 neshledal zákonné důvody k uložení trestu propadnutí věci podle § 55 odst. 1 tr. zák. nebo k uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 73 tr. zák., je zjevné, že takový výrok v napadeném rozsudku nechybí. Proto přicházelo v úvahu její vrácení, a to samostatným rozhodnutím podle § 80 odst. 1 tr. ř. Námitky uplatněné v dovolání v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jsou tudíž zjevně neopodstatněné.

Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. R. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z obou shledaných důvodů pro odmítnutí dovolání je zásadnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Jiří H o r á k